Druha olaneta smrti

svihnout jim stranou. Jason se pred uderem sklonil a soucasne uchopil Ch’aku za ruku s kyjem a trhl s ni, aby vyuzil jeji setrvacnosti a Ch’aku odhodil.

Kdyz Ch’aka narazil na kameny, s hlavou stocenou k zemi, Jason mu uz sedel obkrocmo na zadech a pevne mu sviral bradu. Prsty mu prejel po nahrdelniku z ruzne dlouhych zubu, pak ho uchopil za husty plnovous a zvratil mu hlavu k sobe. Najeden dlouhy okamzik, v nemz se nezmohl na osvobozujici pohyb a prevaleni, se Ch’akovi krk zcela obnazil a v tomto okamziku zaboril Jason ostry roh hluboko do mekkeho mista na krku. Na ruku mu vytryskla tepla krev, Ch’aka se pod nim hrozive pohnul — a vydechl naposled.

Jason se zvolna vztycil, najednou pocitil velkou unavu. Protagonisty vyjevu byli jen on a jeho obe?. Foukal ostry, studeny vitr, ktery unasel sustici zrnka pisku a zmrazoval pot na cele. Povzdechl si, otrel krvi potrisnene ruce o pisek a zacal mrtvolu svlekat. Kdyz uvolnil a stahl chranic hlavy, upevneny silnymi popruhy, zjistil, ze Ch’aka se ze stredniho veku tesil uz pred delsi dobou. Plnovous mel misty sedivy a silne proridle vlasy sedive zcela. Oblicej a bezvlasa cast hlavy vynikaly smavou bledosti, protoze je neustale zakryval chranic.

Trvalo dlouho, nez se mu podarilo vsechny chranice a vyztuze stahnout a nez se do nich zasoukal sam. Pod kuzi a paratovymi navleky na nohou objevil svoje boty, spinave, ale nerozbite. Radostne si je natahl. A kdyz nakonec vydrhl chranic hlavy piskem a pripevnil si jej, Ch’aka se znovu narodil. Mrtvola na pisku patrila proste nejakemu otrokovi. Jason vyhloubil melky hrob, ulozil do neho mrtvolu a zasypal jej.

Pak, obtezkan zbranemi, vaky a samostrilem a s kyjem v ruce, vydal se rozvaznym krokem zpatky k cekajicim otrokum. Jakmile se objevil, otroci se loudave zvedli a zformovali radu. Jason si povsiml, ze si ho Ijale uzkostlive prohlizi, ze se snazi zjistit, kdo souboj vyhral.

„Jedna nula pro navstevniky!” zvolal, a Ijale mu oplatila nevyraznym, polekanym usmevem, nez se odvratila. „Vsichni celem vzad a pochodem zpatky, odkud jsme prisli. Pro vas otroky svita novy den. Vim, ze tomu jeste neverite, ale chystaji se velke zmeny.”

Hvizdal si, kdyz se loudal za radou a radostne okusoval prvni kreno, ktere nasli.

6

Navecer rozdelali na pobrezi ohen a Jason se posadil zady k bezpeci oceanu. Chranic hlavy si sundal — ta strasnost ho bolestive tlacila do hlavy — a zavolal k sobe Ijale.

„Slys’m, Ch’aku. Jak si prej’s.”

Spesne k nemu pribehla, natahla se na pisek a zacala ze sebe stahovat pasy ze surove kuze.

„Ty mas ale o muzich mineni!” vybuchl Jason. „Posad se — chci si s tebou jenom popovidat. A jmenuju se Jason, ne Ch’aka.”

„Ano, Ch’ako,” rekla a vrhla kratky pohled na jeho obnazenou tvar, pak se odvratila. Zabrucel a pristrcil ji kosik s krenoj.

„Koukam, ze zmenit zdejsi spolecensky poradek nebude nic jednoducheho. Rekni mi, zatouzilas nekdy ty sama nebo nekdo z ostatnich po svobode?”

„Co to je?”

„No — tim jsi mi vlastne odpovedela. Kdyz ma clovek svobodu, nemuze byt otrokem ani otrokarem, a muze jit, kam chce, a delat, co se mu zlibi.”

„To se mi nel’bi,” otrasla se. „Kdo by se o me star’1? Jak bych nal’zla krenoj? Nal’zt krenoj, to m’si byt moc otr’ku pohr’made jen jed’n by hlad’vel.”

„Kdyz budes svobodna, muzes se spojit s jinymi svobodnymi lidmi a hledat krenoj spolecne.”

„To je pit’most. Jak jed’n otr’k kreno nal’zne, sni ho a nep’deli dr’he, kdyz ho pan ned’nuti. Ja jim r’da.”

Jason se poskrabal v rasicim plnovousu. „Vsichni radi jime, ale to neznamena, ze musime byt otroky. Ale koukam, ze dokud tady u vas nedojde k radikalnim zmenam, nebudu mit s osvobozovanim cloveka moc stesti. Zatim se radeji sverim bezpecnostnim vynalezum a la Ch’aka, abych zustal nazivu.”

Zvedl ze zeme kyj a odkracel do tmy — tise obchazel tabor, dokud nenasel dostatecne prostornou vyvyseninu s prikrymi stenami. Ridil se hmatem, kdyz vytahoval z vaku kolicky a zasazoval je do rady, aby do jejich vidlickovych vyrezu peclive natahl kozene reminky. Konce reminku upevnil k citlive vyvazenym kovovym zvonkum, ktere se pri sebemensim doteku rozeznivaji.

Rano pokracovali v pochodu. Dorazili k hranicni kupe kameni, a kdyz se otroci u ni zastavili, Jason jim dal znameni, aby sli dal. Ti ochotne vyhoveli v radostnem ocekavani, ze se stanou svedky zajimaveho souboje o narok na uzemi, na ktere neopravnene vstoupili. Jejich nadeje se zacaly naplnovat, kdyz o neco pozdeji zahledli na prave strane v dalce radu otroku, z niz se oddelila jedna postava a zamirila k nim.

„Nen’vidim te, Ch’ako!” rval za behu Fasimba, ale tentokrat to, co kricel, minil smrtelne vazne. „Ch’dit na me uz’mi! Zab’ju te!”

„Jeste ne!” zahalekal v odpoved Jason. „A nenavidim te, Fasimbo. Promin, ze jsem zapomnel pozdravit. Nechci z tveho uzemi ani kousek, a stara umluva, a? se tyka cehokoli, stale plati. Chci s tebou jenom mluvit.”

Fasimba se zastavil, ale kamennou palici mel pripravenou k pouziti, tvaril se vrcholne podezrivave. „Mas n’vy hlas, Ch’ako.”

„Jsem novy Ch’aka — stary Ch’aka odpociva pod kytickami. Chci od tebe koupit jednoho otroka, pak odtahneme.”

„Ch’aka boj’val pr’ma. Ty m’sis byt d’bry boj’vnik, Ch’ako!” Zatrasl hnevive palici. „Ale ne tak d’bry jak ja!”

„Ty jsi spicka, Fasimbo — devet z deseti otroku te chce za pana. Koukej, radeji pojdme k veci, a ja pak odtud se svou sebrankou hned vypadnu.” Rozhledl se po rade priblizujicich se Fasimbovych otroku, hledal ocima Mikaha. „Chci zpatky toho otroka, co mel v hlave diru. Vymenou ti dam dva otroky, ktere si vyberes. Co ty na to?”

„To je d’bry obch’d, Ch’ako. Vem si jedn’ho myho, nejl’psiho, a ja v’mu dva tve. Ale ten s dirou v hl’ve je pryc. Mel jsem s nim jen tr’peni. Por’d ml’vil. Mam bol’vou n’hu, jak jsem ho k’pal. Zb’vil jsem se ho.”

„Zabils ho?”

„Otr’ky jen tak nezab’jim. Pr’dal jsem ho d’zertanoj. Za sipy. Chces sipy?”

„Tentokrat ne, Fasimbo, ale dik za informaci.” Zalovil ve vaku a vytahl kreno. „Tady mas neco na zub.”

„Kde b’res otr’veny kreno?” zeptal se Fasimba s neskryvanym zajmem. „Vim, na co ho po’zit.”

„Neni otraveny, je dokonale pozivatelny, nebo aspon tak pozivatelny, jak tahle dreva vubec jsou.”

Fasimba se zasmal. „Tys moc sr’ndovni Ch’aka. Za otr’veny kreno ti dam jed’n sip.”

„Ty se vyznas,” uznal Jason a hodil mezi ne do pisku krenoj. „Ale rikam ti, ze je uplne dobry.”

„Tak to t’ky p’vim t’mu, k’mu ho dam. Vim, jak otr’veny kreno po’zit.” Hodil sip stranou od nich do pisku, a nez poodstoupil, sviral koren v ruce.

Sip se mu v ruce prohnul, kdyz ho Jason zvedl — byl rzi temer prozrany na dve casti a na zlomu byla nanesena vrstva hliny. „To je v poradku,” zvolal za ustupujicicm otrokarem. „Jen pockej, az tvuj pritel zkonzumuje kreno.”

Znovu se vydali na pochod k hranicni hromade kameni a podezrivavy Fasimba sledoval kazdy jejich krok. Az kdyz Jason a jeho tlupa prekrocili hranici, zacali se Fasimbovi otroci opet venovat rutinnimu hledani potravy.

Pak se vypravili na dlouhou cestu k hranici s vnitrozemni pousti. Jelikoz museli cestou hledat krenoj, trvalo jim tri dny, nez k ni dorazili. Jason vyznacil smer, kudy maji otroci vyrazit,