„Mikahu, pojd sem!” zvolal a Mikah se souravym krokem vzdalil od tepla kamen jen s velkou nechuti. „Pojd bliz a divej se na ten stredoveky hnaci agregat, jako kdybychom mluvili o praci, kdyz se budem spolu bavit. Budes se mnou spolupracovat?”
„Nechci spolupracovat, Jasone. Obavam se, ze se stykem s tebou pospinim, jak se pospinili jini.”
„No, sam nejsi zrovna moc cisty.”
„Nemam na mysli fyzickou stranku.”
„Ale ja jo. Urcite by se ti hodila koupel a trocha dobreho samponu. O stav tve duse obavy nemam, s ni si to muzes vyrikat ve svem volnem case. Ale budes-li se mnou spolupracovat, prijdu na zpusob, jak se odtud dostat do mesta, kde tuhle masinu vyrobili, protoze cesta z teto planety vede jedine pres mesto.”
„To vim, ale presto vaham.”
„Mala obe? ted pro velke dobro pozdeji. Neni snad jedinym smyslem tohoto vyletu to, abys me predal spravedlnosti? Toho cile nedosahnes, kdyz budes tady hnit cely zbytek zivota jako otrok.”
„Jsi dabelsky advokat, kdyz takovym zpusobem lames moje svedomi — ale to, co rikas, je pravda. Pomohu ti tedy jen proto, abychom mohli utect.”
„Plati. A ted do prace. Jdi za Narisim, a? sezene aspon tri solidne velke klady, takove, k jakym nas prikovali k parte cerpadlaru ropy. Prines je sem, a prines taky par lopat.”
Otroci dovlekli klady jen ke kozene ohrade, protoze jim Edipon vstup dovnitr zakazal, a bylo na Jasonovi a Mikahovi, aby klady namahave natahali do ohrady.
Jakmile lezely klady vedle stroje, Jason pod nim vyhloubil kanaly a klady do nich zasunul. Po tomto prvnim uspesnem kroku se stridal s Mikahem pri kopani a vynaseni pisku, az pod strojem, spocivajicim nyni jen na kladach, vznikla montazni jama. Jason se do ni spustil a prohlizel si spodni stranu stroje ta byla hladka a nic nenaznacujici.
Znovu s nejvetsi opatrnosti seskraboval barvu, az se dostal k okrajum. Zde vystridala pevny kov mekka pajka, a Jason do spoje rypl, az zjistil, ze k okrajovym hranam a nosne desce je pajkou pripevnen plech.
„Ti appsalsti chytrolini,” rekl si pro sebe a pustil se do pajkoveho spoje kapesnim nozem. Na jedne strane spoj zcela odstranil, pak zvolna plech vytahoval a pritom se bedlive dival, zda k nemu neni neco pripojeno a zda neni nekde nejaka nastraha. Plech se dal vytahnout pomerne snadno, zarincel, kdyz dopadl na dno jamy. Obnazeny povrch byl z hladkeho, tvrdeho kovu.
„Na jeden den to staci,” usoudil Jason, kdyz vylezl z jamy a oprasoval si ruce. Byla uz temer tma. „Dokazali jsme toho zatim dost, a nez budeme pokracovat, chci si vse trochu promyslet. Dosud pri nas stalo stesti, ale myslim, ze to dal zas tak snadno nemusi jit. Doufam, Mikahu, ze sis vzal s sebou zavazadla, protoze se stehujes ke mne.”
„Nikdy! Do doupete neresti, nemravnosti…”
Jason se do jeho oci zaboril chladnym pohledem a pri kazdem slove, ktere vyslovil, ho bodl prstem do hrudi, aby zduraznil smysl toho, co rikal: „Ty se ke mne pristehujes, protoze je to pro nas plan nezbytne. A jestli prestanes poukazovat na moje moralni slabiny, prestanu se ja zminovat o tvych. No a ted pojd.”
Bydlet s Mikahem Samonem nebyl zadny med, ale se sebezaprenim se to dalo vydrzet.
Kdyz se Mikah za zastenou z kuzi umyval, museli Jason a Ijale stat u protejsi steny se zady otocenymi k nemu a slibit, ze se nebudou ohlizet. Poslechli, ale Jason si neodpustil malou pomstu — vypravel Ijale vtipy a oba se chichotali, aby si Mikah myslel, ze se posmivaji jemu. Po koupeli zustala zastena na svem miste, a nez se za ni Mikah ulozil ke spanku, pribyly k ni dalsi kuze.
Nasledujiciho rana se Jason pustil do zakladove desky, a jeho hlidaci ho pozorovali vystrasenyma ocima. Dlouho do noci o dalsim postupu uvazoval, a ted hodlal svou teorii podrobit prakticke zkousce. Musel poradne pritlacit, aby vyryl nozem do kovu drazku. Kov nebyl tak mekky jako pajka — byla to nejaka jednoducha slitina obsahujici znacny podil olova. Co asi za kovovou deskou je? Pri peclivem zkouseni spickou noze nadelal do zakladove desky pravidelny obrazec. Tlous?ka desky byla vsude stejna, az na dve mista, kde zjistil nerovnomernost — obe se nachazela na stredove primce pravouhelnika zakladny a ve stejne vzdalenosti od stran. Rypanim a skrabanim odkryl dva tvary, na pohled velmi povedome a velke jako lidska hlava.
„Mikahu, slez do jamy a podivej se na tohle. Povez mi, co si mysli, ze to je.”
Mikah se poskrabal ve vousech a ukazal prstem. „Je na tom porad jeste kov. Nejsem si jist…”
„Neptam se te, o cem si jses jist — jen mi rekni, co si myslis, ze by to mohlo byt.”
„No — velke matky, samozrejme. Nasroubovane na konce sroubu. Ale jsou tak mohutne…”
„Musi byt takove, kdyz maji unest celou kovovou skrin. Myslim, ze se dostavame k vyreseni hlavolamu, jak se ke stroji dostat, velice blizko — a ted musime byt hodne opatrni. Porad se mi nechce verit, ze odhalit jejich tajemstvi bude tak snadne. Vyrezu ted ze dreva sablonu, tvar te matky, pak na ni necham udelat klic. Zatimco budu pryc, zustanes tady a seskrabes ze sroubu a ze zavitu vsechen kov. Muzeme si to jeste chvili promyslet, ale drive ci pozdeji se budu muset pokusit s jednou z tech matek pootocit. A porad jeste nemuzu tak zcela zapomenout na yperit.”
Vyrobit prislusny klic bylo pro mistni techniku dost narocne, a vsichni ti postarsi odbornici, kteri se mohli chlubit titulem mistra destilacniho provozu, se o tom museli poradit. Jeden z nich ovladal kovarske remeslo docela slusne a ten po obradne obeti a serii modliteb vlozil do vyhne kus zeleza, zatimco Jason mackal mechy, az se zelezo rozzhavilo do bela. Za spousty buseni kladivem a proklinani se kus zeleza pracne promenil na primitivni otevreny klic s presazenou hlavou tak, aby se dal nasadit na matku.
Jason se postaral, aby celist klice mela o neco mensi roztec, pak nepopusteny klic vzal s sebou do jamy a roztec celisti upravil tak, aby matce presne odpovidala. Pak, kdyz klic znovu nahral a vychladil v oleji, doufal, ze ziskal nastroj, v jaky vkladal svoje nadeje.
Edipon musel sledovat, jak prace probihaji, protoze kdyz se Jason s hotovym klicem vratil, cekal nedaleko stroje.
„Byl jsem dole v jame,” zacal, „a videl jsem matky, ktere ti dabelsti
„To neni takovy problem. Zakladova deska smontovaneho stroje se vlozi do formy a do ni se naleje roztaveny kryci kov. Ten musi mit mnohem nizsi bod tani nez ocel, z niz je stroj, aby nedoslo k nejakemu poskozeni. Ve meste maji proste o technologii zpracovani kovu lepsi znalosti a spolehaji na to, jak jste zaostali.”
„Zaostali! Urazi…”
„Beru to zpatky. Chtel jsem pouze rict, ze si mysli, ze se jim podari vas napalit, a protoze se jim to nepodarilo, jsou hloupi oni. Takhle to beres?”
„Co udelas dal?”
„Stahnu matky, a az se mi to podari, je docela mozne, ze kryt s jedovatou latkou pujde odsroubovat a cely proste nadzvednout.”
„To bude pro tebe prilis nebezpecne. Ti dablove mohli nachystat dalsi nastrahy, ktere se spusti, kdyz se matkou otoci. Poslu sem silneho otroka, aby jimi otocil, zatimco my se budeme divat z povzdali. Na jeho smrti nebude zalezet.”
„Tvoje starost o moje zdravi me dojima, ale nabidku prijmout nemohu, i kdyz bych rad z jeji vyhody tezil. Uz jsem v tomto smeru uvazoval a dospel k zaveru, by? nerad, ze toto je prace, kterou musim udelat sam. Stazeni matek se zda byt az prilis jednoduche, a to ve mne budi podezreni. Pustim se do toho sam a soucasne se budu divat po dalsich nastrahach — a tohle muzu jenom ja. Ted te musim pozadat, aby ses i s ostatnimi stahl do bezpecne vzdalenosti.”
Nenasel se nikdo, kdo by s odchodem vahal — na pisku zaznely rychle kroky, a Jason osamel. Kozene steny ohrady ve vetru nevyrazne pleskaly, ale jinak bylo uplne ticho.
Jason si plivl do dlani, potlacil mirne chveni a vklouzl do jamy. Klic zapadl na matku presne — Jason uchopil nastavec klice obema rukama, nohou se oprel o stenu jamy a zacal tahnout.
A zarazil se. Pod matkou vycnivaly tri spiraly zavitu — peclivy Mikah je beze zbytku od kryciho kovu ocistil. Neco mu na nich pripadalo velice zvlastni, i kdyz nevedel co. Ale podezreni stacilo.
„Mikahu!” zvolal, ale musel hlasite zvolat jeste dvakrat, nez jeho pomocnik nakoukl mezi kuzemi steny. „Skoc do jejich rafinerie a dones mi jeden sroub s nasroubovanou matkou — na velikosti nezalezi.”
Ohrival si ruce nad kaminky, nez se Mikah vratil s jednim naolejovanym sroubem, a pak mu rukou naznacil,
