„Mam kyj, zabiju te. Nejsi tak velky.”

„Ale kdybych ti ten kyj dal ja, nebyl bych tvym pritelem? Nechtel bys pak zabit nekoho jineho?”

Ta myslenka byla tak neobvykla a neslychana, ze otrok zcela znehybnel, jen se uzasle skrabal na hlave, dokud ho Narisi bicem nepobidl, aby pokracoval v praci. Jason si povzdechl a pokusil se pozdeji se svou myslenkou uspet u jineho otroka.

Urcitou dobu to trvalo, ale Jasonova myslenka nakonec mezi otroky pronikla. Vse, ceho se mohli od d’zertanoj nadit, byla vrazedna prace a brzka smrt. Jason jim nabizel neco jineho: zbrane, moznost zabit jejich pany, a pozdeji mozna i dalsi zabijeni, az budou pochodovat na Appsalu. Jen stezi dokazali po chopit, ze aby toho dosahli, musi vzajemne spolupracovat a nesmi zabijet Jasona, ani sebe navzajem, jakmile dostanou zbrane. Ten plan byl v nejlepsim pripade vrcholne riskantni a pravdepodobne selze mnohem driv, nez prijde na radu navsteva mesta. Vzpoura by vsak mela stacit k tomu, aby je zbavila okovu, i kdyby se potom rozprchli.

Na teto tezebni stanici nebylo vice nez padesat d’zertanoj, jen muzu — svoje zeny a deti meli v nejake jine osade vyse v kopcich. Nebude nijak obtizne je pozabijet, nebo vyhnat, a nez budou schopni privest posily, Jason a jeho uprchli otroci budou uz davno pryc. V jeho planech bylo jedine bile misto, ale prisun novych otroku tento problem vyresil.

„Hodne stesti do dalsich dnu,” zasmal se, kdyz otevrel dvere ke svemu pokoji a radostne si mnul ruce. Strazny vstrcil Mikaha do mistnosti za nim a zamkl dvere. Jason zajistil dvere vnitrni zapadkou, pak pokynul rukou, aby se vsichni stahli do kouta, ktery byl od dveri a maleho okenka nejdale.

„Dnes prisli novi otroci,” sdelil jim, „a jeden z nich je z Appsaly. Je to zoldak nebo vojak, ktereho zajali pri nejake potycce. Tomu je jasne, ze by se tady nedozil dne, kdy by ho pustili, a proto vsechny moje navrhy vdecne prijal.”

„To jsou muzske reci, kterym nerozumim,” prohlasila Ijale, otocila se a zamirila k plotne na vareni.

„Temto rozumet budes,” usoudil Jason a uchopil ji za ramena. „Ten vojak vi, kde lezi Appsala, a muze nas tam dovest. Nadesel cas, abychom pomysleli na to, ze odtud vypadnem.”

Nyni mu Ijale primo visela na rtech, a Mikah rovnez. „A jak?” vydechla.

„Provadel jsem, co jsem si umanul. Ted uz mam dost pilniku a paklicu, abych se tady dostal do kazde mistnosti, nekolik zbrani, klic ke zbrojnici a kazdeho telesne schopneho otroka na sve strane.”

„Co zamyslis ucinit?” zeptal se Mikah.

„Uvest na scenu vzpouru otroku v nejlepsim provedeni. Otroci bojuji s d’zertanoj a my prchame, mozna za pomoci armady, ale aspon prchame.”

„Ty hovoris o revoluci!” zahrmel Mikah, a Jason po nem skocil a srazil ho k zemi. Ijale mu pridrzovala nohy, kdyz mu Jason klekal na hrud, aby mu zakryl usta.

„Co se ti stalo? Chces snad stravit zbytek zivota opravovanim parnich stroju? Hlidaji nas az prilis peclive, nez abychom meli aspon trochu sance, ze uteceme sami, a proto potrebujeme spojence. Ted uz je mame zpracovane — vsechny otroky.”

„Hehohuse,” ozvalo se pridusene mezi svirajicimi Jasonovymi prsty.

„Samozrejme ze je to revoluce. A taky jedina sance, kterou ti ubozaci maji a budou kdy mit, aby prezili. Ted je z nich lidsky dobytek, mlati je a zabijeji, jak se jim zachce. S d’zertanoj nemuzes mit soucit — kazdy z nich je nejmin desetinasobnym vrahem. Videls, jak dokazou umlatit cloveka k smrti. Mas pocit, ze jsou tak citlivi, ze by jim revoluce zpusobila dusevni utrpeni?”

Mikah se uklidnil a Jason poodtahl ruku od jeho ust, pripraven je okamzite sevrit, kdyby z nich vyslo neco hlasitejsiho nez sepot.

„Ovsemze nejsou citlivi,” ozval se Mikah polohlasem. „Jsou to bestie v rouse clovecim. Nechovam k nim soucit — meli by byt vyhlazeni a vymazani z povrchu zemskeho, jako byla Sodoma a Gomora. Toho vsak nelze dosahnout revoluci — revoluce je zlo, zlo ve sve samotne podstate.”

Jason potlacil zastenani. „To zkus vypravet dvema tretinam vlad, ktere v soucasne dobe existuji, protoze prave tolik se dostalo k moci — revoluci. Tolerantni, liberalni, demokraticke vlady ty vynesly hordy mladiku s puskami a neuhasitelna touha spravovat zalezitosti ke svemu lepsimu prospechu. Jak jinak se zbavis toho, kdo ti sedi za krkem, kdyz ho odtud nemuzes sundat hlasovanim? Kdyz to tedy nejde hlasovanim, zastrelis ho.”

„Krvava revoluce — to nikdy!”

„Dobra, tak zadna revoluce,” vzdal se Jason a povstal. Mnul si otravene ruce. „Budeme tomu rikat jinak. Co takhle utek z vezeni? Ne, to by se ti taky nelibilo. Uz to mam — osvobozeni! Rozbijeme retezy tech ubozaku, abychom je znovu pouzili v zemi, odkud byli odvleceni. A nemusi te trapit ta malickost, ze otroci je povazuji za svuj majetek a nebudou si o tom napadu nic moc myslet — a tudiz pritom muzes dokonce prijit k urazu. Tak co — pridas se v osvobozeneckem hnuti na mou stranu?”

„Nicmene je to revoluce.”

„Bude se tomu rikat, jak se tomu rozhodnu rikat ja!” vzplanul Jason. „Bud potahnes se mnou ve stylu, jak jsem to vymyslel, nebo tady zustanes, kdyz odtud budem padat. Na to ti davam svoje slovo.” Poodstoupil, aby si vzal trochu polevky a pockal, az se trochu uklidni.

„To nemohu udelat… opravdu nemohu,” meditoval Mikah a civel na chladnouci polevku jako do vestecke kris?alove koule, aby v ni nasel navod, co ma udelat. Jason se k nemu otocil zady.

„A? nedopadnes jako on,” pronesl k Ijale varovne a ukazal lzici pres rameno. „Ne ze by bylo nebezpeci, ze se to nekdy stane, protoze pochazi ze spolecnosti, ktera stoji pevnyma nohama na zemi, vlastne na hrobe, abych byl presny. Tvi lide chapou jen konkretni veci, a to jeste jen ty zjevne, a dokonce takova jednoducha abstrakce, jako je vira, jde zrejme mimo ne. Zatimco tento sasek s protahlou lebkou dokaze myslet pouze v abstrakcich abstrakci, a cim jsou neskutecnejsi, tim lip. Vsadim se, ze dokonce mudruje o tom, kolik andelu muze tancit na spicce jehly.”

„O tom nemudruji,” ozval se Mikah na dukaz, ze nasloucha. „Ale obcas o tom skutecne premyslim. Je to problem, ktery nelze jen tak mavnutim ruky prejit.”

„Slysis?”

Ijale prikyvla. „Kdyz nema pravdu on a nemam pravdu ja, pak ty jsi jediny, kdo ma pravdu.” Vyslovenou myslenku doprovodila spokojenym prikyvnutim.

„To je od tebe velice hezke, ze to rikas,” usmal se Jason. „A taky pravdive. Necinim si naroky na neomylnost, ale s naprostou jistotou vim, ze rozdil mezi abstrakcemi a skutecnostmi dokazu rozpoznat mnohem lip nez kdokoli z vas dvou, a urcite se dokazu s realitou obratneji vyporadat.” Natahl si ruku pres rameno a pohladil se po zadech. „Schuzka klubu ctitelu Jasona dinAlta se nyni odklada.”

„Jsi zrudny nadutec!” vykrikl Mikah.

„Ty bud zticha.”

„Pycha predchazi pad! Jsi proklatec a modlarsky bezboznik…”

„No dobra.”

„… a me rmouti, ze jsem kdy, by? jen na prchavy okamzik, uvazoval o tom, ze ti pomohu, nebo ze budu stat po tvem boku, kdyz budes hresit, a jima me strach, ze to byla slabost me duse, pro kterou jsem nebyl schopen odolat pokuseni, jak jsem mel. Rmouti me to, ale musim ucinit, co veli povinnost.” Zabusil vsi silou na dvere a zvolal: „Straze! Straze!”

Jason upustil misku a zacal se potacive zvedat, ale uklouzl po rozlite polevce a upadl. Kdyz se opet postavil na nohy, zarachotil zamek a dvere se otevrely. Kdyby dostihl Mikaha, nez ten idiot otevrel usta, umlcel by ho navzdy, nebo alespon uspal pesti, nez by bylo pozde.

Jenze ted uz pozde bylo. Do mistnosti nakoukl Narisi — Mikah zaujal navysost dramaticky postoj a ukazal na Jasona. „Chopte se toho muze a uveznete ho! Udavam ho z pokusu o revoluci, z planovani marxistickeho povstani!”

Jason se skluzem zastavil, rychle couvl a ponoril ruku do brasny s jeho osobnimi vecmi, ktera lezela u steny. Smatral v ni, pak rozkopl jeji obsah a nakonec vylovil robustni vyklepavaci kladivko z tezkeho olova.

„Ty zradcovska kryso!” zarval na Mikaha a ten se uchylil k Narisimu, ktery pozoroval vyjev s otupelym vyrazem a premital o Mikahovych slovech. I kdyz pri myslenkovych pochodech nevynikal rychlosti, reflexy mel v poradku. Naprahl stit, na ktery zachytil Jasonuv uder, soucasne vsak obratne svihl kyjem a zasahl Jasona na hrbetu ruky — znecitlivele prsty se rozevrely a kladivo dopadlo na zem.

„Udelame asi lip, kdyz vy dva pujdete se mnou — otec si uz poradi,” rozhodl Narisi, kdyz vystrkoval Jasona a Mikaha pred sebou ze dveri. Dvere zamkl a zavolal na jednoho ze svych bratru, aby se postavil na straz, a kdyz se

Вы читаете Druha olaneta smrti
Добавить отзыв
ВСЕ ОТЗЫВЫ О КНИГЕ В ИЗБРАННОЕ

0

Вы можете отметить интересные вам фрагменты текста, которые будут доступны по уникальной ссылке в адресной строке браузера.

Отметить Добавить цитату