Druha olaneta smrti

aby se opet pridal k ostatnim. Znovu vklouzl do jamy a pozvedl prineseny sroub, aby ho porovnal s vycnivajicim koncem appsalskeho sroubu — a temer vykrikl radosti. Zavity na sroubu od stroje byly vyrezany v ponekud jinem uhlu — na jednom sroubu se vinuly nahoru, na druhem dolu. Appsalsti vytaceli zavity obracene, se stoupanim doleva.

V galaxii existovalo v technice a v kulture tolik rozdilu, kolik existovalo planet, ale jedno z mala, co mely vsechny spolecne, zdedene od pozemskych predku, byla jednotnost ve vyrezavani zavitu. Jason o tom nikdy driv neuvazoval, ale kdyz si ted vzpomnel na svoje zazitky z ruznych planet, uvedomil si, ze zavity mely vzdy stejne stoupani. Vruty se sroubovaly do dreva, svorniky do otvoru se zavitem — a vsechny matky se nasroubovavaly, kdyz jimi clovek otacel ve smeru hodinkovych rucicek. Otacenim proti smeru hodinkovych rucicek se vysroubovavaly. V ruce drzel primitivni sroub a matku, ktere vyrobili d’zertanoj, a kdyz je zkousel, fungovaly stejnym zpusobem. Sroub ze stroje vsak nikoli — u neho se matkou muselo otacet obracenym smerem, aby povolil.

Upustil prineseny sroub s matkou, nasadil klic na masivni matku stroje a zvolna vyvijel na klic silu ve smeru, ktery mu pripadal vylozene chybny — zdalo se mu, ze matku pritahuje misto toho, aby ji povoloval.

Matka postupne povolovala — nejdrive se otocila o ctvrtinu, pak o polovinu otacky. Kousek po kousku vycnivajici zavity mizely, az se konec sroubu dostal na uroven s povrchem matky. Ted se matka otacela snadno a behem minuty upadla na dno jamy. Jason za ni odhodil klic a rychle se vyskrabal z jamy. Postavil se na jeji okraj a obezretne nasaval vzduch, pripraven k uteku, kdyby ucitil neco podezreleho. Neucitil nic.

Druhou matku vysrouboval stejne snadno jako prvni a rovnez bez neblahych dusledku. Pak v miste, kde jiz drive odstranil pajkovy kov, zasunul mezi horni kryt a zakladovou desku ostre pacidlo, a kdyz se o ne oprel, kryt se o kousek nadzvedl — spocival ted na ramu jen svou vahou.

Od vchodu do pracovni ohrady zavolal na skupinu, tisnici se v uctive vzdalenosti. „Vra?te se zpatky — s praci jsem uz temer skoncil.”

Jeden po druhem vklouzli do jamy, aby si prohledli vycnivajici srouby, a uznale zabruceli, kdyz se Jason oprel o pacidlo a predvedl, ze kryt je povolen.

„Zbyva jeste malickost, jak kryt oddelat,” rekl jim, „a jsem si jist, ze nadzvedavanim to neni ono. To me sice napadlo ze vseho nejdriv, ale ti, co to monstrum davali dohromady, naraficili nejakou trapnost pro toho, kdo by matky dotahoval, misto aby je povoloval. Dokud nezjistim jakou, budeme postupovat jen velmi zvolna. Edipone, nejsou tady nekde pobliz vetsi kusy ledu? Je prece zima, ze?”

„Led? Zima?” polykal Edipon, zaskocen nahlou zmenou predmetu hovoru. Promnul si zarudlou spicku sveho neprehlednutelneho nosu. „Samozrejme ze mame zimu. Led — ten musi byt na jezerech tam vyse v horach, ktera jsou v tomto rocnim obdobi vzdy zamrzla. Ale na co potrebujes led?”

„Sezen ho a ja ti to predvedu. Led nech narezat na ploche, rovne kusy, ktere by se daly klast na sebe. Nechci kryt nadzvednout — spustim stroj do jamy!”

V case, kdy ze vzdalenych horskych jezer nosili otroci led, Jason narychlo zhotovil na dne jamy silny dreveny ram, ktery rozmerem odpovidal obvodu stroje, a pod kryt zasunul spicate kovove kliny, ktere pak uchytil k drevenemu ramu. Kdyby se nyni stroj spustil dolu, kryt, opreny o kliny, by zustal na svem miste. A o spusteni stroje se postara led.

Jason postavil pod strojem z ledu nosnou zakladnu, pak vytahl operne klady. Jak led bude tat, stroj zvolna klesne do jamy. Pocasi vsak bylo natolik chladne, ze led netal, dokud Jason nerozestavel po obvodu jamy olejova kamna. Kdyz se jama zacala plnit vodou, Mikah se pustil do jejiho vybirani — sterbina mezi zakladovou deskou a krytem se rozsirovala.

Tani ledu pokracovalo po cely zbytek dne a temer celou noc. Jason a Mikah meli zarudle oci a byli velice unaveni, protoze prubeh klesani stroje po celou dobu sledovali, a kdyz se s rozbreskem dostavili d’zertanoj, stroj spocival v louzi blata na dne jamy — kryt byl z neho odstranen.

„Ti appsalsti demoni jsou pekne vykutaleni, ale Jason dinAlt neni vcerejsi,” dal Jason pruchod jasave radosti. „Vidite tu nadobu umistenou v horni casti stroje?” Ukazal na zatavenou banku ze silneho skla, velkou temer jako soudek, ktera obsahovala nazelenalou olejovitou kapalinu a byla pruzne, ale pevne uchycena. „To je nastraha. Matky, ktere jsem sundal, byly nasroubovany na zavitovych koncich tyci, ktere nesly kryt, ale misto toho, aby k nemu byly uchyceny primo, byly spojeny s pricnikem opirajicim se shora o ten skleneny soudek. Kdyby nekdo kteroukoli z tech matek dotahoval misto toho, aby ji povoloval, pricnik by se prohnul a rozbil sklo. Nabidnu vam jen jeden dohad, pokud jde o to, co by se stalo pak.”

„Otravna kapalina!”

„Nic jineho. A ta je taky ve dvojite stene krytu. Navrhuji, aby se nekde v pousti vykopala hluboka dira a do ni kryt i sklenena nadoba zahrabaly — a aby se na ne zapomnelo. Rekl bych, ze stroj uz zadne dalsi prekvapeni v zasobe nema, ale dam pozor, az na nem budu pracovat.”

„Dokazes ho opravit? Uz vis, co s nim je?” Edipon se chvel radosti.

„Jeste ne, Sotva jsem si ho prohledl. Vlastne se staci jenom podivat, aby se clovek presvedcil, ze to bude tak snadne, jako ukrast slepci krenoj. Ta masina je tak nevykonna a tak primitivne konstruovana jako vase rafinerka ropy. Kdybyste venovali vyzkumu a zlepsovani svych vyrobku jen desetinu usili, jake vynakladate na to, abyste vse utajili pred konkurenci, brzy byste vsichni letali v tryskovych letadlech.”

„Urazku ti promijim, protoze jsi nam prokazal velkou sluzbu. Ted opravis tento a dalsi stroje. Vzchazi nam novy den!”

Jason zivl. „Pro me prave vzchazi nova noc. Musim se vyspat. Zkus premluvit svoje syny, aby vytreli ze stroje vodu, nez zelezo zrezivi, a az se sem vratim, podivam se, co pujde udelat, aby stroj opet fungoval.”

9

Ediponovi dobra nalada vydrzela, a Jason ji vyuzil k tomu, aby si vynutil co nejvice vyhod. Jen naznacil, ze ve stroji mohou byt jeste dalsi nastrahy, a ziskal svoleni provadet veskere dalsi prace na puvodnim miste — a to znamenalo, ze nemusi do uzavrenych a strezenych budov. Zastreseni ohrady jim poskytlo ochranu pred povetrnosti, a postavili zkusebni stanici, kde se mely shromazdit vadne stroje a kde na nich mel Jason pracovat. Stanice byla ve svem provedeni unikatni, postavili ji podle presneho Jasonova navodu, a jelikoz nikdo, vcetne Mikaha, nikdy zadnou zkusebni stanici nevidel ani o necem takovem neslysel, Jason svou koncepci prosadil.

U prvniho stroje se ukazalo, ze ma zadrene lozisko, a Jason si s tim poradil tak, ze puvodni pouzdro roztavil a na miste je odlil. Kdyz po odsroubovani sundal hlavu valce, pohled na vuli kolem pistu jim otrasl — do mezery mezi pistem a stenou valce mohl strcit prsty. Tim, ze vybavil pist tesnicimi krouzky, zdvojnasobil kompresi a vykon.

Kdyz se Edipon presvedcil, jakou rychlost dava jeho caro opraveny motor, pritiskl Jasona k hrudi a slibil mu nejvyssi odmenu. Tou byl, jak se ukazalo, kazdodenni pridel mensi porce masa, ktere znamenalo zpestreni jednotvarneho jidelnicku z krenoj, a zdvojnasobena hlidka, aby Ediponovi jeho cenny majetek neutekl. Do te doby sestavala jejich potrava vylucne z krenoj, a Jason se zachvel, kdyz si uvedomil, ze si na ne stale vice zvyka.

Jason mel sve vlastni plany a pilne zhotovoval radu veci, ktere s opravovanim parnich stroju nemely nic spolecneho. Zatimco montaz a vyroba techto veci uspesne pokracovala, Jason se rozhlizel, kde by sehnal vypomoc.

„Co bys udelal, kdybych ti dal kyj?” zeptal se statneho otroka, ktery mu pomahal tahnout drevenou kladu k jeho dilne. Narisi a jeden z jeho bratru se potloukali mimo doslech, znudeni rutinni strazni sluzbou.

„Co udelam s kyjem?” zabrucel otrok, celo mel nakrcene a usty mohutne nasaval vzduch — dukaz, ze usilovne premysli.

„Prave na to jsem se te ptal. A neprestavej tahnout, kdyz spolu mluvime. Nechci, aby si straze neceho vsimly.”

„Jestli mam kyj, zabiju!” prohlasil vzrusene otrok, prsty naznacil sevreni slibovane zbrane.

„Zabil bys me?”