v Jasonovych planech na prvnim miste.

Snarbi nosil kameninove nadoby s olejem, vodou a palivem, zatimco Jason plnil nadrze. Pak Jason zapalil pod kotlem ohen a ulozil na plosine nastroje a mensi zasobu krenoj, kterou se mu podarilo nasetrit z jejich pridelu. To vsechno zabralo dost casu — zanedlouho bude svitat, a nez nastane rano, budou muset vyrazit. Ted uz nebylo o cem uvazovat.

Nemohl vsak zde nechat Ijale, a kdyz uz pujde pro ni, nedovoli si nevzit take Mikaha. Ten clovek mu zachranil zivot, i kdyz se mu potom podarilo natropit spoustu vrazednych pitomosti. Jason veril, ze cloveku, ktery se vam postaral o dalsi existenci, neco dluzite, ale soucasne si rikal, kolik asi jeste Mikahovi dluzi. V tomto pripade se mu zbytek dluhu zdal velice maly, pokud uz neni vic nez splacen. Ale snad jeste jednou…

„Pohlidej stroj — ja se vratim co nejdriv,” rozhodl se. Seskocil na zem a natahl na sebe svou vybavu.

„Ty chces po mne co? Abych tady s tim strojem dabla zustal? To nemuzu! Rozpali se a pozre me!”

„Chovej se primerene svemu veku, Snarbi, svemu fyzickemu veku, kdyz uz ne dusevnimu. Tento pohybujici se srot vytvoril clovek a ja jsem ho opravil a vylepsil — zadni dablove ani nepomahali. Stroj spaluje naftu, aby vzniklo teplo, kterym se vyrabi para a ta jde do teto trubky, aby tlacila na tuto tyc, ktera nuti kola, aby se otacela a my se mohli pohybovat — a to je z teorie parniho stroje tak asi vsecko, co se ode mne muzes dozvedet. Ale mozna ze lip pochopis tohle: ja, jenom ja te muzu odtud v bezpeci dostat. Zustanes tedy tady a udelas to, co ti rikam, nebo ti rozmackam mozek! Jasne?”

Snarbi tupe prikyvl.

„Tak plati. Ty tady budes jenom sedet a divat se na tento zeleny kotoucek — vidis ho? Jestli povyleze, nez se vratim, otocis touhle pakou timto smerem. Je to jasne? To proto, aby nezacal hvizdat bezpecnostni ventil a neprobudil cele okoli — a abychom meli dostatecny tlak.”

Jason prosel kolem hlidkujiciho, dosud mlcky spiciho, a zamiril k budove rafinerie. Jako zbran si nevzal kyj, ani dyku, ale mec se sirokou cepeli z dobre kalene oceli, ktery se mu podarilo vyrobit primo pred ocima straznych. Ti sice peclive prohlizeli vsechno, co s sebou nosil z mista, kde pracoval — delal totiz take po vecerech ve svem pokoji — ale to, co vyrobil a co se vymykalo jejich chapani, proste nebrali na vedomi. Takovy primitivni dusevni postoj byl neobycejne cenny, protoze Jason krome mece pronesl i pytel molotajlu, jednoduchych utocnych zbrani, jejichz puvod se ztracel v davne historii. Vyrabel je tak, ze kameninove nadobky plnil nejzapalnejsi frakci z destilace a balil do kusu hadru nasaknuteho stejnou kapalinou. Z pronikaveho zapachu se mu tocila hlava, ale jiz tehdy doufal, ze se mu molotajly za to utrpeni odvdeci, az prijde cas. Mohl jenom doufat, protoze je neodzkousel. Pry se pouzivaji tak, ze se zapali obal a pak se hodi — pri narazu se lahev rozbije a jeji obsah vzniti. Teoreticky.

Ukazalo se, ze dostat se zpatky do stanice rafinerie je stejne snadne, jako bylo snadne se z ni dostat, a Jason pocitil zachvev litosti. Podvedome doufal, ze zde bude pozdvizeni a ze se bude muset vratit, aby se zachranil sam — jeho podvedomi melo zrejme pramaly zajem na tom, aby divka a jeho nemesis byli zachraneni, zejmena kdyz pritom slo o jeho vlastni zivot.

Ted vsak uz byl opet v budove, kde se nachazel jeho byvaly pokoj, a pokousel se nakouknout za roh, aby se presvedcil, zda u dveri nestoji strazny. Stal, a zdalo se, ze z predchoziho spanku ho neco vyrusilo. Nic nezaslechl, ale nasaval patrave vzduch a krcil pritom nos — probudil ho intenzivni zapach pohonne vody z Jasonovych molotajlu. A Jasona zahledl driv, nez se Jason stacil stahnout za roh.

„Kdo je tam?” zvolal a vyrazil vpred tezkopadnym krokem. Vznikla situace se nedala zvladnout v tichosti, a Jason vyskocil s vykrikem, znasobenym ozvenou, a ucinil prudky vypad. Cepel zasahla strazneho tesne pod jeho chranicem — a ten clovek se s mecem dosud jiste nesetkal — a spicka mu rozrizla hrdlo. Vydechl naposledy s klokotavym zajecenim, ktere probudilo k zivotu hlasy hloubeji uvnitr budovy.

Jason preskocil mrtvolu a zacal strhavat nekolikere zapadky a zamky, ktere zajis?ovaly dvere. Z dalky zaznivaly zvuky bezicich nohou, kdyz konecne prudce dvere otevrel a vbehl do mistnosti.

„Pojdte, a rychle, vypadnem odtud!” vykrikl na ne a strkal omamenou Ijale ke dverim. Obzvlaste velke poteseni mu zpusobilo, kdyz ustedril Mikahovi paradni kopanec, ktery ho doslova nadzvedl a pronesl dvermi — tam se Mikah srazil s Ediponem, ktery prave pribehl s naprazenym kyjem.

Jason preskocil obe prevalujici se tela, uderil Edipona jilcem mece za ucho a tahem postavil Mikaha na nohy.

„Plavte do opravny stroju!” porucil svemu dosud nechapajicimu spolecnikovi. „Mam tam caro, v kterem muzem odjet.” Konecne se oba odhodlali k nemotornemu pohybu.

Za nim se ozvaly vykriky a v dohledu se objevila skupina ozbrojenych d’zertanoj. Stahl dolu chodbovou svitilnu — o jeji horky spodek si pritom popalil ruku — a otevreny plamen prilozil k jednomu ze svych molotajlu. Knot okamzite vzplanul, a Jason hodil molotajl na priblizujici se vojaky driv, nez si mohl vazneji spalit ruku. Molotajl letel smerem k vojakum, narazil na stenu a rozbil se — horlava kapalina se rozstrikla vsemi smery, ale plamen zhasl.

Jason zaklel a rychle vytahl dalsi molotajl — kdyby ty lahve nefungovaly, cekala by ho smrt. D’zertanoj chvili vahali, zda se pustit pres kaluze rozlite pohonne vody, a v tom okamziku hodil Jason druhou plamennou bombu. Ta se rovnez elegantne roztristila a zachovala se podle ocekavani sveho tvurce, kdyz navic zapalila prvni molotajl — a chodbu prehradila ohniva stena. Ruku obtocil kolem plaminku lampy, aby nezhasl, a rozbehl se za Ijale a Mikahem.

Dosud se poplach mimo budovu nerozsiril. Jason zajistil vchodove dvere vnejsi zapadkou — nez dvere vyrazi a zmatek dostane urcity rad, budou jiz od budov daleko. Ted uz lampu nepotreboval, jen by ho prozradila, a proto ji sfoukl.

Z pouste se ozval neprerusovany, pronikave jecivy zvuk.

„Podarilo se mu to,” zastenal Jason. „To je pojistny ventil na parnim stroji!”

Postrcil Ijale a Mikaha, kteri se ve tme nemohli zorientovat, pak z ciste nenavisti k celemu lidstvu nakopl znovu Mikaha a rozbehl se v jejich cele k opravne stroju jako o zivot.

Utek se jim zdaril bez ujmy na zdravi zejmena proto, ze vsude kolem panoval zmatek. D’zertanoj zrejme dosud nikdy nocni utok nezazili — meli nepochybne za to, ze toto nocni utok je — a venovali neuveritelne mnoho usili pobihani kolem a povykovani. Horici budova a Edipon, ktereho v bezvedomi vynaseli ze slehajicich plamenu, rozruch a zmatek jen znasobily. Jeceni pojistneho ventilu, ktery dosud vypoustel nenahraditelnou paru do nocniho vzduchu, probudilo jiz vsechny d’zertanoj.

Ve zmatku si prchajicich otroku nikdo nevsiml, a Jason vedl Ijale a Mikaha kolem strazniho stanoviste na valu a rovnou k opravne stroju. Zahledli je, az kdyz krizovali otevreny teren, a po urcitem vahani je straz zacala pronasledovat. Jason vedl nepritele primo ke svemu vzacnemu parnimu vozu, ale jinou moznost nemel. Tak jako tak ten previt prozrazoval, kde se nachazi, a pokud se k nemu Jason nedostane co nejdrive, tlak pary poklesne pod potrebnou uroven — a oni zustanou vezet v pasti.

Preskocil bezvladne leziciho strazneho u vchodu a hnal se ke stroji. Snarbi se krcil strachy za jednim kolem, ale Jason nemel cas se mu venovat. Kdyz vyskocil na plosinu, pojistny ventil se zavrel — a nastale pochmurne ticho nahanelo strach.

Zbesile otocil ventily a kratce pohledl na indikator: nezustalo ani tolik pary, aby ujeli deset metru. Voda klokotala a kotel sycel a vydaval klepave zvuky, na druhe strane zaznely nenavistne vykriky, kdyz d’zertanoj pronikli do ohrazeneho pracovniho mista a spatrili tajne postavene caro. Jason vstrcil molotajl jednim koncem do ohniste, a kdyz jeho obal vzplanul, hodil molotajl na d’zertanoj. Vykriky nenavisti se zmenily na vriskani ze strachu, kdyz ohnive jazyky pronasledovatele olizly a donutily k prekotnemu ustupu. Jason se za nimi rozbehl a jejich ustup urychlil dalsim molotajlem. Zdalo se, ze utekli az ke zdem rafinerie, ale Jason nemohl ani tusit, jestli se nektery z nich neplizi ve tme nekde pobliz.

Kvapne se vratil ke caro, poklepal na nehybny indikator tlaku a otevrel privod paliva dokoran. Pak zajistil pojistny ventil dratem, kdyz si dodatecne uvedomil, ze kotel snese vetsi tlak, nez na jaky byl pojistny ventil puvodne nastaven, protoze kotel vyztuzil. Jakmile s tim skoncil, nemohl nez cekat, nedalo se totiz nic delat, dokud opet nestoupne tlak. D’zertanoj se urcite vzpamatuji, nekdo prevezme veleni a pak na opravnu stroju zautoci. Pokud tlak pary stoupne na dostatecnou uroven, nez se neco takoveho stane, uprchnou. Pokud ne…

„Mikahu — a ty taky, Snarbi, ty zbabely lumpe — vlezte za ten kram a zatlacte,” rekl Jason.

„Co se prihodilo?” zeptal se Mikah. „Zahajil jsi revoluci? Pokud ano, neposkytnu ti zadnou pomoc…”

Вы читаете Druha olaneta smrti
Добавить отзыв
ВСЕ ОТЗЫВЫ О КНИГЕ В ИЗБРАННОЕ

0

Вы можете отметить интересные вам фрагменты текста, которые будут доступны по уникальной ссылке в адресной строке браузера.

Отметить Добавить цитату