Druha olaneta smrti

se ani dovedet nemusel.

„Dukaz je snadny, Hertugu z Perssonoj, protoze vim vsechno o vsem. Dokazu postavit stroje, ktere kraceji, mluvi, behaji, letaji, plavou, stekaji jako psi a valeji se po zadech.”

„Udelas pro me caro?”

„To lze zaridit, jestli mas spravny druh nastroju, ktere bych mohl pouzit. Ale nejdriv se musim dozvedet, jakym smerem se specializuje tvuj klan, jestli rozumis, co mam na mysli. Napriklad Trozelligoj delaji motory a d’zertanoj cerpaji ropu — co delaji tvi lide?”

„Nemuzes vedet tolik, jak rikas, kdyz neznas, v cem jsou Perssonoj prosluli!”

„Prichazim z daleke zeme, a jak vis, zpravy o techto koncinach se siri pomalu.”

„Ne o Perssonoj,” zarputil se Hertug a vypnul prsa. „Umime mluvit pres celou zemi a vzdycky vime, kde se nasi nepratele nachazeji. Umime vyslat kouzlo, ktere zazehne svetlo ve sklenenych bankach, nebo kouzlo, ktere vyskubne nepriteli mec z rukou a uzene hruzu do jeho srdce.”

„To vypada, jako kdyby vase parta mela monopol na elektrinu, coz je moc fajn vedet. Jestli mate nejake tezke kovarenske zarizeni…”

„Zadrz!” prerusil ho Hertug. „Vypadnete! Ven — vsichni krome sciuloj! Ten novy otrok ne, ten tady zustane,” dodal, kdyz se vojaci chopili Jasona.

Kdyz se vyzvani vzdalili, zustala jen hrstka muzu, kteri vsichni meli nejlepsi leta za sebou — kazdy z nich mel na hrudi jakousi ozdobu z opaleneho bronzu. Nepochybne to byli zasvecenci do tajneho elektrickeho umeni — pohravali si se zbranemi a brucenim davali najevo svoje poboureni nad tim, ze Jason zna veci, ktere jsou zakazane.

Znovu se ozval Hertug. „Pouzils posvatne slovo. Kdo ti ho prozradil? Odpovez rychle, nebo te zabiju.”

„Nerikal jsem ti, ze znam vsechno? Umim postavit caro, a kdyz mi poskytnes trochu casu, vylepsim ti elektrarnu, pokud jste technicky na urovni, jaka je na teto planete bezna.”

„Vis, co se nachazi za tim portalem?” ukazal Hertug na hole, zamknute a strezene dvere na opacnem konci mistnosti. „Neni mozne, abys vedel, co se za nim nachazi, ale jestli mi to reknes, poznam, ze jsi kouzelnik, jak tvrdis.”

„Mam velice zvlastni pocit, ze v podobne situaci jsem se uz tady ocitl,” povzdechl si Jason. „Pus?me se tedy do toho. Vy tady vyrabite elektrinu, mozna chemickou cestou, i kdyz pochybuji, ze byste ji timto zpusobem vyrobili dostatecne mnozstvi, takze musite mit nejaky agregat. Bude tam velky magnet — kus specialniho zeleza, ktere pritahuje jine zelezne veci — kolem ktereho v tesne blizkosti rychle otacite svinutym dratem. Zde vznika elektrina, kterou vedete medenym dratem k pristrojum, nebo co mate — a tech nemuze byt mnoho. Vsadim se, ze se nedorozumivate slovy, ale vysilate kratka cvakani — mam pravdu, neni to tak?” Soupani nohama a zesilujici se septani mezi zasvecenymi byly neklamnymi znamkami, ze neni od pravdy daleko.

„Mam takovy napad: muzu vam vynalezt telefon. Jak by se vam libilo, kdybyste misto dosavadniho cvakycvak skutecne mluvili pres celou zem? Tady byste povidali neco do jednoho pristroje a ve velke vzdalenosti by z druheho konce dratu vas hlas vychazel.”

Hertugova praseci ocka zadostive zamzikala. „Rika se, ze za starych casu se to delalo. Zkouseli jsme to, ale neuspeli jsme. Ty to udelat dokazes?”

„Dokazu — jestli si predem dohodneme podminky. Ale nez neco slibim, musim videt vase zarizeni.”

To vyvolalo projevy nesouhlasu s argumenty, ze se jedna o svate tajemstvi, ale chamtivost nakonec nad zakazy zvitezila a dvere svatyne se Jasonovi otevrely — a k Jasonovi se po bok postavili dva sciuloj s tasenymi dykami. Hertug sel v cele, za nim Jason se svymi sedmdesatiletymi telesnymi strazci a zbyvajici sciuloj je kolebanym krokem nasledovali. Kazdy z nich se uklonil a zamumlal nejakou modlitbu, kdyz prekracovali posvatny prah, a Jason se musel vsi silou premahat, aby nepropukl v opovrzlivy smich.

Stenou na vzdalenem konci komory prochazela hridel — nepochybne pohanena otroky — ktera otacela muzejni sbirkou remenic a remenu napojenych ve vysledne fazi na primitivni a nevzhledny stroj, ktery vydaval chrestive a kvilive zvuky a otrasal podlahou pod nohama. Pri prvnim pohledu byl Jason zmaten dokud si jednotlive soucastky blize neprohledl a nezjistil, co je co.

„Co jineho jsem mohl cekat?” povzdechl si pro sebe. „Jestli je neco mozne delat dvema zpusoby, tihle lide si vzdycky vyberou ten horsi.”

Posledni remenice velikosti obrovskeho kola byla nasazena na drevenou hridel, ktera se otacela pusobivou rychlosti, az na chvile, kdy se remen vysmekl, coz se stavalo s upornou pravidelnosti. Stalo se to i nyni, kdy si ji Jason prohlizel, a hridel se otacela tak pomalu, ze videl, ze po cele jeji delce jsou uchyceny zelezne krouzky opatrene mensimi kousky zeleza tvaru U. Ty zpola zasahovaly do klece ze smycek dratu zavesenych nad

hrideli. To vsechno vypadalo jako ilustrace k vydani Prvnich kroku v elektrine v dobe bronzoveho veku.

„Nechveje se tvoje duse uzasem nad temi divy?” zeptal se Hertug, kdyz si povsiml, ze Jason ma pokleslou celist a leskle oci.

„Ale chveje,” opacil Jason. „Ale bolesti nad tou nepredstavitelne mizerne zbastlenou sbirkou mechanickych nedomyslenosti.”

„Rouhas se!” zavyl Hertug. „Zabte ho!”

„Pockej!” vykrikl Jason a pevne uchopil oba nejblizsi sciuloj za ruce, v nichz meli dyku, a zastitil se jejich tely pred dykami ostatnich. „Nevykladej si to spatne. Je to uzasny generator, ktery tady mate, sedmy div sveta — i kdyz nejvetsim zazrakem na nem je to, jak dokaze vubec nejakou elektrinu vyrobit. Bajecny vynalez, svou dobu predbehl o nekolik let. Mohl bych vsak navrhnout nekolik drobnych uprav, jimiz se ziska vice elektriny pri mensi praci. Predpokladam, ze je vam znamo, ze se elektricky proud indukuje v dratu, kdyz jim prochazi magneticke pole.”

„S bezvercem nehodlam o nabozenskych otazkach diskutovat,” pronesl Hertug chladne.

„Nabozenstvi nebo veda, rikej si tomu, jak chces, odpoved bude vzdycky stejna.” Ve svych svalech, zocelenych pyrranskym vycvikem, vyvinul trochu zkrutne sily — oba prestarli hlidaci vykvikli a upustili dyky na zem. Ostatni sciuloj, jak se zdalo, nejevili prilisnou ochotu se na neho vrhnout. „Nezamysleli jste se vsak nekdy nad tim, ze elektricky proud muzete ziskat stejne snadno, kdyz bude drat prochazet magnetickym polem, misto aby pole prochazelo dratem? Timto zpusobem dostanete stejny elektricky proud asi pri desetine vynalozene prace.”

„Vzdycky jsme to delali takto, a co bylo dost dobre pro nase predky…”

„To vim, to vim, nemusis citat dokoncovat. Na teto planete jsem neco podobneho uz slysel.” Ozbrojeni sciuloj s tasenymi dykami se k nemu opet zacali priblizovat. „Podivej, Hertugu, chces, aby me zabili, nebo ne? Dej to svym mladencum na vedomost.”

„Nezabijejte ho,” rozhodl Hertug po chvilce uvazovani. „To, co rika, je mozna pravda. Treba nam bude moci pomahat pri obsluhovani nasich posvatnych stroju.”

Kdyz nebezpeci na chvili pominulo, Jason si prohledl velky, neforemny aparat, ktery vyplnoval vzdaleny konec mistnosti, a tentokrat se premohl, aby svemu zdeseni nedal volny pruchod. „Mam za to, ze tenhleten posvatny zazrak je vas svaty telegraf.”

„Prave ten,” potvrdil Hertug uctivym tonem. Jason se zachvel. Od stropu se snasely medene draty a vedly do nedbale navinuteho elektromagnetu, umisteneho pobliz kyvadloveho ramena z paskoveho zeleza. Kdyz elektromagnetem prochazel proud, rameno se k nemu pritahlo, a kdyz se proud prerusil, zavazi na konci kyvadla je vratilo zhruba do vertikalni polohy. Ke spodni casti zavazi bylo uchyceno ostre kovove rydlo, jehoz spice se borila do voskove vrstvicky na dlouhem pasku z medi. Tento pasek probihal v drazkach tak, ze se pohyboval v pravem uhlu ke kyvu kyvadla a byl tazen vpred systemem do sebe zapadajicich drevenych ozubenych kol pohanenych zavazim.

Rachotici mechanismus se trhnutim probral k zivotu, jeste kdyz si ho Jason prohlizel. Elektromagnet zabzucel, kyvadlo sebou skublo, jehla vryla do vosku zarez a ozubena kola zaskripala — snura pripevnena v otvoru na konci pasku se napnula a zacala tahnout pasek vpred. Bdeli sciuloj byli pripraveni zalozit dalsi povoskovany pasek, az se prvni vycerpa.

Vedle pristroje se pasky polevaly cervenou kapalinou, aby se zprava zviditelnila. Kapalina po povrchu vosku stekala, ale zachytila se v zarezech vyrytych jehlou. Na pascich se objevila klikata cervena cara, tahnouci se po cele jejich delce, ktera mela hroty tvaru V v mistech, kde se ryci jehla odklonila. Pasky se prenesly na dlouhy stul, kde se kodovana informace okopirovala na bridlicove tabulky. Brano celkove, jejich zpusob prenosu informaci byl