Druha olaneta smrti

zvane uhlikovy oblouk, ktere pronika nocni tmou, zpusob nanaseni tenke vrstvy kovu na ruzne predmety a mnoho dalsich veci. Vsechny je muzes mit, Hertugu.”

„Zacni ihned vyrabet!”

„Zacnu hned — jak se domluvime na podminkach me smlouvy.”

„To slovo se mi moc nezamlouva.”

„A bude se ti zamlouvat jeste min, az uslysis detaily, ale bude to stat za to.” Predklonil se a zaseptal Hertugovi do ucha: „Jak by se ti zamlouval stroj, ktery dokaze vyhodit do vzduchu pevnosti tvych nepratel, kterym bys mohl svoje nepratele porazit a zmocnit se jejich tajemstvi?”

„Vsichni ven!” zvolal Hertug, a kdyz osameli, obratil svoje vychytrala ocka na Jasona. „Co je to za smlouvu, o ktere ses zminoval?”

„Svobodu pro mne, postaveni tveho osobniho poradce, otroky, klenoty, devcata, dobre jidlo — vse, co s takovym postavenim bezne souvisi. A na oplatku ti vyrobim vsechna zarizeni, o nichz jsem mluvil, a jeste mnoho dalsich. Neexistuje nic, co bych nedokazal. A to vsechno bude tvoje…”

„Vsechny je znicim — stanu se vladcem Appsaly!”

„To je presne to, co mam na mysli. A cim lepe se povede tobe, tim lepe se budu mit ja. Nezadam vic nez pohodlny zivot a moznost pracovat na svych vynalezech, protoze nejsem clovek s velkymi ambicemi. Ke stesti mi postaci, kdyz se budu lopotit v laboratori — zatimco ty budes vladnout svetu.”

„Zadas hodne…”

„A taky hodne davam. Reknu ti neco — nechej si den nebo dva na rozmyslenou, a ja mezitim v zajmu dalsi osvety a informovanosti ti udelam dalsi vynalez.”

Jason mel dosud pred ocima jiskru, ktera zabila stareho sciulo, a ta v nem zazehla novou nadeji. Existuje tedy zpusob, jak by se snad mohl z teto planety dostat.

12

„Kdy to dokoncis?” zeptal se Hertug, dloubal do soucastek rozlozenych na Jasonove laboratornim stole.

„Zitra rano, i kdyz pracuji celou noc, o Hertugu. V predstihu jsem ti vsak prichystal dalsi darek — zlepseni vaseho systemu telegrafovani.”

„Nestojim o zadne zlepsovani! Telegraf zustane, jak byl za doby nasich predku a…”

„Nechci nic menit, souhlasim, ze predkove to vymysleli nejlip. Nabizim ti pouze novy zpusob obsluhy. Podivej se na toto…,” pozvedl jeden z pasku s rytinami ve voskovem povlaku. „Dokazes ten vzkaz precist?”

„Samozrejme, ale chce to znacne soustredeni, protoze jde o velkou zahadu.”

„Velkou ne — na prvni pohled jsem poznal, ze je to velice jednoduche.”

„Rouhas se!”

„Vubec ne. Podivej, toto je B, ze — dva skrty kouzelnym kyvadlem?”

Hertug pocital na prstech. „Je to B, mas pravdu. Ale jak jsi na to prisel?”

Jason opovrzlivou poznamku nevyslovil. „Bylo tezke na to prijit, ale pro me je vsechno jako v otevrene knize. B je druhe pismeno abecedy, je tedy zakodovano dvema skrty, C tremi — coz je zatim jednoduche, ale na konci je Z a na ne potrebujes sestadvacetkrat prastit do vysilaci klavesnice, coz je nesmyslna ztrata casu. Staci pouze nepatrne uzpusobit zarizeni, aby vysilalo dva ruzne signaly — budme originalni a rikejme jednomu tecka a druhemu carka. A pomoci techto dvou druhu signalu, kratkeho a dlouheho pulsu, muzeme prepsat kazde pismeno abecedy nejvyse ctyrmi symboly. Rozumis?”

„V hlave se mi to toci, je tezke sledovat…”

„Vyspi se na to. Rano bude vynalez hotov a tehdy ti taky predvedu svuj kod.”

Hertug se vzdalil, mumlal si neco pro sebe, a Jason dokoncil posledni vinuti na kotve pro svuj novy generator.

„Jak jsi to pojmenoval?” zeptal se Hertug, kdyz rano obchazel vysokou, zdobenou drevenou skrin.

„Je to Slava Hertugovi Tvurci, novy pomnik k uctivani a obdivu a financni zdroj pro Jeho Excelenci. Mel by byt umisten v chramu, nebo co to tady mate, kde verejnost za vysadu vzdat ti hold zaplati. Predstav si: jsem verny poddany, ktery vstupuje do chramu. Predam knezi dar a uchopim tuto kliku, ktera vycniva z boku, a budu ji otacet.” Zacal klikou energicky otacet a z utrob skrine se ozval zvuk ozubenych kol otacejicich se v zaberu a silici vysoky ton. „A ted se podivej nahoru.”

Z horni steny skrine vycnivala dve zakrivena kovova ramena, na nichz v urcite vzdalenosti od sebe spocivaly medene koule. Hertug prudce vydechl a couvl, kdyz mezi koulemi preskocila modra jiskra.

„To na venkovany zapusobi, ne?” zeptal se Jason. „A ted divej se na jiskry a povsimni si jejich sekvence. Nejdriv tri kratke jiskry, pak tri dlouhe a nakonec tri kratke.”

Prestal klikou otacet a podal Hertugovi teletinovy pergamen s jasne vyznacenymi znaky, upravenou verzi standardniho mezihvezdneho kodu. „Povsimni si: tri tecky znamenaji H a tri carky A. Dokud se tedy touto klikou otaci, stroj vysila v kodu HAH, coz znamena Huraoj al Hertug, slava Hertugovi! Pusobive zarizeni, ktere zamestna knezi tak, ze nebudou mit cas na zlotrilosti, a potesi tvoje mistni verne. Soucasne bude na tebe pet slavu hlasem elektriny, stale dokola, dnem i noci.”

Hertug otacel klikou a pozoroval jiskry rozzarenym pohledem. „Zitra bude odhalen v chramu. Ale nejdriv bude muset byt vyzdoben posvatnymi symboly. Mozna ve zlate…”

„A taky drahokamy — cim bohateji bude vypadat tim lepe. Lide nebudou platit za provozovani posvatnych rucnich varhan, pokud nebudou vypadat pusobive.”

S pocitem vrcholneho uspokojeni naslouchal praskani jisker. V mistnim kodu mohou znamenat HAH, ale pro obyvatele jineho sveta to bude SOS. A kazda kosmicka lod se slusnym prijimacem, ktera poleti atmosferou teto planety, musi sirokospektre radiove vlny z jisker zachytit. Treba prave ted nekdo vzkaz zachytil, otaci smyckou smeroveho hledacku a navadi lod na smer signalu. Kdyby tak mel prijimac, uslysel by jejich odpoved, ale na tom nijak nezalezi, protoze zanedlouho by uslysel hrmeni trysek, jak by se lod snasela k Appsale…

Nic takoveho se nestalo. Prvni SOS vyslal jiz pred dvanacti hodinami a ted musel, ac nerad, uznat, ze zachrana nebude okamzita. Ted udela nejlip, kdyz se zaridi co nejpohodlneji a bude cekat, nez nejaka lod prileti. Moznost, ze se k teto zapadle planete nemusi zadna lod priblizit do konce jeho zivota, si nepripoustel.

„Tvoje pozadavky jsem zvazil,” ozval se Hertug, kdyz odtrhl oci od jiskrove vysilacky. „Mohl bys mit vlastni maly byt, mozna otroka nebo dva, dostatek jidla ke spokojenosti a na svate dny vino a pivo…”

„Nic ostrejsiho?”

„Nic ostrejsiho ani nemuzes dostat — vina Perssonoj z vinohradu na svazich hory Malvigla jsou svou silou proslavena.”

„Stanou se jeste proslavenejsimi, az je prozenu destilacnim pristrojem. Koukam, ze budu muset udelat par mensich vylepseni, kdyz uz tady musim nejaky cas zustat. Mozna ze budu muset vynalezt splachovaci zachod, nez si z pruvanu na vasich primitivnich latrinach uzenu revma. Na praci je toho hodne. Ze vseho nejdriv budeme muset vypracovat seznam podle dulezitosti, na jehoz cele budou penize. Nektere z projektu, ktere hodlam ke tve vetsi slave uskutecnit, budou trochu nakladne, takze by bylo nejlepsi, kdybychom pro ten ucel nezapomneli predem naplnit pokladnu. Predpokladam, ze vam zadne nabozenske zasady nebrani zbohatnout.”

„Zadne,” potvrdil durazne Hertug.

„Takze prozatim muzeme u toho zustat. Ted se s dovolenim Jeho Excelence odeberu do svych novych komnat a trochu se prospim, abych pote pripravil seznam projektu k vymeru a schvaleni.”

„To mi vyhovuje. A nezapomen na ty, co se na nich vydelaji penize.”

„Budou v seznamu na prvnich mistech.”

I kdyz mel Jason dovoleno vstupovat do zamknutych a svatych pracoven, po zbytek casu se v jeho tesne blizkosti pohybovali ctyri osobni veznitele, kteri mu slapali na paty a dychali mu za krk vypary z krenoj.

„Vis., kde je muj novy byt?” zeptal se kapitana skupinky, ktera ho strezila, nevrleho hrubiana jmenem