Ochromeni z neznama ho pribilo k zemi. Cekala ho smrt. Kerk na neho hrmel z elektrickeho tlampace, ostatni strileli na utociciho tvora. Jason nic nevnimal.
Pak vyrazil kupredu, kdyz ho postrcilo rameno tvrde jako skala. Zraneny Pyrran, ktery zustal na scene, se snazil dostat Jasona pryc. S pistoli mezi zuby tahl Jasona zdravou rukou dopredu, smerem k tomu stvoreni. Vsichni prestali strilet. Pochopili, co ma v umyslu, a jeho plan byl dobry.
Smycka tvora se klenula do vyse tak, ze mezi jeho telem a zemi zustala mezera. Zraneny Pyrran zaklesaval nohy do zeme a napinal svaly. Jedinym pohybem jedne ruky nadzvedl Jasona a prudce ho vrhl pod zivy oblouk. Pohybujici se uponky se Jasonovi jemne otrely o oblicej, a pak uz byl Jason za obloukem, prevaloval se po zemi. Zraneny Pyrran skocil za nim.
Avsak prilis pozde. Moznost dostat se odtud mel jen jeden. Pyrran ji mohl snadno vyuzit, ale misto toho postrcil napred Jasona. To hruzne stvoreni si uvedomilo pohyb, kdyz Jason zavadil o jeho uponky. Pokleslo a svou vahou zachytilo zraneneho Pyrrana, ktery zmizel z dohledu, kdyz ho ovinuly uponky a pokryla hemzici se zvirata. Pyrran zrejme stlacil spous? na automatickou palbu, protoze jeho zbran strilela jeste dlouho pote, kdy uz musel byt mrtev.
Jason se plazil. Nekteri z zivocichu s ostrymi zuby se rozbehli k nemu, ale byli zastreleni. To Jason ani netusil. Pak ho cisi ruce nesetrne uchopily, nadzvedly a postrcily dopredu, az narazil do postranice nakladniho auta. Pred nim se objevila Kerkova tvar, zarudla a plna hnevu. Jedna z Kerkovych obrovskych pesti uchopila Jasona zepredu za oblek — a Jason se vznesl do vzduchu, ale neprotestoval, kdyz s nim Kerk trasl jako s pytlem hadru, a nedokazal by protestovat, ani kdyby ho chtel Kerk zabit.
Kdyz ho Kerk odhodil na zem, nekdo jiny ho zvedl a vstrcil na korbu nakladniho auta. Neztratil vedomi, kdyz auto nadskakovalo, jak odjizdelo pryc, nemohl se vsak hybat. Za chvili se unava vytrati a on se posadi. Nic vic se mu prece nestalo, byl jen trochu unaven. To si myslel uprimne, ale omdlel.
13
„Zrovna jako za starych casu,” poznamenal Jason, kdyz Brucco vstoupil do pokoje a prinesl na podnosu jidlo. Brucco beze slova obslouzil Jasona a zranene muze na dalsich luzkach a pak odesel. „Diky,” volal za nim Jason, kdyz odchazel.
Jako vzdycky: zertik, kratky rozsklebeny usmev. Jiste. Ale i kdyz se usmival a jeho rty vystrouhly zertik, Jason citil, ze je to jenom na povrchu. Neco jako fasada existujici sama o sobe. Uvnitr vsak otupelost a ochromenost. Telo mel strnule stejne jako oci, ktere dosud videly, jak ten oblouk vetrelecke zive hmoty klesa na jednorukeho Pyrrana a pokryva ho miliony zahavych doteku.
Mel pocit, jako by byl pod tim obloukem sam. Kdyz se to tak vezme, nezaujal ten zraneny Pyrran jeho misto? Dojedl, aniz si uvedomil, ze jedl.
Od toho rana, kdy se probral z bezvedomi, ho ten pocit neopoustel. Vedel, ze tam na te bojem rozbite ulici mel zemrit on. Jeho zivot mel vyprchat, protoze se dopustil chyby, kdyz si myslel, ze bojujicim Pyrranum muze byt skutecne co platny. Misto toho se jim pletl pod nohy a prekazel. Kdyby to nedelal, toho Pyrrana se zranenou pazi by prevezli sem do bezpeci aklimatizacniho komplexu. Uvedomil si, ze lezi na luzku, na kterem mel lezet on.
Ten, ktery dal svuj zivot za Jasonuv.
Ten, jehoz jmeno ani nezna.
Jidlo obsahovalo narkotika, ktera ho uvrhla do spanku. Polstare impregnovane lecivy vysaly bolest a zklidnily spaleniny, ktere mu chapadla vyryla do obliceje. Kdyz se znovu probudil, vratil se mu smysl pro realitu.
Jeden clovek zemrel, aby druhy mohl zit. S tou skutecnosti se uz smiril. Ztraceny zivot vratit nemuze, by? by si to pral sebevic. Mohl by se jenom vynasnazit, aby jeho smrt nebyla nadarmo. Jestli je vubec mozne rict, ze nejaka smrt neni nadarmo… Primel se takove uvahy dal nerozvijet.
Vedel, co musi udelat. Jeho prace se ted stala jeste dulezitejsi. Kdyby dokazal objasnit zahadu teto planety smrti, mohl by alespon castecne splatit svuj dluh.
Kdyz se posadil, zatocila se mu hlava a musel se pridrzovat postele, dokud zavra? neustoupila. Ostatni pacienti v mistnosti mu nevenovali zadnou pozornost, kdyz se pomalu a s vynalozenim velkeho usili soukal do satu. Pak vstoupil Brucco, povsiml si, co Jason dela, ale zase odesel, aniz co rekl.
Oblekani trvalo Jasonovi dlouho, ale prece jenom to dokazal. Kdyz pak vysel z pokoje, zjistil, ze v chodbe na neho ceka Kerk.
„Kerku, chci ti rict…”
„Nic mi nepovidej!” Buraceni Kerkova hlasu se odrazelo od stropu a sten. „Ja ti neco povim a povim ti to s definitivni platnosti. Nejsi na Pyrru zadouci, Jasone dinAlte, ani ty, ani tvoje bajecne zkoumani tady neni zadouci. Jen jednou jsem se nechal od tebe ukecat. Pomohl jsem ti na ukor dulezitejsi prace. Mel jsem vedet, jak tvoje takzvana logika dopadne. Ted jsem se presvedcil. Welf zemrel, abys mohl zit. Ten jako chlap mel dvojnasobnou cenu, nez jakou budes kdy mit ty!”
„Welf? Tak se jmenoval?” zeptal se zajikave Jason. „Nevedel jsem…”
„Tak tys nevedel.” Kerk obnazil zuby a zatvaril se opovrzlive. „Tys ani nevedel, jak se jmenuje — ale on zemrel, abys ty mohl ve sve ubohe existenci pokracovat!” Odplivl si, jako by mel v ustech neco odporneho, a razne vykrocil k dvernimu uzaveru. Snad az tehdy ho to napadlo, protoze se nahle znovu obratil k Jasonovi.
„Ty zustanes zavreny tady v budove, dokud se behem dvou tydnu nevrati lod. Pak z teto planety vypadnes a uz se nikdy nevratis. Jestli se vratis, na miste te zabiju. A s radosti.” Protahl se uzaverem ven.
„Pockej!” zvolal Jason. „Rozhodujes ukvapene. Jeste jsi nevidel dukaz, ktery jsem objevil. Zeptej se Mety…” Uzaver se dunive zavrel a Kerk zmizel.
Situace se stala az prilis absurdni. Hnev zacal vytlacovat zoufalstvi, ktere pred chvili Jasona zkrusovalo. Jednali s nim jako s neodpovednym deckem, vyznam nalezu palubniho deniku zcela ignorovali.
Otocil se a teprve az nyni si povsiml, ze nedaleko stoji Brucco. „Slysels to?” zeptal se ho.
„Slysel. A mam naprosto stejny nazor. Muzes si rict, zes mel stesti.”
„Stesti!” Tim rozezlenym byl ted Jason. „Stesti, ze se se mnou zachazi jako s debilnim nedochudcetem, ze se opovrhuje vsim, co delam…”
„Rekl jsem, zes mel stesti,” odfrkl Brucco. „Welf byl poslednim Kerkovym synem, ktery zustal nazivu. Kerk do neho vkladal velke nadeje, vedl ho k tomu, aby po nem nakonec prevzal misto.” Otocil se k odchodu, ale Jason na neho zavolal.
„Pockej! Welfa je mi lito. Nemohlo by mi ho byt vic lito, ani kdybych vedel, ze je to Kerkuv syn. Ale to alespon vysvetluje, proc me Kerk tak rychle vyhazuje — a proc se tak rychle zbavuje dukazu, ktery jsem objevil. Ten palubni denik…”
„Vim. Videl jsem ho,” vpadl mu do reci Brucco. „Prisla s nim Meta. Velice zajimavy historicky dokument.”
„To je vsechno, co v nem vidi? Jen historicky dokument? Jeho vyznam pro zmeny na planete ti nic nerika?”
„Ale rika,” odpovedel kratce Brucco. „Jen nechapu, ze muze mit nejaky vztah k dnesku. Minulost je nemenna a my musime bojovat v soucasnosti. To nam staci odcerpavat veskerou energii.”
V Jasonovi narostl pocit marnosti do takovych rozmeru, ze si hledal cestu ven. Kamkoli se Jason obratil, vsude narazil na nezajem.
„Ty jsi inteligentni clovek, Brucco — ale presto nedohlednes dal nez na spicku nosu. Asi to jinak ani neni mozne. Ty a ostatni Pyrrane jste podle pozemskych meritek supermani. Tvrdi, bezohledni, neprekonatelni, rychli se zbranemi. Idealne byste se hodili pro texaskou ci kanadskou jizdni policii nebo venusanske nizinne hlidky — pro kterykoli z tech mytickych sboru pohranicnich bojovniku minulosti. A myslim, ze tam ve skutecnosti patrite. Do minulosti. Pyrrus donutil cloveka vypestovat si svalstvo a reflexy az k hranici svych moznosti. Ale v tom budoucnost neni. Byl to mozek, ktery vytahl cloveka z jeskyni a vyslal ho na cestu ke hvezdam. Kdyz zacneme zase myslet nasimi svaly, jsme rovnou na ceste zpatky do jeskyni. Nenachazite se vy Pyrrane prave tam? A cim jste se stali? Tlupou jeskynnich lidi, kteri mlati kamennymi sekerami zvirata po hlave? Nikdy ses nepozastavil nad tim, proc jsi
