zde? Co tady delas? Kam smerujes?”
Musel se odmlcet, vycerpal se a lapal po dechu. Brucco si zamyslene trel bradu. „V jeskynich?” zeptal se. „Samozrejme ze nezijeme v jeskynich, ani nepouzivame kamenne palice. Vubec nechapu, co chces rict.”
Nemelo vyznam se rozcilovat ani byt podrazdeny. Jason se chystal k odpovedi, ale misto ni se zasmal. A zasmal se srdecne. Byl prilis unaven, nez aby se dohadoval. U vsech Pyrranu vzdy narazil do stejne kamenne zdi. Oni uvazovali o tom, co je prave v tomto okamziku. Minulost a budoucnost byly pro ne nemenne, nezname — a nezajimave. „Jak pokracuje boj na valu?” zeptal se nakonec, aby zmenil smer hovoru.
„Skoncil. Nebo je prinejmensim v zaverecne fazi.” Brucco byl u vytrzeni, kdyz Jasonovi ukazoval stereosnimky utocniku. Ani si nepovsiml, jak se Jason premaha, aby se nechvel hruzou.
„Uz leta jsme tak vazny prulom nezazili, ale zachytili jsme ho vcas. Nechce se mi ani pomyslet na to, co by se stalo, kdybychom je zjistili az za par tydnu.”
„Co to vlastne je?” zeptal se Jason. „Nejaci obrovsti hadi?”
„Nebud blazen,” odsekl pohrdave Brucco. Poklepal nehtem palce na stereo. „Jsou to koreny. Nic vic. Hodne pozmenene, ale jenom koreny. Dostaly se pod ohradu valu a mnohem hloubeji nez cokoli, co jsme tady meli driv. Samy o sobe nepredstavuji vazne nebezpeci, protoze nejsou nijak pohyblive. Odumiraji brzy pote, co se prerusi. Nebezpeci bylo v tom, ze slouzily za pristupove kanaly. Jsou totiz skrz naskrz provrtany chodbickami, v nichz ziji dva tri druhy divokych zvirat v jakesi symbioze. Ted vime, co jsou zac, a muzeme si na ne davat pozor. Dalsi nebezpeci bylo v tom, ze mohly val zcela podvrtat a priplizit se ze vsech stran soucasne. Pak bychom toho moc nenadelali.”
Na pokraji zkazy. Zivot na krateru sopky. Pyrranum prinasel uspokojeni kazdy den, ktery skoncil, aniz pro ne znamenal uplne vyhlazeni. Jejich postoj se zrejme nedal nijak zmenit. Jason radeji v konverzaci dal nepokracoval. Z Bruccova pokoje si vzal denik lode
Dva dny ze sveho pokoje nevysel. Procital palubni denik stranku po strance, az znal kazdy detail osidlovani Pyrru. Poznamky a odkazy, ktere si delal, se nahromadily. Nacrtl si pudorys puvodni osady a polozil ho na soucasnou mapu. Obrysy se vubec neshodovaly.
Dostal se do slepe ulicky. Porovnani map potvrdilo jeho drivejsi podezreni. V deniku byl teren vcetne charakteristiky prirody zachycen dost presne. Dnes se mesto nachazelo jinde nez puvodne. Jakekoli dochovane zaznamy byly v knihovne — a ten zdroj vycerpal. Cokoli jineho bylo nekde zahrabano a zniceno.
Masivni okna nad jeho hlavou opet bicoval des? a prosvetlovaly nahle vybuchy blesku. Sopky, ktere nebylo videt, se znovu probudily a svym hrmotem hluboko pod zemi trasly podlahou.
Stin porazky na Jasona tezce dolehl. Zakulatil mu ramena a ze zamraceneho udelal jeste pochmurnejsi den.
14
Cely sklicujici den Jason prolezel na luzku, pocital nyty a nutil se privyknout myslence, ze prohral. Kerkuv prikaz, aby neopoustel izolaci, mu zcela svazoval ruce. Mel pocit, ze odpoved je na dosah ruky — ale ze na ni nikdy nedosahne.
Porazenecky pocit mu vsak vydrzel jen ten jediny den. Kerk se ve svem postoji ridil pouze emocemi, v nichz nebylo nic logickeho. Takova vsak byla skutecnost a tu musel vzit Jason na vedomi. Pro neho samotneho predstavovalo emocionalni jednani neco, cemu se uz davno odnaucil verit. S Kerkem nesouhlasil ani v nejmensim — a to znamenalo, ze k vyreseni sveho problemu musi vyuzit zbyvajicich deset dni. Ten problem musi vyresit, i kdyby to znamenalo Kerka neposlechnout.
Uchopil poznamkovou desku s novou vervou. Prvni zdroje informaci jiz vyuzil, ale musi existovat dalsi. Kousal do popisovace a usilovne premyslel, kdyz pomalu sestavoval seznam dalsich moznosti. Zapsal kazdy napad, i ten nejblaznivejsi. Az desku popsal, smazal malo nadejne a nemozne napady — jako napriklad prostudovat historicke zaznamy na jinych planetach. Ten problem se tykal planety Pyrrus a musel byt vyresen na ni — nebo vubec ne.
Seznam se tak zuzil na dve moznosti. Bud stare zaznamy, poznamky nebo deniky, ktere snad zustaly u nekterych Pyrranu, nebo slovni svedectvi o minulosti predavana ustne z generace na generaci. Prvni moznost mu pripadala pravdepodobnejsi a okamzite podle ni zacal jednat. Peclive zkontroloval mediku a pistoli a pak se vydal navstivit Brucca.
„Co je noveho a smrtelne nebezpecneho ve svete od doby, kdy jsem ho opustil?” zeptal se.
Brucco mu venoval neuctivy pohled. „Ven nesmis, Kerk to zakazal.”
„Naridil ti, abys dohlizel, jestli posloucham?” Jason to rekl tise a nevzrusene.
Brucco se skrabal na brade a mracil, kdyz premyslel. Nakonec jen pokrcil rameny. „Ne, nehlidam te — o neco takoveho bych ani nestal. Pokud vim, tohle je mezi tebou a Kerkem a muze to tak zustat. Jdi si, kam chces. A nech se nekde klidne zabit, aby uz jednou a provzdy skoncily patalie, ktere pusobis.”
„Ja te mam taky rad,” rekl Jason. „Ted mi strucne povez, co je ve zdejsi prirode noveho.”
Jediny novy mutovany druh, ktery puvodni osnovy vyuky nezahrnovaly, byla sediva jesterka plivajici rychle ucinkujici nervovy jed s neomylnou presnosti. Smrt nastavala za nekolik sekund, pokud se jed dostal na nechranenou kuzi. Na jesterky si clovek musel davat velky pozor a zastrelit je driv, nez se dostaly na dosah sve pusobnosti. Hodinu trenoval odstrelovani jesterek ve vycvikove komore, nez tuto fazi dokonale zvladl.
Z budov pro izolaci odesel ve vsi tichosti a tak, ze ho nikdo nevidel. Souravym krokem sel podle mapy zaprasenymi ulicemi k nejblizsim kasarnam. Bylo horke, klidne odpoledne, rusene pouze vzdalenym hukotem a obcasnym vystrelem z pusky. Uvnitr kasaren z masivnich zdi byl prijemny chladek, a Jason klesl na lavici a odpocival, dokud na nem neuschl pot a srdce mu neprestalo blaznive busit. Pak se odebral do nejblizsi spolecenske mistnosti a zahajil patrani.
Skoncil s nim vsak driv, nez doopravdy zacal. Nikdo z Pyrranu pamatky na minulost neuchovaval a kazdemu pripadala takova predstava vic nez jen smesna. Po dvacate zaporne odpovedi si Jason pripustil, ze v tomto smeru utrpel porazku. Setkat se s Pyrranem, ktery by mel stare dokumenty, bylo stejne nepravdepodobne jako najit ve vojenske plne polni svazek dopisu od dedecka.
Zbyvala tedy posledni moznost — dochovana historie z vypraveni. Znovu se dotazoval, ale se stejne neuspesnym vysledkem. Pyrrany prestalo jeho vyptavani bavit a zacali byt podrazdeni. Zanechal vyptavani, dokud mel zebra cela. Sluzba mu prinesla jidlo, ktere chutnalo jako smes pasty z plasticke hmoty s bunicinou. Jidlo spolykal, pak sedel zamyslene nad prazdnym tackem a jen se sebezaprenim si priznal, ze dospel do dalsi slepe ulicky. Od koho by se mel dockat odpovedi? Vsichni, s nimiz hovoril, byli moc mladi a nemeli na vypraveni historek naladu ani trpelivost. Povidanim se bavi stari lide — a na Pyrru zadni stari nebyli.
Jedinou vyjimkou, o niz vedel, byl knihovnik Poli. Zde byla urcita sance. Clovek, ktery pracoval se zaznamy a knihami, by snad mohl mit o nektere starsi pisemnosti zajem. Sance skutecne nepatrna, ale takova, kterou musi vyuzit.
Cestou do knihovny malem prisel o zivot. Prudky des? znesnadnoval chuzi a v poloseru nebylo dost dobre videt, co se blizi. Proto se k nemu dostal chnapac tak blizko, ze mu odtrhl kus masa, driv nez ho zlikvidoval. Z antitoxinu dostal zavrate a nez se mu podarilo zraneni ovazat, ztratil trochu krve. Do knihovny dorazil vycerpan a rozzloben.
Poli se s?oural ve vnitrnostech jednoho z katalogovych stroju. Neprestal, dokud mu Jason nepoklepal na rameno. Pak si zapnul sluchadlo a nehnute stal, zmrzaceny a ohnuty, a cekal, co Jason rekne.
„Nemate nejake stare clanky nebo dopisy, ktere jste si schoval pro sebe?”
Zavrteni hlavou, ne.
„A co takhle nejake vypraveni — vite, o velkych udalostech, ktere se odehraly v minulosti, ktere jste treba od nekoho slysel, kdyz jste byl mlady?” Ne.
Zadny vysledek. Na vsechny otazky odpovidal Poli zapornym zakroucenim hlavy, ale zanedlouho zacal projevovat podrazdeni a ukazal na nedokoncenou praci.
