Prvni planeta smrti

tolik zdrave soudnosti, ze nesahl po pistoli. Presne v okamziku, kdy dorazili k autu, ridic otevrel dvere a vystoupil. Kerk mu beze slova predal prouzek papiru a vklouzl za volant. Jason stacil vskocit do auta o zlomek okamziku driv, nez se rozjelo. Cela udalost netrvala ani tri sekundy.

Ridice zahledl Jason v slabem svetle jen zbezne, ale pochopil, o koho jde. Samozrejme ze ho nikdy predtim nevidel, ale pote, co poznal Kerka, nemohl nepoznat energicke vystupovani, typicke pro rodileho Pyrrana.

„To, co jsi mu dal, byla stvrzenka od Elluse,” zkusil Jason.

„Samozrejme. Tim je o lod a o naklad postarano. Odletnou z Cassylie a dostanou se do bezpecne vzdalenosti driv, nez se zjisti, ze sek z kasina ma Ellus. Ale ted se postarejme o sebe. Seznamim te podrobne se svym planem, abys pak nedelal zadne pitomosti. Proberu ho cely najednou, a kdyz se budes chtit na neco zeptat, zeptas se, teprve az skoncim.”

Rozkazovaci ton znel tak samozrejme, ze Jason proti sve vuli nic nenamital a poslusne naslouchal — i kdyz vnitrne mu neco naseptavalo, aby se zasmal nad tim, jak rychle vzbudil dojem, ze je neschopny.

Kerk se bez vahani zaradil do nepretrziteho zastupu dopravnich prostredku miricich z mesta ke kosmodromu. Ridil spolehlive a behem jizdy hovoril.

„Ve meste se rozbehlo patrani, ale my mame solidni naskok. Jsem presvedcen, ze Cassyliane nemaji zajem na tom, aby jejich reputace v ocich verejnosti utrpela, takze neco tak dramatickeho, jako je silnicni zataras, nezkusi. Ale na kosmodromu se to bude hemzit vsemi agenty, ktere maji k dispozici. Je jim jasne, ze jakmile se penize dostanou z planety, budou navzdy ztracene. Kdyz se tedy pokusime probit, budou presvedceni, ze dosud mame hotovost u sebe. A lod s nakladem munice dostane bez problemu povoleni k odletu.”

To Jasona temer ohromilo. „Chces rict, ze budeme delat volavky, co maji odvest pozornost od startu lode?”

„Dalo by se to tak rict. Protoze se vsak z teto planety musime dostat tak jako tak, neuskodi, kdyz vyuzijeme nas utek jako kourovou clonu. Ted drz klapacku, dokud neskoncim, jak jsem uz rekl. Jeste jednou me prerusis, a vyklopim te na pankejt.”

Jason nepochyboval, ze by to udelal. Soustredene — a bez poznamek — naslouchal, kdyz Kerk opakoval slovo od slova to, co jiz rekl, a kdyz pokracoval:

„Brana pro sluzebni vozy bude pravdepodobne dokoran a bude tam provoz. A spousta agentu bude v civilu. Snad by se nam podarilo dostati na pristavaci plochu, aniz by nas poznali, i kdyz o tom pochybuji. To neni dulezite. Projedeme branou a zamirime ke startovaci rampe. Na Darkhanske chloube, na kterou mame listky, spusti sirena ohlasujici dve minuty do startu a zacnou se odstavovat schody. Ve chvili, kdy se dostaneme ke svym sedadlum, lod odstartuje.”

„To je vsecko hezke,” neudrzel se Jason, „ale co budou celou tu dobu delat straze?”

„Strilet po nas a po sobe navzajem. Za vznikleho zmatku se dostaneme na palubu.”

Takova odpoved Jasona nijak neuklidnila, ale zatim ji nekomentoval. „Dobra, rekneme, ze se skutecne na palubu dostaneme. Proc by pak proste nezakazali start do doby, nez nas vyvedou a postavi ke zdi?”

Kerk ho obdaril kratkym opovrzlivym pohledem, ale ihned uprel oci opet na silnici. „Rekl jsem, ze ta lod se jmenuje Darkhanska chlouba. Kdyby ses o tuto soustavu jen trochu zajimal, vedel bys, co to znamena. Cassylia a Darkhan jsou sesterske planety, ale v kazdem ohledu spolu souperi. Neni to jeste ani dve ste let, kdy spolu vedly valku, v niz se malem znicily. Nyni, po zuby vyzbrojene, ziji vedle sebe v neutralite, kterou se ani jedna z nich neodvazi porusit. Ve chvili, kdy vkrocime na palubu lode, jsme na darkhanskem uzemi. Planety nemaji mezi sebou dohodu o vydavani stihanych osob. Cassylia po nas mozna touzi — ale ne zas tolik, aby kvuli nam rozpoutala dalsi valku.”

Na dalsi vysvetlovani nebyl cas. Kerk nahle vybocil z rady spechajicich vozidel a zamiril k nadjezdu oznacenemu POUZE PRO SLUZEBNI VOZY. Jasonovi pripadalo, ze jsou jako nazi, kdyz projizdeli pod jasnymi svetly kosmodromu smerem ke strezene brane.

Brana byla zavrena.

Z opacne strany k ni prijelo nejake auto, a Kerk zpomalil tak, ze jel temer krokem. Jeden ze straznych si s ridicem druheho auta vymenil par slov, pak dal znameni obsluze u brany. Zavorova vrata se zacala vyklapet dovnitr a Kerk prudce seslapl akceleracni pedal.

Vsechno se odehralo soucasne. Turbina zavyla, protacejici se kola na silnici zakvilela a auto narazem rozhodilo branu dokoran. Otevrena usta straznych zahledl Jason jen kratce a nezretelne, pak smykem zabocili za roh budovy. Doprovodilo je nekolik vystrelu, ale vsechny byly hodne nepresne.

Zatimco jednou rukou ridil, druhou rukou sahl Kerk pod palubni desku a vytahl pistoli, presne takovou nestvuru, jakou mel reminky pripoutanou ke sve pazi. „Vezmi si misto sve tuhle,” rekl. „Strili raketky s explozivnimi naboji. Dela pekelny kraval. Netrap se mirenim na nikoho — o to se postaram sam. Jen vyvolej trochu zmatku a donu? je, aby se drzeli zpatky. Nejak takhle.”

Vypalil jednu ranu z bocniho okenka a podal pistoli Jasonovi jeste o neco driv, nez naboj vybuchl. Za ohlusujici exploze vyletlo do vzduchu nakladni auto a kusy z neho se snasely jako des? na okolni automobily, jejichz ridice prinutily k bezhlavemu uteku.

Nasledovala blazniva jizda jako ve strasidelnem snu. Kerk jel, jako by chtel sejit ze sveta nasilnou smrti. Auta, ktera je pronasledovala, setrasl odbocovanim na dvou kolech. Tak se proklickovali temer celou plochou kosmodromu, zanechavajice za sebou stopu z kouriciho zmatku.

Pak pronasledovani skoncilo a pred nimi se tycila pouze stihla vezicka Darkhanske chlouby.

Kolem dokola Chlouby byl natazen plot ze silneho dratu — vyjadroval malo pratelsky postoj k materske planete lodi. Brana byla zavrena a strezili ji vojaci s namirenymi zbranemi, pripraveni zahajit palbu na prijizdejici auto. Kerk se ani nepokusil jim priblizit, misto toho vymackal z auta posledni zbytky energie a zamiril primo na plot. „Kryj si oblicej!” vykrikl.

Jason natahl ruce pred oblicej, prave kdyz vrazili do plotu.

Trhany kov zaskripal, plot se vyboulil, ale nepraskl. Jason vyletel ze sedadla a narazil do mekke palubni desky. Uvedomil si, ze jizda skoncila, avsak to uz Kerk otevrel zprohybane dvere. Musel zahlednout, jak Jason zakoulel ocima, protoze ho beze slova vytahl ven a hodil na kapotu rozbiteho auta.

„Prelez ohnuty plot a utikej k lodi!” vykrikl.

Aby snad nebylo pochyb, co tim mini, predvedl Jasonovi vzornou ukazku treninkoveho behu. Clovek by nerekl, ze nekdo tak robustni jako Kerk umi tak rychle utikat, ale Kerk umel. Jason potrasl hlavou, aby se vzpamatoval, a nabral urcitou rychlost, ale presto se nedostal ani do poloviny cesty k lodi, kdyz Kerk dorazil k nastupnim schudkum. Ty jiz byly od lode odpojene, ale zdeseny obsluhujici personal s nimi prestal odjizdet, kdyz po nich zacal vybihat vysoky Kerk.

Nahore se Kerk obratil a vystrelil na vojaky, kteri se hrnuli dovnitr otevrenou branou. Vojaci zalehli, plizili se a palbu opetovali. Jen nekolik vystrelilo na postavu beziciho Jasona.

Scena pred Jasonem se odvijela jako ve zpomalenem filmu. Kerk stojici nahore na rampe chladnokrevne oplacel palbu, ktera se ozyvala vsude kolem. Do bezpeci se mohl dostat, stacilo jen projit kruhovym vchodem za sebou. Zustaval tam vsak jedine proto, aby kryl Jasona.

„Diky,” podarilo se Jasonovi vydechnout, kdyz zdolal poslednich par schudku pojizdneho nastupiste. Proskocil vchodem a uvnitr lode se zhroutil.

„Bud srdecne vitan,” rekl Kerk, kdyz se k nemu pridal a maval pistoli, aby ji ochladil.

Lodni dustojnik, stojici vzadu mimo dosah strelby z plochy kosmodromu, se tvaril vztekle a oba si meril pohledem od hlavy k pate. „Co se to, sakra, tady deje?” zavrcel.

Kerk odzkousel hlaven naslinenym palcem, pak nechal vklouznout pistoli opet do pouzdra. „Jsme sporadani obcane z jine soustavy a nedopustili jsme se zadneho zlocinu. Ti primitivove z Cassylie jsou pro civilizovaneho cloveka nesnesitelni. Proto odletame na Darkhan — zde jsou nase listky — , na jehoz svrchovanem uzemi se, jak verim, v teto chvili nachazime.” Posledni slova pridal kvuli cassylijskemu dustojnikovi, ktery doklopytal na vrcholek pojizdnych schudku a prave zvedal zbran.

Tomu vojakovi se nedalo nic vycitat. Videl hledane zlocince, kteri prchaji. I kdyz to bylo na darkhanske lodi. Ovladl ho spravedlivy hnev a pozvedl zbran.

„Vylezte odtud, vy krivaci! Tak snadno neuniknete! Vylezte pomalu a s rukama nahore, nebo vas rozstrilim…”

Cas se v te chvili zastavil a zastavil se, jako by nechtel uz nikdy plynout dal. Pistole mirila na Kerka a Jasona