Prvni planeta smrti

— zadny z nich se nepokusil svoji zbran vytahnout.

Ta pistole se jen nepatrnym trhnutim vychylila, kdyz se pohnul lodni dustojnik, pak zase mirila bez zachveni na oba pronasledovane. Darkhansky kosmonaut nikam neodesel, udelal jen krok stranou, ale to stacilo, aby se dostal k cervene skrince vestavene do steny. Jednim rychlym pohybem strhl viko skrinky a polozil palec na tlacitko uvnitr ni. Kdyz se usmal, jeho rty se stahly tak, ze odhalily vsechny zuby. Uz se rozhodl, a bylo to drze vystupovani cassylijskeho dustojnika, ktere v jeho rozhodovani sehralo hlavni ulohu.

„Vystrelte jen jedinou ranu na darkhanskem uzemi a ja stisknu tento knoflik!” vykrikl. „Vy vite, nac ten knoflik je — vsechny vase lode ho taky maji. Dopus?te se nepratelskeho cinu vuci teto lodi a nekdo stiskne jiny knoflik. V tom okamziku se odpali vsechny rizene rakety a polovina toho vaseho prohnileho mesta vyleti do vzduchu.” Usmev mel do tvare jakoby vytesan a nebylo pochyb, ze by udelal, cim vyhrozoval. „Tak jen strelte. Rekl bych, ze ten knoflik stisknu s potesenim.”

Zaznela sirena ohlasujici start, kontrolka UZAVIRIT VSTUP blikala v rozhnevanem vzkazu z velitelskeho stanoviste. Jeste okamzik zirali na sebe vsichni ctyri jako v nelitostnem dramatu.

Pak se cassylijsky dustojnik v nevyslovitelnem, bezmocnem hnevu otocil a skoky zamiril dolu ze schudku.

„Vsichni cestujici zaujmou sva mista. Za padesat pet sekund je start. Ukoncete nastup.” Zatimco vydaval pokyny, prirazil lodni dustojnik viko na skrinku a skrinku zamkl. Byl sotva cas dostat se k antiakceleracnim lehatkum, kdyz Darkhanska chlouba odstartovala.

5

Jakmile se lod dostala na obeznou drahu, kapitan poslal pro Jasona a Kerka. Vysvetlovani se ujal Kerk a to, co se odehralo minule noci, vylicil zcela pravdive. Vypustil pouze skutecnost, ze Jason je puvodem profesionalni hrac. Vylicil pusobivy pribeh dvou s?astnych cizincu, ktere proradna oficialni mista chtela pripravit o vyhru. To vsechno se zcela shodovalo s tim, co si kapitan o Cassylii myslel. Nakonec kapitan pochvalil dustojnika za jeho spravne pocinani a zacal se pripravovat k sepisovani dlouhe zpravy pro svoji vladu. Kerkovi a Jasonovi popral vse nejlepsi a pochvalil si, jaka je na jeho lodi svoboda.

Cesta netrvala dlouho. Jason nemel ani cas, aby dospal to, co zameskal, a uz pristavali na Darkhanu. Jelikoz nemeli zavazadla, prosli celni kontrolou mezi prvnimi. Z odbavovaci budovy vysli ve chvili, kdy se ke vzdalenemu pristavacimu doku snasela jina lod. Kerk se zastavil a zahledel se na ni; Jason sledoval, kam jeho upreny pohled smeruje. Ta lod byla sediva a otlucena. Mela tupy nos jako dopravni lod — ale hyrila tolika velkymi dely jako bitevni kriznik.

„Taje samozrejme vase,” poznamenal Jason.

Kerk prikyvl a zamiril k lodi. Kdyz k ni dorazili, jeden ze vstupnich uzaveru se otevrel, ale nikdo se v nem neobjevil. Misto toho se k zemi rincive snesl dalkove ovladany skladaci zebrik. Kerk po nem rychle vysplhal, Jason ho zachmurene nasledoval. Pripadalo mu, ze ted to s tou nechuti k okazalostem a malichernostem trochu prehaneji — a to si uz zacinal pyrranske postoje osvojovat. Podle nich se vsak prave takhle vital velvyslanec na palubu jejich lode. Tedy nijak.

Vstupni uzaver zavrel samotny Kerk, a kdyz klesli do lehatek, ozvala se startovaci sirena. Hlavni trysky zaburacely a Jasona prudce stlacilo dolu zrychleni. Zrychleni neustavalo, stale narustalo a vytlacovalo Jasonovi vzduch z plic a pohled z oci. Vykrikl, ale svuj vlastni vykrik nezaslechl, protoze mu usi zalehaly ohlusujicim revem. Pohltila ho milosrdna mdloba.

Kdyz se probral z bezvedomi, na lod uz nepusobilo zadne pretizeni. Nechal oci zavrene a bolest se z jeho tela zvolna vytracela. Nahle se ozval Kerk — stal vedle jeho lehatka.

„Je to moje chyba, Meto, mel jsem ti rict, ze mame na palube pasazera, ktery je zvykly na normalni ge. Mohlas ten svuj obvykly start, pri kterem praskaji kosti, aspon trochu zmirnit.”

„Nevypada, ze mu moc ublizil — a vubec, co tady dela?”

Jasona ponekud prekvapilo, ze ten druhy hlas je divci. Neupoutal ho vsak natolik, aby se obtezoval otevrit bolave oci.

„Leti na Pyrrus. Pokousel jsem se mu to rozmluvit, ale nepodarilo se mi jeho rozhodnuti zvratit. Je to skoda, protoze bych pro neho rad udelal vic. On to byl, kdo nam opatril penize.”

„Ach, to je hrozne,” vzdechla Meta. Jason se divil, proc je to hrozne. Jeho omraceny mozek to nedokazal pochopit.

„Udelal by mnohem lip, kdyby zustal na Darkhanu,” pokracovala.

„Je velice hezky. Podle meho je skoda, ze musi zemrit.”

To bylo na Jasona prilis. S namahou pootevrel jedno, pak druhe oko. Ten hlas patril divce, vic nez pohledne, ktera stala u jeho lehatka a uprene na neho shlizela.

Otevrel oci jeste vic, kdyz si uvedomil, ze ta divka je krasna — jeji krasa byla druhu, jaky na planetach ve stredu galaxie nikdy nevidel. Vsechny zeny, ktere poznal, mely bledou ple?, poklesla ramena a popelavy oblicej s nanosem licidel. Byly vysledkem slechteni slabosti rasy, sahajici staleti do minulosti, kdy stale pokrocilejsi lekarska veda udrzovala pri zivote stale vice jedincu neschopnych normalne prezit.

Tato divka predstavovala v kazdem ohledu uplny opak. Byla vysledkem prezivani na planete Pyrrus. Silna gravitace, ktera se u muzu postarala o mohutne vyvinute svaly, davala plochym zenskym svalum znacnou silu. Mela pevnou postavu bohyne, opalenou pleta dokonale vyformovany oblicej. Jeji vlasy, strizene nakratko, ji obepinaly hlavu jako zlata koruna. Nezenska na ni byla pouze pistole, kterou mela zasunutou do objemneho pouzdra na predlokti. Kdyz si povsimla, ze Jason otevrel oci, usmala se na neho. Zuby mela tak pravidelne a tak bile, jak se dalo ocekavat.

„Jsem Meta, pilot teto lode. A vy jste urcite…”

„Jason dinAlt. Ten start byl dost mizerny, Meto.”

„Skutecne se za nej moc omlouvam,” zasmala se. „To kdyz se clovek narodi na planete s pritazlivosti dve ge, je na zrychleni min citlivy. Usetrila jsem taky na palivu, u synergicke krivky…”

Kerk zabrucel neco nesrozumitelneho, pak rekl: „Pojd, Meto, podivame se na zbozi. Nektere z tech novych veci zalepi diry v opevneni.”

„Ach, ano!” zajasala a temer zatleskala radosti. „Procetla jsem si seznam, jsou proste bajecne.”

Raduje se jako skolacka z novych satu, nebo z bonboniery. Je to uzasne, mit takovy vztah k bombam a plamenometum. Pri te myslence se Jason sarkasticky usmal a se stenanim slezl z lehatka. Oba Pyrrane jiz odesli, a on se s namahou protahl dvermi, aby se vydal za nimi.

Trvalo mu dlouho, nez nasel cestu do prepravniho prostoru. Lod byla velka a zrejme nemela posadku. Konecne Jason narazil na muze, ktery spal v jedne z jasne osvetlenych kajut. Poznal v nem ridice, ktery jim na Cassylii prenechal auto. Muz spal zdravym spankem, ale v okamziku, kdy se Jason vplizil do kajuty, otevrel oci. Po ospalosti na nem nezustala ani stopa.

„Jak se dostanu do skladiste?” zeptal se Jason.

Muz mu poradil, pak zavrel oci a okamzite usnul, driv, nez mu Jason stacil podekovat.

Kerk a Meta v nakladnim prostoru nektere z beden uz otevreli a zalykali se radosti nad jejich smrtonosnym obsahem. Kdyz Jason prosel dvermi, Meta drzela v naruci tlakovy kanystr. Otocila se k nemu.

„Jen se koukni na tohle!” zvolala. „Ten prach, co je v nem… clovek ho muze polykat jako blato a ani tolik mu neublizi. Ale vsechny formy rostlinneho zivota likviduje okamzite…” Nahle se zarazila, kdyz si uvedomila, ze Jason jeji nadseni nesdili. „Prominte, jen jsem chvili zapomnela, ze nejste Pyrran. Takze vy to nechapete, ze?”

Drive, nez mohl odpovedet, se z reproduktoru lodniho rozhlasu ozvalo jeji jmeno.

„Je cas na skok,” vysvetlovala. „Pojdte se mnou na mustek. Muzeme si tam povidat, kdyz budu delat vypocty. Krome Pyrru toho vim o jinych planetach tak malo, ze bych se chtela zeptat na milion veci.”

Jason ji doprovodil na velitelske stanoviste, kde vystridala ve sluzbe jednoho dustojnika a zacala odecitat udaje pro skokovy program. Jeji postavicka, pevna, ale pruzna a obepnuta jednoduchou jednodilnou kombinezou, se mezi ty velke pristroje jaksi nehodila. Nedalo se vsak poprit, ze to, co Meta delala, delala ucelne a