koncentracniho tabora, prislusnik stavebnich utvaru, svobodnik pobrezni ochrany, tlumocnik na stabu oddilu pobrezni ochrany, prekladatel-sifrant admirala 2. ponorkove flotily „C“, sifrant na stabu skupiny flotil „C“. Osetrujici lekari: 38—53 Jadviga Michajlovna Lekanovova, 53—60 Romulad Krecescu, od r. 60 Kurt Loffenfeld.
Konec. Vic na listu c. l nebylo. Vlastne na rubu byly pres celou stranku siroke rozmazane hnede pruhy, neco na zpusob stylizovaneho pismena ?. , Inu, Lve Abalkine, Lvounku-Rvounku, ted uz o tobe prece jen neco vim. Ted uz te mohu zacit hledat. Vim, kdo je tvuj ucitel. Vim, kdo je tvuj pecovatel. Znam tve osetrujici lekare... Ale co nevim, je to, kdo a k cemu vubec potrebuje tenhle list c. 1. Kdyby se totiz chtel nekdo dozvedet, kdo to je Lev Abalkin, stacilo by mu zavolat na informace (take jsem skutecne zavolal VCI), udat jmeno nebo kodove cislo (vytocil jsem kodove cislo) a za jedna—a—dva—a—tri—a... ctyri sekundy by mel moznost dozvedet se vsechno, co je jeden clovek opravnen vedet o jinem, cizim cloveku.
Prosim: Lev Abalkin, a tak dale, kodove cislo, geneticky kod, narozen tehdy a tehdy, rodice (mimochodem, proc v liste c. l nejsou uvedeni rodice?): Stella Vladimirovna Abalkinova a Vjaceslav Borisovic Cjurupa: internatni skola v Syktyvkaru... ucitel... Skola progresoru... pecovatel... Vsechno souhlasi. Tak. Progresor, pracuje od r. 60, planeta Saraks. Hm. To neni moc. Jen oficialni udaje. Pozdeji se zrejme neobtezoval hlasit dalsi osobni data sluzbe VCI... A co je tohle? „Adresa na Zemi: neni registrovan.“
Ucinil jsem dalsi dotaz: „Na jakych adresach bylo na Zemi registrovano kodove cislo to a to?“ Za dve sekundy prisla odpoved: „Posledni Abalkinova adresa na Zemi — skola progresoru c. 3 (Evropa).“ Taky zajimavy detail. Bud Abalkin v poslednich osmnacti letech nebyl ani jednou na Zemi, nebo je to clovek krajne nespolecensky, nikdy se k pobytu nehlasi a nehodla o sobe poskytovat zadne udaje. Jedno i druhe je samozrejme mozne si predstavit, ale vypada to dost nezvykle...
Jak znamo, VCI obsahuje jen ty informace, ktere chce clovek sam o sobe sdelit. A co obsahuje list c. 1? Neshledavam v nem absolutne nic takoveho, s cim by se mel Abalkin tajit. Vsechno je tam vylozeno mnohem podrobneji, ale kvuli takovym podrobnostem by prece nikoho ani nenapadlo pouzivat sluzeb VCI. Staci obratit se na Komkon-1 a tam cloveku vsechno tohle reknou. A co nebudou vedet v Komkonu, snadno se zjisti za kratkeho pobytu na Pandore mezi progresory, kteri jsou tam na leceni nebo se jen tak povaluji na Diamantove plazi na upati pisecnych dun, nejvyssich v celem obydlenem kosmu ...
Dobra, cert vzal tenhle list c. 1, kdyz na okraj musim poznamenat, ze jsem stejne nepochopil, nac vubec je a navic tak podrobny... A kdyz uz je tak podrobny, proc v nem neni ani slovo o rodicich?
Stop. Tohle se me nejspis netyka. Ale proc se Abalkin po navratu na Zemi nehlasil v Komkonu? Da se to vysvetlit — psychicke zhrouceni. Odpor k vlastni praci. Progresor na pokraji psychickeho zhrouceni se vraci na rodnou planetu, kde nebyl prinejmensim osmnact let. Kam pujde? Jit k matce v tomto stavu je podle meho nevhodne. Abalkin nevypada na fnukalka. Presneji — nemel by vypadat. K uciteli? K pecovateli? To je mozne. Dokonce dost pravdepodobne. Vylit si srdce. To znam z vlastni zkusenosti. Ale spis k uciteli nez k pecovateli. Pecovatel je prece v jistem smyslu kolega, a tady jde o odpor k praci... Stop! Tak uz dost! Co je to se mnou? Podival jsem se na hodinky. Dvema dokumentum jsem venoval tricet ctyri minuty. A to jsem je zatim jeste nestudoval, jen jsem se s nimi seznamoval.
Donutil jsem se k soustredeni a najednou jsem zjistil, ze je to spatne. Uvedomil jsem si nahle, ze me vubec nebavi uvazovat, jak najit Abalkina. Mnohem vic me lakalo odhalit, proc je tak dulezite ho najit. Samozrejme jsem se okamzite rozzlobil na Admirala, ackoli mi elementarni logika napovidala, ze kdyby mi to nejak pomohlo v patrani, sef by mi bezesporu podal vsechna potrebna vysvetleni. Ale jestlize mi nevylozil, proc je treba Abalkina hledat a najit, znamena to, ze tohle proc nema s otazkou jak nic spolecneho.
A tu jsem pochopil dalsi vec. Vlastne nikoli pochopil, ale vycitil. Nebo jeste lepe — vytusil. Cele tyhle objemne desky, vsechna ta zazloutla cmaranice mi nic neprinese, snad krome nekolika dalsich jmen a obrovskeho mnozstvi dalsich otazek, ktere ovsem zrovna tak nebudou mit zadny vztah k otazce jak.
1. cervna 78. STRUCNE O OBSAHU DESEK
Do 14.23 jsem dokoncil soupis obsahu.
Vetsinu dokumentu tvorily listiny napsane, jak jsem pochopil, vlastnorucne Abalkinem.
Predevsim to bylo jeho hlaseni o ucasti na operaci Mrtvy svet na planete Nadeje — sedmdesat sest stran popsanych citelnym velkym pismem temer bez skrtu. Zbezne jsem je prohledl. Abalkin vypravel, jak spolecne s Hlavakem Steknem pri hledani jakehosi objektu (jakeho konkretne, to jsem nevyrozumel) prosel opustenym mestem a jako jeden z prvnich navazal kontakt se zbytky nestastnych praobyvatel.
Pred patnacti lety se na Zemi nemluvilo o nicem jinem nez o planete Nadeji a jejim strasnem osudu, ostatne tento pripad zustal prislovecnym dodnes jako strasna vystraha vsem obydlenym svetum ve vesmiru a jako svedectvi casove nejposlednejsiho a svymi rozmery nejvetsiho zasahovani Poutniku do osudu jinych civilizaci. Dnes se povazuje za nezvratne dokazane, ze za poslednich sto let sveho zivota ztratili obyvatele Nadeje kontrolu nad rozvojem technologie a prakticky nenapravitelne narusili ekologickou rovnovahu. Priroda byla znicena. Odpady z prumyslu, zplodiny z nesmyslnych a zoufalych pokusu zachranit situaci zaneradily planetu do te miry, ze mistni obyvatelstvo, zasazene celym komplexem genetickych chorob, bylo odsouzeno k naprostemu zdivoceni a nevyhnutelnemu vymreni. Na Nadeji se vzbourily geneticke struktury. Vlastne, pokud vim, az dosud u nas nikdo zcela nepochopil, jak tato vzteklina probiha. Alespon model tohoto procesu se prozatim nepodarilo napodobit zadnemu z nasich biologu. Vzteklina genetickych struktur. Navenek to vypadalo jako prudke, casove nelinearni zrychleni tempa vyvoje kazdeho trochu slozitejsiho organismu. Pokud jde o cloveka, rozvijel se do dvanacti let v podstate normalne, pak prudce dospival a jeste rychleji starl. V sestnacti letech vypadal na tricet pet a v devatenacti zpravidla umiral na seslost vekem.
Takova civilizace nemela samozrejme zadnou historickou perspektivu, ale tu prisli Poutnici. Poprve, pokud vime, aktivne zasahli do udalosti jineho sveta. Dnes se da povazovat za dokazane, ze se jim podarilo odvest drtivou vetsinu obyvatelstva Nadeje pres meziprostorove tunely a zrejme je zachranit. (Kam byly tyto miliardy nestastnych nemocnych lidi odvedeny, kde jsou nyni a co s nimi bylo dal, to samozrejme nevime a asi se to hned tak nedozvime.) Abalkin se zucastnil jen samotneho pocatku operace Mrtvy svet a jeho role v ni byla pomerne skromna. I kdyz, vezmeme-li to principalne, byl prvnim (a zatim jedinym) progresorem ze Zeme, ktery musel pracovat ve dvojici s predstavitelem rozumne nehumanoidni rasy.
Pri prohlizeni tohoto hlaseni jsem si vsiml, ze tam Abalkin uvadi celou radu jmen, ale nabyl jsem dojmu, ze pro moje ucely staci zapamatovat si pouze Stekna. Vedel jsem, ze v soucasne dobe dli na Zemi cela delegace Hlavaku, a snad by nebylo zle zjistit, neni-li tenhle Stekn mezi nimi. Abalkin o nem psal tak vroucne, ze jsem nevylucoval moznost, ze se pokusi o setkani s davnym pritelem. Navic uz jsem si vsiml, ze ma Abalkin zvlastni vztah k „mensim bratrim“ — Hlavakum venoval nekolik let zivota, na Gigande se stal psovodem... a vubec.
Pak bylo v deskach jeste jedno Abalkinovo hlaseni — o jeho operaci na Gigande. Operace to byla, podle meho nazoru, uplne malicherna: lovci Jeho Vysosti vevody Alajskeho doporucil na misto bankovniho kuryra sveho chudeho pribuzneho. Lovcim byl Lev Abalkin, chudym pribuznym jakysi Kornej Jasmaa. Usoudil jsem, ze tento material je pro me naprosto bezcenny. Krome Korneje Jasmay, pokud jsem si pri beznem listovani vsiml, neobsahoval dokument zadna pozemska jmena. Mihalo se to tu jmeny jako Zoggi, Nagon-Giga, sami dvorni stolbove, Jasnosti, zbrojiri, reditele, dvorni damy... Poznamenal jsem si jen toho Korneje, ackoli bylo jasne, ze mi asi sotva k necemu bude. Dohromady melo druhe hlaseni ctyriadvacet stran — a jinak v celych deskach zadne jine hlaseni Lva Abalkina o jeho praci nebylo. To mi pripadalo divne a usoudil jsem, ze se nekdy pozdeji budu muset zamyslet nad tim, proc se z celeho mnozstvi hlaseni profesionalniho progresora dostala do desek 07 pouze dve, a proc prave tahle dve ...
Obe hlaseni byla vypracovana stylem „laborant“ a podle meho nazoru hodne pripominala skolni slohove ukoly na tema Jak jsem stravil prazdniny u dedecka. Psat takova hlaseni byva potesenim, cist je — zpravidla hotovym utrpenim. Psychologove (zalezli na stabech) vyzaduji, aby hlaseni obsahovala nejen objektivni udaje o udalostech a faktech, ale predevsim vyslovene subjektivni pocity, osobni dojmy a chod autorova mysleni. Pritom zpusob hlaseni („laborant“, „general“, „umelec'} si autor nevybira sam, ten je mu predepsan podle jakychsi tajemnych psychologickych hledisek Opravdu, existuje lez, vyslovena lez a statistika, ale pratele, nezapominejte ani na psychologii!
Nejsem psycholog, tedy prinejmensim ne profesionalni, ale napadlo me, ze treba i ja dokazu vytahnout z
