techto hlaseni neco uzitecneho o osobnosti Lva Abalkina.
Pri prohlidce obsahu desek jsem co chvili objevoval stale stejne, rekl bych proste totozne a naprosto nepochopitelne doklady; namodrale listy silneho papiru se zelenou orizkou a v levem hornim rohu vyrazenym monogramem, ktery znazornoval neco jako cinskeho draka nebo pterodaktyla. Na kazdem takovem liste bylo rozmachlym pismem, ktere jsem jiz znal, nekdy uhlem, jindy fixkou, nekolikrat neznamo proc laboratorni elektrodovou tuzkou napsano: Tristan — 777. Pod tim bylo datum a zase onen dumyslny podpis. Pokud se dalo soudit z dat, zakladaly se tyto listky do desek od sedesatych let priblizne jednou za tri mesice, takze nyni tvorily temer ctvrtinu obsahu desek.
Dalsich dvaadvacet stran zaujimala korespondence mezi Abalkinem a jeho vedoucimi. Tato korespondence me privedla k urcitym uvaham.
V rijnu roku 63 posila Abalkin Komkonu hlaseni, v nemz vyjadruje zatim jeste nesmely udiv nad tim, ze operace Hlavak v kosmu byla bez konzultace s nim prerusena, trebaze se rozvijela velice uspesne a slibovala bohate vysledky.
Neni znamo, jakou odpoved dostal Abalkin na toto hlaseni, ale v listopadu tehoz roku pise primo zoufaly dopis Komovovi a prosi ho, aby obnovil operaci Hlavak v kosmu, a soucasne posila ostre prohlaseni Komkonu, kde protestuje proti tomu, aby byl on, Abalkin, posilan na doskolovaci kursy. (Vsimnete si, ze tohle vsechno dela z neznamych duvodu pisemnou formou, nikoli obvyklou cestou.)
Jak vyplyva z dalsich udalosti, nevedla tato korespondence k zadnym vysledkum a Abalkin odchazi pracovat na Gigandu. O tri roky pozdeji, v listopadu 66, znovu pise Komkonu z Pandory a zada, aby byl poslan na Saraks pokracovat v praci s Hlavaky. Tentokrat je jeho zadosti vyhoveno, ale jen castecne — je poslan na Saraks, nikoli vsak na Modreho Hada, ale do Chonti jako ilegalni uniat.
Od doskolovacich kursu v unoru a srpnu 67 je na nejexponovanejsich mistech, ackoli plnych pet let vykrikuje na cely kosmos: „Co to se mnou provadite?“ A pak se nekdo divi, ze se takovy clovek psychicky zhrouti!
Samozrejme povolani progresora nezbytne vyzaduje zeleznou, rekl bych vojenskou kazen. Progresor musi v jednom kuse delat nikoli to, co by chtel, ale to, co narizuje Komkon. Proto je to progresor. A pro Komkon ma patrne rezident Abalkin vetsi cenu nez zoopsycholog Abalkin. Stejne ovsem doslo v tomto pripade k nejakemu poruseni pravidel a nebylo by zle pohovorit si o tom s Gorbovskym nebo s Komovem... A at uz ten Abalkin spiskal cokoli (a on urcite neco vyvedl), marna slava, ja jsem na jeho strane,
Mimochodem, tohle vsechno se zrejme vubec netyka meho ukolu.
Take jsem si vsiml, ze chybeji tri ocislovane strany po prvnim Abalkinove hlaseni, dve stranky po jeho druhem hlaseni a dve stranky po poslednim Abalkinove dopise Komovovi. Rozhodl jsem se neprikladat tomu zvlastni vyznam.
1. cervna 78. TEMER VSE O MOZNYCH STYCICH LVA ABALKINA
Sestavil jsem si predbezny seznam moznych styku Lva Abalkina na Zemi a veslo se mi do neho temer osmnact jmen. Prakticky vyznam pro me melo z nich pouze sest, a tak jsem si tyto osoby sestavil do zebricku podle toho, jak ubyvala pravdepodobnost (samozrejme podle mych predstav), ze je Lev Abalkin navstivi. Vypadalo to takto:
Ucitel Sergej Pavlovic Fedosejev
Matka Stella Vladimirovna Abalkinova
Otec Vjaceslav Borisovic Cjurupa
Pecovatel Ernst-Julius Horn
Osetrujici lekar skoly progresoru Romuald Krecescu
Osetrujici lekarka internatni skoly Jadviga Michajlovna Lekanovova.
Ve druhem sledu mi zustali Kornej Jasmaa, Hlavak Stekn, Jakub van der Hoese a jeste asi pet lidi, vetsinou progresoru. Pokud jde o osoby, jako Gorbovskij, Bader a Komov, ty jsem si napsal spis jen pro poradek. Obratit se na ne bylo vyloucene uz jen proto, ze ti mi zadnou legendu nespolknou, a mluvit otevrene jsem nemel pravo, dokonce ani v pripade, ze by se v teto zalezitosti obratili oni na mne.
Behem deseti minut mi informace sdelily tyto neutesene udaje.
Rodice Lva Abalkina neexistovali — alespon v obvyklem smyslu toho slova. Je mozne, ze neexistovali vubec. Pred vice nez ctyriceti lety totiz Stella Vladimirovna a Vjaceslav Borisovic jako clenove skupiny Jormala na unikatnim hvezdoletu Tma uskutecnili hloubkovy sestup do Cerne Diry EN 200056. Spojeni s nimi nebylo, podle dnesnich predstav ani nemohlo byt. Lev Abalkin byl tedy jejich posmrtnym ditetem. Vyraz „posmrtny“ je ovsem v teto souvislosti dost nepresny — neni vylouceno, ze jeho rodice ziji a budou zit jeste miliony let podle naseho mereni casu, coz je ovsem z hlediska pozemstana totez, jako by byli mrtvi. Nemeli deti, a kdyz navzdy opousteli nas vesmir, zanechali stejne jako mnoho manzelskych paru v podobne situaci pred nimi i po nich v Ustavu zivota materske vajicko oplodnene otcovym semenem. Kdyz se zjistilo, ze sestup probehl uspesne, ze se manzele jiz nikdy nevrati, bylo vajicko aktivizovano a na svet prisel Lev Abalkin, posmrtny syn zivych rodicu. Teprve ted jsem pochopil, proc na liste c. l nebyla o Abalkinovych rodicich zadna zminka.
Ernst-Julius Horn, Abalkinuv pecovatel ze skoly progresoru, uz nebyl nazivu. Zahynul roku 72 na Venusi pri vystupu na stit Strogova.
Doktor Romuald Krecescu zil na jakesi planete Lu, zrejme zcela mimo dosah. Nikdy jsem o takove planete neslysel, ale protoze Krecescu je progresorem, da se predpokladat, ze tato planeta je obydlena. Stejne je zajimave, ze starec (sto sestnact let!) zanechal ve VCI posledni domaci adresu a pripojil k ni tento charakteristicky dovetek: „Moje vnucka a jeji muz na teto adrese kdykoli radi privitaji kterehokoli z mych chovancu.“ Z toho se da usuzovat, ze chovanci meli stareho doktora radi a casto ho navstevovali. Tuto okolnost musim vest v patrnosti.
U poslednich dvou jsem mel stesti.
Sergej Pavlovic Fedosejev, Abalkinuv ucitel, zil ve zdravi na brehu Ajatskeho jezera v osade s varovnym nazvem Komarska. I jemu uz bylo pres sto a byl to zrejme clovek mimoradne skromny nebo uzavreny, protoze o sobe nesdeloval nic nez adresu. Vsechny ostatni udaje byly oficialni: absolvoval to a to, archeolog, ucitel. Nic vic. Jak se rika: Nepadne jablko daleko... Stejny jako jeho zak Lev Abalkin. A zatim z odpovedi na svuj doplnujici dotaz jsem se z VCI dozvedel, ze Sergej Pavlovic je autorem vice nez triceti stati z oboru archeologie, ucastnikem osmi archeologickych expedici (severozapadni Asie) a tri eurasijskych konferenci ucitelu. Krome toho doma v Komarske zridil oblastni muzeum paleolitu severniho Uralu. Takovy je to clovek. Rozhodl jsem se spojit se s nim v co nejblizsi dobe.
U Jadvigy Michajlovny Lekanovove me cekalo mensi prekvapeni. Pediatrove malokdy meni sve povolani, takze uz jsem si predstavoval takovou uzlickovitou starenku, shrbenou pod nepredstavitelnou tihou specifickych a vlastne ze vsech nejcennejsich zkusenosti, cile cupitajici porad po stejnych chodbach syktyvkarske skoly. Starou belu — cupitajici! Nejakou dobu se skutecne zabyvala pediatrii, a prave v Syktyvkaru, ale pak ziskala novou kvalifikaci etnologa a navic se postupne zabyvala xenologii, patoxenologii, srovnavaci psychologii a levelometrii, a ve vsech techto ne prave nejpribuznejsich disciplinach dosahla obrovskych vysledku, soude podle mnozstvi publikovanych praci a podle vyznamnych funkci, ktere zastavala. V poslednim ctvrtstoleti pracovala v sesti ruznych organizacich a ustavech, v soucasne dobe je v sedmem — v putovnim ustavu zemske etnologie v povodi Amazonky. Jeji adresa uvedena nebyla, zajemcum se doporucovalo spojit se s ni prostrednictvim staleho sidla ustavu v Manaosu. Inu, i za to dik, ackoli je samozrejme dost nepravdepodobne, ze by se muj klient ve svem soucasnem stavu tahl za ni do te stale jeste neprozkoumane dzungle.
Bylo nade vsi pochybnost, ze musim zacit u ucitele. Vzal jsem desky do podpazi, usedl do stroje a odletel k Ajatskemu jezeru.
1. cervna 78. UCITEL LVA ABALKINA