„Ale vzdyt to je uplny nesmysl, Tambore. Copak to nechapes?“
„Ovsem, ze to chapu. Jenze take chapu, ze Rotor po celou svou existenci obihal okolo sveta. Tak se to Rotoranum zda spravne a tak to chteji mit znovu.“
„Obihali jsme kolem Zeme a Erythro neni Zeme; ani v nejmensim to neni Zeme.“
„Je to svet priblizne stejne velky jako Zeme. Ma pevniny a more. Ma atmosferu obsahujici kyslik. Mohli bychom cestovat tisice svetelnych let, nez bychom nasli svet, ktery by se Zemi tak podobal. Rikam ti znovu, doprej jim to.“
Pitt se ridil Brossenovou radou, i kdyz se v nem proti tomu vsechno vzpouzelo. Kolem Erythro obihal i Novy Rotor a stejne tak i ostatni rozestavene kolonie. Plany kolonii umistenych v asteroidnim prstenci samozrejme na vykresech existovaly, ale verejnost je zjevne odmitala vzit na vedomi.
Prave umisteni Rotoru na obeznou drahu kolem Erythro povazoval Pitt za nejvetsi chybu od doby objeveni Nemesis. Nemelo se to stat. Ale — mohl vubec neco Rotoru vnutit? Mohl snad cokoli delat? Nevedlo by to pouze k novym volbam a k jeho nahrazeni nekym jinym?
Nostalgie, tak se ten problem jmenoval. Lide meli tendenci ohlizet se nazpet a Pittovi se ne vzdycky podarilo donutit je obratit hlavy tak, aby se divali vpred. A co se Brossena tyce –
Zemrel pred sedmi lety, Pitt stal u jeho smrtelneho loze. Jen jemu se podarilo zaslechnout posledni slova umirajiciho. Brossen mu pokynul a on se k nemu sklonil. Brossen k nemu natahl chvejici se, jako krida bilou ruku. Chabe se Pitta pridrzel a zaseptal:
„Jak zarive bylo Slunce,“ a zemrel.
Proto se Rotorane, kteri nedokazali zapomenout na to. jak zarive byvalo Slunce a jak zelena byvala Zeme, tehdy tak podrazdene vzbourili proti Pittove logice a pozadovali, aby Rotor obihal kolem sveta, ktery nebyl ani zeleny, ani neobihal kolem zariveho slunce.
Z hlediska pokroku to znamenalo ztratu deseti let. Kdyby zustali v pasmu asteroidu, mohli byt o deset let napred. O tom byl Pitt presvedceny.
Uz jen to stacilo, aby Pitt na Erythro zanevrel. Existovalo vsak jeste neco dalsiho, neco horsiho — neco daleko horsiho.
DVANACT
VZTEK
20
Jak uz to chodi, byl to znovu Crile Fisher, ktery po tom, co se z jeho podnetu prislo na nesrovnalosti ohledne ciloveho urceni Rotoru, privedl Zemi na dalsi stopu.
Byl uz dva roky zpatky na Zemi a vzpominky na Rotor mu v mysli pomalu zacinaly sednout. Z Eugenie Insignove se stala jen zmatena vzpominka (co k ni tehdy vlastne citil?), ale po Marlene zustal pocit trpkosti. Zjistil, ze mu v duchu stale splyva s Roseanne. Vzpominka na rocni dceru splynula se vzpominkou na sedmnactiletou sestru a vytvorily jedinou osobu.
Zivot nebyl tezky. Pobiral stedrou penzi. Dokonce se pro nej nasla i prace, misto v kancelari, kde se po nem chtela rozhodnuti, ktera zarucene nemohla ovlivnit nic duleziteho. Odpustili mu, alespon castecne, rikal si, protoze si vzpomnel na tu Eugeniinu poznamku: „Kdybys vedel, kam mame namireno —“
Presto mel pocit, ze je pod dozorem, a zacinalo ho to otravovat.
Garand Wyler se jednou za cas objevil, vzdycky pratelsky, zvidavy a neustale se, napadne ci nenapadne, vracel k tematu Rotoru.
Nejinak tomu bylo i ted, a jak Fisher predpokladal, prisla rec na Rotor.
Zamracil se: „Uz to budou skoro dva roky. Co po mne, sakra, porad chcete?“
Wyler zavrtel hlavou. „Nemam tuseni, Crile. Vsechno, co mame, je ta poznamka tve zeny. A jak to vypada, sama o sobe nestaci. Za ta leta, co jste spolu stravili, musela rict jeste neco. Kdyz si pripomenes vase rozhovory, vase vzajemne vymeny nazoru, nenapada te nic?“
„Tohle je uz popate, co se me na to ptas, Garande. Vyslychali me. Podrobili me hypnoze. Davali mi psychosondy. Vymackali me do posledni kapicky. Nenasli ve mne nic. Bud me nechte na pokoji, nebo me vemte zpatky. Venku litaji stovky kolonii a na nich lide, pratele, kteri si navzajem duveruji, a nepratele, kteri se navzajem spehuji. Kdo vi, co nekdo z nich muze vedet — a treba ani nevedet, ze to vi.“
„Abych byl uprimny, kamarade, uz jsme v tomhle smeru zacali podnikat urcite kroky, taky jsme se soustredili na Dalkovou Sondu. Je nasnade, ze Rotor musel prijit na neco, o cem my ostatni nevime. Nikdy jsme nevyslali zadnou Dalkovou Sondu. Stejne jako ji nevyslala zadna jina kolonie. Jen Rotor si to mohl dovolit. At uz nasel cokoli, musi to byt mezi udaji z Dalkove Sondy.“
„Fajn. Tak je projdete. Urcite je toho dost na cela leta prace. A me nechte na pokoji. Vsichni.“
„Nahodou je toho opravdu na leta prace,“ rekl Wyler. „Rotor, v souladu se Smlouvou o vymene vedeckych informaci, poskytl uctyhodne mnozstvi materialu. Zejmena snimky vsech vlnovych delek. Fotopristroje na Sonde dokazaly obsahnout skoro celou oblohu. Podrobne jsme je prostudovali a nenasli na nich nic zajimaveho.“
„Nic?“
„Zatim nic, ale, jak rikas, muze to trvat jeste leta. Jiste, dozvedeli jsme se nespocet informaci, nad kterymi astronomum plesa srdicko a ktere je staci zamestnavat, ale ani naznak toho, co by nam mohlo pomoct odpovedet na otazku, kam sli. Zatim ne. Napriklad si myslim, ze v nich neni absolutne nic, co by nas dovedlo k presvedceni, ze kolem jedne z vetsich hvezd Alfy Centauri obihaji planety. Stejne tak, ze v blizkem vesmiru neexistuji zadne nezname hvezdy typu Slunce. Osobne si stejne myslim, ze tam nic zas tak duleziteho nebude. Co mohlo byt ze Sondy videt a ze slunecni soustavy ne? Byla jen par svetelnych mesicu odtud. Nemel by v tom byt zadny rozdil. Presto maji nekteri kolegove dojem, ze Rotor musel neco zaznamenat, a to nejspis velmi kratce. Coz nas privadi zpatky k tobe.“
„Proc ke mne?“
„Protoze tva zena byla vedouci projektu Dalkova Sonda.“
„Ne tak docela. Tou se stala az kdyz byly vsechny udaje pohromade.“
„Byla vedouci potom, ale i po znacnou cast samotneho projektu. Nepovidala ti nikdy o tom, co Dalkova Sonda posbirala?“
„Ani slovo. Moment, rikal jsi, ze kamery na Dalkove Sonde mohly obsahnout skoro celou oblohu?“
„Ano.“
„Co znamena 'skoro celou'?“
„Nemuzu ti to rict tak presne jako ti, co se tim zabyvaji, ale pocitam, prinejmensim, takovych devadesat procent.“
„Nebo vic?“
„Nebo vic.“
„Jsem zvedavy —“
„Na co jsi zvedavy?“
„Na Rotoru to mel pod palcem chlapek, ktery se jmenoval Pitt.“
„To vime.“
„Myslim, ze vim, jak to mohl udelat. Mohl posilat udaje z Dalkove Sondy po troskach. Dodrzoval by tak Smlouvu o vymene vedeckych informaci — aby se nereklo. Tak, aby v momente jejich odchodu zbyvalo takovych deset procent — ktere nemel cas predat. A to by bylo prave tech dulezitych deset procent.“
„Myslis ty, co by nam prozradily, kam Rotor odletel.“
„Mozna.“
„Jenze je nemame.“
„Ovsem, ze je mate.“
