„Jak jsi na to prisel?“
„Jeste pred chvilkou ses pozastavil nad tim, ze by mely snimky z Dalkove Sondy ukazovat neco jineho nez udaje ze slunecni soustavy. Proc teda ztracite cas nad tim, co vam poslali? Vyclente z mapy tu cast oblohy, kterou vam nedodali a prostudujte ji podle vlastnich map. Polozte si otazku, jestli na nich muze neco vypadat jinak, nez by to videla Dalkova Sonda — a proc. Tak bych to udelal ja.“ Najednou zvysil hlas temer do vyhruzneho revu. „Vrat se a rekni jim, aby si prohledli tu cast oblohy, kterou nedostali.“
Wyler zadumane pronesl: „Trochu divoke.“
„Ani v nejmensim. Dokonale proste. Jenom by se musel v Urade najit nekdo, kdo sem tam pouziva mozek. Pak byste se mozna nekam dostali.“
„Uvidime,“ rekl Wyler a podal Fisherovi ruku. Fisher se zamracil a nechal ji viset ve vzduchu.
Ubehly cele mesice, nez se Wyler znovu objevil. Fisher nebyl jeho navstevou dvakrat nadseny. Mel volno, dobrou naladu a cetl si.
Fisher nepatril mezi ty, kteri povazovali knihy za barbarsky zlozvyk dvacateho stoleti a uznavali videocetbu jako jediny civilizovany zpusob vstrebavani informaci. Melo neco do sebe drzet knihu v rukou, vlastnimi prsty otacet stranky, umet se vcitit do toho, co jste cetli, nebo se dokonce umet tak pohrouzit do deje, ze jste ztratil pojem o case a procitl o sto stranek dal nebo dokonce na samem konci. Fisher povazoval za civilizovanejsi zpusob vstrebavani informaci naopak knihy.
Tim vic mu nebylo po chuti, ze ho nekdo rusi z tak prijemne cinnosti.
„Co zase chces, Garande?“ rekl neomalene.
Wyler se neprestaval zdvorile usmivat. Skoro se stisknutymi celistmi mu sdelil:
„Nasli jsme to, bylo to presne tak, jak jsi rikal.“
„Nasli co?“ zeptal se Fisher nechapave. Potom, kdyz mu doslo, o cem musi byt rec, rychle dodal: „Nerikej mi nic, co nemam vedet. S Uradem nechci mit uz nic spolecneho.“
„Pozde, Crile. Chteji s tebou mluvit. Sam Tanayama te chce videt.“
„Kdy?“
„Hned, jak te tam dostanu.“
„V tom pripade mi rekni, co se deje. Nerad bych pred nej sel naslepo.“
„To jsem taky chtel udelat. Prostudovali jsme kazdickou cast oblohy, ktera chybela v udajich z Dalkove Sondy. Ti, co to dostali na starost, si polozili otazku presne jak jsi radil. Co mohly kamery Dalkove Sondy zachytit jinak nez kamery ve slunecni soustave. Jako prvni se samozrejme nabizelo posunuti blizkych hvezd. Toto meli nasi astronomove neustale na pameti a zjistili neco naprosto uzasneho, neco, co by je ani ve snu nenapadlo.“
„Posloucham.“
„Nasli velmi matnou hvezdu s paralaxou pres vterinu oblouku.“
„Nejsem astronom. Je na tom neco neobvykleho?“
„To znamena, ze hvezda je pouze v polovicni vzdalenosti Alfy Centauri.“
„Rekl jsi 'velmi matnou'.“
„Rikaji, ze je za malym mracnem hvezdneho prachu. Hele, ty astronom nejsi, ale tva zena na Rotoru byla. Mozna ji objevila. Rekla ti nekdy o tom neco?“
Fisher zavrtel hlavou…Ani slovo. Sice —“
„Ano?“
„V poslednich mesicich bylo kolem ni nejak moc vzruchu. Rekl bych az presprilis.“
„Nebylo ti divne proc?“
„Pripisoval jsem to nadchazejicimu odletu Rotoru. Nemohla se ho dockat a me to dohanelo k zurivosti.“
„Kvuli dceri?“
Fisher prikyvl.
„Treba byla tak rozrusena i kvuli te nove hvezde. Vsechno by do sebe zapadalo. Prirozene by se vydali k ni. A jestli ji objevila tva zena, byla by to pro ni cesta k jeji hvezde. Tim by se dala castecne vysvetlit i jeji nedockavost. Dava to smysl, ne?“
„Mozna. Nemuzu rict, ze ne.“
„Tak jo. Ted vis, proc te chce Tanayama videt. Ma vztek. Ne na tebe, samozrejme, ale ma vztek.“
21
Jeste tehoz dne o neco pozdeji, protoze takoveto zalezitosti se neodkladaly, se Crile Fisher ocitl v kancelari Pozemskeho ministerstva bezpecnosti, nebo, jak ho znali jeho zamestnanci, zkracene Uradu.
Kattimoro Tanayama, ktery stal v cele Uradu pres tricet let, zacinal znatelne starnout. Leta stare holografie (nebylo jich mnoho) jej ukazovaly jeste s hladkymi, cernymi vlasy, vzprimenou postavou a s odhodlanym vyrazem ve tvari.
Nyni byly jeho vlasy sedive, postava (nikdy nebyvala vysoka) mirne shrbena. Budil dojem celkove vetchosti. Mozna se dostaval do stadia, kdy clovek zacina myslet na penzi, bylo-li ovsem vubec myslitelne, ze by mel v umyslu neco jineho nez zemrit uprostred prace. Jeho oci mezi privrenymi vicky, vsiml si Fisher, byly pronikave a pichlave jako vzdycky.
Fisher mel mirne potize, aby mu rozumel. Anglictina byla vicemene univerzalnim pozemskym jazykem, univerzalnim tak, jak urcity jazyk vubec muze byt, ale mela sve varianty a ta, kterou mluvil Tanayama, nebyla severoamericka varianta, na kterou byl Fisher zvykly.
Tanayama mrazive pronesl: „Na Rotoru jste zklamal, Fishere.“
Fisher vedel, ze nema smysl odporovat, a uz vubec ne Tanayamovi.
„Ano, rediteli,“ rekl bezvyrazne.
„Presto nam muzes poskytnout dulezitou informaci.“
Fisher si slabe povzdechl: „Vyslychali me uz stokrat.“
„O tom jsem byl informovan, to vim. Nicmene se vas nezeptali na vsechno, a ja — ja — mam pro vas jednu otazku, kterou chci, abyste mi zodpovedel.“
„Ano, rediteli?“
„Vsiml jste si behem vaseho pobytu na Rotoru neceho, co by vas vedlo k zaveru, ze rotorske vedeni nenavidelo Zemi?“
Fisher povytahl oboci. „Nenavidelo? Myslim si, ze bylo jasne, ze obyvatele Rotoru, stejne jako ostatnich kolonii, se na Zemi divali skrz prsty, pohrdali jeji dekadenci, brutalitou a nasilim. Ale nenavideli? Abych rekl pravdu, nemyslim si, ze by si nas vazili natolik, aby k nam mohli pocitovat nenavist.“
„Mluvim o vedeni, ne o masach.“
„Ja take, rediteli. Ne, nenavist ne.“
„Neexistuje pro to jine vysvetleni.“
„Pro co, rediteli? Pokud se mohu zeptat?“
Tanayama do nej zabodl pohled (clovek si pod dojmem sily jeho osobnosti vubec neuvedomil, jak byl malicky). „Vite, ze ta nova hvezda leti nasim smerem? Primo na nas?“
Fisher vrhl rychly, polekany pohled na Wylera, ale ten sedel vicemene ve stinu, vzdaleny od slunecnich paprsku pronikajicich oknem, a nezdalo se, ze by se na nej dival.
Tanayama, ktery stal, rekl: „Tak se prece posadte, Fishere, jestli vam to pomuze v premysleni. Ja si taky sednu.“ Posadil se na okraj sveho stolu a zacal pohupovat kratkyma nozkama ve vzduchu.
„Vedel jste, kam hvezda smeruje?“
„Ne, rediteli. Nevedel jsem ani o jeji existenci, dokud mi o ni nerekl agent Wyler.“
„Opravdu? Na Rotoru to urcite vedeli.“
„Pokud ano, nikdo mi to nerekl.“
„V dobe predchazejici odletu Rotoru byla vase zena rozrusena a stastna. Tak jste to rekl agentovi Wylerovi. Z jakeho to bylo duvodu?“
„Agent Wyler myslel, ze to mohlo byt proto, ze objevila tu hvezdu.“
„A mohla take vedet, kam smeruje, a mit radost z toho, co Zemi ceka.“
