„Kde mas dceru, Eugenie? Rekli mi, ze prileti s tebou.“
„Je tady. O tom nepochybuj. Erythro je jeji predstava raje, proc, to mi je zahadou. Sla se podivat na nase pokoje a vybalit veci. Je to takova mlada dama. Vazna. Odpovedna. Prakticka. Poslusna. Jak to nekdo kdysi oznacil — ma vsechny nekouzelne klady.“
Genarr se rozesmal. „Ty bych u sebe docela bral. Kdybys jen vedela, jak jsem se kdysi snazil zkultivovat aspon jednu kouzelnou nerest. Vzdycky bezuspesne.“
„Bude to asi tak, ze cim je clovek starsi, tim vic potrebuje nekouzelnych kladu a tim mene kouzelnych neresti. Proc jsi se ale na Erythro usadil nadobro, Sievere? Chapu, ze Kopuli musi nekdo spravovat, ale urcite nejsi na Rotoru jediny, kdo to dokaze.“
„Abych rekl pravdu, rad si namlouvam, ze jsem,“ rekl Genarr. „Svym zpusobem se mi tu libi a na Rotor se sem tam dostanu na kratkou dovolenou.“
„A za mnou se nikdy nepodivas.“
„Ze mam dovolenou ja neznamena, ze ji mas i ty. Mam za to, ze od doby, co jsi objevila Nemesis, mas mnohem vic prace nez ja. Ale jsem zklamany, chtel jsem poznat tvou dceru.“
„Bud klidny. Jmenuje se Marlene. Pro me vlastne Molly, ale to nesnese. V patnacti letech je pozoruhodne netolerantni a trva na tom, aby se ji rikalo Marlene. Vsak ji poznas, nemej strach. Vlastne jsem nechtela, aby sem se mnou hned napoprve prisla. Jak bychom si mohli v jeji pritomnosti zavzpominat?“
„Mas chut vzpominat, Eugenie?“
„Na nektere veci ano.“
Genarr zavahal.
„Je mi lito, ze Crile neodjel s nami.“
Insignove strnul usmev na rtech. „Na nektere veci, Sievere.“ Otocila se a pristoupila k oknu. „Mimochodem, nemas to tu vubec spatne. Jen ten kousek, co jsem videla, na me udelal dojem. Zariva svetla. Opravdove ulice. Velke budovy. A pritom se na Rotoru o Kopuli skoro ani nevi. Kolik lidi tu zije a pracuje?“
„Jak kdy. Mame tu klidne a nekdy zase rusne obdobi. Byva tu tak necelych devet set lidi. V soucasne chvili je jich tu pet set sestnact. Vime o kazdem jednotlivci. Neni to snadne. Kazdy den nekteri prichazeji, jini odchazeji.“
„Krome tebe.“
„A par dalsich.“
„Proc vubec Kopule, Sievere? Vzdyt atmosfera Erythro je dychatelna.“
Genarr vysunul spodni ret a poprve se ji nepodival do oci. „Dychatelna ano, ale skutecne vhodna ne. Uroven svetla je spatna. Kdyz vyjdes z Kopule, ocitnes se v naruzovelem osvetleni, ktere, kdyz je Nemesis v zenitu, prechazi do oranzoveho. Jasne je dost. Da se pri nem i cist. Ale i tak je neprirozene. Stejne tak Nemesis. Je prilis velka, vetsina lidi ma pocit, ze vypada hrozive a jeji nacervenale svetlo ji dodava na hruzostrasnosti — a to je deprimuje. Samotna Nemesis je v podstate take nebezpecna, alespon castecne. Jelikoz jeji zar neoslnuje, maji lide tendenci pozorovat slunecni skvrny. Infracervene svetlo muze snadno poskodit sitnici. Lide, kteri chodi ven, maji na hlave specialni prilbu — a nejen proto.“
„Takze, da-li se to tak rict, Kopule slouzi spis k tomu, aby drzela uvnitr normalni svetlo a ne aby chranila pred necim zvenku.“
„Tak nejak. Nechranime se dokonce ani pred vzduchem. Vzduch i vodu, co cirkuluje v Kopuli, cerpame z planetarnich zdroju Erythro. Prirozene, pred jednou veci se chranime velmi peclive,“ rekl Genarr. „Pred prokaryoty. Takovymi malinkymi zelenomodrymi bezjadernymi bunkami, o tech vis, ne?“
Insignova zamyslene prikyvla. Ukazalo se, ze to byla prave prokaryota, co vysvetlovalo pritomnost kysliku v atmosfere. Ano, na Erythro byl zivot, dokonce vsudypritomny zivot, jenze pouze v mikroskopickem meritku a odpovidal nejjednodussim formam bunecneho zivota slunecni soustavy.
„Jsou to doopravdy prokaryota? Vim, ze se jim tak rika, ale to je nazev pro nase bakterie. Jsou tohle bakterie?“
„Jestli maji v historii slunecni soustavy nejake protejsky, tak to jsou kyanobakterie, ty, ktere jsou schopne fotosyntezy. Ale mas pravdu, ne, nejsou to nase kyanobakterie. Obsahuji nukleoprotein, jehoz struktura je vsak diametralne odlisna od struktury nukleo-proteinu prevladajicich v nasem zivocisstvu. Obsahuji rovnez chlorofyl, ktery neobsahuje horcik a reaguje i na infracervene svetlo, takze bunky byvaji spise bezbarve nez zelene. Odlisne enzymy, odlisny pomer stopovych mineralu. Navenek vsak pripominaji pozemske bunky natolik, abychom je mohli nazyvat prokaryota. Slysel jsem, ze biologove propaguji slovo 'erythryota', ale pro nebiology jako jsme my prokaryota bohate staci.“
„A staci i na to, aby se jimi vysvetlila pritomnost kysliku v atmosfere Erythro?“
„Naprosto. Nic jineho ji ani vysvetlit nemuze. Mimochodem, Eugenie, ty jsi astronom, takze jake jsou posledni nazory na stari Nemesis?“
Insignova pokrcila rameny. „Rudi trpaslici jsou hned druzi za nesmrtelnymi. Nemesis muze byt klidne stejne stara jako vesmir a existovat jeste dalsich sto miliard let bez viditelnych zmen. Nejlepe se to da posoudit podle obsahu mensinovych prvku v jeji strukture. Za predpokladu, ze je to hvezda prvni generace a nezacala prozatim s nicim jinym nez s vodikem a heliem, bude ji neco pres deset miliard let — o neco vic nez je dvojnasobny vek naseho Slunce.“
„Erythro je tedy stara take deset miliard let.“
„Bezpochyby. Hvezdne systemy se formuji najednou a ne postupne. Proc se ptas?“
„Jenom se mi zda zarazejici, ze se tu zivot nedostal za deset miliard let dal nez k prvokum.“
„Nemyslim, ze by na tom bylo neco prekvapujiciho, Sievere. Na Zemi, asi tak dve az tri miliardy let po tom, co se na ni objevily prvni znamky zivota, existovali vyhradne prvoci. Tady na Erythro je slunecni energie mnohem slabsi nez na Zemi a ke slozitejsim zivotnim formam je potreba energie. O techto vecech se mezi Rotorany prece hodne mluvilo.“
„O tom nepochybuji,“ rekl Genarr, „ale k nam na Kopuli to patrne nedorazilo. Nejspis mame plnou hlavu vlastnich starosti a povinnosti — i kdyz by sis treba myslela, ze vsechno, co souvisi s prokaryoty, k nam musi prijit v palcovych titulcich.“
„Kdyz jsme u toho,“ poznamenala Insignova, „na Rotoru toho o Kopuli taky neni moc slyset.
„Ano, chapu, nektere veci se zdaji byt vuci ostatnim nedulezite. Na druhe strane, na Kopuli neni vlastne nic zajimaveho, Eugenie. Je to jen tovarna, takze me neprekvapuje, ze se ztraci mezi ostatnimi udalostmi v rotorskem tisku. Vsechna pozornost se ted soustreduje na rozestavene kolonie. Prestehujes se na nekterou z nich?“
„Nikdy. Jsem Rotoranka a tou take hodlam zustat. Neprisla bych ani sem — snad mi ma slova promines — kdyby to nebyla astronomicka nezbytnost. Musim udelat nejaka pozorovani a zdejsi zakladna je stabilnejsi nez rotorska.“
„Totez mi rekl i Pitt. Dostal jsem instrukce, abych ti poskytl veskerou moznou pomoc.“
„Skvele. Jsem si jista, ze to udelas. Mimochodem, pred chvili ses zminil, ze se Kopule snazi drzet prokaryota venku. Dari se vam to? Je zdejsi pitna voda nezavadna?“
„Ovsem, vzdyt ji pijeme. V Kopuli prokaryota nejsou. Voda, ktera prichazi dovnitr — vubec vsechno, co prichazi dovnitr — se osviti ultrafialovymi paprsky, ktere vmziku znici vsechna prokaryota. Kratkovlnne fotony jsou pro tahle mala zviratka prilis energeticky narocne a rozlozi jejich hlavni bunecne slozky. A i kdyby se nektera z nich dostala dovnitr — pokud je nam znamo, nejsou ani jedovata ani nijak jinak nebezpecna. Vyzkouseli jsme je na zviratech.“
„To se mi ulevilo.“
„Stejne tak to funguje obracene. Nase vlastni mikroorganismy nemohou v erythrejskych podminkach soutezit se zdejsimi prokaryoty. Kdyz je vysadime do erythrejske pudy, prestanou rust a rozmnozovat se.“
„A co mnohobunecne rostliny?“
„Zkusili jsme to, ale s velmi ubohymi vysledky. Musi to byt kvuli Nemesiinu svetlu, protoze uvnitr Kopule se rostlinam zasazenym v erythrejske pude a zalevanym erythrejskou vodou dari skvele. Samozrejme o techto vecech podavame hlaseni zpatky na Rotor, ale pochybuji, ze se to dostane mezi sirokou verejnost. Jak uz jsem rekl, Rotor se o Kopuli nezajima a zcela jiste se o nas nezajima 'straslivy pan Pitt. Je prece on ten jediny, na kom na Rotoru zalezi, ne?“
Genarr se pri tom usmival, ale byl to nuceny usmev. (Co by na nej rekla Marlene? napadlo Insignovou)
„Pitt neni tak strasny,“ rekla. „Nekdy je sice nesnesitelny, ale to uz je druha vec. Vis, Sievere, kdyz jsme byli mladi, tak jsem si vzdycky myslela, ze by z tebe mohl byt jednou komisar. Byl jsi tak hrozne chytry.“
