Tanayamova mala hlava mirne prikyvla. „Primerena odpoved, ale ja cekam na jinou. Co jste vytusil?“
„Vypada to, ze jste se mnou spokojeny, rediteli. Muze to byt proto, ze jsem vam dodal nejakou informaci, jez se ukazala uzitecnou.“
„V jakem ohledu?“
„Myslim, ze nic neni pro vas uzitecnejsi, nez kdybyste ziskal technologii hyperposilovani.“
Tanayamova usta vydala nezvucne: A-a-a-h. „Co dal?“ rekl. „Predpokladejme, ze mate pravdu, co udelame dal?“
„Vydame se k Sousedni hvezde. Lokalizujeme Rotor.“
„Nic vic? To je vsechno? Dal vas pohled nesaha?“
V tu chvili se Fisher rozhodl, ze by byla hloupost nehrat vabank. Dalsi podobna prilezitost se mu uz nemusi naskytnout. „A jeste tohle; az ze slunecni soustavy vyleti prvni hyperposilovane plavidlo, ja budu na jeho palube.“
Jeste to ani nestacil dorict a uz vedel, ze prohral — nebo prinejmensim nevyhral. Tanayamovi ztvrdly rysy. Usecnym, imperativnim tonem vystekl: „Sednout!“
Fisher za sebou zaslechl slabe zaselesteni kresla, ktere se k nemu na Tanayamova slova prisunulo — slova, kterym jeho jednoduchy komputerizovany motor dokazal porozumet.
Fisher si sedl, aniz by se ujistil, ze ma kreslo pod sebou. Tanayama by to mohl chapat jako urazku a to si Fisher v tuto chvili nemohl dovolit.
Tanayama se zeptal: „Proc chcete byt na jeho palube?“
Fisher s namahou ovladal hlas. „Rediteli, mam na Rotoru zenu.“
„Kterou jste pred peti lety opustil. Myslite, ze o vas bude jeste stat?“
„Rediteli, mam tam dceru.“
„Ktere byl rok, kdyz jste odesel. Myslite si, ze vi, ze ma otce? Nebo, ze ji to zajima?“
Fisher mlcel. Tyto otazky si kladl nescetnekrat.
Tanayama okamzik vyckaval a potom dodal: „K zadnemu letu k Sousedni hvezde nedojde. A zadne plavidlo, na kterem by se pro vas naslo misto, nebude.“
Fisher byl podruhe donucen zakryt sve prekvapeni. „Prominte mi, rediteli.“ rekl. „Nerekl jste, ze mame hyperposilovani. Rekl jste: 'Predpokladejme, ze mate pravdu — Mel jsem davat lepsi pozor, jak jste to formuloval.“
„To jste mel. A vzdycky musite. Nicmene, hyperposilovani opravdu mame. Muzeme se pohybovat vesmirem stejne jako Rotor; nebo prinejmensim budeme moci, az postavime plavidlo primereneho typu a bezchybne fungujici — coz muze trvat rok nebo dva. Ale co potom? Skutecne navrhujete, abychom s nim odleteli k Sousedni hvezde?“
Fisher opatrne odpovedel: „Urcite je to jedna z moznosti, rediteli.“
„Jedna z tech stupidnich. Zamyslete se nad tim, chlape. Sousedni hvezda je pres dva svetelne roky daleko. At uz bude nas hyperposilovany pohon jakkoli dokonaly, potrva nam pres dva roky, nez tam dorazime. Nasi teoretikove mi ted tvrdi, ze hyperposilovani umoznuje lodi na kratke okamziky cestovat nadsvetelnou rychlosti — cim rychleji, tim kratsi casovy usek — dusledkem cehoz se nikdy nikam nemuze dostat rychleji nez svetelny paprsek vyslany z tehoz mista jako lod.“
„Ale to znamena —“
„To znamena, ze byste byl nucen prebyvat dva roky v tesnych prostorach s ostatnimi cleny posadky. Myslite si, ze byste to dokazal? Vite moc dobre, ze mala plavidla se nikdy nevydavaji na dlouhou cestu. Potrebujeme kolonii, konstrukci dostatecne velkou k zajisteni primerenych podminek — jako je Rotor. Jak dlouho nam to potrva?“
„Nemam zdani, rediteli.“
„Snad deset let, kdyz bude vsechno klapat — kdyz nedojde k zadnym zavadam a nedopatrenim. Pamatujte na to, ze uz jsme skoro cele jedno stoleti nepostavili jedinou kolonii. Vsechny posledni kolonie postavily jine kolonie. Kdybychom najednou zacali nejakou stavet, pripoutali bychom na sebe pozornost vsech existujicich kolonii a to nesmime dopustit. A i kdyz bychom takovou kolonii mohli postavit, vybavit ji hyperposilovanim a poslat na dvoulety let k Sousedni hvezde, co se stane, az tam dorazi? Jako kolonie bude zranitelna a snadno znicitelna, pokud ma Rotor bitevni lode — a to urcite mit bude. A bude jich mit beze vsi pochybnosti vic, nez by se jich mohlo pripadne nalozit na nasi putujici kolonii. Koneckoncu uz tam jsou tri roky a nez se tam dostaneme, tak tam mohou byt dalsich dvanact let. Odstreli celou nasi kolonii jeste v otevrenem vesmiru.“
„V tom pripade, rediteli —“
„Zadne dalsi dohady, agente Fishere. V tom pripade musime mit skutecny hyper pohon, abychom mohli prekonat libovolne dlouhou vzdalenost v libovolne kratkem case.“
„Prominte, rediteli, ale je to vubec mozne? Byt i teoreticky?“
„Na to my dva neodpovime. Potrebujeme, aby se tim problemem zabyvali vedci a nemame je. Cele stoleti nebo i vic trpela Zeme pretahovanim mozku na kolonie. Ted to obratime. Musime kolonie patricnym zpusobem procesat a nejlepsi fyziky a inzenyry presvedcit, aby prisli na Zemi. Muzeme jim nabidnout nezanedbatelnou castku, ale musi se to provest opatrne. Nesmime jednat prilis otevrene, chapete, protoze jinak by nam to kolonie urcite prekazily. A ted —“
Odmlcel se a hloubave si Fishera prohlizel.
Fisher se znepokojene pohnul a otazal se: „Ano, rediteli?“
„Fyzik, o ktereho mi jde, se jmenuje T. A. Wendel a je to, jak mi bylo receno, nejlepsi hyperspecialista ve slunecni soustave —“
„Ale byli to rotorsti hyperspecialiste, kteri prisli na hyperposilovani.“ Fisher nedokazal zabranit tomu, aby se mu do hlasu nevloudily jiste obavy.
Tanayama to ignoroval. „K objevum nekdy dochazi stastnou nahodou a nizsi intelekt muze na kratkou chvili predhonit vyssi, ktery si mezitim dava nacas a buduje pevne zaklady. K tomu doslo v dejinach uz nekolikrat. Krome toho, to, co ma Rotor, je pouhy hyperposilovany pohon neprekracujici rychlost svetla. Ja chci superluminalni pohon, ktery rychlost svetla daleko prekracuje. A chci toho fyzika.“
„A po mne chcete, abych vam ho privedl?“
„Jo. Je to zena. Tessa Anita Wendelova z Adelie.“
„Uh?“
„Proto potrebujeme prave vas. Podle vseho“ — z Tanayamy jakoby okamzik vyzarovalo mlcenlive pobaveni, prestoze v jeho tvari tomu nic nenasvedcovalo — „jste pro zeny neodolatelny.“
Fisherovi ztuhly rysy. „Prominte, rediteli, ze vam odporuji, ale tak si vubec nepripadam. Nikdy jsem si tak nepripadal.“
„To nic nemeni na presvedcivosti mych podkladu. Wendelova je zrala ctyricatnice, dvakrat rozvedena. Nemelo by byt tezke ji presvedcit.“
„Abych byl uprimny, rediteli, tento ukol mi pripada nechutny a vzhledem k danym podminkam bych se primlouval, aby byl pridelen jinemu agentovi, ktery by se na takovy ukol hodil lepe.“
„Jenze ja chci vas. Jestli mate strach, ze ztratite sve neodolatelne pritazlive ja, az se k ni se stitivym vyrazem a ohrnutym nosem priblizite, muzu vam celou zalezitost usnadnit, agente Fishere. Na Rotoru jste zklamal, ale vase pozdejsi sluzby tento neuspech castecne odcinily. Ted mate prilezitost odcinit ho totalne. Pokud ovsem tu zenu neprivedete, bude to znamenat mnohem vetsi neuspech nez na Rotoru, takovy, ktery uz nebudete moci odcinit nikdy. Nicmene nechci, aby vas pohanela pouze negativni motivace. Dam vam nadavkem i z druheho soudku. Privedte mi Wendelovou a az postavime superluminalni lod a vysleme ji k Sousedni hvezde, budete na jeji palube, kdyz si to tak prejete.“
„Udelam, co je v mych silach,“ rekl Fisher, „a udelal bych to i bez zaporne ci kladne motivace.“
„Skvela odpoved,“ liboval si Tanayama a dovolil si slaby naznak usmevu, „a bezpochyby peclive pripravena.“
Fisher odchazel a plne si pritom uvedomoval, ze byl vyslan na svou dosud nejdulezitejsi rybarskou vypravu.
PATNACT
