„Ale to je priserne, Sievere. Nemyslitelne. Vystavit dite —“
„Netvrdim, ze k tomu dojde, Eugenie. Pitt nemusi vzdy dosahnout sveho. Hned, jak jsem zde nastoupil, zavedl jsem drasticka bezpecnostni opatreni. Ven nevychazime a kdyz tak jen v upravenych ochrannych oblecich, a zustavame jen tak dlouho jak je nezbytne nutne. Upravili jsme take filtraci vzduchu. Co jsem prijal tato opatreni, vyskytly se jen dva pripady, oba spise mirne.“
„Ale co to zpusobuje, Sievere?“
Genarr se kratce, bezmocne zasmal. „Nevime. To je na tom to nejhorsi. Vic uz pro nasi bezpecnost udelat nemuzeme. Peclive provadene experimenty ukazuji, ze ve vzduchu ani ve vode neni nic, cim by se to dalo vysvetlit. Stejne tak v pude — tu mame, koneckoncu, i tady, uvnitr Kopule, od te se oddelit nemuzeme. Vzduch i vodu dukladne filtrujeme. Presto se naslo mnoho lidi, kteri dychali cisty erythrejsky vzduch a pili erythrejskou vodu a obeslo se to bez jakychkoli nasledku.“
„Potom pripadaji v uvahu prokaryota.“
„Ne. Predtim jsme je prece vsichni neuvedomele vstrebavali, navic jsme je vyzkouseli na zviratech. Nic. Krome toho, kdyby to zpusobovali prokaryoti, musela by byt Nakaza nesmirne nakazliva, coz, jak uz jsem rekl, neni. Delali jsme pokusy i s Nemesijnym zarenim a vypada to, ze je neskodne. Co vic, jednou jedinkrat se stalo, ze onemocnel clovek, ktery nikdy nebyl venku. Zahada.“
„Nemas zadnou teorii?“
„Ja? Ne. Mne staci, ze to fakticky ustalo. Presto, dokud nebudeme znat povahu a pricinu Nakazy, nikdy nemame jistotu, ze znovu nepropukne. Objevila se teorie —“
„Jaka?“
„Prisel s ni jeden psycholog a ja to predal dal, Pittovi. Tvrdil, ze vsichni, u koho mozkova porucha nastala, byli, po mentalni strance, nadprumerne imaginativnejsi, inteligentnejsi, vic tvurci a vic vyjimecni. Trval na tom, ze at uz je pricina jakakoli, cim pozoruhodnejsi mozek, tim mene odolnejsi, nachylnejsi k poruseni.“
„Myslis, ze je to mozne?“
„Nevim. Potiz je v tom, ze Nakaza si nevybirala. Zasahla v priblizne stejnem pomeru obe pohlavi bez rozdilu veku, vzdelani nebo celkove telesne konstituce. Samozrejme, obeti Nakazy je prilis malo, aby utvorili dostatecny statisticky vzorek. Pitt se domnival, ze by slo tuhle teorii 'vyjimecnosti' brat jako fakt a tak v poslednich letech na Erythro neprisel nikdo, kdo nebyl uplacany z nemastneho, neslaneho testa — ne vylozene hloupy, abys rozumela, ale proste moula. Jako ja. Idealni jedinec imunni vuci Nakaze, prumerny mozek. Nemam pravdu?“
„Prestan Sievere, ty nejsi —“
„Zato musim rict,“ pokracoval Genarr pres jeji protesty, „ze Marlenin mozek ma obzvlast daleko do prumernosti.“
„Ach tak,“ zacala Insignova, „ted chapu, kam miris.“
„Je mozne, ze kdyz Pitt zjistil, jake ma Marlene schopnosti a ze po nem chce, aby ji pustil na Erythro, ihned ho napadlo, ze by se mohl pouhym svolenim zbavit mozku, ve kterem okamzite rozpoznal nebezpeci.“
„V tom pripade ale musime hned odejit — vratit se na Rotor.“
„Ano, ale vim s urcitosti, ze Pitt se bude snazit vas navrat nejaky cas pozdrzet. Muze trvat na tom, ze mereni, ktera se chystas provest, jsou zivotne dulezita a tedy je musis dokoncit. Potom ti Nakaza jako duvod nepostaci. Muzes se o to jen pokusit, a necha te podrobit psychologickemu vysetreni. Doporucuji ti mereni co nejrychleji dokoncit a co se tyce Marlene, dostane se ji veskere mozne ochrany. Nakaza se
Insignova na Genarra hledela, aniz by ho vlastne vnimala. Zacinal se ji stahovat zaludek.
SESTNACT
HYPERPROSTOR
32
Adelia byla prijemna kolonie. Mnohem prijemnejsi nez Rotor.
Kdyz nepocital Rotor, byl Crile Fisher na sesti koloniich a vsechny byly prijemnejsi nez on. (Rychle si v duchu zopakoval jejich jmena a povzdechl si. Bylo jich sedm, ne sest. Zacinal ztracet prehled. Treba toho na nej uz zacinalo byt prilis.)
At jich bylo, kolik chtelo, Adelia byla nejprijemnejsi kolonie, kterou Fisher navstivil. Vzhledem mozna ne. Rotor byl starsi, zil uz vlastnimi tradicemi, da-li se to tak rict. Salala z nej cinorodost, jako by kazdy znal presne sve misto, byl s nim spokojen a se vsi zodpovednosti ho zastaval.
Tessa zila ovsem zde, na Adelii — Tessa Anita Wendelova. Crile se jeste nepustil do 'prace', snad proto, ze jim otraslo Tanayamovo tvrzeni o jeho neodolatelnosti. Jakkoli to mohlo byt mysleno v zertu (nebo z jizlivosti), donutilo ho to, temer proti jeho vuli, postupovat obezretne. V ocich nekoho, kdo veril, (jakkoli neuprimne), ze to se zenami umi, by se pripadne fiasko jeste zdvojnasobilo.
Dva tydny potom, co se Fisher dostal na kolonii, se mu ji podarilo poprve spatrit. Nikdy neprestal vychazet z uzasu nad tim, jak lehce se dalo na kterekoli kolonii zaranzovat, aby potkal kohokoli. Pres vsechny zkusenosti si stale nemohl zvyknout na male rozmery kolonii, nepocetnou populaci, na to, jak se prislusnici jednotlivych socialnich vrstev navzajem vsichni, naprosto vsichni znali — a ostatni obyvatelstvo vlastne take.
Ukazalo se, ze Tessa Wendelova je uplne jina, nez si ji predstavoval. Z Tanayamova popisu zrale a dvakrat rozvedene zeny — a jak pritom sespulil starecke rty, jako by mu vedome zadaval neprijemny ukol — si Fisher v duchu utvoril obrazek nevlidne zeny se strohymi rysy, nervoznimi pohyby, jejiz vztah k muzum byl bud cynicky nebo nenasytny.
Tessa, z nevelke vzdalenosti, ze ktere ji ted poprve zahledl, tak vubec nevypadala. Byla skoro stejne vysoka jako on, svezi bruneta s rovnymi vlasy. Nenucene se smala. Saty nosila neotrele proste, jako by touha po ruznych ozdobach u ni patrila davno minulosti. Mela stihlou a prekvapive mladistve vyhlizejici postavu.
Fisher zjistil, ze premysli, proc se dvakrat rozvedla. Byl ochoten spis uverit, ze ji muzi omrzeli, nez ze tomu bylo naopak, prestoze mu zdravy rozum napovidal, ze muselo jit o vzajemnou nekompatibilitu.
Musel by se dostat do takove socialni skupiny, kde se bude pohybovat i ona. Jeho pozemsky puvod predstavoval malou prekazku, ale na kazde kolonii se nasli lide, kteri byli, do te ci one miry, v pozemskych sluzbach. Nektery z nich uz jiste dohledne na to, aby Fishera 'pripustili' — coz byl termin zavedeny na vetsine kolonii.
Podarilo se. Ted stali vedle sebe a divali se jeden na druheho. Zamyslene si ho prohlizela a pohledem prejizdela po jeho tele. Potom rekla, co rict musela: „Vy jste ze Zeme, ze, pane Fishere?“
„Ano, doktorko Wendelova. A je mi nesmirne lito pokud vam to vadi.“
„Nevadi. Predpokladam, ze jste byl dekontaminovan.“
„To ano. Mozna vic nez je zdravo.“
„A pres takove utrapy jste se sem vydal. Proc?“
A Fisher, aniz by se ji dival primo do oci, ale prece zvedavy, jakou to vyvola odezvu, odpovedel:
„Protoze jsem se doslechl, ze Adelianky jsou vyjimecne krasne.“
„Takze se ted, predpokladam, vratite domu, abyste ty bachorky vyvratil.“
„Naopak, prave se potvrdily.“
„Jste krmic, vite to?“
Fisher nevedel, co znamena slovo 'krmic v adelianskem slangu, ale Wendelova se usmivala, a tak si Fisher pripsal prvni kolo k dobru.
Bylo to proto, ze byl neodolatelny? Najednou si vzpomnel, ze vuci Eugenii se nikdy nesnazil byt neodolatelny. Chtel se jen dostat do slozite rotorske spolecnosti.
Adelianska spolecnost nebyla tak komplikovana, konstatoval Fisher, ale radeji by se nemel na svou
