Nemesis

informacich. Mam tam nekde venku dceru, Tesso. Vy rikate, ze je pravdepodobne mrtva. A co kdyz je nazivu? Jestli je nejaka nadeje —“

Tessin usmev se vytratil. „Prominte. Na to jsem nepomyslela. Ale budte rozumny. Najit v casti vesmiru, kterou predstavuje v soucasne chvili oblast o polomeru sesti svetelnych let a ktera se neustale zvetsuje, jednu malou kolonii, je neproveditelny ukol. Trvalo nam vic jak stoleti, nez jsme nasli desatou planetu, a ta byla nesrovnatelne vetsi nez Rotor a museli jsme pritom procesat mnohem mensi oblast.“

„Vzdycky je nejaka nadeje. Je opravdovy hyperprostorovy let mozny? Muzete odpovedet ano nebo ne.“

„Vetsina odpovida ne — kdyz chcete znat pravdu. Mozna je par takovych, kdo rikaji, ze nevi, ale hrozne pritom mumlaji.“

„Rika nekdo srozumitelne a nahlas ano?“

„Jednoho takoveho cloveka znam. Me.“

„Vy si myslite, ze je to mozne?“ zeptal se Fisher s nepredstiranym uzasem. „Rikate to verejne, nebo je to neco, co septate v noci do periny?“

„Uz jsem na to tema publikovala. Jeden z tech clanku, u kterych jste cetl pouze nadpisy. Nikdo se se mnou, samozrejme, neodvazuje nahlas souhlasit, v minulosti jsem se parkrat zmylila, ale ted mam, myslim, pravdu.“

„Proc si vsichni ostatni mysli, ze nemate?“

„To je trochu slozitejsi. Je to zalezitost interpretace. Hyperposilovani rotorskeho typu, mimochodem typu, na kterem se ted pracuje na vsech koloniich, zavisi na faktu, ze soucin pomeru rychlosti lodi a rychlosti svetla nasobeneho casem je konstanta, kde pomer rychlosti lodi a svetla je vetsi nez jedna.“

„Co to znamena?“

„To znamena, ze pri nadsvetelnych rychlostech cim rychleji se pohybujete, tim kratsi dobu muzete tuto rychlost udrzet, a tim dele se potom musite pohybovat pomaleji nez svetlo, abyste ho mohl znovu prekrocit. Vysledkem je nakonec to, ze vase prumerna rychlost neni pri dane vzdalenosti vyssi nez rychlost svetla.“

„Takze?“

„Takze to vypada, jako kdyby se nam v tom motal princip neurcitosti, a s principem neurcitosti, jak jsme vsichni presvedceni, si neni radno zahravat. Pokud opravdu dochazi k principu neurcitosti, potom je patrne opravdovy hyperprostorovy let teoreticky nemozny. Vetsina fyziku se priklani prave k tomuto nazoru, zatimco zbytek nejiste rozhazuje rukama. Nicmene muj nazor je ten, ze to, k cemu dochazi, se nam pouze jevi jako princip neurcitosti, ale pritom jim neni a moznost opravdoveho hyperprostoroveho letu tim padem nemuzeme vyloucit.“

„Da se to nejak dokazat?“

„Pravdepodobne ne,“ zavrtela Wendelova hlavou. „Kolonie nemaji zajem nekde s hyperposilovanym pohonem bloudit, o tom neni sporu. Nikdo nehodla rotorsky experiment opakovat, roky nekam cestovat a nakonec stejne pravdepodobne zemrit. Na druhe strane ovsem zadna kolonie rovnez nehodla investovat nepredstavitelne mnozstvi penez, prostredku a namahy na pouhy pokus o vypracovani technologie, kterou obrovska vetsina expertu v danem oboru poklada za teoreticky nemoznou.“

Fisher se naklonil dopredu: „Mrzi vas to?“

„Ovsem, ze me to mrzi. Jsem fyzik a chtela bych dokazat, ze me predstavy o vesmiru jsou spravne. Jenze se musim smirit s tim, co je. Zhltlo by to nesmirne mnozstvi penez a kolonie mi nic nedaji.“

„Kdyz vam je nedaji kolonie, Tesso, da vam je Zeme — jakoukoli sumu.“

„Vazne?“ Tessa se jakoby pobavene usmala a natazenou rukou prohrabla Fisherovi vlasy, pomalu a smyslne. „Vedela jsem, ze nakonec na Zemi dojde.“

34

Fisher ji uchopil za zapesti a zlehka ji ruku odtahl. Rekl: „To, co jste mi tvrdila o vasich nazorech na hyperprostorovy let, byla, doufam, pravda?“

„Ovsem.“

„Potom vas Zeme potrebuje.“

„Proc?“

„Protoze Zeme potrebuje hyperprostorovy let a vy jste jediny vyznamnejsi fyzik, ktery ho povazuje ze mozny.“

„Kdyz jste tohle vedel, Crile, nac ten vyslech?“

„Nevedel jsem nic, dokud jste mi to sama nerekla. Jedina informace, kterou jsem dostal, byla, ze jste nejlepsi zijici fyzik.“

„Ach ano, to jsem,“ posmivala se Wendelova. „A vas poslali, abyste me dostal?“

„Poslali me, abych vas presvedcil.“

„O cem? K cemu? Abych prisla na Zemi? Prelidnenou, spinavou, zbidacenou, znicenou nekontrolovatelnym podnebim? Velmi lakava myslenka.“

„Poslouchejte me, Tesso. Zeme takova neni. Muze mit vsechny tyto nedostatky, ale jsou na ni i mista, kde je krasne a klid, a prave jenom ta vy uvidite. Nemuzete vedet, jaka Zeme je. Nikdy jste na ni nebyla, nebo snad ano?“

„Ne, nikdy. Jsem Adelianka, tady jsem se narodila a vyrostla. Byla jsem i na jinych koloniich, ale na Zemi nikdy, diky bohu.“

„Potom nemuzete vedet, jaka Zeme je. Nemuzete vedet, jak velky je to svet. Skutecny svet. Zijete tu zavrena v krabici od hracek s nekolika ctverecnimi kilometry povrchu a s hrstkou lidi kolem. Zijete v miniature, kterou jste kdysi davno prozkoumala a ktera vam uz nema co nabidnout. Zeme ma naproti tomu sest set milionu ctverecnich kilometru povrchu. Osm miliard lidskych bytosti. Neohranicena rozmanitost — v ni mnoho spatneho, ale i mnoho dobreho.“

„Ale vzdycky nuzneho. A nemate zadnou vedu.“

„Protoze vedci — a s nimi i veda — emigrovali na kolonie. Proto potrebujeme vas a dalsi. Vratte se se mnou na Zemi.“

„Stale mi neni jasne proc.“

„Protoze my mame cile, ambice, touhy. Kolonie maji jen sebeuspokojeni.“

„A na co jsou vam vsechny ty cile, ambice a touhy? Fyzika je drahy spas.“

„Svetovy produkt na osobu je nizky, pripoustim. Jako jednotlivci jsme chudi, ale osm miliard lidi, kdyz kazdy prispeje malou castkou ze sve chudoby, dokaze nashromazdit obrovskou sumu. Nase zdroje, at uz jsou ci byly vynakladane jakkoli spatnym smerem, jsou stale obrovske a penez i prace se u nas najde vic nez na vsech koloniich dohromady — pokud se jedna o neco, co povazujeme za absolutne prvorade. A ja vas ujistuji, ze hyperprostorovou technologii Zeme povazuje za absolutne prvorady ukol. Pojdte na Zemi, Tesso, a bude se s vami zachazet jako s nasi posledni nadeji, nenahraditelnym mozkem — tim jedinym, co si nemuzeme opatrit sami.“

„Vubec si nejsem jista, ze me bude Adelia chtit pustit. Mozna je to sebeuspokojena kolonie, ale cenu mozku zna taky.“

„Nemuzou namitat nic proti tomu, ze se chcete zucastnit vedeckeho seminare na Zemi.“

„A kdyz uz tam jednou budu, proc bych se vracela, ze?“

„Nebudete mit vubec zadny duvod k nespokojenosti. Bude vam tam lepe nez tady. Co si jen zamanete, kazde vase prani — vic nez to, muzete vest cely hyper projekt, disponovat neomezenym rozpoctem na provadeni testu jakehokoli druhu, provadeni experimentu, vyzkumu —“

„Podivejme, jaky pohadkovy uplatek!“

Fisher nedockave vyhrkl, „Muzete chtit neco vic?“

„Procpak poslali zrovna vas, rikam si. Muze atraktivniho, tak jako jste vy. Ocekavali od vas, ze jim privedete starou — snadno dostupnou — frustrovanou fyzicku, ktera se chytne na vase telo jako ryba na navnadu?“

„Nevim, co se odehravalo v hlavach tech, co me poslali, Tesso, ale v me hlave se nic takoveho neodehravalo. Ne potom, co jsem vas spatril. Nejste stara, jak sama dobre vite. A uz vubec neverite tomu, ze jste snadno dostupna nebo frustrovana. Zeme vam nabizi sen vsech fyziku. Nema to nic spolecneho s tim, jestli jste muz nebo zena, stara nebo mlada.“

„Jaka skoda! A co kdyby se ukazalo, ze jsem palicata a na Zemi nechci? Co jste mel pouzit jako posledni