Nemesis

jineho nez mozkova zalezitost. Myslis, ze necemu takovemu se da zabranit jednoduse tim, ze si budes jista, ze tobe to nehrozi?“

„O zadne z techhle veci nemluvim. Mluvim o Nakaze. Ta mi nemuze nic udelat.“

„Ale drahousku, tim si nemuzes byt jista. Ani nevime, co vlastne Nakaza je.“

„At je to, co chce, mne to nic neudela.“

„Jak to muzes vedet, Marlene?“ zeptal se Genarr.

„Proste to vim.“

Insignova citila, jak ji dochazi trpelivost. Uchopila Marlene za lokty. „Marlene, udelas, co ti rikam.“

„Ne, matko. Nechapes to. Na Rotoru me neco tahlo na Erythro. Ted, kdyz jsem na ni, me to tahne jeste vic nez kdy jindy. Chci tu zustat. Budu tady v bezpeci. Nechci se vratit na Rotor. Tam tak v bezpeci nebudu.“

Genarr zdvizenim ruky zastavil Eugeniin vybuch. „Navrhuji kompromis, Marlene. Tva matka tu ma provest jista astronomicka pozorovani. Nejaky cas ji to potrva. Slib nam, ze zatimco bude pracovat, spokojis se s vnitrkem Kopule a podrobis se takovym bezpecnostnim opatrenim, jaka ja uznam za vhodne, a take pravidelnym vysetrenim. Pokud nezjistime zadne poruchy tveho dusevniho stavu, muzes zustat v Kopuli, dokud nebude tva matka hotova, a potom si o cele veci muzeme znovu promluvit. Plati?“

Marlene zamyslene sklonila hlavu. „Dobre. Ale mami, nesnaz se predstirat, ze jsi hotova driv, nez to bude pravda. Poznam to. A taky se nesnaz radeji to co nejrychleji odbyt, nez abys to udelala poradne. To poznam taky.“

Insignova se zamracila:

„Neboj se, Marlene, nic takoveho na tebe zkouset nebudu. A nemyslim si, ze bych si kdy mohla dovolit odbyt svou praci — ani kvuli tobe ne.“

„Odpust, mami. Vim, ze ti nekdy lezu na nervy.“

Insignova si zhluboka povzdechla. „To nepopiram, ale na tom nezalezi. Jsi moje dcera, Marlene. Miluju te a nechci, aby se ti neco stalo. Je na tom snad neco zleho?“

„Ne, mami, jiste, ze neni, ale prosim, ver mi, kdyz rikam, ze tu jsem v bezpeci. Co jsem na Erythro, citim se stastna. Na Rotoru jsem nikdy stastna nebyla.“

Genarr se zeptal: „A proc jsi stastna?“

„Nevim, strycku Sievere. Byt stastny staci, i kdyz nevis proc, ne?“

36

„Vypadas unavene, Eugenie,“ rekl Genarr.

„Fyzicky ne, Sievere. Jenom me zmohly ty dva mesice propoctu. Nechapu jak mohli astronomove predkosmickeho veku dokazat to, co dokazali a jenom s primitivnimi pocitaci. Kdyz se to tak vezme, Kepler vypracoval zakony planetarniho pohybu jen za pomoci logaritmu a to jeste mohl byt rad, ze je zrovna objevili.“

„Odpust laikovi, ale vzdycky jsem zil v domneni, ze soucasnym astronomum staci nastavit pristroje, zalezt do postele, po nekolika hodinach se probudit a najit vsechno uhledne vytistene a serazene na stole.“

„Kez by. Bohuzel je to jinak. Vis, jak presne musim propocitat prubeznou rychlost Nemesis a Slunce relativne vuci sobe, abych mohla s urcitosti zjistit kdy a kde se k sobe nejvic priblizi? Vis, jak nepatrna chybicka staci na to, aby to vypadalo, ze Nemesis Zemi nijak neohrozi, zatimco ji ve skutecnosti treba znici — anebo naopak?

Docela by stacilo,“ pokracovala zaujate, „kdyby byla Nemesis a Slunce jedinymi vesmirnymi telesy, jenze jsou tu jeste blizke hvezdy — a vsechny v pohybu. Prinejmensim tucet jich je dost velkych na to, aby se jejich vliv alespon nepatrne projevil na Nemesis, Slunci nebo na obou. Nepatrne, ale pritom dostatecne na to, aby to z jedine opomenute chybicky udelalo chyby predstavujici miliony kilometru. Aby k ni nedoslo, musis znat se znacnou presnosti hmotnost, pozici a rychlost kazde hvezdy.

Je to patnactitelesovy problem, Sievere, nesmirne komplikovany. Nemesis vleti primo do slunecni soustavy a znatelne ovlivni nekolik jejich planet. Hodne samozrejme zalezi na prubezne poloze, ve ktere se bude na sve orbite kazda jednotliva planeta nachazet pri Nemesiine pruletu, na tom, jak velke posunuti ji Nemesiina pritazlivost zpusobi, a jak toto posunuti ovlivni jeji gravitacni vztahy s ostatnimi planetami. Pritazlivost Megas se, mimochodem, do toho musi zapocitat take.“

Genarr ji zasmusile naslouchal. „Podtrzeno, secteno?“

„Vypada to, jak jsem presvedcena, ze vysledkem bude poznatek, ze pozemska orbita bude o neco excentrictejsi, a jeji polohlavni osa o neco kratsi, nez je ted.“

„Coz znamena?“

„Coz znamena, ze teplota Zeme stoupne nad hranici obyvatelnosti.“

„A co se stane Megas a Erythro?“

„Nic zvlastniho. Nemesianska soustava je mnohem mensi nez slunecni a tedy i kompaktnejsi. Tady k zadnym vyznamnejsim zmenam nedojde. Coz se o Zemi rict neda.“

„Kdy se to stane?“

„Za pet tisic dvacet ctyri let, plus minus patnact, dosahne Nemesis maximalniho priblizeni. Jeho nasledky se rozsiri behem dvaceti nebo triceti let, po ktere potrva Nemesiino priblizeni a vzdaleni se od Slunce.“

„Dojde k nejakym kolizim nebo necemu podobnemu?“

„Pravdepodobnost neceho takoveho je nulova. Zadne kolize mezi dulezitejsimi telesy. Jiste, nejaky slunecni asteroid se muze srazit s Erythro, nebo naopak nemesijsky asteroid se Zemi. Neni to sice pravdepodobne, i kdyz pro Zemi by to melo katastroficke nasledky. Neco takoveho se spocitat neda, mozna az se obe hvezdy ocitnou velmi blizko.“

„Ale Zeme bude muset byt v kazdem pripade evakuovana, je to tak?“

„To ano.“

„Ale maji na to pet tisic let.“

„Pet tisic let neni vubec mnoho na pripravy evakuace osmi miliard lidi. Meli bychom je varovat.“

„Neprijdou na to sami, i kdybychom je nevarovali?“

„Jenze kdy? I kdyby to zjistili brzy, meli bychom jim aspon poskytnout technologii hyperposilovani. Bez ni se neobejdou.“

„Jsem si jisty, ze vyvinou vlastni a mozna to ani nebude trvat tak dlouho.“

„A co kdyz ne?“

„I tak jsem si jisty, ze nejpozdeji do sta let se mezi Rotorem a Zemi zavede stale spojeni. Koneckoncu, kdyz mame hyperposilovani na dopravu, budeme je mit nakonec i na komunikaci. Nebo posleme zpatky na Zemi kolonii, stale bude jeste dost casu.“

„Mluvis jako Pitt.“

Genarr se zasklebil. „Nemuze se prece stale mylit.“

„Bude proti komunikaci. Vim to.“

„Stejne tak nemuze byt stale po jeho. Mame na Erythro Kopuli, prestoze byl proti. A i kdyby prece jen prosadil svou, jednoho dne zemre. Vazne, Eugenie, ted neni cas prilis se zamestnavat Zemi. Mame dulezitejsi starosti. Vi uz Marlene, ze budes co nevidet hotova?“

„Jak by to mohla nevedet? Zda se, ze presny stav postupu me prace se projevuje ve zpusobu, jakym si vyhrnuju rukav nebo cesu vlasy.“

„Je cim dal vnimavejsi, ze?“

„Ano. Taky sis toho vsiml?“

„Hm. A to ji znam jen kratce.“

„Predpokladam, ze castecne to ma na svedomi dospivani. Treba se u ni vnimani rozviji stejne rychle jako ji rostou prsa. Take nezapomen, ze stravila vetsinu zivota tim, ze se sve schopnosti pokousela zakryt, protoze nevedela, co si o nich ma myslet a mela z toho jen potize. Ted, kdyz uz se neboji, jsou najednou venku a jsou cim dal vetsi, abych tak rekla.“

„Nebo protoze z nejakeho neznameho duvodu, jak tvrdi, je rada na Erythro a radost zvysuje jeji vnimavost.“

„Premyslela jsem o tom, Sievere,“ rekla Insignova. „Nechci te obtezovat svymi starostmi. Mam sklon delat si