„Nechapu, proc by ji to melo delat radost, rediteli. Ale musim vam rici, ze ja osobne nevim, zda o jejim pohybu vedela, ci dokonce o jeji samotne existenci. Ze sve vlastni zkusenosti nevim o zadnem Rotoranovi, ktery by tenkrat vedel, ze hvezda existuje.“
Tanayama ho zamyslene pozoroval a skrabal se pritom zlehka na brade, jako by ho neco svedilo.
Podotkl: „Pokud vim, na Rotoru byli vsichni Eurove, ze?“
Fisher uzasem rozevrel oci. Tuhle nadavku neslysel uz hodne dlouho — a od vladniho funkcionare nikdy. Vzpomnel si na Wylerovu poznamku o Zemi jako o 'Snehurce', kterou pronesl pote, co se vratil z Rotoru. Pustil ji druhym uchem ven jako nevinnou legracku, ktere nevenoval zadnou pozornost.
Zareagoval podrazdene: „Nevim, rediteli. Nestudoval jsem podrobne jejich rodokmeny.“
„Ale no tak, Fishere. Na to nemusite studovat rodokmeny. Staci vam vzhled. Narazil jste behem celeho vaseho pobytu na Rotoru nekdy na tvar, ktera by nesla Afro, Mongo ci Hindo rysy? Narazil jste nekdy na nekoho s temnou pleti? Nejakou narodnostni mensinu?“
Fisher vybuchl:
„Rediteli, pripadam si jako ve dvacatem stoleti.“ (Kdyby znal nejaky silnejsi vyraz, byl by ho pouzil.) „Takovych veci si vubec nevsimam, stejne jako by si jich nemel vsimat nikdo na Zemi. Jsem prekvapeny, ze vy ano a nemyslim, ze by vam prospelo, kdyby se to o vas vedelo.“
„Neverte pohadkam, agente Fishere,“ rekl reditel a karave zahrozil ukazovackem. „Mluvim o faktech. Vim, ze na Zemi vsechny etnicke rozdily prehlizime, alespon navenek.“
„Jen navenek?“ zeptal se rozhorcene Fisher.
„Jen navenek,“ odpovedel mrazive Tanayama. „Kdyz se Pozemstane stehuji na kolonie, rozeberou si je podle narodnosti. Proc by to delali, kdyby vsechny etnicke rozdily prehlizeli? Na kazde kolonii jsou vsichni lide stejni a kdyz prece jen dojde k nejakemu promiseni, tak jsou ti, co jsou v mensine, celi nesvi, nebo je jim pomozeno, aby byli celi nesvi a presunou se na jinou kolonii, kde v mensine nebudou. Neni to tak?“
Fisher v duchu shledal, ze to nemuze poprit. Bylo to tak a on to podvedome povazoval za samozrejmost, aniz by se mu to zdalo divne. „Lidska povaha. Lide tihnou k sobe podobnym. Vytvari to — sounalezitost.“
„Lidska povaha, jiste. Lide tihnou k sobe podobnym, protoze nenavidi a opovrhuji sobe nepodobnymi.“
„Existuji i M — Mongo kolonie.“ Fisher se chvilku potykal s vyslovenim toho slova, nebot si plne uvedomoval, ze prave muze smrtelne urazet reditele, cloveka, ktery se dal snadno urazit a navic byl nebezpecny.
Tanayama ani nemrkl. „To vim, ale nejsou to snad Eurove, kdo v posledni dobe ovladli planetu a nechteji na to zapomenout?“
„Ostatni mozna take nechteji zapomenout a maji vice duvodu k nenavisti.“
„Jenomze to byl prave Rotor, ktery tak chvatne zmizel ze slunecni soustavy.“
„Nekdo musel vynalezt hyperposilovani jako prvni.“
„A odletet k blizke hvezde, o ktere vedeli jen oni. a ktera miri primo na slunecni soustavu a muze proletet dostatecne blizko na to, aby ji celou rozvratila?“
„Nevime, jestli to vedi, a jestli vubec vedi o te hvezde.“
„Ovsemze to vedi,“ skoro zavrcel Tanayama. „A odleteli, aniz by nas varovali.“
„Rediteli — se vsi uctou — to nedava smysl. Prece neodleti, aby se usadili na hvezde, ktera na sve ceste rozvrati slunecni soustavu a tim padem i svoji vlastni.“
„Oni mohou snadno uniknout, i kdyby mezitim postavili dalsi kolonie. My mame k evakuaci cely svet citajici osm miliard lidi —a to je mnohem obtiznejsi ukol.“
„Kolik nam zbyva casu?“
Tanayama pokrcil rameny. „Tvrdi mi, ze par tisic let.“
„To je dlouha doba. Je mozne, ciste teoreticky, ze je nenapadlo, ze je nutne nas varovat. Jak se bude hvezda priblizovat, musime ji objevit i bez upozorneni.“
„A tou dobou budeme mit jeste mene casu k evakuaci. Oni hvezdu objevili nahodou. My bychom ji nemuseli objevit hodne dlouho, nebyt jedne nediskretni poznamky vasi zeny a vaseho podnetu — velmi bystreho podnetu — abychom se podivali zblizka na vynechanou cast oblohy. Rotor
„Ale, rediteli, proc by meli neco takoveho chtit? Z cire, bezduvodne nenavisti?“
„Nikoli bezduvodne. Proto, aby mohla byt slunecni soustava se svym tezkym nakladem ne-Euru znicena. Aby mohlo lidstvo zacit znova na ciste Euro zakladech. Ha? Co vy na to?“
Fisher zavrtel bezmocne hlavou. „Nemozne. Nemyslitelne.“
„Proc by nas jinak nevarovali?“
„A nemohlo to byt prece jen tak, ze nevedeli, kam miri?“
„Nemozne,“ rekl Tanayama ironicky. „Nemyslitelne. Neexistuje zadny jiny duvod pro to, co udelali, nez jejich prani videt nasi zahubu. Ale my vyvineme vlastni hyperprostorovy pohon a najdeme si je u te jejich nove hvezdy. A vyrovname ucet.“
TRINACT
KOPULE
22
Eugenie Insignova privitala zpravu dcery s nevericnym, rozpacitym smichem. Co ma clovek delat, pochybovat o zdravem rozumu vlastni dcery nebo funkcnosti sveho sluchoveho ustroji?
„Cos to rekla, Marlene? Jak to myslis — jedu na Erythro?“
„Pozadala jsem o to komisare Pitta a on slibil, ze to zaridi.“
Insignova vypadala zarazene. „Ale proc?“
Marlene odpovedela, mirne podrazdene:
„Protoze sama rikas, ze potrebujes uskutecnit podrobna astronomicka pozorovani, ktera nelze provadet na Rotoru. Muzes to udelat na Erythro. Ale vidim, ze ve skutecnosti se ptas na neco jineho.“
„Spravne. Proc by komisar Pitt sliboval, ze to zaridi? Zadala jsem ho o to sama uz nekolikrat a vzdycky odmitl. Nikoho nechce pustit na Erythro — krome nekolika odborniku.“
„Stacilo mu to nastinit z trochu jine stranky, mami.“ Marlene na okamzik zavahala. „Rekla jsem mu, ze vim, ze se te chce zbavit a ze tohle je jeho sance.“
Insignova se nadechla tak prudce, ze se zakuckala a musela si odkaslat. Potom se slzicima ocima vyhrkla: „Jak jsi mohla rict neco takoveho?“
„Protoze je to pravda. Kdyby to pravda nebyla, nerekla bych to. Slysela jsem ho, jak s tebou mluvi a slysela jsem tebe, jak mluvis o nem. Je to tak do oci bijici, ze to musis vedet i ty, nerikej, ze ne. Ma na tebe zlost a chce, abys ho prestala obtezovat — tim, cim ho obtezujes. Vsak vis.“
Insignova sevrela rty. „Vis, milacku, budu z tebe muset udelat sveho zpovednika. Opravdu me privadi do rozpaku, kdyz vytahujes na denni svetlo takovehle veci.“
„Ja vim, mami.“ Marlene sklopila oci. „Odpust.“
„Ale stejne to nechapu. Ze ma na me zlost musi vedet sam, na to prece nepotrebuje tebe, abys mu to vysvetlila. Proc mi nedovolil odejit na Erythro, kdyz jsem ho o to sama v minulosti zadala?“
„Protoze nenavidi vsechno, co s Erythro souvisi, a fakt, ze by se te mohl zbavit, nestacil, aby prekonal svuj odpor k planete. Jenomze tentokrat se nezbavi jen tebe. Zbavi se i me. Nas obou.“
Insignova se naklonila dopredu a polozila dlane na stul mezi sebe a Marlene. „Ne, Molly — Marlene. Erythro neni misto pro tebe. Nebudu tam naveky. Provedu nutna pozorovani a vratim se. Ty tu zustanes a pockas na me.“
„To bohuzel nepujde. Nemuze byt totiz pochyb o tom, ze te pusti jen proto, ze to je jediny zpusob, jak se zaroven zbavit i me. Souhlasil proto, ze jsem ho pozadala, aby nas pustil obe, kdyby slo jen o tebe, tak by
