Tanayama. Navic to ma tu vyhodu, ze je to pravda.“
Wendelova hodnou chvili mlcela, zatimco Fisher ji pozorne sledoval.
„Mas pravdu, muj drahy mamiteli,“ rekla nakonec. „Udelala jsem chybu, kdyz jsem te tak bezmyslenkovite povazovala vic za sveho milence nez radce.“
„Proc by se to muselo vylucovat?“ zeptal se Fisher.
„Ackoli,“ rekla Wendelova, „moc dobre vim, ze te zenou vlastni zajmy.“
„I kdyby to byla pravda,“ namitl Fisher, „co na tom zalezi? Hlavne, ze se nase zajmy ubiraji stejnym smerem.“
43
Konecne dorazila poslanecka delegace spolu s Igorem Koropatskym, novym reditelem Pozemskeho ministerstva bezpecnosti. Leta zastaval v Urade ruzne vedlejsi funkce, takze nebyl Tesse Wendelove zcela neznamy.
Byl to tichy clovek s hladkymi, ridnoucimi, sedivymi vlasy a ponekud banatym nosem, usedlou dvojitou bradou, napohled dobre ziveny a vyrovnane povahy. Bezpochyby bystry clovek, ale postradal onu Tanayamovu az chorobnou cinorodost. To clovek poznal uz z dalky.
Senatori prisli samozrejme s nim, jako by chteli dat najevo, ze tento nastupce je jejich majetkem, ze je pod jejich kontrolou. Urcite si mysleli, ze uz to tak zustane. Tanayama byl dlouha a trpka lekce.
Nikdo se ani nezminil o tom, ze by se mel projekt ukoncit. Naopak, chteli, aby se urychlil — je-li to mozne. Tessiny opatrne pokusy zduraznit moznost toho, ze by je kolonie mohly predehnat nebo se alespon dostat do jejich tesneho zavesu, byly prijaty bez pripominek jako fakt, o kterem neni potreba diskutovat.
Koropatsky, kteremu dovolili byt jejich mluvcim a prevzit na sebe odpovednost, rekl: „Doktorko Wendelova, nechci po vas zadnou dlouhou, formalni prohlidku Hyper City. Uz jsem tu byl, a je pro me v soucasne dobe dulezitejsi stravit nejaky cas reorganizaci Uradu. Neni to v zadnem pripade projev neucty vuci memu vazenemu predchudci, ale predani kazdeho vyznamnejsiho administrativniho telesa z jednech rukou do druhych vyzaduje znacnou reorganizaci, zvlaste bylo-li funkcni obdobi meho predchudce tak dlouhe. Ja sam od prirody nejsem zadny formalista. Promluvme si proto otevrene a neformalne. Polozim vam nekolik otazek, na ktere mi, doufam, odpovite tak, aby tomu clovek skromnych znalosti z daneho vedniho oboru, jako jsem ja, bez potizi porozumel.“
Wendeiova prikyvla. „Udelam, co bude v mych silach, rediteli.“
„Dobra. Kdy myslite, ze budete mit fungujici superluminalni vesmirne plavidlo?“
„Musite si uvedomit, rediteli, ze tato otazka je v podstate ne-zodpoveditelna. Jsme vydani na milost a nemilost nepredvidatelnym obtizim a zavadam.“
„Pocitejme s primerenymi obtizemi a s zadnymi zavadami.“
„V tom pripade, jelikoz teoretickou stranku uz mame zvladnutou a chybi uz jen technicka, kdyz prispeje trochu stesti, budeme mit superluminalni plavidlo do tri let. Mozna.“
„Jinymi slovy, budete hotovi v roce 2236.“
„Urcite ne driv.“
„Kolik osob unese?“
„Pet az sedm. Mozna.“
„Jak daleko se dostane?“
„Jak daleko budeme chtit, rediteli. V tom spociva kouzlo superluminalni rychlosti. Je to cesta hyperprostorem, kde neplati zakony bezne fyziky, dokonce ani zakon zachovani energie a tak presun o tisic svetelnych let nestoji vic usili nez presun o jediny svetelny rok.“
Reditel se znepokojene pohnul. „Nejsem fyzik, ale dela mi potize smirit se s predstavou prostredi bez jakychkoli omezeni. Copak tam neexistuje neco nemozneho?“
„Omezeni existuji. Je zapotrebi vakua a gravitacni sily, jez nedosahuje jiste hranice, abychom mohli uskutecnit prechod do hyperprostoru a zase zpatky. Jiste narazime i na dalsi omezeni, ktera bude mozna nutno prozkoumat pomoci zkusebnich letu. Jejich vysledky si zrejme vyzadaji dalsi odklad.“
„Az budete mit lod, kam bude smerovat vas prvni let?“
„Mozna by bylo rozumne nejit napoprve dal nez, rekneme, k Plutu, jenze to by se mohlo povazovat za neodpustitelnou ztratu casu. Jakmile budeme mit jednou v rukou technologii, umoznujici nam putovat ke hvezdam, pokuseni navstivit jednu z nich bude neodolatelne.“
„Rekneme Sousedni hvezdu?“
„To by byl prvni logicky cil. Byvaly reditel Tanayama chtel zamirit prave tam, ale ja si vas dovolim upozornit na dalsi, daleko zajimavejsi hvezdy. Sirius je pouze ctyrikrat tak daleko. Meli bychom navic moznost pozorovat bileho trpaslika z tesne blizkosti.“
„Doktorko Wendeiova, domnivam se, ze nasim cilem musi byt Sousedni hvezda, i kdyz ne nutne z duvodu, ktere pohanely reditele Tanayamu. Rekneme, ze poletite k nejake vzdalenejsi hvezde —jakekoli jine hvezde — a vratite se. Jak dokazete, ze jste vskutku byla v blizkosti jine hvezdy?“
Wendelova vypadala prekvapene. „Dokazat? Slysim dobre?“
„Ano, jak byste vyvratila tvrzeni, ze let byl ve skutecnosti fingovany.“
„
Koropatskeho hlas najednou nabyl na duraznosti. „Posadte se, doktorko Wendeiova. Nikdo vas z niceho neobvinuje. Pokousim se jen vyvarovat mozneho konfliktu v budoucnosti. Lidstvo vstoupilo do vesmiru temer pred tremi staletimi. Neni to tak zcela zapomenuta historicka epizoda a ma svetova podoblast si ji pamatuje zvlast dobre. Kdyz byly v tech serych dobach pozemskeho sestinedeli vypusteny prvni satelity, objevili se takovi, kteri tvrdili, ze vsechno, co satelity vysilaly, byl podvod. Prvni fotografie odvracene strany Mesice byly prohlaseny za padelky. Dokonce i o prvnich snimcich Zeme porizenych z vesmiru tvrdili ti, kteri verili, ze Zeme je plocha, ze to jsou podvrhy. Kdyz ted Zeme vyhlasi, ze ma superluminalni pohon, muze se dostat do podobnych nesnazi.“
„Z jakeho duvodu, rediteli? Proc by se mel nekdo domnivat, ze jsme si neco takoveho vymysleli?“
„Jste naivni, draha doktorko. Albert Einstein je uz pres tri staleti povazovan za poloboha, ktery objevil kosmologii. Lide si generaci za generaci zvykali na myslenku, ze rychlost svetla predstavuje konecnou a neprekonatelnou mez a nebudou se ji chtit vzdat tak snadno. Dokonce i princip kauzality — a co uz je pro cloveka zakladnejsiho nez to, ze pricina musi predchazet nasledku — se zda byt ohrozen. To je jedna vec.
Druha vec, doktorko Wendeiova, je, ze kolonie mohou shledat jako politicky vyhodne presvedcit sve lidi a zaroven i Pozemstany, ze lzeme. Zmate nas to, vtahne do polemik, promarni nas cas a jim poskytne moznost nas dostihnout. Takze se vas ptam: existuje jednoduchy dukaz o tom, ze let, ktery byste v budoucnu podnikli, by byl opravdu legalni?“
Wendelova mrazive odpovedela: „Rediteli, po navratu muzeme nechat lod prohlednout odborniky. Vysvetlime jim pouzite technologie —“
„Ne. ne, ne, prosim vas. To staci. To by presvedcilo pouze kapacity stejne znale jako jste vy.“
„Dobra tedy. Kdyz se vratime, privezeme snimky vesmiru, na kterych bude vzajemna poloha nejblizsich hvezd mirne odlisna. Podle zmeny jejich relativni polohy bude mozne presne vypocitat, kde jsme se relativne ke Slunci nachazeli.“
„Rovnez pro odborniky. Pro prumerneho cloveka naprosto nepresvedcive.“
„Budeme mit podrobne snimky hvezdy, kterou jsme navstivili. V kazdem ohledu zcela odlisne od snimku naseho Slunce.“
„Takovehle veci se delaji v kazdem trivialnim holoviznim programu zabyvajicim se mezihvezdnymi lety. Mala obmena vedeckofantasticke epiky. Nic vic nez epizoda ze serialu 'Kapitan Galaxie'.“
„V tom pripade,“ rekla, ci spise podrazdene zasycela Wendelova, „me nic nenapada. Kdyz lide neuveri, tak tedy neuveri. Tento problem budete muset zvladnout sami. Ja jsem jen vedec.“
„No tak, doktorko. Ovladejte se, prosim. Kdyz se Kolumbus pred sedmi a pul stoletimi vratil ze sve prvni plavby za ocean, nikdo ho z podvodu nenarkl. Proc? Protoze si z novych brehu, ktere navstivil, privezl domorodce.“
„Vyborne. Jenze pravdepodobnost, ze bychom nekde narazili na zivot a privezli s sebou jeho vzorky, je miziva.“
