Nemesis

„Treba ne. Rotor, jak se obecne predpoklada, objevil pomoci sve Dalkove Sondy Sousedni hvezdu a zanedlouho pote opustil slunecni soustavu. A jelikoz se nikdy nevratil, je mozne, ze dorazil az k Sousedni hvezde a zustal tam.“

„Tomu veril i reditel Tanayama. Ovsem takova cesta by jim s hyperposilovanim zabrala pres dva roky. Je mozne, ze kvuli nejake nehode, poruse nebo psychologickym problemum cestu nikdy nedokoncili. Tim by se take dalo vysvetlit, ze se nevratili.“

„Nicmene,“ rekl Koropatsky s tichou uminenosti, „dorazit mohli.“

„I kdyby dorazili, pravdepodobne zustali na obezne draze kolem hvezdy, protoze nadeje, ze by v jejim okoli nasli obyvatelnou planetu, je nulova. Izolace, psychicke napeti, ktere je nezdolalo behem cesty, by je zdolalo tam, a v teto chvili uz je z nich nejspis jen mrtva kolonie naveky krouzici kolem Sousedni hvezdy.“

„Potom tedy chapete, ze musi byt nasim cilem, protoze jakmile tam dorazite, musite Rotor najit, mrtvy nebo zivy, na tom nezalezi, a privezt zpatky neco neklamne rotorskeho, aby vsichni uverili, ze jste opravdu podnikli cestu ke hvezdam a zpet.“ Siroce se usmal. „I ja bych tomu uveril a tim je zodpovezena ma otazka, jak byste dokazala, ze jste opravdu uskutecnili superluminalni let. Ted vite, jaky bude vas ukol. Nemusite mit zadne obavy, Zeme pro vas i nadale najde dalsi finance, prostredky i pracovniky.“

Po obede, behem ktereho neprisla rec na zadne technicke detaily, Koropatsky rekl Wendelove tim nejpratelstejsim tonem, ale pritom s vice nez mrazivym podtonem: „At je tomu jakkoli, nezapomente, ze na to mate jen tri roky. Nanejvys.“

44

„Takze me rady ani nebylo zapotrebi,“ rekl Crile Fisher s mirnym naznakem litosti.

„Ne. Byli rozhodnuti pokracovat bez ohledu na hrozbu, ze by nas nekdo mohl predehnat. Jedine, co jim nedalo spat a cim by se Tanayama asi vubec nezatezoval, bylo to, aby je nekdo neobvinil z podvodu. Predpokladam, ze Tanayama chtel pouze znicit Rotor. Az by toho docilil, mohl by si svet kricet: 'Podvod! Podvod! do ochrapteni.“

„K tomu by nedoslo. Ujistil by se, aby mu lod privezla zpatky neco, co by mu dokazalo, ze je Rotor zniceny. To by zaroven poslouzilo za dukaz i svetu. Co je vubec ten novy reditel zac? '

„Pravy opak Tanayamy. Vypada povolne, skoro az zakriknute, ale mam takovy pocit, ze Svetovy kongres brzy zjisti, ze je stejne tezce manipulovatelny jako byl Tanayama. Musi se jen trochu rozkoukat, nic vic.“

„Z toho, cos mi rekla o vasem rozhovoru, mi pripada rozumnejsi nez Tanayama.“

„Ano, ale ta jeho poznamka o podvodu — jeste ted mnou lomcuje vztek. Predstav si, jak nekoho napadne fingovat vesmirny let. Bude to asi proto, ze Pozemstane nemaji smysl pro prostor. A to ani ten nejmensi. Je to tim, ze mate cely nedozirny svet, ktery nikdy, az na par nepatrnych vyjimek, neopoustite.“

Fisher se usmal. „Ja jsem zrovna jedna takova vyjimka, ktera to udelala. A casto. A ty jsi kolonista. Takze zaryta planetarni krysa neni ani jeden z nas.“

„To je pravda,“ rekla Wendelova a vrhla na nej postranni pohled. „Nekdy me napadne, ze uz ani nevim, ze jsem vlastne kolonista.“

„Zato ja na to nezapominam nikdy, to si pis. Sice si bez prestani nehuhlam: 'Tessa je kolonista! Tessa je kolonista! ale pamatuji si to stale moc dobre.“

„A myslis, ze krome tebe jeste nekdo?“ Machla rukou kolem dokola, jako by tim chtela zahrnout veskery prostor kolem sebe. „Zde — cele Hyper City pod nepredstavitelne prisnym utajenim — a proc? Kvuli kolonistum. Jenom proto, aby Zeme mohla prijit s fungujicim superluminalnim plavidlem driv, nez s tim koloniste vubec zacnou. A kdo ma cely projekt pod palcem? Kolonista!“

„Tohle te napadlo poprve za tech pet let, co delas na projektu?“

„Ne, napadne me to vzdycky jednou za cas. Nemuzu to pochopit. To nemaji strach?“

Fisher se rozesmal. „Vzdyt jsi vedec.“

„No a?“

„No a vedci jsou vlastne zoldaci bez zavazku vuci jakekoli spolecnosti. Dej vedci nejaky fascinujici problem, hodne penez, vybaveni a pomoc, a on po tom skoci a nebude ho zajimat, kdo to plati. Ruku na srdce — tobe vubec nezalezi na Zemi nebo na Adelii ci jakekoli jine kolonii, dokonce ani na lidstvu jako takovem. Ty chces pouze rozpracovat detaily superluminalniho presunu a nejaka loajalita je ti ukradena.“

Wendelova nakrcila nos:

„To je predsudek, ktery nepasuje na kazdeho vedce. Mozna ani na me ne.“

„Jsem si jist, ze oni si to uvedomuji taky, takze jsi pravdepodobne pod neustalym dohledem. Nektery z tvych nejblizsich asistentu bude mit nejspis jako dulezitou soucast sve pracovni naplne neustale sledovani tve cinnosti a pravidelne podavani hlaseni vlade.“

„Doufam, ze nemluvis o sobe.“

„Nerikej, ze te nikdy nenapadlo, ze bych se te mohl drzet prave jako 'mamitel tajemstvi. “

„Abych rekla pravdu, tak napadlo — sem tam.“

„Jenze to neni moje prace. Mam podezreni, ze nase vztahy jsou prilis intimni, nez aby mi mohli duverovat. Vlastne jsem si celkem jisty, ze sleduji i me, a ze peclive hodnoti vsechno, co udelam. Hlavne, ze te udrzuju v blazenosti —“

,Jsi hnusny, Crile. Jak si muzes delat legraci z neceho takoveho?“

„To vubec neni legrace. Jen se snazim byt realisticky. Az te omrzim, ztratim sve postaveni. A nestastna Tessa muze byt ne-produktivni Tessa, takze me rychle odsunou z cesty a udelaji misto pro meho nastupce. Koneckoncu, tva spokojenost je mnohem dulezitejsi nez moje a ja uznavam, ze je to jen spravne. Chapes muj realismus?“

Wendelova najednou natahla ruku a pohladila Crila po tvari.

„Neboj se. Myslim, ze na to, abys me ted omrzel, jsem si na tebe uz prilis zvykla. Za meho horkokrevneho mladi me mozna muzi mohli omrzet tak, abych se jich zbavovala, ale ted —“

„To nestoji za tu namahu, eh?“

„Kdyz myslis. Treba jsem se nakonec zamilovala ~ svym zpusobem.“

„Chapu, jak to myslis. Strizliva laska muze byt uklidnujici. Ale rekl bych, ze ted neni vhodna chvile to dokazovat. Nejdriv musis stravit tu malou vymenu nazoru s Koropatskym a zbavit se zluce z tech reci o podvodu.“

„To casem prejde. Ale je tu jeste neco. Jak uz jsem ti rekla. Pozemstane nemaji vubec zadny smysl pro prostor.“

„Ano, pamatuju se.“

„Tady mas priklad. Koropatsky nema ani ten nejzakladnejsi smysl pro prostor. Mluvil o ceste k Sousedni hvezde a nalezeni Rotoru. Ted mi povez, jak si to predstavuje? Kolikrat se stane, ze objevime nejaky asteroid a ztratime ho drive, nez stacime propocitat jeho drahu? Vis, jak dlouho trva, nez se takovy ztraceny asteroid podari znovu lokalizovat? A to pres vsechno moderni vybaveni a pristroje, co mame k dispozici? Nekdy cela leta. Vesmir je veliky, i kdyz jde o blizke okoli jedne hvezdy, a Rotor je maly.“

„Ano, ale asteroid musime hledat mezi stovkami tisic jinych asteroidu, kdezto Rotor je jediny objekt sveho druhu v blizkosti Sousedni hvezdy.“

„To ti napovidal kdo? I kdyby Sousedni hvezda nemela planetarni system naseho typu, je krajne nepravdepodobne, ze by ji neobklopoval nejaky planetarni odpad.“

„Ale bude to mrtvy odpad, stejne mrtvy jako asteroidy. A Rotor je fungujici kolonie a tedy vydavaji siroke spektrum zareni, ktere pujde snadno lokalizovat.“

„Pokud Rotor bude fungujici kolonie. Co kdyz ne? Tak by to byl jen dalsi asteroid, jehoz nalezeni by mohlo znamenat nadlidsky ukol. Vubec bychom to nemuseli do nejakeho rozumneho casoveho limitu zvladnout.“

Fisher nedokazal zakryt svuj nemohouci odpor.

Wendelova neco konejsive zaseptala, pristoupila k nemu a polozila mu ruku na rameno. Nereagoval. „Ach, milacku, prece vis, jak situace vypada. Musis se s ni vyrovnat.“

Fisher pridusene rekl: „Ja vim. Ale prezit mohli. Je to tak?“

„Mohli,“ odpovedela Wendelova s mirnou strojenosti v hlase, „a pokud prezili, tim lepe pro nas. Jak uz jsi