Nemesis

Zvlastni — nebo snad hloupe — ze se jeste po ctrnacti letech dokazala tak nesnesitelne trapit takovymi vzpominkami.

Crile byl metr osmdesat vysoky a prumerna vyska muzu na Rotoru byla neco malo pod metr sedmdesat. Uz jen to (stejne jako v Janusove pripade) mu propujcovalo impozantni aureolu sily, ktera mu spolehlive vydrzela az do chvile, kdy poznala, aniz by si to chtela sama pripustit, ze se na ni nemuze spolehat.

Jeho tvar byla take impozantni; vystouply nos a licni kosti, mohutna brada — takovy hladovy, nezkrotny vyraz. Muznost z nej primo cisela. Mohla ji skoro citit, kdyz ho poprve potkala. Okamzite ji podlehla.

Insignova byla tehdy jeste studentkou astronomicke fakulty, dokoncovala na Zemi studijni praxi. Uz se nemohla dockat navratu na Rotor, aby se kvalifikovala na misto v projektu Dalkova Sonda. Predstavovala si, jak velky krok vpred bude projekt Dalkova Sonda znamenat (a nikdy ji ani ve snu nenapadlo, ze prave ona ucini ten nejfantastictejsi).

A potom potkala Crila. Ke svemu prekvapeni zjistila, ze se bezhlave zamilovala do Pozemstana — do Pozemstana. Ze dne na den se rozhodla zapomenout na Dalkovou Sondu a radeji zustat na Zemi, jen aby mohla byt s nim.

Jeste si pamatovala, jak se na ni tenkrat uzasle podival a rekl: „Zustat tady? To radeji pujdu s tebou na Rotor.“ Nedokazala si predstavit, ze by on mohl chtit opustit svuj svet kvuli ni.

Jak se mu podarilo ziskat povoleni k ceste na Rotor, Insignova nevedela a nikdy to nezjistila.

Pristehovalecke zakony byly prisne. Jakmile dosahla populace nektere kolonie urcite hranice, brany Pristehovaleckeho uradu se uzavrely — za prve proto, ze kolonie mohla zajistit pohodlny zivotni standard jen ohranicenemu poctu osob, a za druhe proto, ze se zoufale snazila o stabilizaci sve ekologicke rovnovahy. Lide ze Zeme, prijizdejici na dulezita obchodni jednani — nebo dokonce lide z ostatnich kolonii — se museli podrobit zdlouhave dekontaminacni procedure, potom urcitemu stupni izolace a nakonec vynucenemu odjezdu v nejblizsim terminu.

A presto tam Crile byl. Jednou si ji postezoval na tydny cekani, ktere byly soucasti dekontaminacni procedury, a ji v duchu lichotilo, jak to vsechno hrdinne snasel. Musel po ni nepochybne hodne touzit, kdyz se tomu vsemu podrobil.

Presto byvaly dny, kdy se vypadal zasmusile a nevsimave, a ona si kladla otazku, co ho vlastne na Rotor zlakalo. Mozna to, co ho pohanelo, nebyla ona, ale potreba dostat se ze Zeme. Spachal zlocin? Udelal si nepritele na zivot a na smrt? Utekl od zeny, ktera ho omrzela? Nikdy se ho neodvazila zeptat.

A on se ji nikdy nesveril.

Dokonce i tehdy, co mu dovolili vstoupit na Rotor, zustavalo nadale otazkou, jak dlouho bude moci zustat. Aby se stal plnopravnym obyvatelem Rotoru, musel by mu Pristehovalecky urad udelit zvlastni povoleni, a to se zpravidla nestavalo.

Insignova zjistila, ze existuje cela rada veci, ktere Crila Fishera cinily neprijatelnym pro predstavy Rotoranu o sobe samych. Zjistila, ze jeho pozemsky puvod mu propujcuje jakysi nadech cizokrajnosti a tajemstvi. Rozeni Rotorane jim urcite jako cizincem pohrdali — obcan neobcan — ale take zjistila, ze to muze byt pricinou erotickeho zajmu. Musela za nej bojovat, a vitezne, proti nepratelskemu svetu.

Kdyz si hledal praci, aby mel nejaky prijem a aby si zaslouzil sve misto v nove spolecnosti, byla to ona, kdo se zminil, ze kdyby se ozenil s Rotorankou — Rotorankou pres tri generace — znamenalo by to pro Pristehovalecky urad silny impulz k tomu, aby mu udelil plne obcanstvi.

Crile se tvaril prekvapene, jako by neco podobneho jeho samotneho nenapadlo, pozdeji potesene. Insignova tim byla trochu rozcarovana. Vdat se z lasky by ji lichotilo mnohem vic nez kvuli udeleni obcanstvi, ale potom si rekla: No co, kdyz to ma byt cena za –

A tak byli po typicky dlouhem rotorskem zasnubnim obdobi oddani.

Zivot sel dal bez vetsich zmen. Vasnivy milenec z nej nebyl, ale to nebyl ani pred svatbou. Poskytoval ji roztrzitou lasku, obcasne hrejive teplo, ktere ji neustale udrzovalo v pocitu blizkem stesti, ne-li docela v jeho centru. Nikdy k ni nebyl umyslne zly ani nevlidny, vzdal se kvuli ni domova a prosel znacnymi neprijemnostmi, aby byl s ni. To vse mu mohlo byt pripocteno k dobru a Insignova na to tak pohlizela.

I s plnym obcanstvim, jez mu bylo udeleno vzapeti po svatbe, v nem zustal zbytek jakehosi znechuceni, nespokojenosti. Insignova si to uvedomovala a nemohla mu to mit za zle. Mozna byl plnopravnym obcanem, ale nebyl rozeny Rotoran a mnohe ze zajimavych cinnosti, ktere kolonie nabizela, byly pro nej nedostupne. Nikdy se ji nezminil, jake ma vzdelani, a tak ani nevedela, co predtim delal. Jako nevzdelanec se nevyjadroval a na sebevzdelani nebylo nic zahanbujiciho, ale Insignova vedela, ze lide na Zemi, na rozdil od obyvatel kolonii, se zpravidla spokojovali s povinnym, zakladnim vzdelanim.

To ji zneklidnovalo. Ze byl Crile Fisher Pozemstan a jeji pratele a kolegove museli zaklanet hlavu, aby mu videli do oci, ji nevadilo. Nevedela vsak, jak by se vyporadala s faktem, ze je nevzdelany Pozemstan.

Nastesti to nikdo z nich nikdy nenaznacil. Crile ji s trpelivosti naslouchal, kdyz mu vypravela o sve praci na Dalkove Sonde. Nikdy ji samozrejme nenapadlo proverovat si jeho vzdelani probiranim technickych detailu. Presto, kdyz se sam nekdy na neco takoveho zeptal nebo neco poznamenal, mela z toho radost, protoze se vzdycky dokazala presvedcit, ze to byly inteligentni otazky a poznamky.

Fisher pracoval na farme. Prace to byla naprosto prijatelna, dokonce velmi dulezita, ale nefigurovala prilis vysoko na spolecenskem zebricku. Nestezoval si ani se kvuli tomu zbytecne nerozciloval — to musela uznat — ale nikdy o sve praci nemluvil ani nedal najevo, ze by ho nejak tesila. A nade vsim stale zustaval ten pocit nespokojenosti.

Insignova se tedy naucila nepokouset se o zdvorilosti typu „Co bylo dnes v praci, Crile?“

Nekolikrat se ho takto zeptala, pouze nekolikrat, a vzdycky se ji dostalo mdleho „Nic zvlastniho.“ To bylo, krome kratkeho znechuceneho pohledu, vsechno.

Nakonec se mu bala vypravet i o kancelarskych pletichach a prehmatech. Mohl by si to vylozit jako nemistne srovnavani jeji prace s jeho.

Insignova si musela priznat, ze jeji obavy byly tehdy neopodstatnene, vznikle spise vlastni nejistotou. Fisher nejevil netrpelivost ani tehdy, kdyz, a kupodivu to nebylo z jejiho podnetu, doslo na probirani jejiho pracovniho dne. Nekdy se Eugenie dokonce s chabym zajmem vyptaval na hyperposilovani, ale ona o nem vedela jen malo nebo vubec nic.

Zajimal se o rotorskou politiku a neskryval svou 'pozemskou' nelibost s omezenosti jejiho zajmu o ni. Musela se premahat, aby nedala najevo, jak ji to rozcilovalo.

A tak nakonec uvizli v krajine ticha, prerusovaneho jen neutralnimi diskuzemi o filmech, ktere shledli, o spolecenskych udalostech, jichz se zucastnili, o malych zpestrenich zivota.

Ne, nevedlo to k aktivnimu nedorozumeni mezi nimi. Z kolace se brzy stal denni chleb a na svete existovaly horsi veci nez chleb.

Dokonce to melo malou vyhodu. Pracovat za prisnych bezpecnostnich opatreni znamenalo take nemluvit s nikym o vlastni praci. Kolik vsak bylo tech, kteri svym zenam nebo manzelum nezaseptali do ucha par drobnych tajemstvi? O Insignove to neplatilo, pokuseni nemelo proc ji svadet, jeji prace zadna zvlastni bezpecnostni opatreni nevyzadovala.

Ovsem, kdyz se objeveni Sousedni hvezdy dostalo najednou bez varovani pod poklicku, co mela delat? Jiste, byla by nejprirozenejsi vec na svete povedet vlastnimu muzi o ohromujicim objevu, ktery na vecne casy zapise jeji jmeno do astronomickych prirucek. Mohla mu to dokonce povedet driv nez Pittovi. Mohla se priritit domu se slovy: „Hadej, co je noveho! Hadej! Nebudes tomu verit —“

Jenze to neudelala. Nenapadlo ji, ze by to Fishera mohlo zajimat. S jinymi si mozna o praci vykladal, treba s farmari nebo s delniky ve valcovnach, ale s ni ne.

Nemelo tedy smysl se mu o Nemesis zminovat. Toto tema bylo pro ne mrtve, nepotrebne, nikdy neexistovalo, a to az do onoho strasneho dne, kdy se jejich manzelstvi rozpadlo.

8

Kdy tak oddane presla na Pittovu stranu?