Nemesis

matka.“

Wu rekl: „My jsme ho objevili take, vazena slecno, a bez jakekoli pomoci vasi matky.“

Saltade Leverett prejizdel ocima z jednoho na druheho, nacez rekl: „Smim vedet, o cem je rec?“

Genarr rekl: „Ver mi, Saltade, Janus Pitt o vsem vi. Je mi lito, ze ti nic nerekl, ale jestli se s nim ted spojis, urcite ti to rekne. Vzkaz mu, ze jedname s lidmi, kteri umi cestovat rychleji nez svetlo a ze existuje sance se s nimi dohodnout.“

90

Vsichni ctyri sedeli v Genarrovych soukromych prostorach uvnitr Kopule a Genarr se snazil, aby ho nepremohl pocit 'historicnosti'. Slo o prvni mezihvezdne jednani v lidskych dejinach. Kdyby se nikdo z nich ctyr uz nicim neproslavil, budou jejich jmena uz jen pro to zdobit prospekt galaktickych dejin.

Dva a dva.

Za slunecni soustavu (vlastne za Zemi; kdo by si pomyslel, ze upadajici Zeme bude nekdy reprezentovat slunecni soustavu, ze prave Zeme vyvine superluminalni presun a ne jedna z pokrokovych, energii nabitych kolonii) Cao-Li Wu a Crile Fisher.

Wu byl hovorny a podnetny; matematik, ale takovy, kteremu na prvni pohled nechybel prakticky postreh. Fisher naproti tomu (Genarr stale nemohl privyknout myslence, ze ho znovu vidi) byl zamlkly, utopeny ve vlastnich myslenkach a zapojoval se do hovoru jen zridka.

Vedle nej Saltade Leverett, podezrivavy a ne prave ve sve kuzi, nebot se naraz ocitl v tak tesnem kontaktu se tremi dalsimi lidmi; mozna postradal Wuovu vyrecnost — nicmene rozhodny a s jasnym vyjadrovanim.

Co se tyce Genarra, ten byl stejne zamlkly jako Fisher, ale to proto, ze cekal, az se ostatni dohodnou — vedel totiz neco, co ostatni nevedeli.

Nastala noc a hodiny ubihaly. Nejprve snedli obed, potom veceri. Aby se trochu odreagovali, udelali si nekolik prestavek a behem jedne z nich zasel Genarr za Eugenii Insignovou a Marlene.

„Jde to celkem dobre,“ rekl jim. „Obe strany mohou hodne ziskat.“

„A co Crile?“ zeptala se nervozne Insignova. „Nadhodil tema Marlene?“

„Abych byl uprimny, Eugenie, ona neni predmetem jednani a on se o ni ani nezminil. Ale myslim si, ze je z toho hodne nestastny.“

„Taky ma byt proc,“ rekla trpce Insignova.

Genarr zavahal. „Co si o tom myslis ty, Marlene?“

Marlene na nej pohledla tmavyma bezednyma ocima. „Ja uz na to nemyslim, strycku Sievere.“

„Trochu krute,“ zabrucel Genarr.

Ale Insignova na nej vyjela. „A proc by nemela byt? Opustena jako dite?“

„Nejsem kruta,“ rekla Marlene zamyslene. „Kdyz mu to budu moci nejak ulehcit, tak to udelam. Ale pochop, ja mu nepatrim. Ani tobe, matko. Je mi lito, ale ja patrim Erythro. Strycku Sievere, reknes mi, na cem jste se dohodli, ze?“

„Slibil jsem ti to.“

„Je to dulezite.“

„Ja vim.“

„Mela bych tam byt a zastupovat Erythro.“

„Rekl bych, ze Erythro tam je i tak, ale nez to skonci, tak se toho zucastnis. I kdybych te o tom neujistil ja, Marlene, coz te ujistuji, myslim, ze Erythro na to dohledne.“

Potom se vratil, aby pokracoval v jednani.

Cao-Li Wu se opiral o kreslo, jeho bystra tvar nevykazovala zadne stopy unavy.

„Rad bych to tedy shrnul,“ rekl. „Pri neexistenci superluminalniho letu je Sousedni hvezda — budu ji nazyvat Nemesis jako vy — nejblizsi hvezda od slunecni soustavy, takze by to byla nutne prvni zastavka vsech lodi miricich ke hvezdam. Nicmene, jakmile bude mit cele lidstvo k dispozici superluminalni presun, vzdalenost prestane byt rozhodujicim faktorem a lide nebudou hledat nejblizsi hvezdu, nybrz nejvhodnejsi hvezdu. Jejich cilem budou hvezdy slunecniho typu, a z nich ty, kolem kterych bude obihat alespon jedna planeta pozemskeho typu. Nemesis pujde stranou.

Zadneho utajovani, ve kterem si Rotor az doposud, jak je vidno, liboval, aby drzel ostatni pekne v povzdali a mel tento hvezdny system cely pro sebe, uz neni zapotrebi. Nejenze o tuto soustavu nebudou mit zajem ostatni kolonie, ale mozna se ji vzda i samotny Rotor. Treba si bude pro sebe chtit najit nejakou jinou hvezdu slunecniho typu. Ve spiralnich ramenech galaxie jich jsou miliardy.

Mozna vas napadne, ze k tomu, aby Rotor ziskal superluminalni let, staci namirit na me zbran a donutit me rict vsechno, co vim. Jsem matematik, a to vysoce teoreticky matematik, a me vedomosti jsou omezene. I kdybyste zajali celou nasi lod, dozvedeli byste se velmi malo. Co budete muset ucinit, je vyslat na Zemi delegaci vedcu a inzenyru, aby se tam mohli nalezite vyskolit.

Na oplatku chceme tento svet, kteremu rikate Erythro. Chapu to tak, ze s vyjimkou teto kopule, kterou pouzivate pro astronomicky a jiny vyzkum, ji v zadnem ohledu jinak nevyuzivate. Zijete na koloniich.

Kolonie slunecni soustavy se budou moci vydat hledat hvezdy slunecniho typu, ale obyvatele Zeme nikoli. Je nas osm miliard a musime se evakuovat behem nekolika tisic let. Zatimco Nemesis se bude stale vic a vic blizit ke slunecni soustave, Erythro bude stale lepe a lepe slouzit jako prestupni stanice, na kterou Pozemstany umistime do doby, nez jim najdeme vhodne svety a presuneme je na ne.

Odletime na Zemi s jednim Rotoranem, ktereho nam vyberete jako dukaz, ze jsme tu opravdu byli. Postavime dalsi lode a vratime se — tim si muzete byt jisti, protoze my Erythro mit musime. Potom s sebou vezmeme vase vedce, kteri se u nas nauci technologii superluminalniho letu, kterou poskytneme i ostatnim koloniim. Shrnul jsem v dostatecne mire vse, na cem jsme se dohodli?“

Leverett oponoval: „Tak snadne to zase nebude. Erythro bude treba terraformovat, ma-li na ni prebyvat vetsi pocet Pozemstanu.“

„Ano, detaily jsem vynechal,“ rekl Wu. „Ty se take budou muset projednat, ale uz ne nami.“

„Pravda, komisar Pitt a Rada musi vydat oficialni rotorske prohlaseni.“

„A Celosvetovy kongres take, ale v sazce je tolik, ze nemam strach, ze by se nedohodli.“

„Budou se muset vytvorit urcite zaruky. Jak dalece muzeme Zemi verit?“

„Asi tak dalece, jak muze Zeme verit Rotoru, rekl bych. Jejich vypracovani muze trvat tak rok. Nebo i pet. Nebo i deset. V kazdem pripade potrva roky, nez postavime primereny pocet lodi, ktere zahaji evakuaci, ale nas program ma trvat nekolik tisic let a bude ukoncen az uplnym vyklizenim Zeme a pocatkem kolonizace galaxie.“

„Za predpokladu, ze se nam do toho nebudou plest zadne konkurencni civilizace,“ zamrucel Leverett.

„Predpoklad, ktery muzeme brat jako dany, az do doby, kdy ho budoucnost vyvrati. Seznamite nyni tedy s nasim rozhodnutim komisare Pitta, vyberete jednoho Rotorana, ktery pujde s nami, abychom se mohli co nejdriv vydat zpatky na Zemi?“

V tu chvili se Fisher predklonil: „Mohl bych navrhnout, aby tim Rotoranem byla ma dcera Marlene —“

Ale Genarr ho nenechal domluvit:

„Lituji, Crile. Uz jsem s ni o tom hovoril. Ona tento svet neopusti.“

„Kdyz s ni pujde jeji matka, tak —“

„Ne, Crile. Jeji matka s tim nema nic spolecneho. I kdybyste chtel, aby se k vam Eugenie vratila a Eugenie by se rozhodla s vami odejit, Marlene by i tak zustala na Erythro. A kdybyste se rozhodl tu zustat s ni, tak byste si stejne nepomohl. Je ztracena jak pro vas, tak i pro svoji matku.“

Fisher reagoval zlostne: „Je to jeste dite. Nemuze sama delat takova rozhodnuti.“

„Nastesti pro vas, pro Eugenii, pro nas vsechny, jak jsme zde a mozna i pro cele lidstvo, ona takove rozhodnuti delat muze. Abych rekl pravdu, slibil jsem ji, ze az skoncime, a to jsme myslim prave udelali, tak ji s nasim rozhodnutim seznamime.“

Wu zapochyboval: „To snad nebude treba.“

Leverett se usmal: „Co blaznis, Sievere, prece se nemusime ptat o dovoleni nejake holky.“

Genarr rekl:

„Vyslechnete me, prosim. Je to zapotrebi a musime se ji ptat o dovoleni. Dovolte mi maly experiment. Ja