navrhuji, abychom zavolali Marlene a sdelili ji, na cem jsme se dohodli. Pokud si nekdo z vas mysli, ze to je zbytecne, at odejde. At vstane a odejde.“
Leverett rekl:
„Myslim, ze jsi ztratil rozum, Sievere. Ja si nehodlam hrat na skolu s nejakou dospivajici holkou. Promluvim si s Pittem. Kde mate vysilacku?“
Vstal, hned nato se vsak zapotacel a svezl se k zemi.
Wu se zacal polekane zdvihat: „Pane Leverette —“
Leverett se prekulil a oprel o ruce. „Pomozte mi nekdo.“
Genarr mu pomohl na nohy a potom zpatky do kresla. „Co se ti stalo?“ zeptal se ho.
„Nejsem si jisty,“ vahal Leverett. „Straslivym zpusobem me na vterinu rozbolela hlava.“
„Takze jsi nebyl schopen opustit tuto mistnost.“ Genarr se obratil k Wuovi. „Kdyz si myslite, ze neni zapotrebi uvedomit Marlene, racil byste opustit tuto mistnost?“
S nesmirnou opatrnosti, oci uprene na Genarra, se Wu pomalu zdvihl z kresla, trhl sebou a znovu se posadil.
Zdvorile pronesl: „Mozna bychom meli tu mladou damu prece jen zavolat.“
Genarr rekl: „Taky ze musime. Na tomto svete je totiz kazde prani teto mlade damy zakonem.“
91
„
„To nemuzete udelat!“
„Co nemuzeme udelat?“ zeptal se Leverett a jeho bile oboci se spojilo do zachmurene cary.
„Pouzit Erythro jako prestupni stanici — nebo neco podobneho.“
Leverett na ni upiral hnevivy pohled a uz uz se chystal neco rict, kdyz ho Wu predesel. „Proc ne, mlada damo? Je to pusty, nevyuzity svet.“
„
Genarr rekl: „Marlene se vam snazi sdelit, ze Erythro obyva nespocetne mnozstvi prokaryotnich bunek schopnych fotosyntezy. Proto je v atmosfere Erythro kyslik.“
„Vyborne,“ rekl Wu. „A co ma byt?“
Genarr si odkaslal. „Jednotlive jsou tyto bunky tak primitivni, jak jen muze byt zivot nad virovou urovni, ale jak je patrno, jednotlive se na ne pohlizet neda. Dohromady tvori totiz jeden nesmirne slozity organismus. Organismus obepinajici cely svet.“
„Organismus?“ Wu zachovaval zdvorily ton.
„Jeden organismus. Marlene ho nazyva jmenem planety, jelikoz jej lze tezko rozlisit.“
Wu rekl:
„Mluvite vazne? Jak vite o tom organismu?“
„Prevazne diky Marlene.“
„Diky teto mlade dame,“ rekl Wu, „ktera muze byt hystericka?“
Genarr zdvihl prst. „Nepokousejte se na ni zadnym zpusobem utocit, ani slovne ne. Nejsem si jisty, zda ma Erythro — onen organismus — smysl pro humor. Vime o nem prevazne diky Marlene — ne vsak pouze diky ni. Kdyz Saltade Leverett vstal, aby odesel, byl srazen k zemi. Kdyz jste pred malou chvili napul povstal vy, mozna abyste take odesel, udelalo se vam spatne. To jsou reakce Erythro. Chrani Marlene tim, ze primo pusobi na nas mozek. V pocatcich nasi existence na tomto svete organismus nechtene zapricinil mensi epidemii mentalni poruchy, kterou jsme nazvali erythrejskou Nakazou. Obavam se, ze kdyby si to organismus pral, mohl by nam privodit nevratne mentalni zmeny; nebo, pokud by si to opravdu pral, i smrt.
Fisher rekl: „Chces rict, ze to neni Marlene, kdo —“
„Ne, Crile. Marlene ma urcite schopnosti, ale ty nejsou rozvinute do te miry, aby mohly nekomu ublizit. To Erythro predstavuje nebezpeci.“
„Jak tomu nebezpeci muzeme zabranit?“ zeptal se Fisher.
„Predne tim, ze budete Marlene pozorne naslouchat. Potom take tim, ze nechate me, abych s ni hovoril. Me Erythro zna, kdyz nic vic. A verte mi, kdyz vam rikam, ze chci Zemi zachranit. Nemam nejmensi chut zavinit smrt nekolika miliard lidi.“
Obratil se k Marlene. „Marlene, chapes, v jakem nebezpeci se Zeme nachazi, ze? Tva matka dokazala, ze priblizeni Nemesis muze Zemi znicit.“
„Ja
„Treba by se o sebe podelila, Marlene. Dovoli, aby na planete byla Kopule. Nezda se, ze bychom ji rusili.“
„Ale v Kopuli neni ani tisic lidi a navic v ni
„Tim vice je bude moci studovat, az sem dorazi Pozemstane.“
„Osm miliard?“
„Ne, ne vsech osm miliard. Prijdou se sem usadit pouze docasne a potom zase nekam odleti. Vzdycky tu bude jen zlomek populace.“
„I tak to budou miliony, tim jsem si jista. Nemuzes je vsechny namackat do Kopule a zasobit je potravinami, vodou a vsim, co budou potrebovat. Budes je muset pustit na Erythro a terraformovat ji. Erythro by to neprezila. Musela by se branit.“
„Jsi si tim jista?“
„Musela. Ty by ses nebranil?“
„Znamenalo by to smrt miliard lidi.“
„S tim nemuzu nic delat.“ Stiskla rty a potom rekla: „Existuje jiny zpusob.“
Leverett rozmrzele zabrucel: „O cem to devce mluvi? Jaky jiny zpusob?“
Marlene vrhla kratky pohled na Leveretta, potom se otocila ke Genarrovi. „Ja nevim. Ale Erythro ano. Alespon — alespon rika, ze ta vedomost se nachazi zde, ale ona ji neumi vysvetlit.“
Genarr zdvihl obe ruce, aby zastavil prival otazek. „Nechte mluvit me!“
Potom se Marlene, velmi rozvazne, otazal: „Marlene, uklidni se. Jestli se bojis o Erythro, tak je to zbytecne. Vis prece, ze se dokaze ubranit sama proti cemukoli. Povez mi, jak jsi to myslela, kdyz jsi rekla, ze to Erythro neumi vysvetlit.“
Marlene se nedostavalo dechu, mluvila pomalu. „Erythro vi, ze ta vedomost je zde, ale schazi ji lidska zkusenost, lidska veda, lidsky zpusob mysleni. Nerozumi tomu.“
„Je ta vedomost v myslich zde pritomnych?“
„Ano, strycku Sievere.“
„Nemuze si je prohlednout?“
„Zranila by je. Moji si muze prohlednout, aniz by ji zranila.“
„Myslel jsem si to,“ rekl Genarr, „ale je ta vedomost ve tve mysli?“
„Ne, ovsemze ne. Ale moji mysl muze pouzit k tomu, aby si prohledla ostatni. Tvoji. Otcovu. Vsech.“
„Je to bezpecne?“
„Erythro si mysli, ze ano, ale — ach, strycku Sievere, ja se bojim.“
„Ja jsem musel zesilet,“ zaseptal Wu a Genarr si rychle prilozil k ustum ukazovacek.
Fisher se zdvihl. „Marlene, nesmis —“
Genarr ho zurivym mavnutim umlcel. „Nic s tim nenadelate, Crile. V sazce jsou miliardy lidskych zivotu — hovorime o tom stale znovu a znovu — nezbyva nam nez organismu dovolit, aby se pokusil o to, co je v jeho silach. Marlene.“
Marlene obratila oci v sloup. Zdalo se, ze je v tranzu. „Strycku Sievere,“ hlesla, „drz me.“
