rekla: „Co znamena —'vosi?“
„Myslim tim hmyz,“ rekl Crile. „Ja vim, ze na Adelii toho o hmyzu moc nevite.“
„Vime o hmyzu, jen ho mozna nemame takovy chaoticky nadbytek jako Zeme —“
„Ale vosy nejspis neznate. Bodavy hmyz ve tvaru pripominajicim —“ ukazal na
„Opravdu?“ S plaminky oziveneho zajmu v ocich pohledla na
„Proc tedy takovy tvar, kdyz nebyl inspirovany tvarem vosiho tela?“ zeptal se Fisher.
„Potrebovali jsme geometrii, ktera by maximalizovala moznost pohybu lodi jako jednotky. Hyperpole ma totiz tendenci cylindricky se roztahovat do nekonecna a ty mu to musis do jiste miry dovolit. Na druhe strane mu nesmis povolit uzdu uplne. Vlastne ani nemuzes, a tak ho musis rozdelit mezi ty boule. Pole je pouze uvnitr lodniho trupu, udrzovane a uzavrene do silneho stridaveho elektromagnetickeho pole a — tebe ale tohle vsechno prece nezajima, ze?“
„Ted uz ne, rekl bych,“ priznal Fisher a pousmal se. „Slysel jsem o tom dost. Ale kdyz se na to konecne muzu podivat —“
„Ted se neuraz,“ rekla Wendelova a objala ho. „Cele to probihalo pod prisnym utajenim. Bylo obdobi, kdy nesnaseli dokonce ani moji pritomnost. Myslim, ze stale remcali na podezrelou kolonistku, ktera do vseho jen strka nos a by byli nejradeji, aby hyperpole vyprojektoval nekdo jiny a me mohli vykopnout. Ted se ovsem veci zlepsily do te miry, ze jsem mohla zaridit, aby ses sem smel prijit podivat. Stejne budes nakonec na palube a ja moc chtela, aby ses ji obdivoval.“ Zavahala a potom dodala: „A mne taky.“
Pohledl na ni:
„Ty vis, Tesso, ze te obdivuju, a tohle ani nic podobneho neni zapotrebi.“ Pritahl ji k sobe.
„Starnu, Crile. S tim uz se neda nic delat. Ale taky je mi s tebou hrozne moc dobre. Jsme spolu uz vic jak sedm let, a celou tu dobu jsem nepocitila to zname nutkani dozvedet se, co jsou zac druzi chlapi.“
Fisher rekl: „A je to snad tragedie? Mozna je to tim, ze jsi tak pohlcena praci na projektu. Ted, kdyz uz je lod na svete, se pravdepodobne trochu uvolnis a zase si najdes cas na 'lov'.“
„Ne. Uz me to nelaka. Proste me to uz nelaka. Ale co ty? Vim, ze jsem te obcas zanedbavala,“
„To nic. Kdyz me zanedbavas kvuli praci, tak je to v poradku. Touzim po lodi stejne jako ty, milacku, jedina vec, ze ktere mam strach, je, ze nez bude konecne pripravena na cestu, prilis zestarneme a nebudou nas na ni chtit pustit.“ Znovu se usmal, tentokrat se zretelnym pocitem smutku v dusi. „Kdyz uz hovoris o svem veku, nesmis zapomenout, ze ani ja uz nejsem zadny mladik. Ani ne za dva roky mi bude padesat. Ale chci se te jeste na neco zeptat; sice mam strach z odpovedi, ale i tak tu otazku polozim.“
„Do toho.“
„Zaridila jsi, abych uvidel lod, aby me pustili do teto svatyne vsech svatyni. Nevim proc, ale mam dojem, ze Koropatsky by to nedovolil, kdyby projekt nebyl skoro u konce. Co se tyce bezpecnostnich opatreni, je skoro stejny maniak jako byl Tanayama.“
„Ano, co se tyce hyperpole, tak je lod hotova.“
„Uz letela?“
„Jeste ne. Jeste se na ni musi neco dodelat, ale to se netyka samotneho hyperpole.“
„Predpokladam, ze se provedou nejake zkusebni lety.“
„Ano, samozrejme s lidskou posadkou. Jinak nelze overit, ze zivotne dulezite systemy budou fungovat. Dokonce ani zvirata nam to nezaruci.“
„Kdo poleti prvni?“
„Dobrovolnici vybrani z tech pracovniku projektu, kteri se na let kvalifikuji.“
„A co ty?“
„Ja jedina dobrovolnik nebudu. Ja letet musim. Nemuzu nikomu duverovat, bude-li nutne v pripade nebezpeci neco rozhodnout.“
„Takze pujdu i ja?“
„Ne, ty ne.“
Fisheruv oblicej okamzite potemnel hnevem. „Dohoda znela —“
„Ne na zkusebnich letech, Crile.“
„Kdy tedy skonci?“
„Tezko rict. To zavisi na potizich, ktere se mohou objevit. Jestli pujde vsechno hladce, tak by dva nebo tri lety mohly stacit. Zalezitost nekolika mesicu.“
„Kdy dojde k prvnimu zkusebnimu letu?“
„To uz nevim, Crile. Jeste stale pracujeme na lodi.“
„Rekla jsi, ze uz je schopna provozu.“
„Ano, co se tyce hyperpole. Ale instalujeme na ni neuronove detektory.“
„To je co? O nicem takovem jsi nikdy nemluvila.“
Wendelova neodpovedela hned. Rozhledla se kolem, mlcky a zamyslene, potom pronesla: „Budime pozornost, Crile, a mam dojem, ze je tu par lidi, kterym neni tvoje pritomnost moc prijemna. Pojdme domu.“
Fisher se nepohnul. „Mam to brat, jako ze o tom se mnou odmitas mluvit? Prestoze je to pro me zivotne dulezite?“
„Promluvime si o tom — ale doma.“
53
Crile Fisher byl nedockavy a stale zlostnejsi. Odmitl se posadit a vztekle se tycil nad Tessou Wendelovou, ktera jen pokrcila rameny a posadila se na bilou modulovou lenosku. Hledela na nej vzhuru a mracila se.
„Proc jsi tak rozcileny, Crile?“
Fisherovi se chvely rty. Pevne je stiskl a s odpovedi si dal nacas, jako by se snazil pouhym svalovym usilim donutit ke klidu.
Nakonec rekl: „Jakmile se jednou sestavi posadka beze me, bude to precedent.
Wendelova odporovala:
„Proc delas tak unahlene zavery? Az nastane rozhodujici okamzik, nikdo te nevynecha. Lod jeste ani neni schopna provozu.“
„Tvrdila jsi, ze je. Co jsou to ty neuronove detektory, kterymi se tak najednou ohanis? Prostredek, jak me umlcet, jak odvest moji pozornost a potom se s lodi vytratit driv, nez si stacim uvedomit, ze jste se na me vykaslali. Presne takhle to totiz je. A ty v tom jedes s nimi.“
„Crile, ty ses zblaznil. Neuronove detektory byl muj napad, moje prani, ja na nich trvala.“ Vyzyvave, bez jedineho mrknuti, mu hledela do oci.
„Tvuj napad!“ vybuchl. „Ale…“
Zdvihla ruku, jako by ho chtela utisit. „Je to neco, na cem jsme pracovali soubezne s lodi. Nespada to do meho oboru, ale byla jsem to ja, kdo neurofyziky, da se rict, nemilosrdne popohanel, aby to co nejrychleji dokoncili. A duvod? Prave proto, ze chci, abys byl na lodi, kdyz se vyda k Sousedni hvezde. Nechapes?“
Zavrtel hlavou.
„Mysli, Crile. Kdybys nebyl tak bezhlave zaslepeny vztekem, prisel bys na to sam. Je to prece uplne jednoduche. Je to 'neuronovy detektor'. Zaznamenava nervovou aktivitu na dalku. Vyssi nervovou aktivitu. Zkratka pritomnost inteligentniho zivota.“
Fisher mel oci dokoran. „Myslis to, co pouzivaji doktori v nemocnici?“
„Ovsem. Bezne lekarske a psychologicke zarizeni ke zjistovani mentalnich poruch v rannem stadiu — ale z metrove vzdalenosti. Ja potrebuji
