obihat nekde kolem te hvezdy. Rikala jsem ti, ze nebude snadne zjistit jeho polohu. Kdyz ho nenajdeme rychle, myslis, ze si budeme moci byt jisti, ze tam opravdu neni — a ne, ze jsme ho jen nahodou nezpozorovali, ostruvek u oceanu jinych asteroidu? Mame snad po cele mesice nebo roky pokracovat v patrani, abychom se ujistili, ne ze jsme ho nepostrehli, ale ze tam opravdu neni?“
„A neuronovy detektor —“
„Najde Rotor za nas.“
„Nebude to stejne tak obtizne, zjistit —“
„Ne, nebude. Vesmir je prehlceny svetelnymi a radiovymi vlnami a vsemoznymi druhy zareni a my musime rozlisit jeden zdroj od tisice, od milionu ostatnich. Lze to provest, ale neni to snadne a muze to chvili trvat. Ovsem elektromagneticke zareni, priznacne pro vyssi nervovou cinnost, je zcela jedinecne. Je velmi nepravdepodobne, ze zachytime vice nez jeden zdroj — a pokud ano, bude to proto, ze Rotor postavil dalsi kolonii. Tak je to, abys vedel. Chci najit tvou dceru stejne tak, jako ji chces najit ty sam. A proc bych to delala, kdybych nechtela, abys letel s nami? Poletis.“
Fisher vypadal ohromene. „A ty jsi to vnutila celemu projektu?“
„Mam nad nimi nemalou moc, Crile. A nejen to — je to ale prisne tajne, proto jsem nemohla mluvit u lodi.“
„Ah? Nenapinej me.“
Wendelova rekla hlasem, ve kterem se ozyvala neha: „Crile, myslim na tebe mnohem casteji, nez si dovedes predstavit. Ani nevis, jak hrozne bych te chtela usetrit zklamani. Co kdyz u Sousedni hvezdy nic nenajdeme? Co kdyz nam pruzkum oblohy s urcitosti rekne, ze v blizkosti neexistuje zadna zivouci forma inteligentniho zivota? Vratime se rovnou domu a ohlasime, ze jsme po Rotoru nenasli zadnou stopu? Jen se, prosim te, ted nepoddej jedne z tech tvych nalad. Ja netvrdim, ze kdyz nenalezneme u Sousedni hvezdy znamky inteligentniho zivota, ze to musi nutne znamenat, ze Rotor a jeho obyvatele jsou mrtvi.“
„Co jineho by to melo znamenat?“
„Mohli byt se Sousedni hvezdou tak nespokojeni, ze se rozhodli odejit jinam. Mozna se zdrzeli jen tak dlouho, aby mohli vydolovat z asteroidu nove suroviny, ktere budou potrebovat pro stavbu a revitalizaci mikrofuznich motoru, a hned leteli dal.“
„A kdyby to tak bylo, jak bychom se dozvedeli, kde jsou?“
„Jsou pryc skoro ctrnact let. S hyperposilovanim mohou cestovat pouze rychlosti svetla. Jestli dosahli nektere hvezdy a usidlili se v jeji blizkosti, musi to byt hvezda, ktera je od nas vzdalena v okruhu ctrnacti svetelnych let. A tech neni moc. Pri superluminalni rychlosti je muzeme navstivit vsechny. A s neuronovymi detektory zase rychle zjistime, zda se Rotor nachazi v blizkosti nektere z nich.“
„Taky mohou v teto chvili bloudit v prostoru mezi hvezdami. Jak bychom je lokalizovali potom?“
„Nijak, ale kdyz za sest mesicu prozkoumame neuronovymi detektory tucet hvezd, namisto abychom ten cas stravili marnym prohledavanim jedine hvezdy, tak se tim nase sance prinejmensim trochu zvetsi. A kdyz neuspejeme — a na takovou moznost se musime pripravit — tak se alespon vratime se spoustou udaju o tuctu ruznych hvezd — bilem trpaslikovi, horke, modrobile hvezde, hvezde slunecniho typu, dvojhvezde, a tak dale. Je nanejvys pravdepodobne, ze se vic nez na jednu takovou cestu uz nikdy v zivote nedostaneme, takze kdyz uz, tak uz. Vejit do historie s poradnym ramusem, co ty na to, Crile?“
Crile zamyslene odpovedel: „Asi mas pravdu. Procesat tucet hvezd a nic nenajit bude uz tak dost zle, ale prohledat okoli jedine hvezdy a vratit se s vedomim, ze Rotor muze byt nekde jinde, v dosazitelne vzdalenosti, jenomze jsme uz nemeli cas se nikam vydat, by bylo mnohem horsi.“
„Presne tak.“
Crile posmutnele slibil:
„Zkusim si to zapamatovat.“
„Jeste neco,“ rekla Wendelova. „Neuronovy detektor muze zaznamenat i inteligenci, ktera neni pozemskeho puvodu. To bychom si prece nemohli nechat ujit.“
Fisher vypadal polekane. „Ale neni to prilis pravdepodobne, ze?“
„To tedy ne, ale kdyby k tomu doslo, o duvod vic nenechat si to ujit. Zvlaste, nachazi-li se v okruhu ctrnacti svetelnych let od Zeme. V celem vesmiru nemuze byt nic tak zajimaveho jako jina forma inteligentniho zivota — nebo taky nebezpecneho. Museli bychom se o ni dozvedet vic.“
„Jake jsou vubec vyhlidky na zaznamenani inteligence nepozemskeho puvodu?“ zeptal se Fisher. „Neuronove detektory jsou konstruovany pouze na lidskou inteligenci. Mne se zda, ze bychom nerozpoznali ani zivot jako takovy, natoz inteligentni.“
„Mozna se nam nepodari rozpoznat pritomnost zivota, ale podle me v zadnem pripade nemuzeme nezaznamenat pritomnost inteligence, a to, za cim jdeme, neni zivot jako takovy, nybrz prave inteligence. A ta, at uz je jakakoli, jakkoli nezvykla, jakkoli nerozpoznatelna, musi mit slozitou strukturu, velmi slozitou strukturu — prinejmensim tak slozitou, jako je lidsky mozek. A co vic, musi s sebou nest elektromagneticke interakce. Gravitacni pritazlivost je velmi slaba; silne a slabe nuklearni interakce maji prilis kratky dosah. A co se tyce toho noveho hyperpole, se kterym pracujeme pri superluminalnim pohonu, to, pokud vime, neexistuje nikde v prirode, ale pouze jako vytvor inteligence.
Neuronovy detektor dokaze zaznamenat nesmirne komplikovane elektromagneticke pole, ktere znamena inteligenci, bez ohledu na jeji formu ci chemicke slozeni. A my budeme pripraveni bud se necemu priucit, nebo vzit rychle nohy na ramena. A co se tyce neinteligentniho zivota, neni vubec pravdepodobne, ze by mohl byt technologicke civilizaci, jako je nase, nebezpecny — prestoze zajimave by pro nas byly vsechny formy ciziho zivota, dokonce i na urovni viru.“
„A proc se to musi vsechno drzet v tajnosti?“
„Proto, myslim si — vlastne vim, ze nas Pozemsky kongres bude chtit mit zpatky co nejrychleji, aby meli jistotu, ze projekt byl uspesny a tedy mohli zacit s vystavbou lepsich modelu luminalnich plavidel zalozenych na nasi zkusenosti s prototypem. Ovsem ja sama, pokud vsechno probehne v poradku, si rada prohlednu vesmir a necham je cekat. Netvrdim, ze to udelam urcite, ale tuhle moznost si chci nechat v zasobe. Mam podezreni, ze kdyby vedeli, o mych planech — i kdyz o tom premyslim jen teoreticky — pokusili by se utvorit posadku z lidi, kteri by se jejich rozkazum podrizovali ochotneji.“
Fisher se slabe usmal.
„Co je, Crile? Rekneme, ze nenajdeme zadnou stopu po Rotoru a jeho obyvatelich. To by ses v tom pripade jednoduse zklamane vratil domu? Cely vesmir na dosah a vzdat to?“
„Ne. Jenom nevim, jak dlouho to potrva, nez naistaluji detektory a vsechno, co sis jeste mohla navymyslet. Za dva roky a neco mi bude padesat. A v padesati jsou agenti pracujici pro Urad bezne stahovani z terenu. Dostanou nejake teple kancelarske kreslo na Zemi a do vesmiru uz je nepusti.“
„No a?“
„Za dva roky a neco uz neprojdu kvalifikaci. Reknou mi, ze uz jsem prilis stary, a zadny vesmir na dosah.“
„Hloupost! Me pusti a je mi padesat uz ted.“
„Ty jsi zvlastni pripad. Je to tva lod.“
„Ty jsi take zvlastni pripad, protoze na tobe budu trvat. Krome toho pro ne nebude nic snadneho sehnat pro
„Proc by se nemeli najit dobrovolnici?“
„Protoze jsou to Pozemstane, muj mily Crile, a vesmir je skoro pro vsechny Pozemstany neco jako postrach. Hyperprostor je pro ne jeste vetsi hruza a oni se budou drzet pekne zpatky. Budeme tam ty a ja a jeste tri dobrovolnici a muzu ti rict uz napred, ze sehnat je bude problem. Uz jsem si jich peknou radku predbezne obesla, a zatim mi, tak napul, prislibili ucast dva, co za neco stoji: Cao-Li Wu a Henry Jarlow. Tretiho jeste stale nemam. A i kdyby se, navzdory vsi pravdepodobnosti, prihlasilo tucet dobrovolniku, tebe nevyskrtnou kvuli nikomu, protoze kdyz to nepujde jinak, tak budu trvat na tom, abys sel se mnou jako muj velvyslanec k jednani s Rotorany. A kdyz ti ani to nestaci, tak ti slibuji, ze lod vystartuje driv, nez ti bude padesat.“
Ted uz bylo ve Fisherove usmevu znat opravdove ulehceni. „Miluju te, Tesso. Vis, opravdu te miluju.“
„Ne, nevim, jestli me opravdu milujes, zvlaste kdyz to rikas timhle tonem, jako by te to samotneho prekvapilo. Je to hrozne zvlastni, Crile, ale za celych tech osm let, co se zname, co spolu zijeme, co spolu spime, jsi
