Postoj D'Aubissonove nabyl na nevrazivosti. „Vite, ze jsem byla navstivit komisare Pitta.“ Neznelo to jako otazka.
„Ano, vim,“ odvetil Genarr tise.
„Pozadal me, abych se ujala vedeni noveho projektu zamereneho na studium erythrejske Nakazy. Na toto studium budou uvolneny znacne prostredky.“
„Myslim, ze je to dobry napad a ze vy jste bezpochyby vhodny clovek k vedeni takoveho projektu.“
„Dekuji vam. Nicmene me nejmenoval velitelem misto vas, takze to je, veliteli, na vas, jestli dovolite, aby Marlene Fisherova mohla chodit ven na povrch Erythro. Ja osobne se omezim na provedeni jejiho mozkoveho snimku, objevi-li se u ni nejake znamky nenormalnosti.“
„Hodlam Marlene udelit neomezene povoleni k pruzkumu Erythro, kdy si to jen bude prat. Mohu v tomto bode pocitat s vasi spolupraci?“
„Protoze mate moji lekarskou zpravu, ze nema Nakazu, nebudu vam v tom v nejmensim branit, ovsem prislusny prikaz budete muset vydat vy sam. Ma-li byt neco receno pisemne, budete to muset podepsat sam.“
„Ale nepokusite se me zastavit.“
„Nemam k tomu duvod.“
70
Bylo po obede a nekde hrala pomala hudba. Siever Genarr, kdyz znepokojene Eugenii Insignove vsechno podrobne vylicil, nakonec rekl:
„Slova jsou z ust Ranay D'Aubissonove, ale vyznam, to, co se za nimi skryva, pochazi od Januse Pitta.“
Insignin znepokojeny vyraz se jeste vice prohloubil: „Opravdu si to myslis?“
„Ano, myslim — a ty bys mela take. Myslim, ze znas Januse lip nez ja. Je to vazne. Ranay je kompetentni lekarka, velmi inteligentni a je i dobry clovek, jenze je ambiciozni — stejne jako jsme tim ci onim zpusobem my vsichni — a tak se da zneuzit. Ve skutecnosti chce vejit do historie jako nekdo, kdo zvitezil nad erythrejskou Nakazou.“
„A proto by byla ochotna riskovat zivot Marlene?“
„Ochotna ve smyslu, ze by to chtela nebo ze by po tom touzila, to ne, ale ochotna ve smyslu — proste kdyz to jinak nepujde.“
„Ale musi prece existovat nejaky jiny zpusob. Poslat Marlene do nebezpeci jako nejakeho pokusneho kralika, to je zrudnost.“
„Ne z jejiho pohledu a zcela jiste ne z Pittova pohledu. Ztrata jedne duse stoji za zachranu sveta, kdyz by ho ucinila pro miliony lidi obyvatelnym. Je to tvrdy zpusob, jak na to pohlizet, ale budouci generace mohou z Ranay udelat hrdinku prave za tu tvrdost a souhlasit s ni v tom, ze jedna duse stala za zachranu tisicu.“
„Ano, pokud to nejsou jejich duse.“
„Samozrejme. Po celou historii byli lide odhodlani prinaset obeti na ukor jinych. Jak by to jiste udelal i Pitt. Nebo se mnou nesouhlasis?“
„Co se tyce Pitta, ano,“ pritakala rezolutne Insignova. „Kdyz si pomyslim, ze jsem s nim cela ta leta pracovala.“
„Takze dobre vis, ze by na to pohlizel ve velmi moralistickych souvislostech. 'Co nejvice dobra pro co nejvice lidi, rekl by. Ranay priznava, ze s nim behem sve posledni navstevy Rotoru mluvila a ja dam krk na to, ze prave tohle ji, at uz temi nebo jinymi slovy, rekl.“
„Co by asi rekl,“ pronesla horce Insignova, „kdyby Marlene vlivu Nakazy podlehla — zatimco problem Nakazy by zustal nevyreseny? Co by rekl, kdyby se zivot me dcery zbytecne zredukoval na bezduche zivoreni? A co by rekla doktorka D'Aubissonova?“
„Ta by z toho byla nestastna. Tim jsem si jisty.“
„Protoze by se ji nedostalo oceneni za objeveni protileku?“
„Ovsem, ale take kvuli Marlene — dokonce se odvazim tvrdit, ze by se citila vinna. Ona neni netvor. A co se tyce Pitta —“
„Ten je netvor.“
„Ani to bych netvrdil, ale ma omezene videni. Vidi jen sve plany o budoucnosti Rotoru. Kdyby se stalo neco neblaheho, tedy z naseho pohledu, nepochybne by si to zduvodnil tak, ze Marlene by tak ci tak predstavovala prekazku temto planum, a ze se to vsechno vlastne stalo pro dobro Rotoru. Nezatizilo by mu to prilis svedomi.“
Insignova slabe zavrtela hlavou. „Prala bych si, abychom se mylili a podezrivali Pitta a D'Aubissonovou zbytecne.“
„Ja bych si to pral take, ale radeji se spolehnu na Marlene a jeji interpretaci mluvy tela. Tvrdi, ze Ranay byla stastna pri predstave, ze by mela moznost studovat Nakazu a ja davam prednost jejimu nazoru.“
„D'Aubissonova rikala, ze byla stastna z profesionalnich duvodu,“ upresnila Insignova. „To, svym zpusobem, dokazu pochopit, jsem koneckoncu take vedec.“
„Jisteze jsi,“ rekl Genarr a usmal se. „Odhodlala ses opustit slunecni soustavu a vydat se neznamou cestou napric svetelnymi roky. abys ziskala nove astronomicke poznatky, prestoze jsi vedela, ze to muze znamenat zanik vsech obyvatel Rotoru.“
„To mi pripadalo velice nepravdepodobne.“
„Dostatecne nepravdepodobne, abys riskovala zivot rocniho ditete? Mohlas ho nechat u manzela a zajistit mu tim bezpeci, prestoze by to znamenalo, ze uz ho vice nespatris. Namisto toho jsi dala jeho zivot v sazku, ani ne tak pro dobro Rotoru, jako pro svoje vlastni.“
„Prestan, Sievere. Jsi bezcitny.“
„Pouze se snazim ukazat ti, ze pri trose duvtipu se da temer na vsechno pohlizet ze dvou naprosto rozdilnych hledisek. Ano, D'Aubissonova to nazyva profesionalni radosti z moznosti studovat jistou nemoc, ale Marlene to nazyva doktorcinou zlovolnosti a ja znovu davam prednost Marlenine vykladu.“
„To ovsem znamena,“ svesila Insignova koutky ust, „ze chce Marlene dostat znovu na povrch Erythro.“
„Rekl bych, ze ano, ale je dostatecne opatrna, aby trvala na tom, abych prikaz vydal ja, a dokonce doporucuje, abych to udelal pisemne. Chce se ujistit, ze to budu ja, a ne ona, kdo ponese zodpovednost, kdyz to nevyjde. Zacina uvazovat jako Pitt. Nas pritel Janus je nakazlivy.“
„V tom pripade ji nesmis poslat ven, Sievere. Proc bychom meli hrat Pittovi do karet?“
„Prave naopak, Eugenie. Vubec to neni tak jednoduche. My ji
„
„Nemame na vyber, Eugenie. Bez ohledu na nebezpeci. Ted uz totiz vim, ze jsi mela pravdu, kdyz jsi mi tvrdila, ze na planete existuje nejaka vseprostupna forma zivota, ktera na nas muze urcitym zpusobem pusobit. Poukazala jsi na to, ze prave to se stalo se mnou, s tebou, se strazcem, a to pokazde, kdyz Marlene nekdo nejak oponoval. A ted jsem to videl na vlastni oci u Ranay. Kdyz se Ranay pokousela na Marlene vynutit mozkovy snimek, zhroutila se. Kdyz jsem Marlene presvedcil, aby s mozkovym snimkem souhlasila, Ranay se okamzite ulevilo.“
„Tak vidis sam, Sievere. Jestli je na planete nejaka zlovolna zivotni forma —“
„Tak pockat, Eugenie. Nerekl jsem zlovolna. I kdyby tato zivotni forma, at uz to je cokoli, zpusobila Nakazu, jak tvrdis, tak ta prece ustala. Ty jsi rikala, ze to bylo proto, ze jsme se napohled spokojili s zivotem v Kopuli, jenze kdyby ta zivotni forma byla opravdu zlovolna, tak by nas vyhladila docela a nespokojila se s necim, co mi pripada jako civilizovany kompromis.“
„Nepovazuji za rozumne pokouset se pochopit jednani zcela nezname zivotni formy a odvozovat z nej jeji emoce nebo umysly. To, co si mysli, muze snadno zcela prekracovat nase chapani.“
„Souhlasim, Eugenie, ale Marlene neublizuje. Vsechno, co dosud udelala, melo za cil Marlene
„Kdyz je to tak,“ namitla Insignova, „proc se potom vydesila, proc se s krikem rozbehla ke Kopuli? Te jeji povidacce o tom, ze ji vystrasilo ticho a ze se jen pokousela zpusobit nejaky hluk, aby ho prerusila, neuverim ani za tisic let.“
„Tomu se da opravdu jen tezko uverit. Jenze jde o to, jak rychle jeji panika pominula. Nez se k ni jeji 'radobyzachranci' dostali, pusobila naprosto normalnim dojmem. Ja bych hadal, ze ta zivotni forma udelala neco, co
