Ne, jiste ne. Na Zemi prselo neustale — prinejmensim casto — a nikdy neslysela, ze by se tak nekdo utopil. Ne, bylo by to jako sprcha. A ve sprse se da dychat.
Jenze dest by asi nebyl prilis teply a ona se rada sprchovala v teple vode, premitala rozkosnicky. Panovalo tu ticho a velky klid a mohla odpocivat a nikdo ji pritom nevidel a nikoho nemusela cist'. Byla to nadhera — nemuset nikoho cist'.
Jaka by tu asi byla teplota? Rozumi se deste. Proc by to nemohla byt stejne prijemna teplota, jakou mela samotna Nemesis? Jiste, zmokla by, a cloveku je prece vzdycky zima, kdyz vyjde cely mokry ze sprchy. A dest by ji promocil take saty.
Ale to by byla hloupost, nosit v desti saty. V desti se saty prece nenosi. Kdyby prselo, tak by si je prece svlekla. To by bylo jedine rozumne.
Jenze — kam s nimi? Kdyz se sprchujes, vlozis je do cistice. Tady na Erythro by je mozna mohla polozit pod kamen, nebo si na to postavit maly domecek, ve kterem by si nechavala saty za destiveho pocasi. Koneckoncu, nac vlastne vubec nosit saty, kdyz prsi:
Nebo kdyz je pekne?
Jiste, kdyz je zima, tak ano.
Ale kdyz je pekne — Jenze, proc potom vsichni nosili saty na Rotoru, kde bylo stale teplo a cisto? V bazenech je nemeli — coz Marlene pripomenulo, ze prvni, kdo se vzdycky svlekal, byli mladi lide se stihlymi a krasnymi postavami — a ti taky byli posledni, kdo se oblekali.
Zatimco lide jako Marlene se na verejnosti proste nesvlekali. Mozna, ze proto lide nosili saty. Aby skryli sva tela,
Proc nemely lidske duse tvary, ktere by se daly vystavit na odiv? Az na to, ze mely, a ze se to lidem nelibilo. Lide se radi divali na puvabna tela a nad puvabnymi dusemi ohrnovali nos. Proc?
Ale na Erythro, kde zadni lide nebyli, by si mohla, kdyz by bylo hezky, saty svleci a zbavit se jich. Nikdo by na ni neukazoval prstem ani se ji nesmal.
Vlastne by si mohla delat, co by se ji zachtelo, protoze by mela k dispozici cely pratelsky, prazdny a zcela neobydleny svet, ktery by ji obklopoval a prikryval jako obrovska, mekka perina. A navic — ticho.
Az citila, jak ji opiji. Nic, jen ticho, septala si v duchu, jako kdyby ho to mohlo narusit.
Ticho.
Vtom se narovnala. Ticho?
Vysla ven prece proto, aby znovu zaslechla ten hlas. A aby tentokrat nekricela. Nebala se. Kde je?
Jako by ji uslysel, jako by ho privolala –
„Marlene!“
Srdce ji malicko poskocilo.
Snazila se ovladnout. Nesmi dat najevo zadnou znamku strachu nebo neklidu. Jen se rozhledla a potom rekla, velmi klidne: „Kde jsi?“
„Neni — trrr — treba — ro — rozechvivat vzduch — mluvit.“
Hlas to byl Aurineluv, ale mluvil docela jinak nez Aurinel. Jako by mu rec delala potize, ale pritom se postupne zlepsoval.
„Zlepsi se to,“ ozval se hlas.
Marlene mlcela. Tentokrat nepromluvila. Jenom v duchu premyslela — „Nemusim mluvit. Staci jen premyslet.“
„Staci, abys upravila strukturu. Jak to prave delas.“
„Ale ja te slysim mluvit.“
„To jenom upravuji tvou strukturu. Je to, jako kdyz me slysis.“
Marlene si opatrne olizla rty. Ted se nesmi bat, nesmi nic, jen byt klidna.
„Neni tu nic — nikdo — koho bys ses mela bat,“ rekl hlas a uz nebyl tak docela Aurineluv hlas.
Pomyslela si: „Ty slysis vsechno, ze?“
„Znepokojuje te to?“
„Ano.“
„Proc?“
„Nechci, abys vedel vsechno. Nektere myslenky si chci nechat pro sebe.“ (Pokusila se nemyslet na to, ze prave takto mohou ostatni lide reagovat na ni a snazit se ukryt sve pocity, jenze jeji myslenka byla prozrazena hned v okamziku, kdy se ji pokusila potlacit.)
„Ale tva struktura je jina nez u ostatnich.“
„Struktura?“
„Struktura tve mysli. Ostatni jsou — spletene — pomotane. Tva je — krasna.“
Marlene si znovu olizla rty a usmala se. Takze kdyby sly duse 'videt', jeji by byla krasna. Mela triumfalni pocit a s pohrdanim si vzpomnela na divky, ktere mely jen — zevnejsky.
Hlas v jeji hlave rekl: „Je tohle soukroma myslenka?“
Marlene skoro nahlas odpovedela:
„Ano, je.“
„Citim ten rozdil. Nebudu na tve soukrome myslenky reagovat.“
Marlene pocitila nahlou touhu po chvale. „Videl jsi hodne struktur?“
„Nahmatal jsem jich mnoho, co jste se tu vy,
Vedomi si nebylo tim pojmenovanim jiste, napadlo Marlene. Nereagovalo a Marlene to prekvapilo. Prekvapeni tedy je soukromy pocit, kdyz o tom ted tak premyslela, ale sama si ho tak neoznacila. Mozna, ze soukrome pocity jsou soukrome pocity bez ohledu na to, jestli je ona za takove povazuje. Hlas rekl, ze v tom dokaze rozpoznat rozdil a zjevne mluvil pravdu. Asi se to projevovalo na strukture.
Ani na to hlas nereagoval. Bude se ho muset zeptat primo, aby mu dala najevo, ze to neni soukroma myslenka.
„Projevuje se to na strukture?“ Nemusela rikat nic blizsiho. Hlas bude vedet, o cem mluvi.
„Projevuje se to na strukture. Vsechno se na tve strukture projevuje, protoze je tak vytecne vystavena.“
Marlene doslova zavrnela blahem. Dockala se sve pochvaly. Bude jen spravne, kdyz 'mu' poklonu vrati. „Ale tvoje musi byt take vytecne vystavena.“
„To je neco jineho. Moje struktura se rozpina. Je jednoducha v jednotlivych bodech a slozita, jen kdyz jsou spolu. Tvoje je jednak slozita, zadna jednoduchost v ni neni, a jednak jina nez ostatni tveho druhu. Ostatni jsou — zamotane. Nejde se k nim 'proklestit' — komunikovat. A uprava je nici, protoze struktura je krehka. To jsem nevedel. Moje struktura neni krehka.“
„A moje struktura je krehka?“
„Ne. Sama se upravuje.“
„Ty jsi zkousel komunikovat s ostatnimi, ze?“
„Ano.“
Erythrejska Nakaza. (Zadna reakce. Byla to soukroma myslenka.)
Zavrela oci a vedomim se snazila zachytit a lokalizovat zdroj myslenek, ktere k ni prichazely. Delala to zpusobem, kteremu sama nerozumela, mozna uplne spatne, mozna to nedelala vubec. Tomu druhemu vedomi mohla byt jeji neobratnost k smichu — jestli znalo neco, jako byl smich.
Zadna reakce.
Marlene si pomyslela: „Mysli na neco.“
V hlave se ji ozvalo nevyhnutelne: „Na co mam myslet?“
Neprichazelo to odnikud. Neprichazelo to odtud, ani odtamtud, ani z zadneho jineho mista. Prichazelo to z jejiho vedomi.
Pomyslela (rozmrzela nad svou neschopnosti): „Kdy jsi objevil moji strukturu?“
„Na novem prepravniku lidskych tvoru.“
„Na Rotoru?“
„Na Rotoru.“
Najednou ji to doslo. „Tys me chtel. Volal jsi me.“
„Ano.“
Ovsem. Proc jinak by chtela jit na Erythro? Proc jinak by k Erythro toho dne, co za ni prisel Aurinel, aby ji
