Nemesis

prace je podrobne zaznamenana. Matematicke zaklady superluminalniho presunu jsou me. K technickym detailum jsem sice take prispela, ale hlavni kredit za projekci lodi dostanou jini, a pravem. To, co udelal Wu, bylo, ze do zakladnich rovnic vlozil korekcni faktor. Nesmirne dulezity, samozrejme, ted uz je jasne, ze by bez nej nebyl superluminalni let prakticky mozny, ale i tak je to jen poleva na dortu. A dort je muj.“

„Fajn. Jestli jsi si tim jista, tak jsem rad.“

„Vlastne doufam, Crile, ze Wu ted prevezme oteze ve vyvoji superluminalniho presunu. Faktem je, ze nejlepsi leta — myslim vedecka leta — mam za sebou. Jenom vedecka, Crile.“

Fisher se zazubil. „Ja vim.“

„Ale jako vedec jsem uz prekrocila svuj zenit. Ma prace byla vlastne rozpracovanim konceptu, ktere jsem mela v hlave jako cerstva absolventka Institutu. Slo vlastne jen o dvacetilete vyvozovani zaveru a vic, nez jsem udelala, uz asi ani udelat nelze. Ted je zapotrebi zcela nove koncepce, naprosto originalnich napadu lezicich v odlisnem, nezmapovanem teritoriu. A to ja uz nedokazu.“

„Ale jdi, nepodcenuj se tak.“

„Tenhle zlozvyk jsem ani nikdy nemela, Crile. Nove myslenky jsou duvodem, proc je zapotrebi mladi. Nejen kvuli mladym mozkum, ale novym mozkum. Wu ma takove moznosti, jake jeste nikdo nikdy nemel. Jeho zkusenosti jsou pri tom rozhodujici — jsou jen jeho, nikoho jineho. A tak muze mit nove napady. Jiste, stavi je na tom, co jsem pred nim vyresila ja a mnohemu vdeci me skole. On je mym zakem, Crile, ditetem meho mysleni. Vsechno, co vymysli, me jen 'zdobi. Zarlit na nej? On je ma pycha. Copak je, Crile, nevypadas moc stastne.“

„Jestli jsi stastna, Tesso, potom jsem i ja, bez ohledu na to, jak vypadam. Jenom mam pocit, ze to, co se tu do me snazis nahustit, je teorie vedeckeho pokroku. Nebylo snad v historii vedy, jako i ve vsem ostatnim, dost pripadu zarlivosti, kdy ucitele nenavideli sve zaky za to, ze byli lepsi nez oni?“

„Jisteze ano. Mohla bych ti z hlavy vyjmenovat prinejmensim pul tuctu takovych pripadu, ale to jsou temne vyjimky a faktem zustava, ze ja ted nic takoveho necitim. Nerikam, ze casem nemuzu ztratit trpelivost s Wuem i s celym vesmirem, ale prave ted nic takoveho nehrozi a ja mam v umyslu si tento okamzik vychutnat, jak — Co je zas?“

Stiskla, tlacitko „Prijem“ a v okenku vysilacky se objevila trojrozmerna tvar Merry Blankowitzove.

„Kapitanko,“ rekla vahave. „Mame tu takovou mensi debatu. Mohli bychom se s vami poradit?“

„Snad ne nejake letove potize?“

„Ne. Jde jen o dalsi strategii.“

„Aha. Nebudeme to resit tady. Prejdu do motoroveho oddilu.“

Wendelova vypnula obrazovku.

Fisher zabrucel: „Takhle vaznym tonem Blankowitzova obycejne nemluvi. Nevis, co jim muze delat starosti?“

„Nebudu spekulovat. Pujdu tam a zjistim to.“ A pokynula Fisherovi, aby ji nasledoval.

77

Vsichni tri sedeli v motorove casti, kresla peclive na podlaze, a to presto ze se prave nachazeli pod nulovou gravitaci. Stejne tak mohli sedet kazdy na jedne stene, ale to by ubiralo na vaznosti situace a navic by to byla i neucta k uradu kapitana lodi. Pro nulovou gravitaci existoval stary a komplikovany system etikety.

Wendelova nemela nulovou gravitaci rada a kdyby chtela prosadit sva kapitanska privilegia, mohla trvat na tom, aby lod neustale rotovala a tim by vznikl odstredivy efekt vytvarejici aspon nejaky pocit tihy. Moc dobre vsak vedela, ze vypocet letove drahy byl mnohem snazsi, kdyz byla lod, vzhledem k vesmiru jako celku, v klidu, a to jak v posuvnem, tak v rotacnim momentu, prestoze by se vypocet pri konstantni rotacni rychlosti zase tak prilis markantne neztizil.

Nicmene trvat na rotaci by byla neucta k cloveku za pocitacem. Znovu etiketa.

Tessa Wendelova se posadila a Crile Fisher si povsiml (s utajenym, potutelnym pousmanim), ze se pritom malinko zakymacela. Pres vsechen jeji kolonisticky puvod si nikdy na beztizny stav uplne nezvykla. On sam (dalsi utajeny usmev — tentokrat spokojeny), pres vsechen svuj pozemsky puvod, se mohl v nulove gravitaci pohybovat, jako kdyby se v ni narodil.

Cao-Li Wu se zhluboka nadechl. Mel siroky oblicej — takovy, pod kterym byste si predstavili malou postavu, jenze Wu byl, kdyz se vztycil, nadprumerne vysoky. Vlasy tmave a dokonale rovne, oci vyrazne uzke.

„Kapitanko,“ rekl tise.

„Co se deje, Cao-Li? Jestli mi chcete rict, ze se objevily nejaka potize v programovani, tak vas asi uskrtim.“

„Zadne potize, kapitanko. Vubec zadne. Vlastne me pri takove absenci jakychkoli potizi az zarazi, ze jsme jeste nazivu. Meli bychom se vratit na Zemi. Prave to bych chtel navrhnout.“

„Na Zemi?“ Wendelove chvili trvalo, nez to zopakovala, aby dala najevo svuj uzas. „Proc? Jeste jsme nesplnili nas ukol.“

„Ja myslim, ze ano, kapitanko,“ rekl Wu, tvar jeste bezvyraznejsi nez predtim. „Jenom jsme proste nevedeli, co to vlastne bylo za ukol. Vyresili jsme prakticky system superluminalniho letu a ten jsme, kdyz jsme opousteli Zemi, nemeli.“

„To vim, a co ma byt?“

„A nemame moznost se spojit se Zemi. Jestli budeme pokracovat dal k Sousedni hvezde a neco se nam stane, jestli se neco nepovede, Zeme zustane bez praktickeho superluminalniho presunu a kdo vi, na jak dlouho. Muze to mit vazne nasledky pro evakuaci Zeme, az se k ni priblizi Sousedni hvezda. Myslim, ze je dulezite, abychom se vratili a sdelili jim, co jsme zjistili.“

Wendelova mu beze slova naslouchala. „Chapu. A co vy, Jarlowe, co vy si o tom myslite?“

Henry Jarlow byl vysoky, plavovlasy a zarputily clovek. Na tvari mel vyraz neustale melancholie, ktery podaval naprosto nespravnou predstavu o jeho povaze. Z dlouhych prstu (na kterych nebylo napohled nic jemneho) se staly kouzelnicke nastroje, jakmile se dotkly vnitrnosti pocitacu ci jakychkoli jinych pristroju na palube.

„Myslim, ze Wu ma pravdu. Kdybychom meli superluminalni komunikaci, tak bychom jim tu informaci poslali a pokracovali dal. Co by s nami bylo potom, na tom by uz, az na nas, nikomu nezalezelo. Ale v teto situaci si gravitacni korekci nemuzeme nechat pro sebe.“

„A ty, Blankowitzova?“ zeptala se tise Wendelova.

Merry Blankowitzova se nervozne zavrtela. Byla to drobna mlada zena a dlouhe vlasy mela tesne nad obocim rovne zastrizene. Tohle, spolu s krehkosti jeji telesne schranky a rychlymi, nervoznimi pohyby z ni delalo takovou malou Kleopatru.

Rekla: „Ja opravdu nevim. Nemam v tom moc jasno, ale zda se, ze se muzum podarilo me presvedcit. Nemyslite, ze je dulezite, aby se ta informace dostala na Zemi? Prisli jsme na teto ceste na zivotne dulezite poznatky a ted budeme potrebovat lepsi lode, vybavene pocitaci, ktere budou pocitat s gravitacni korekci. Tak budeme moci uskutecnit presun mezi Sluncem a Sousedni hvezdou jedinym skokem a udelat to pod silnejsimi gravitacnimi vlivy, takze budeme moci zacit bliz Slunci a vynorit se bliz Sousedni hvezdy a v obou pripadech neztratime tydny doletavanim. Ja myslim, ze Zeme se o tom musi dozvedet.“

Wendelova rekla:

„Rozumim. Jde vam vlastne o to, zda by nebylo rozumnejsi predat Zemi informaci o gravitacni korekci okamzite. Wu, je to pro vas opravdu tak dulezite, jak se snazite, aby to vypadalo? Ta vec s korekci vas prece nenapadla az tady na lodi. Zda se mi, ze jste se o tom se mnou bavil uz pred nekolika mesici.“ Chvilku se zamyslela. „Skoro pred rokem.“

„Ano, opravdu jsme se o tom uz spolu bavili, kapitanko. Ale vy jste byla netrpeliva a ve skutecnosti jste me vubec neposlouchala.“

„Ano, uz jsem priznala, ze jsem udelala chybu. Ale vy jste to prece dal na papir. Rekla jsem vam, abyste sepsal formalni zpravu, ze si ji prectu, az budu mit cas.“ Zdvihla ruku. „Vim, ze jsem se k tomu nikdy nedostala, a dokonce si ani nevzpominam, jestli jsem tu zpravu vubec dostala, ale rekla bych, Wu, ze vy — pri vasi povaze — jste tu zpravu, dostatecne podrobnou a s patricnym zduvodnenim a vypocty, pripravil. Neni to snad tak, Wu, neni snad ta zprava v zaznamech?“