„To nevim, strycku Sievere,“ povzdechla Marlene.
Genarr rekl: „Tak si zopakujeme, co ti to reklo. Zastav me, kdybych se pletl. Reklo ti, ze jeho struktura se 'rozpina; ze je 'jednoducha v jednotlivych bodech a slozita jen, kdyz jsou spolu'; ze 'neni krehka. Rikam to spravne?“
„Ano.“
„Jediny zivot, ktery jsme na Erythro kdy nasli, jsou prokaryoti, drobne bunky bakterialniho typu. Pokud zamitneme predstavu neceho duchovniho a nehmotneho, zustanou nam jen prokaryoti. Je mozne, ze by ty male bunky, ktere vypadaji jako samostatne, byly ve skutecnosti soucasti jednoho organismu obepinajiciho svet? Struktura vedomi by se rozpinala. Byla by jednoducha v jednotlivych bodech a slozita, jen kdyz jsou spolu. A nebyla by krehka, protoze i kdyby doslo k uhynu velkeho mnozstvi bunek, na svetovem organismu jako celku by to stezi zanechalo nejakou stopu.“
Marlene na Genarra nevericne zirala. „Chces rict, ze jsem rozmlouvala s mikroby?“
„Nemohu to rict jiste, Marlene. Je to jen hypoteza, ale vsechno v ni krasne do sebe zapada a nic jineho, co by to stejne dobre vysvetlovalo, me nenapada. Krom toho, Marlene, kdyz se podivas na tech sto miliard bunek, ktere tvori tvuj mozek, jako na samostatne bunky, tak to neni zas tak moc. Ty jsi organismus, ve kterem jsou vsechny mozkove bunky pohromade. Kdyz budes mluvit s jinym organismem, ve kterem jsou vsechny mozkove bunky samostatne a pritom propojene, rekneme, pomoci drobnych radiovych vln, zda se ti to tak velky rozdil?“
„Nevim,“ odpovedela Marlene, ocividne znepokojena.
„Ale polozme si dalsi otazku, a to velmi dulezitou. Co ta zivotni forma — at uz je to cokoli — po tobe chce?“
Marlene vypadala prekvapene. „Muze se mnou mluvit, strycku Sievere. Muze mi predavat myslenky.“
„Takze tim naznacujes, ze to jen potrebuje nekoho, s kym by si mohlo popovidat? Myslis si, ze kdyz jsme se tu my, lide, objevili, ze si to poprve uvedomilo, ze je samo?“
„Ja nevim.“
„Zadne podobne dojmy?“
„Ne.“
„Muze nas vsechny znicit,“ ted Genarr mluvil sam k sobe. „Muze nas znicit bez nejmensi namahy, az ho prestanes zajimat nebo az te bude mit dost.“
„
Genarr rekl: „Mne tedy rozhodne ublizilo, kdyz jsem se chtel postavit mezi tebe a nej. Ublizilo doktorce Aubissonove, tve matce a take strazci.“
„Ano, ublizilo, ale jen natolik, aby vam znemoznilo me omezovat. A u toho to skoncilo.“
„Neskoncilo, zaslo to tak daleko, ze te chce mit venku na povrchu jen proto, aby si s tebou mohlo popovidat, mit spolecnost. A to mi jako dostatecny duvod nepripada.“
Marlene se zamyslela: „Mozna je pravym duvodem neco, co bychom ani nepochopili. Mozna je jeho mysleni tak odlisne, ze ten duvod nedokaze vysvetlit, anebo, i kdyby mohlo, nam by to nedavalo smysl.“
„Ale jeho mysleni neni zase natolik odlisne, aby s tebou nemohlo komunikovat. Prijima prece tvoje myslenky a stejne tak svoje myslenky muze predavat tobe, nebo snad ne? Vy dva spolu prece komunikujete.“
„Ano.“
„A chape te dostatecne dobre, aby se pokusilo se ti zalibit tim, ze si vypujci Aurineluv hlas a oblicej.“
Marlene sklonila hlavu a divala se do zeme.
Genarr mekce rekl: „Takze kdyz to chape nas, my to mozna muzeme chapat take a pokud je to tak, musime zjistit, proc te chce. Muze to byt velmi dulezite, protoze kdo vi, co zamysli? A nemame jinou moznost, jak to zjistit, nez skrze tebe, Marlene.“
Marlene se chvela. „Ja nevim, jak to mam udelat, strycku Sievere.“
„Stejne jako doposud. To vedomi je k tobe, jak se zda, pratelske. Treba ti to vysvetli.“
Marlene zdvihla oci a chvilku si ho prohlizela. „Ty mas strach, strycku Sievere.“
„Ovsem. Mame co cinit s vedomim, ktere je mnohem mocnejsi nez nase. Muze nas, jestli se rozhodne, ze nas tu nechce, vmziku vsechny zlikvidovat.“
„Tak jsem to nemyslela, strycku Sievere. Ty mas strach o me.“
Genarr zavahal. „Jsi si stale jista, Marlene, ze jsi na Erythro v bezpeci? Citis se v bezpeci, kdyz s tim mluvis?“
Marlene se naprimila a skoro povysene rekla: „Ovsem, ze jsem. Zadne nebezpeci mi nehrozi. Mne neublizi.“
Znelo to nanejvys sebejiste, ale Genarra uzkost neopoustela. Co si myslela ona, bylo stezi rozhodujici, protoze jeji vedomi bylo upraveno vedomim Erythro. Muze ji v soucasne situaci duverovat? ptal se sam sebe.
Konecne, proc by nemohlo mit tohle vedomi, skladajici se z bilionu bilionu prokaryotu, sve vlastni zamery, stejne jako je mel napriklad Pitt? A proc by se ve sve lacnosti nemohlo i stejne zvracene chovat?
Zkratka, co kdyz vedomi melo sve vlastni duvody, aby Marlene lhalo?
Delal dobre, ze za nim Marlene za takovych podminek posilal?
Ale zalezelo vubec na tom, ma-li pravdu nebo ne? Mel snad na vybranou?
TRICET CTYRI
BLIZKO
76
„Dokonale,“ prohlasila Tessa Wendelova. „Dokonale, dokonale, dokonale.“ Udelala pohyb, jako kdyby neco zatloukala do zdi, razne a silne. „Dokonale.“
Crile Fisher vedel, o cem je rec. Dvakrat, pokazde jinym smerem, se prenesli hyperprostorem. Dvakrat Fisher uvidel, jak se hvezdy malinko pootocily. Dvakrat vyhledal Slunce, poprve ho nasel o neco matnejsi, podruhe o neco jasnejsi. Zacinal si pripadat jako hyperprostorovy veteran.
„Mam to chapat tak, ze Slunce nam uz nedela starosti?“
„Trochu, ale v dokonale predvidatelne forme, kdy vsechny fyzicke nesrovnalosti predstavuji psychologicke poteseni — jestli chapes, co tim myslim.“
Fisher, v roli dablova advokata, rekl: „Slunce je pekne daleko. Gravitacni efekt musi byt skoro nulovy.“
„To jiste,“ pritakala Wendelova, „jenze skoro nula neni nula a jeho gravitacni efekt se da zmerit. Dvakrat jsme proleteli hyperprostorem, poprve po domnele draze sikmo smerujici ke Slunci, podruhe po draze vzdalujici se od nej pod odlisnym uhlem. Wu provedl predem vypocty a draha, kterou jsme vykonali, se s jeho vypocty shoduje do posledniho mozneho desetinneho mista. Ten chlap je genius. Vpleta ty svoje zjednodusujici finty do pocitace takovym zpusobem, ze z toho cloveku prechazi zrak.“
„To verim,“ zamumlal Fisher.
„Ted uz je to bez jakychkoli pochybnosti, Crile. Zitra muzeme byt u Sousedni hvezdy. I dnes — kdybychom meli hodne naspech. Ne uplne vedle ni, samozrejme. Po vynoreni z hyperprostoru k ni z bezpecnostnich duvodu mozna budeme muset letet jeste relativne dlouho. Krome toho nezname s dostatecnou presnosti hmotnost Sousedni hvezdy, takze si nemuzeme dovolit prilis riskovat a vynorit se opravdu blizko. Nechceme, aby nas od sebe neocekavane odmrstila a my se museli plahocit nazpatek.“ Obdivne pokyvala hlavou: „Ten Wu. Mam z neho takovou radost, ze to nejde ani popsat.“
Fisher opatrne nadhodil: „Jsi si jista, ze nemas tak trochu vztek?“
„Vztek? Proc?“ Udivene na Fishera pohledla a potom rekla: „Mas dojem, ze bych na nej mela zarlit?“
„No, ja nevim. Nemuze dojit k tomu, ze zasluha za vyreseni superluminalniho letu bude pripsana Cao-Li Wuovi — chci rict, vyreseni skutecneho, realneho presunu — a ty upadnes v zapomenuti? A zustanes v podvedomi pouze jako predskokan?“
„Ani nahodou, Crile. Je od tebe hezke, ze si kvuli mne delas starosti, ale nemusis mit nejmensi strach. Ma
