pruzracne cerni nekonecna. Erg Noor nespoustel oci z rudeho pasu horizontalniho moderatoru, ktery se chvel ve vratke rovnovaze a naznacoval, ze raketa muze co chvili zacit klesat po oblouku dopadu. Obrovska planeta jeste nepropustila Tantru ze sveho zajeti. Erg Noor se rozhodl spustit anamezonove motory, ktere mohly odpoutat hvezdolet z kterekoli planety. Pronikava vibrace otrasla raketou. Rudy pruh se zvedl deset milimetru nad nulu. Jeste nepatrne…
Periskopem pro horni vyhled na trup nacelnik uvidel, jak se Tantra pokryla tenkou vrstvou modraveho plamene, ktery pomalu stekal k zadni casti rakety. Prorazili atmosferou! Podle zakona o supravodivosti se trvale elektricke proudy ve vzduchoprazdnem prostoru riti primo po trupu rakety.
Hvezdy se znovu zaostrily v jasne body a osvobozena Tantra odletala stale dal od hrozne planety. Kazdou vterinou se zmensovalo brime pritazlivost. Tela se stavala lehci a lehci. Rozezvucel se pristroj pro umelou gravitaci a jeho obvykla pozemska intenzita po nekonecnych dnech zivota pod tlakem cerne planety a zdala nesmirne mala. Lide vyskocili z kresel. Ingrid, Luma a Eon se dali do krkolomneho, fantastickeho tance. Ale brzy se dostavila nutna reakce a vetsina posadky se pohrouzila na kratky cas do spanku, aby si odpocinula. Bdeli jenom Erg Noor, Pel Lin, Pur Chiss a Luma Lasvi. Byl potreba propocitat zatimni kurs hvezdoletu, opsat giganticky oblouk, kolmy k rovine obehove drahy cele soustavy hvezdy T a vyhnout se jejimu ledovemu a meteorickemu pasmu. Pak mohla rakety nabrat normalni subsvetelnou rychlost. Lide se pustily do zdlouhave prace pri urcovani spravneho kursu.
Lekarka pozorovala Nizin stav po startu i po navratu k normalni pritazlive sile. Brzy mohla vsechny uklidnit zpravou, ze pauzy mezi jednotlivymi udery se ustalili na sto deset vterin. Pri zvysenem kyslikovem rezimu nehrozila smrt. Luma Lasvi se rozhodla pouzit elektronoveho tiratronu pro povzbuzeni srdecni cinnosti, a neurosekrecnich stimulatoru.
Padesat pet hodin upely steny rakety pod vibraci anamezonovych motoru, dokud pocitace nevykazovaly rychlost devet set sedmdesat milionu kilometru za hodinu, blizici se krajni bezpecnosti mezi. Vzdalenost od zelezne hvezdy se behem ctyriadvaceti pozemskych hodin zvetsila na vic nez dvacet miliard kilometru. Tezko lze vyjadrit pocit ulevy, jaky prozivalo vsech trinact cestovatelu po tezky zkouskach od vymrele planety a zkazy Algrabu az po hruzne cerne slunce. Radost z uniku vsak nebyla uplna, nebot ctrnacty clen posadky, mlada Niza Krit lezela bez hnuti, napul mrtva v oddelene casti nemocnicni kabiny.
Na rakete bylo pet zen: Ingrid, Luma, druha inzenyrka elektroniky, geolozka a ucitelka gymnastiky Ione Mar, ktera zastavala i funkci distributorky potravin, letecke manipulantky i kollektorky vedeckych materialu. Ted se vsechny sesly jako pri starodavnem pohrebnim obradu. Svlekly Nizino telo z satu, omyly je specialnimi roztoky Tm a Ac a ulozili na silnem, rucne sitem koberci z nejjemnejsich hub Stredozemniho more. Koberec umistily na pneumaticke matraci a dali pod kulatou ban z ruzoveho silikolu. Citlivy a presny thermobarooxystat mohl po cele roky udrzovat uvnitr silneho priklopu potrebnou teplotu, tlak i vzdusny rezim. Mekke gumove vybezky udrzovala Nizu ve stejne poloze, kterou Lekarka Luma Lasvi jednou za mesic menila. Nejdulezitejsi bylo zabranit odumrelym prolezeninam, ktere se mohou objevit pri absolutni nehybnosti. Proto se Luma rozhodla zavest hlidky u Nizina tela a sama se pro prvni dva roky cesty rekla dlouheho spanku. Niza zustavala dal v katalaptickem stavu. Jedine, co se podarilo Lume Lasvi dosahnout, bylo urychleni pulsu na jeden tep na minutu. Jakkoli to byl nepatrny uspech, mohla aspon odstranit umele okyslicovani, ktere skodilo plicim.
Uplynuli ctyri mesice. Hvezdolet se nesl spravnym, presne vypoctenym smerem mimo oblast volnych meteoru. Posadka, zmorena udalostmi a vysilujici praci, usnula na sedm mesicu. Tentokrat nebdeli tri, nybrz ctyri lide; k Ergu Noorovi a Puru Chissovi se pripojila lekarka Luma Lasvi s biologem Eonem Talem.
Kdyz nacelnik vyvazl z nejhorsi situace, do jake se kdy dostaly pozemske hvezdolety, citil se opusteny. Po prve mu ctyri roky cesty k Zemi pripadaly nekonecne. Nesnazil se klamat sam sebe, bylo to proto, ze jedine na Zemi mohl doufat v zachranu sve Nizy.
Dlouho odkladal prohlidku elektronovych stereofilmu z Parusu, k niz by za jinych okolnosti prikrocil hned druhy den po odletu. Erg Noor chtel spolecne s Nizou uvidet a uslyset prvni zpravy z prekrasnych svetu na planetach modre hvezdy, zarici o letnich nocich na obloze Zeme. Pral si, aby Niza byla s nim pri splneni nejsmelejsich snu minulosti i pritomnosti, pri objeveni novych hvezdnych svetu, pristich dalekych ostrovu lidstva…
Filmy, natocene pred osmdesati lety ve vzdalenosti osmi parseku od Slunce a lezici v otevrene rakete na cerne planete hvezdy T, uchovaly se vytecne. Polokulovita stereoskopicka obrazovka prenesla ctyri divaky z Tantry tam, kde ve vysi zarila modra Vega.
V rychlem sledu se stridaly obrazy oslnive modreho slunce i letme zabery ze zivota na rakete. U pocitaciho stoje pracoval velmi mlady, osmadvacetilety nacelnik vypravy; astronomove, konajici pozorovani, byli jeste mladsi. Byl tu zaber z kazdodenniho sportu a tance, v nichz clenove vypravy dosahovali primo akrobaticke dokonalosti. Ironicky hlas oznamil, ze prvenstvi po celou cestu drzi biolozka. A vskutku, divka s kratkymi lnenymi vlasy provadela nejobtiznejsi cviky a neuveritelnym zpusobem prohybala sve nadherne rostle telo.
Pri pohledu na jasne, uplne realne obrazy plasticke obrazovky, ktera zachovavala i normalni svetelne odstiny, clovek zapominal, ze ty vesele, energii prekypujici mlade astronauty uz davno sezraly odporne prisery zelezne hvezdy.
Strucne zaznamy ze zivota vypravy brzy skoncily. Zesilovace svetla v promitacce zacaly bzucet; fialove slunce zarilo tak pronikave, ze i zde, v jeho bledem odrazu, musili si lide zasadit ochranne bryle. Kolosalni hvezda mela prumer i hmotu skoro trikrat vetsi nez Slunce, byla silne zplostela a rotovala se zbesilou rychlosti, ktera cinila na rovniku tri sta kilometru za vterinu. Koule nepredstavitelne zarivych plynu s povrchovou teplotou jedenact tisic stupnu rozprostirala kridla perletove ruzoveho ohne na miliardy kilometru. Zdalo se, jako by paprsky Vegy ubijely a nicily vsechno, co jim prislo do cesty. Letely do prostoru jako mocna kopi, dlouha miliardy kilometru. Hluboko v jejich zari se ukryvala nejblizsi planeta modre hvezdy. Ale do ohniveho oceanu se nemohla vnorit zadna raketa Zeme ani jejich sousedu z Okruhu. Opticke promitani vystridal hlas, referujici o vykonanych pozorovanich a na obrazovce se objevily polofantasticke cary stereometrickych nakresu, ktere ukazovaly polohu prvni i druhe z planet Vegy. Parus se nemohl priblizit ani k druhe planete, vzdalene sto milionu kilometru od hvezdy.
Z hlubin pruzracne fialoveho oceanu plamenu, tvoricich atmosferu hvezdy, vyletovaly obrovske protuberance a protahovaly do prostoru vsespalujici ruce. Energie Vegy byla tak obrovska, ze hvezda vyzarovala svetlo nejsilnejsich kvant, to jest fialove a neviditelne casti spektra. Dokonce i v lidskych ocich, chranenych trojitymi filtry, vyvolavala pocit prizracnosti, temer neviditelneho, ale smrtelne nebezpecneho preludu… Zurily svetelne boure, prekonavajici pritazlivost hvezdy. Jejich vzdalene ozveny narazely na Parus a nebezpecne jim pohupovaly. Pocitace kosmickych paprsku i ostatnich druhu tvrdeho zareni vypovedely sluzbu. Uvnitr spolehlive chranene rakety zacala narustat smrtonosna ionizace. Dalo se tusit, jak zbesila je zariva energie, jeji promarnena sila o kvintilionech kilowattu se ritila mocnym proudem kolem rakety do prazdneho prostoru.
Nacelnik Parusu opatrne zavedl hvezdolet k treti planete, ktera byla velika, ale halila ji jen tenka slupka pruzracne atmosfery. Bylo zrejme, ze ohnivy dech modre hvezdy odval vrstvu lehkych plynu, ktere se tahly za planetou jako dlouhy, slabe zarici ohon po jeji zastinene strane. Zhoubne vypary fluoru, jedovaty kyslicnik uhlicity, nehybna hustota inertnich plynu — v takove atmosfere by ani na okamzik nemohlo nic pozemskeho existovat.
Z luna planety cnely ostre vrcholy, hrany i kolme zubate steny kamennych masivu, rudych jako cerstve rany, nebo zase propastne cernych. V nahornich lavovych rovinach, oslehanych zurivymi vichry, zely trhliny a prolakliny, v nichz teklo roztavene magma jako zily krvaveho ohne.
Do vysky se zvedala a virila husta oblaka popelu, na osvetlene casti planety oslnive modra a neproniknutelne cerna na strane zastinene. Obrovske tisicikilometrove blesky bily do vsech stran a svedcily o tom, ze mrtva atmosfera je prosycena elektrinou.
Strasny fialovy prizrak ohromneho slunce, cerna obloha, zpola prekryta zarivym trpytem korony, a dole na planete svetle fialove kontrastni stiny v divoke zmeti skal, plamenne brazdy, zakruty a kola, ustavicna zare zelenych blesku…
Stereoskopy zachytily a elektronicke filmy zapsaly vse s netecnou, nelidskou presnosti.
Lec za pristoji stal zivy cit cestovatelu, protest rozumu proti nesmyslnym silam zmaru a hromadeni mrtve hmoty, vedomi, jak nepratelsky je tento svet besniciho kosmickeho ohne. A ctyri lide, zhypnotizovani nebyvalou podivanou, povzbudive na sebe pohledli, kdyz hlas oznamoval, ze Parus leti ke ctvrte planete.
Za nekolik vterin uz narustala pod bocnymi teleskopy rakety posledni okrajova planety Vegy, velika asi jako Zeme. Parus prudce klesal. Bylo zrejme, ze se cestovatele rozhodli stuj co stuj prozkoumat posledni planetu, posledni nadeji, ze objevi svet, ne-li krasny, tedy aspon vhodny pro zivot.
Erg Noor se pristihl, ze v duchu pripustil sluvko „aspon“. Stejne asi uvazovali ti, kdo ridili Parus a
