dokonale izolaci od ostatnich lidi, musili preckat cestovatele pet tydnu karanteny. Za ten cas je odborni lekari peclive vysetri, aby neprenesli nejakou novou infekci. Nebezpeci bylo velike, nedalo se podcenovat. Proto kazdy, kdo pristal na jinych, trebas neobydlenych planetach, musil se procedure podrobit, i kdyby prebyval na hvezdoletu sebedele. Vedecti pracovnici sanatoria prozkoumavali i vnitrek rakety, nez stanice vydala povoleni k odletu na Zem. Planety jako Venuse, Mars a nektere asteroidy, ktere lidstvo ovladlo uz davno, mel vlastni karantenni stanice.
Pobyt v sanatoriu byl prijemnejsi nez ve hvezdoletu. Byly tu laboratore, kde se lide mohli zamestnat, koncertni sine, lazne kombinovane z elektriny, hudby, vody a vlnoveho chveni, i kazdodenni prochazky v lehkych skafandrech po horach v okoli sanatoria. A bylo tu konecne spojeni s rodnou planetou; nebylo sice pravidelne, ale stacilo pet hodin, aby zprava dostihla Zemi!
Nizin silikolovy sarkofag prenesli se vsi opatrnosti do sanatoria. Erg Noor a Eon Tal opustili Tantru posledni. Slo se jim lehko, i kdyz se zatizili, aby pri chuzi nevyskakovali do vyse, protoze planetka mela malou pritazlivost.
Osvetlovace kolem pristavaci plochy zhasly. Triton vyplul na osvetlenou stranu Neptuna. At svetlo, ktere Neptun odrazel, bylo sebeponurejsi, prece giganticke zrcadlo obrovske planety, vzdalene od Tritona jen tri sta padesat tisic kilometru, rozptylovalo tmu a vytvarelo na druzici svetly soumrak, podobny jarnimu stmivani ve vysokych zemskych sirkach. Triton obihal kolem Neptuna proti smeru jeho rotace od vychodu k zapadu skoro za sest pozemskych dnu a jeho „denni“ intervaly trvaly priblizne sedmdesat hodin. Za tu dobu se Neptun stacil ctyrikrat otocit kolem sve osy, a prave v teto chvili bezel zretelny stin druzice pro zamlzenem kotouci.
Nacelnik i biolog uvideli skoro soucasne malou raketu daleko od kraje nahorni plosiny. Nebyl to hvezdolet s vydutou zadni polovinou a s vysokym hrebenem stabilizatoru. Soude podle velmi ostre spice a uzkeho trupu, musi to byt planetolet, ale na rozdil od znamych typu mela rakety na zadi silny prstenec a nahore dlouhy vretenovity nastavec.
„Jeste jedna raketa na karantene?“ rekl polotazave Eon Tal. „Ze by Rada zmenila svuj obycej…?“
„Nevysilat nove kosmicke vypravy, dokud se nevratil drivejsi?“ ozval se Erg Noor. „Opravdu, my jsme dodrzeli lhutu, ale zprava, kterou jsme meli odeslat ze Zirdy, zpozdila se o dva roky.“
„Treba je to vyprava na Neptun?“ minil biolog.
Usli dva kilometry k sanatoriu a vystoupili na sirokou terasu, zdobenou rudym cedicem. Na cernem nebi prezaroval ostatni hvezdy maly kotoucek Slunce, ktery byl z polu nerotujici druzice dobre viditelny. Kruty stosedmdesati stupnovy mraz citili pres vyhrevne skafandry jako obvykly chlad zemske polarni zimy. Shora se pomalu sypaly tezke vlocky zmrzleho cpavku ci kyslicniku uhliciteho a v nehybne atmosfere dodavaly okoli klid a mir pozemskeho snezeni.
Erg Noor a Eon Tal hledeli ocarovane na padajici vlocky, jako kdysi jejich predkove v mirnych pasmech, pro ne snih znamenal konec zemedelskych praci. I jim zdejsi neobvykly snih oznamoval konec utrap a putovani.
Biolog veden podvedomym citem vztahl ruku k nacelnikovi:
„Skoncila nase dobrodruzstvi a jsme zivi a zdravi — diky vam!“
Erg Noor ucinil odmitave gesto.
„Jak to, ze jsme zdravi? A komu ja vdecim za zivot?“
Eon Tal neprisel do rozpaku.
„Verim, ze se Niza uzdravi. Zdejsi lekari chteji s lecenim zacit hned. Dostali prikaz od vedouciho laboratori pro komplexni ochrnuti, Grima Sara.“
„Vedi, co to je?“
„Zatim ne. Je vsak jasne, ze Nizu ochromil proud, ktery meni chemismus nervovych ganglii v samostatnych nervovych soustavach. Az poznaji, jak zrusit jeho nepochopitelne dlouhe pusobeni, pak divku vyleci. Prisli jsme prece na kloub trvalym psychickym paralyzam, ktere se tolik stoleti pokladaly za nevylecitelne. Tohle je neco podobneho, ale podnet prisel zvenci. Az provedou pokusy s mymi zajatci, at uz zivymi nebo mrtvymi, bude mi i ruka znovu slouzit.“
Nacelnik se zahanbene nachmuril. Ve svem zalu zapomnel, co vsechno pro nej biolog vykonal. To se pro dospeleho cloveka neslusi! Vztahl k biologovi ruku, a oba si vyjadrili vzajemne sympatie muznym stiskem.
„Domnivate se, ze vrazedne organy cernych meduz i odporneho krize jsou stejne?“
„Nepochybuji o tom. Zaruka je ma ruka…“ biolog nepostrehl nahodny kalambur. „V nahromadeni a modifikaci elektricke energie se projevila obecna zivotni prizpusobivost cernych tvoru, jejichz planeta je bohata na elektrinu. Jsou to zjevni dravci, ale zatim nevime, koho napadaji.“
„Avsak vzpomente si, co se s nami vsemi stalo, kdyz Niza…“
„To je neco jineho. Dlouho jsem o tom premyslel. Kdyz se objevil straslivy kriz, zaznel velmi silny ultrazvuk, ktery zlomil nase vedomi. V cernem svete jsou i zvuky cerne, neslysitelne. Stvura nejprve ultrazvukem potlaci vedomi, a pak pusobi hypnozou, ktera je daleko mocnejsi nez u nasich vyhynulych obrovskych hadu, na priklad anakondy. To nas malem zahubilo, nebyt Nizy…“
Nacelnik pohledl na vzdalene Slunce, ktere ted sviti i na Zemi. Slunce, vecna nadeje cloveka uz v dobach predhistorickeho zivoreni uprostred nelitostne prirody. Slunce, zosobneni jasne sily rozumu, pred nimz prcha tma a nocni prisery. A radostna nadeje provazela Erga po cely zbytek cesty…
Vedouci stanice na Tritonu prisel za Ergem do sanatoria. Zeme volala nacelnika a pritomnost vedouciho v zakazanych mistnostech karanteny znamenala konec izolaci i blizky konec trinactileteho putovani Tantry. Nacelnik se brzy vratil, jeste soustredenejsi nez obvykle.
„Vyletime jeste dnes. Pozadali mne, abych vzal sest lidi z planetoletu Amat, ktery tu nechaji pro vyuziti rudnych lozisek na Plutu. Nalozime vypravu i s materialy, ktere na Plutu nashromazdila.“
„Jejich sesticlenna skupina vybavila obycejny planetolet modernejsim zarizenim a vykonala nesmirne odvazny cin. Ponorili se na dno pekla, pod Plutovu hustou atmosferu z neonu a metanu. Leteli v bourich amoniakoveho snehu, riskujice, ze se co chvili rozbiji ve tme o kolosalni spice ocelove tvrdeho ledu. Podarilo se mi objevit oblast, kde se zdvihaly hole vrchy. Plutovo tajemstvi se konecne vyresilo: planeta nepatri k nasi slunecni soustave. Slunce ji zajalo na sve pouti Galaxii. Proto ma Pluto mnohem vetsi hmotu nez ostatni vzdalene planety. Vyzkumnici odkryli zvlastni nerosty z uplne ciziho sveta. Jeste dulezitejsi vsak je, ze na jednom z horskych hrebenu nasli zbytky rozpadlych staveb, ktere svedci o jakesi prastare civilizaci. Udaje pozorovatelu se musi ovsem proverit. Je treba mit dukazy, ze svatebni materialy zpracovaly rozumne bytosti… Je to vsak obdivuhodny cin. Jsem pysny na to, ze nas hvezdolet dopravi hrdiny na Zem, a nemohu se dockat, az je uslysim vypravet. Karantena jim skoncila pred tremi dny…“ Erg Noor se unavil dlouho reci a zmlkl.
„Vzdyt je to uplny protimluv,“ vykrikl Pur Chiss.
„Protimluv je matkou pravdy,“ odpovedel astronomovi klidne starym prislovim Erg Noor. „Je cas pripravit Tantru.“
Osvedceny hvezdolet se lehce odpoutal od Tritona a vznesl se gigantickym obloukem, kolmym k rovine ekliptiky. Primo k Zemi letet nemohl, nebot zadna raketa by neusla zkaze v sirokem pasmu meteoru a asteroidu. Byly to ulomky z rozbiteho Faetona, planety, ktera kdysi obihala mezi Marsem a Jupitere, a rozpadla se vlivem pritazlivosti obra slunecni soustavy. Erg Noor pridaval rychlost. Nehodlal vezt hrdiny na Zem stanovenych dvaasedmdesat dnu, rozhodl se, ze vyuzije ohromne sily hvezdoletu a pri minimalni spotrebe anamezonu doleti na Zem za padesat hodin.
Prostorem k hvezdoletu pronikaly prenosy ze Zeme, planeta zdravila viteze nad tmou zelezne hvezdy a ledovym Plutem. Hudebni skladatele komponovali na pocest Tantry i Amatu romance a symfonie.
Vesmir hrmel viteznymi melodiemi. Stanice na Marsu, Venusi a na asteroidech volaly raketu a pripojovaly sve akordy k spolecnemu choru na oslavu hrdinu.
„Tantra, Tantra“ — zaznel konecne hlas ze stanoviste Rady — „pristane na El Chomre!“
A hvezdolet se ritil proslunenou zemskou atmosferou k severni Africe, kde misto byvale pouste stalo ustredni kosmicke letiste.
Siroka veranda, obracena na jih k mori, mela steny z pruzracne plasticke hmoty. Blede stropni osvetleni nekonkurovalo mesicni zari, ale doplnovalo ji a propujcovalo stinum mekci tony. Na verande se shromazdili skoro vsichni clenove morske expedice. Jenom nejmladsi pracovnici dovadeli v mori. Prisel i malir Kart San se svou krasnou modelkou. Nacelnik expedice Frit Don, potrasaje dlouhymi svetlymi kaderemi, vypravel o prohlidce kone, ktereho objevila Miiko. Aby se zjistila pretlakova vaha, bylo treba vedet, z jakeho materialu je socha. Vysledky byly prekvapujici. Pod horni slitinovou vrstvou se objevilo ciste zlato. Kdyby byl ten kun lity, dosahla by jeho vaha ctyr set tun. Aby se takovy kolos mohl vyzvednout, bylo zapotrebi ohromnych lodi se zvlastnim zarizenim.
