vypadala, jako by spala klidnym, stastnym spankem. Sto generaci zdraveho, cisteho a syteho zivota predku vytribilo do umelecke dokonalosti pruzne a pevne linie Nizina tela, jez bylo nejkrasnejsim vytvorem mocneho pozemskeho zivota. Lide davno vedeli, ze jejich udelem se stala planeta bohata na vodu. Voda podporovala bujny rostlinny zivot, a ten zas vytvarel ohromne zasoby volneho kysliku. Tehdy jako mocny prival zaplavil zemi zivocisny zivot, ktery se po mnoho set milionu let postupne zdokonaloval, az se objevila myslici bytost — clovek. Giganticky historicka zkusenost s rozvojem zivota na nescetnych jinych planetarnich soustavach ukazala, ze cim obtiznejsi a zdlouhavejsi byla slepa evolucni cesta vyberu, tim nadhernejsi byly formy nejvyssich myslicich bytosti, tim propracovanejsi byl ucelnost jejich prizpusobeni k okolnim podminkam a pozadavkum zivota, ucelnost, k niz patri i krasa.
Vsechno, co existuje, pohybuje a vyviji se po spiralovite draze. Erg Noor si jasne predstavil nejvetsi spiralu obecneho vzestupu ve vztahu k zivotu a lidske spolecnosti. Po prve s prekvapujici jasnosti pochopil, ze cim obtiznejsi jsou zivotni podminky a prace organismu jako biologickych stroju, cim trudnejsi je cesta spolecenskeho rozvoje, tim pevneji je zatocena spirala vzestupu, a tim blize k sobe maji jeji „zavity“, proto tim pomaleji probiha zivotni proces a vznikajici formy jsou beznejsi, vic se sobe navzajem podobaji.
Nemel pravdu, kdyz se honil za divukrasnymi planetami modrych slunci, a spatne ucil Nizu! Lidstvo nema letat k novym svetum, aby hledalo a objevovalo nejake neobydlene planety, ktere se usporadaly nahodne, samy od sebe, je treba promyslene, krok za krokem, po cele vetvi Galaxie uskutecnovat vitezny pochod vedeni a zivotni krasy… takove, jako je Niza…
Erg Noor v nahlem mucivem stesku klesl na kolena pred Nizinym sarkofagem v silikolu. Divcin dech byl neznatelny, rasy pod pevne zavrenymi vicky vrhaly nafialovele stiny, pootevrenymi rty probleskovaly ubelove zuby. Na levem rameni, na lokti a u korene sije bylo videt blede zamodrale skvrny, kam divku zasahl smrtonosny proud.
„Zdalipak vidis a pamatujes si neco ve svem snu?“ tazal se bolestne Erg Noor v navalu hore, cite, ze jeho vule roztava vic nez vosk, dech se krati, hrdlo stahuje.
Nacelnik vypravy si stiskl propletene prsty az mu zmodraly, jak se snazil sdelit Nize sve myslenky a vasnive ji volal do zivota a stesti. Ale rusovlasa divka zustavala nehybna jako ruzova mramorova socha, ktera s nejvyssi dokonalosti napodobila zivy model.
Lekarka Luma Lasvi vesla tise do nemocnicniho pokoje. Opatrne odhrnula zaves a uvidela nacelnika, kleciciho bez hnuti jako pomnik milionu muzu, kteri musili oplakavat sve milovane. Nezastihla tu Erga Noora po prve. Srdce ji zatrnulo prudkou litosti. Erg Chmurne povstal. Luma k nemu rychle pristoupila a vzrusene zaseptala:
„Musim si s vami pohovorit.“
Erg Noor kyvl, a mhoure oci, vysel do predni casti nemocnice. Neposadil se na zidli, jiz mu Luma nabidla, zustal stat a oprel se o stojan houboviteho zarice. Luma se pred nim naprimila v cele sve nevelke vysce, aby pro nastavajici rozhovor vypadala vetsi a dulezitejsi. Nacelnikuv pohled ji nedopral casu na pripravu.
„Vy vite,“ zacala nejiste, „ze soucasna neurologie pronikla do procesu vzniku emoci v oblastech vedomi a podvedomi dusevniho zivota. Podvedomi napomaha ucinku tlumicich leku na prastare mozkove oblasti, ktere ridi chemickou regulaci soustavy vcetne nervove soustavy a castecne i vyssi nervove cinnosti.“
Erg Noor povytahl oboci. Luma Lasvi pocitila, ze hovori prilis podrobne a zdlouhave.
„Chci rici, ze medicina ma moznost pusobit na mozkova centra, ktera ridi silne prozitky. Mohla bych…“
Zablesk pochopeni svitl v Ergovych ocich a odrazil se v letmem usmevu.
„Hodlate pusobit na mou lasku, a tak me zbavit utrpeni?“ tazal se rychle.
Lekarka sklonila hlavu.
„Nevzdam se sveho citu, i kdybych mel sebevic trpet. Utrpeni, neni-li nad lidske sily, vede k porozumeni a porozumeni k lasce — tak se kruh uzavira. Jste hodna, Lumo, ale nechci!“
A nacelnik s obvyklou raznosti zmizel za dvermi.
Se stejnym spechem jako v dobe nehody serizovali inzenyri a mechanikove znovu po trinacti letech obrazovky v ustredni ridici kabine a knihovne pro pozemske prenosy. Hvezdolet vplul do oblasti, v niz se daly zachytit radiove vlny vysilane z mohutne site Zeme a rozptylene v atmosfere.
Hlasy, zvuky, tvary a barvy rodne planety povzbuzovaly cestovatele, ale zaroven podnecovaly jejich netrpelivost, a delka kosmickeho putovani se jim zdala stale nesnesitelnejsi.
Hvezdolet volal umelou druzici 57 na obvykle vlne dalkovych kosmickych letu a astronauti cekali kazdou hodinu na ohlas teto mocne prestupni stanice, ktera spojovala Zemi s vesmirem.
Konecne volani kosmickeho korabu dostihlo Zemi.
Cela posadka bdela a neodtrhla se od prijimacu. Navrat do zivota po trinacti pozemskych a deviti zavislych letech, kdy nemeli spojeni s Otcinou! Lide dychtive ocekavali zpravy ze Zeme, a prostrednictvim celosvetove site diskutovali o dulezitych otazkach, ktere se jako obvykle predkladaly vsem zajemcum.
Nahodne zachyceny navrh pudoznalce Cheba Ura vyvolal sestitydenni diskusi a nejslozitejsi vypocty.
„Diskutujte o navrhu Cheba Ura!“ hrimal hlas ze Zeme. „Vsichni, jejichz mysleni a prace se nesou timto smerem, vsichni, kdo mate shodne nazory ci zaporna stanoviska, reknete sve slovo!“
Jak radostne znela cestovatelum obvykla formule, vyzyvajici k rozsahle diskusi! Cheb podal v Rade Astronautiky navrh na systematicky pruzkum planet modrych a zelenych slunci. Podle jeho mineni jsou to svety s mocnym silovym zarenim, ktere muze chemicky stimulovat v zemskych podminkach netecne mineralogicke struktury v boji proti entropii, to znamena podnecovat je k zivotu. Zvlastni formy zivota, slozene z nerostu tezsich nez plyny, budou aktivni pri vysokych teplotach a pri pronikave radiaci hvezd vyssich spektralnich trid. Cheb pokladal neuspech vypravy na Siria, kde se neobjevily sebemensi znamky zivota za zcela logicky, protoze rychle rotujici hvezda byla podvojna a nemela silne magneticke pole. Nikdo se neprel s Chebem Urem, ze podvojne hvezdy nelze pokladat za tvurce planetarnich soustav ve vesmiru, ale podstata navrhu vyvolala zivy nesouhlas mezi posadkou Tantry.
Astronomove vypravy v cele s Ergem Noorem vypracovali zpravu a vysilali ji jako nazor prvnich lidi, kteri videli Vegu ve filmu natocenem posadkou Parusu.
A Pozemstane nadsene poslouchali hlas z blizici se rakety.
„Tantra nesouhlasi s vyslanim vypravy podle navrhu Cheba Ura. Modre hvezdy opravdu vyzaruji na jednotku povrchu svych planet takove mnozstvi energie, ze by stacila pro zivota tezkych sloucenin. Ale kazdy zivy organismus je filtr a zasobarna energie, ktere odporuji druhemu zakonu termodynamiky cili entropie vytvarenim struktury slozitou skladbou jednoduchych molekul nerostu a plynu. Takova skladba muze vzniknout jen v nesmirne dlouhem procesu historickeho vyvoje, pri dlouhodobych a stalych fyzickych podminkach. Na planetach velmi zhavych hvezd prave stale podminky nejsou, protoze narazy a vichrice nejsilnejsiho zareni rychle rozrusuji slozite slouceniny. Tam nic dlouho neexistuje a ani nemuze existovat, prestoze nerosty ziskavaji nejpevnejsi krystalickou strukturu a kubickou atomovou mrizkou.
Podle mineni Tantry Cheb Ur opakuje omezene predstavy starovekych astronomu, kteri nepochopili dynamiku planetarniho vyvoje. Kazda planeta ztraci sve lehke latky, jez unikaji do prostoru a rozptyluji se. Obzvlast velka ztrata lehkych prvku vznika pri silnem zahrivani a pronikavem tlaku zareni modrych slunci.“
Tantra uvedla radu prikladu a nakonec vyjadrila presvedceni, ze proces „zhutnovani“ planet okolo modrych hvezd neda vzniknout zadnym formam zivota.
Druzice 57 predala namitky vedcu z rakety primo do observatore Rady.
Konecne nadesel okamzik, na ktery tak netrpelive cekali Ingrid Ditra, Kej Ber a samozrejme i vsichni clenove vypravy. Tantra zacala zpomalovat subsvetelnou rychlost, minula ledove pasmo slunecni soustavy a blizila se k raketove stanici na Tritonu. Nepotrebovala uz tak velikou rychlost — kdyby od Neptunovy druzice letela devet set milionu kilometru za hodinu, dostihla by Zemi za necelych pet hodin. Ale aby se hvezdolet rozjel naplno, potreboval tolik casu, ze by raketa letici z Tritonu minula slunce a znacne by se od neho vzdalila.
Aby neztraceli drahocenny anamezon a raketa se nezatezovala slozitym zarizenim, letaly uvnitr soustavy iontove planetolety. Jejich rychlost neprevysovala osm set tisic kilometru za hodinu pro vnitrni planety a pul tretiho milionu kilometru pri letech na nejvzdalenejsi planety vnejsi. Cesta z Neptunu k Zemi trvala obvykle dva a pul az tri mesice.
Triton byla obrovita druzice, o malo mensi nez giganticke Jupiterovy mesice Ganymed a Kallisto, nebo planeta Merkur. Proto mel tenkou vrstvu atmosfery, slozenou prevazne z dusiku a kyslicniku uhliciteho.
Erg Noor pristal s hvezdoletem a urcenem miste u Tritonova polu, pobliz rozlozitych kopuli stanicni budovy. Na nahorni rovine vedle strmeho svahu s podzemnimi stavbami zarilo sklenene karantenni sanatorium. Zde, v
