prohledavali povrch planety mocnymi teleskopy.
„Aspon…!“ Dve slabiky, ktere znamenaly konec snu o prekrasnych svetech kolem Vegy, konec nadejim, ze najdou planety jako skvostne perly na dne vesmiru, kvuli nimz se dobrovolne odhodlali k ctycicetiletemu vezeni v rakety, a vic nez na sedesat let opustili rodnou Zemi.
Ale Erg Noor, zaujaty podivanou, na to hned nepomyslil. V hloubi polokulovite obrazovky sledoval uhanejici povrch nesmirne vzdalene planety. K velike litosti cestovatelu, zemrelych i zivych, planeta se podobala Marsu, blizkemu sousedu Zeme. Tataz tenka pruzracna slupka atmosfery s cernozelenym, vzdy bezoblacnym nebem, stejne rovne, puste souse s retezy zvetralych hor, Rozdil byl jen v tom,ze na Marsu panoval v noci spalujici mraz a denni teploty se prudce stridaly. Byly tam mocaly podobne obrovskym louzim, ktere se vyparovaly temer do sucha, malokdy se objevil slaby dest nebo jinovatka, zivorily tam odumrele rostliny a podivna malatna zvirata, zaryta do zeme.
Zde zarici plamen modreho slunce zahrival planetu tak, ze cela dychala zarem jako nejzhavejsi pouste na Zemi. Nepatrne mnozstvi vodnich par vystupovalo k hornim vrstvam ovzdusi a rozsahle roviny stinily jen chomace tepelnych proudu, ktere bez ustani rozvirovaly atmosferu. Planeta se otacela rychle jako vsechny ostatni. Nocni chlad rozsypal horniny v more pisku. Oranzovy, fialovy, zeleny, blankytny a oslnive bily pisek zaplavoval planetu v obrovskych skvrnach, ktere z dalky vypadaly jako more ci vrstvy zdanliveho rostlinstva. Zvetrala pohori, vyssi nez na Marsu, ale stejne mrtva, byla pokryta leskle cernou nebo hnedou vrstvou. Modre slunce s mocnym ultrafialovym zarenim rozrusovalo mineraly, odparovalo lehke prvky.
Zdalo se, ze svetle pisecne plane hori plamenem. Erg Noor si vzpomnel, ze za starych dob, kdy vedci tvorili jenom nepatrnou skupinu obyvatel Zeme, spisovatele a umelci snili o lidech na jinych planetach, kteri by mohli zit pri vysoke teplote. Bylo to poeticke a krasne, upevnovalo to viru v moc lidske prirozenosti. Obyvatele planet v ohnivem dechu modrych slunci, vitajici sve bratry ze Zeme…! Na mnoho lidi vcetne Erga Noora silne zapusobil obraz, ktery videli v muzeu na vychode Jizniho obytneho pasma: plan ohnive fialoveho pisku s mlznym oparem na obzoru, bezbarve zhave nebe, a pod nim nevyrazne lidske postavy v ohnivzdornych skafandrech, vrhajici ostre modrocerne stiny. Strnuli uzasem stali na rohu jakesi kovove budovy, rozzhavene skoro do bela. Vedle bylo videt nahou zenu s rozpustenymi rudymi vlasy. Svetla plet v oslnujicim svetle ji zarila pronikaveji nez pisek, fialove a malinove cervene stiny zduraznovaly kazdou linii vysoke ztepile postavy, stojici jako prapor vitezneho zivota nad silami vesmiru.
Byl to odvazny, ale uplne nerealny sen, odporujici vsem zakonum biologickeho rozvoje, ktere lide v epose Okruhu prozkoumali mnohem hloubeji, nez v dobe, kdy obraz vznikl.
Erg Noor sebou trhl, kdyz se proti nemu zacal prudce priblizovat povrch planety. Neznamy pilot ridil Parus na sestup. Docela blizko plynuly pisecne presypy, cerne skaly, zaplavy jakychsi zarivych zelenych krystalu. Hvezdolet metodicky obletaval planetu po spirale od polu k polu. Nikde ani sebemensi priznak vody nebo aspon nejprimitivnejsich forem rostlinneho zivota. Opet „aspon…!“
Samota vyvolavala stesk, raketa v mrtvych dalkach zapadla do moci ohnive modre hvezdy… Erg Noor se vzival do nadeji lidi, kteri nataceli film, kdyz zkoumali planetu a hledali aspon stopy minuleho zivota. Kazdy, kdo letal na puste, mrtve planety, kde nebyla voda ani atmosfery, dobre zna to usilovne patrani po domnelych rozvalinach, po zbytcich mest a staveb v nahodne seskupenych trhlinach, pustych skalach a strzich mrtvych hor, ktere nikdy nepoznaly zivot.
Na obrazovce rychle mijel spaleny povrch ciziho sveta, kde valy jen prudke vichry a neexistoval sebemensi stin. Kdyz si Erg Noor uvedomil, ze je veta po davnem snu, snazil se pochopit, jak mohla vzniknout nespravna predstava o sezehlych svetech modre hvezdy.
„Nasi pratele na Zemi budou zklamani, az se to dozvi,“ rekl potichu biolog, jenz se priblizil k nacelnikovi. „Po mnoha tisicileti se miliony pozemstanu divaly na Vegu. Za letnich noci vsichni mladi zamilovani a roztouzeni na severni polokouli obraceli zraky k obloze. Zariva modra Vega stoji v lete temer v zenitu — kdo by se ji neobdivoval? Lide toho vedeli dost o hvezdach uz pred nekolika tisici lety. Netusili vsak, ze planety vznikaly skoro u kazde hvezdy s pomalou rotaci a silnym magnetickym polem, tak jako temer kazda planeta ma svou druzici. Nevedeli o tomto zakonu, ale snili o spolubratrich na jinych svetech, a predevsim na planetach modreho slunce Vegy. Vzpominam si na preklady z jakehosi stareho jazyka o lidech polobozich z modre hvezdy.“
„Po tom, co hlasil Parus, byla Vega mym snem,“ obratil se k Eonu Talovi nacelnik. „Ted je jasne, ze tisicileta touha po vzdalenych a nadhernych svetech zastrela oci mne i spouste rozumnych a vaznych lidi.“
„Jak byste dnes desifroval Parusovu zpravu?“
„Jednoduse. Ctyri planety Vegy jsou puste a bez zivota. Nic neni krasnejsi nez Zeme. Jake stesti, az se vratime!“
„Mate pravdu!“ zvolal biolog. „Proc to nikoho nenapadlo driv…?“
„Mozna, ze napadlo, ale ne nas, astronauty, a zrejme ani ne Radu, avsak slouzi nam to jen ke cti, protoze v zivote vitezi smely sen, a ne skepticka deziluze!“
Let kolem planety na obrazovce skoncil. Nasledovaly zapisy automaticke stanice, ktera analyzovala podminky na povrchu planety. Pak se rozlehl mocny vybuch; to svrhli geologickou bombu. K hvezdoletu doletlo obrovske mracno mineralnich castic, Zavyla cerpadla, jez zachycovala prach do filtru bocnych sacich kanalu. Vzorky mineralniho prachu z pisku a hornin se ukladaly do silikolovych zkumavek, zatim co vzduch hornich vrstev atmosfery se lapal do kremikovych banek. Parus se vydal na zpatecni tricetiletou cestu, ale nebylo mu souzeno, aby ji dokoncil. Ted jeho pozemsky druh nese lidem vsechno, co se podarilo s takovymi obtizemi a trpelivosti zmizelym cestovatelum ziskat…
Sest dalsich civek se zapisy bylo urceno pro specialni studium astronomu na Zemi a nejpodstatnejsi udaje k vysilani pro Veliky Okruh.
Prohlizet filmy o dalsich osudech Parusu, o jeho tezkem boji s poruchou, s hvezdou T, a zvlaste zvukovy zaznam z posledniho kotouce, k tomu uz nikdo z pritomnych nemel chuti. Jejich vlastni prozitky byly dosud prilis silne. Rozhodli se, zer prohlidku odlozi az do pristiho pravidelneho budicku cele posadky. Preplneni dojmy, clenove dozorci sluzby si odesli odpocinou a zanechali nacelnika v ustredni ridici kabine.
Erg Noor uz nepremyslel o znicenem snu. Snazil se zhodnotit horke drobty poznani z Parusovy a sve vypravy, ktere prinesou lidstvu za cenu nesmirnych obeti a usili. Nebo mu dobre vysledky pripadaji trpke jen z velikeho rozcarovani?
Erg Noor poprve myslil na prekrasnou rodnou planetu jako na nevycerpatelny zdroj jemnych, po poznani touzicich lidi, kteri se osvobodili od tezkych starosti, od nebezpecenstvi prirody i primitivni spolecnosti. Bolesti, tapani, neuspechy, omyly a zklamani zustaly i v epose Okruhu, ale prenesly se do nejvyssi tvurci sfery ve vede, umeni i vystavbe. Jen pohnani a tvorive praci vdeci Zeme za to, ze se zbavila hruz hladu, prelidneni, infekcnich nemoci na nebezpecnych zvirat. Je zachranena pred vycerpanim paliv, pred nedostatkem uzitecnych chemickych prvku i predcasne slabosti a smrti lidi. A ty nepatrne utrzky znalosti, ktere Tantra priveze, jsou take prinosem k mohutne myslenkove lavine, jez s kazdym desetiletim postoupi uspesne kupredu v rizeni spolecnosti a poznavani prirody.
Erg Noor otevrel sejf cestovniho zurnalu Tantry a vynal z neho krabicku s kovem ze spiraloveho disku, ktery objevili na cerne planete. Tezky ulomek zariveho azuru prilnul pevne k dlani. Erg vedel, ze na rodne planete ani na jejich sousedech ve slunecni soustave ci na nejblizsich hvezdach podobny kov neexistuje. To je dalsi, snad nejdulezitejsi zprava, krome zvesti o zahube Zirdy, kterou dovezou Zemi a Okruhu.
Zelezna hvezda je velmi blizko Zeme, a vyda-li se na cernou planetu specialne pripravena vyprava, nebude to po zkusenostech Parusu a Tantry tak nebezpecne, i kdyby ve vecne tme existovalo sebevic cernych krizu a meduz. Pri otevirani spiraloveho disku sklidili nezdar. Kdyby byli meli cas, aby si cely podnik dobre promyslili, pochopili by uz tenkrat, ze obrovska spiralovita roura je soucasti hnaciho systemu rakety.
Nacelnikovi vytanuly na mysli udalosti posledniho osudneho dne, Niza, ktera ho zastitila, kdyz bezmocne upadl blizko cerneho prizraku. Kratce trval jeji mlady cit, v nemz se hrdinska oddanost davnovekych zen pojila s otevrenou a rozumnou statecnosti soudobe epochy.
V pozadi neslysne stanul Pur Chiss, aby vystridal nacelnika ve sluzbe. Erg Noor vysel do knihovni laboratore, ale nezamiril hlavnim koridorem k spacim kabinam, nybrz otevrel tezke dvere do nemocnicniho pokoje.
Rozptylene svetlo pozemskeho dne se chvilemi zatrpytilo na silikolovych prihradkach s leky a nastroji, odrazelo se od kovu rentgenove aparatury a pristroju pro umele dychani a krevni obeh. Nacelnik odhrnul tezky zaves, ktery splyval se stropu, a ocitl se v poloseru. Slabe osvetleni pripominalo svit luny, ale ruzovy kristal silikolu mu dodaval teply ton. Dva tiratronove stimulatory, zapojene pro pripad nenadaleho kolapsu, bzucely skoro neslysne a podporovaly srdecni tep ochrnute divky. Pod priklopem v ruzove stribritem svetle lezela nehybna Niza a
