vesmiru, aby vykonal hrdinny objevitelsky cin, a uz se nevrati — budiz! Ale moci se aspon na okamzik dozvedet, co s nim je, pomoci mu laskavou myslenkou, pozdravem!
Veda mlcela. ‘Cara vycitila, ze tu neco neni v poradku, prestala zpivat, vyskocila, hodila kytaru maliri a pristoupila se sklopenou hlavu k nehybne svetlovlase zene.
Veda se usmala.
„Zatancete mi, Caro!“
Divka poslusne prikyvla, ale Frit Don zasahl:
„S tancovanim pockame, hned zacne prenos!“
Na strese se vysunul tubus teleskopu a zvedl do vysky dve zkrizene kovove plochy, na jejichz vrcholu byl kovovy kruh s osmi polokoulemi. Mistnost se naplnila silnymi zvuky.
Vysilani zacalo pohledem na nove spiralove mesto v severnim obytnem pasmu. Mezi budovateli mest prevladaly dva smery architektury, z nichz jeden byl pro mesta v podobe jehlanu, druhy v podobne sroubove spiraly. Mesta se stavela v oblastech, kde se soustredovala obsluha automatickych zavodu, zarucujicich lidem vyhodne zivotni podminky. Pruhy tovaren se stridaly s prstenci luk a haju, a jako mezikruzi obklopovaly mesto, ktere vzdy ustilo k mori nebo k velikemu jezeru.
Mesta se budovala na pahorcich a navrsich, nebot domy stoupaly terasovite, takze kazde pruceli se naplno otviralo slunci, vetru, obloze a hvezdam. Pri vnitrni strane budov byly strojirny, skladiste, rozdelovny, dilny a kuchyne, ktere casto vedly hluboko do podzemi. Privrzenci pyramidalnich mest pokladali za prednost jejich nevelkou vysku pri znacne kapacite, zatim co stavitele spiralovych mest zdvihali sva dil vic nez kilometr vysoko. Pred ucastniky morske vypravy se vynorila mocne zatocena spirala, zarici na slunci miliony opalizujicich sten z plasticke hmoty, porcelanovymi hranami konstrukci z taveneho kamene a vyztuhami z lesteneho kovu. Kazdy jeji zavit se od kraje ke stredu mirne zvedal. Masivy budov oddelovaly hluboke vertikalni vyklenky. V zavratne vysce visely lehke mosty, balkony a vybezky zahrad, jiskrive pruhy podpernych sloupu spadaly az k zakladum, kde se mezi tisici arkadami zvedala siroka schodiste. Jimi se slo ke stupnovitym parkum, ktere se paprskovite rozbihaly k prvnimu pasmu hustych haju. Take ulice se tocily spiralovite a byly bud visute na obvodu mesta, nebo vnitrni pod pruzracnymi pristresky. Nejezdily na nich zadne povozy, nepretrzite rady transporteru se skryvaly v podelnych vyklencich.
Po ulicich rychle chodili temperamentni, vazni i usmevavi lide, jini se prochazeli pod podloubimi nebo vyhledavali samotu na utulnych mistech, jichz tu byly tisice prostred kolonad, na prechodech schodist, i ve visutych zahradach na terasovych strechach…
Pohled na mohutne mesto netrval dlouho, protoze zacala mluvena cast programu.
„Stale jeste trva diskuse o navrhu, ktery byl predlozen Akademii Smerovych Zareni,“ promluvil clovek na obrazovce, „aby linearni abecedu nahradil elektronicky zapis. Navrh se nesetkava se vseobecnym souhlasem. Hlavni prekazkou je slozitost ctecich pristroju. Kniha prestava byt pritelem, ktery cloveka vsude provazi. Pres vsechnu zdanlivou vyhodnost bude navrh zamitnut.“
„Dlouho diskutovali!“ poznamenal Ren Boz.
„Byly dulezite duvody pro i proti,“ ozval se Dar Veter. „Na jedne strane vabiva jednoduchost zapisu, na druhe strane obtiznost cteni!“
Clovek na obrazovce pokracoval:
„Potvrzujeme vcerejsi zpravu: sedmatricata mezihvezdna vyprava se ozvala. Vraceji se…“
Dar Veter ztuhl, ohromen protichudnymi pocity. Pohledem ze strany uvidel, jak Veda Kong vytrestila oci a pomalu vstala. Zbystrenym sluchem zachytil jeji preryvany dech.
„…od kvadratu ctyri sta jedna, a raketa prave opustila minus pole jednu setinu parseku od Neptunovy obezne drahy. Vypravu zdrzelo setkani s cernym sluncem. Nikdo z lidi nezahynul. Rakety ma rychlost — koncil hlasatel — asi pet sestin absolutni jednotky. Stanice na Tritonu ocekava vypravu za jedenact dnu. Cekejte na zpravy o skvelych objevech!“
vysilani pokracovalo. Nasledovaly dalsi novinky, ale nikdo uz je neposlouchal. Vsichni obklopili Vedu, aby ji blahoprali.
Usmivala se, tvare ji horely a v hloubce oci se tajil neklid. Pristoupil Dar Veter. Veda ucitila pevny stisk ruky, jez se ji stal tak potrebnou a blizkou. Stretla se s primym pohledem. Uz davno se tak nedival. Vedela o smutnem hrdinstvi, ktere prostupovalo jeho drivejsi vztah k ni. A vedela, ze ji v tomto okamziku necte ve tvari jen radost…
Dar Veter pustil tise jeji ruku, usmal se svym jasnym, nenapodobitelnym usmevem a odesel. Pratele z morske expedice zive debatovali o zprave. Veda zustal v krouzku lidi, hledic ukosem za Darem. Videl, jak k nemu pristoupila Evda Nal a za chvili se pripojil Ren Boz.
„Je treba najit Mvena Mase, on jeste nic nevi!“ zvolal Dar Veter, jako by si nahle vzpomnel. „Pojdte se mnou Evdo! I vy, Rene!“
„Ja take,“ pristoupila Cara Nandi. „Smim?“
Pustili se k tise splouchajicim vlnam. Dar Veter se zastavil, nastavuje tvar chladnemu zavanu od more, a zhluboka povzdechl. Kdyz se otocil, stret se s pohledem Evdy Nal.
„Odjedu ihned, nebudu se uz vracet do domu,“ odpovedel ji na nevyslovenou otazku.
Evda ho vzala pod pazi. Nejakou dobu sli vsichni mlcky.
„Premyslela jsem, zda je to nutne,“ zaseptala Evda. „Urcite je. Mate pravdu. Kdyby Veda…“
Evda zmlkla, ale Dar Veter ji chapave stiskl dlan a prilozil ke sve tvari, Ren Boz sel v patach za nimi, odtahuje se bedlive od Cary, ale ta se jen ukosem divala velkyma ocima a s tajenym posmeskem kracela vedle neho. Evda se skoro neslysne rozesmala a znenadani podala fyzikovi volnou ruku. Chopil se ji dravym pohybem, ktery u tak ostychaveho cloveka pusobil komicky.
„Kde ale budeme hledat vaseho pritele?“ Cara se zastavila tesne u vody.
Dar Veter se pozorne zadival a v jasnem svitu mesice uvidel zretelne otisky nohou na mokrem pisku. Stopy pokracovaly ve stejnych vzdalenostech a jejich poloha byla tak symetricka a geometricky pravidelna, jako by je vytiskl stroj.
„Sel tam,“ Dar ukazal k velikym kamenum.
„Ano, to jsou jeho stopy,“ potvrdila Evda.
„Proc jste si tak jista?“ zapochybovala Cara.
„Podivejte se na ty pravidelne kroky, tak chodili praveci lovci, nebo ti, kdo zdedili jejich rysy. A ja si myslim, ze Mven Mas pres vsechnu svou ucenost ma k prirode blizsi vztah nez kdokoli v nas… Nevim, jak vy, Caro?“ Evda se obratila k zamyslene divce.
„Ja? Kdepak!“ A ukazujic kupredu, vykrikla: „Tamhle je!“
Na nejblizsim kameni se objevila mohutna postava Africana, lesknouci se v mesicni zari jako uhlazeny cerny mramor. Mven maval rukama, jako by nekomu vyhrozoval. Svaly mohutneho tela se vzdouvaly a prevalovaly jako pahorky pod lesklou kuzi.
„Vypada jako duch noc z detskych pohadek! Zaseptala Cara vzrusene.
Mven Mas postrehl blizici se skupinku, seskocil s utesu a objevil se uz obleceny. Dar Veter mu strucne vypravel, co se prihodilo a Mven si pral hned videt Vedu Kong.
„Jdete tam s Carou,“ rekla Evda, „my zde jeste chvili zustaneme…“
Dar jim pokynul na rozloucenou a na Africanove tvari bylo videt, ze pochopil. V polodetskem navalu citu zacal septat davno zapomenuta slova louceni. Veter byl dojat a zamyslene odchazel, provazen mlcici Evdou. Ren Boz rozpacite preslapoval na miste, pak se obratil a odchazel za Mvenem Masem a Carou.
Dar Veter s Evdou dosli k mysu, ktery oddeloval zaliv od otevreneho more. Byla zretelne videt svetla kolem ochrannych kruhovych voru morske expedice.
Dar odstrcil pruzracnou lodku z pisku do vody a stanul pred Evdou jeste silnejsi a mohutnejsi nez Mven Mas. Mlada zena vystoupila na spicky a polibil odchazejiciho pritele.
„Vetre, budu s Vedou,“ odpovidala na jeho myslenky. „Vratime se spolu do nasi zony a tam pockame na prilet kosmicke vypravy. Dejte o sobe vedet, az se zaridite. Vzdycky vam velmi rada pomohu…“
Evda dlouho sledovala lod na stribrite vode…
Dar Veter priplul k druhemu voru, kde jeste pracovali mechanikove a spesne dokoncovali akumulatorove zarizeni. Pozadal je, aby rozsvitili tri zelena svetla do tvaru trojuhelniku.
Za puldruhe hodiny tudy letel prvni spirolet a zustal viset nad morem. Dar Veter nasedl do spusteneho vytahu, na okamzik se objevil pod osvetlenym spodkem letounu a zmizel v otvoru. K ranu uz vstupoval nedaleko
