Symfonie skoncila a Dar Veter pochopil, co mu chybelo po cele dlouhe mesice. Potreboval praci, ktera by byla blize k vesmiru, k neunavne se rozvijejici spirale lidskeho usilovani o budoucnost. Z hudebniho salu se vydal primo do hovorny a zavolal ustredni stanici pro rozmistovani prace v severni obytne oblasti. Mlady informator poznal Dara Vetra a zaradoval se.
„Dnes rano vas volali z Rady Astronautiky, ale nemohl jsem se dovolat. Hned vas spojim.“
Obrazovka zhasla, znovu zazarila a na ni se objevil nejstarsi ze ctyr sekretaru Rady Mir Om. Tvaril se velmi vazne a Vetrovi pripadal smutny.
„Stalo se velke nestesti! Zahynula druzice padesat sedm. Rada vas vola k nejtezsi praci. Posilam za vami iontovy planetolet. Bulte pripraven!“
Dar Veter zustal ohromene stat pred pohaslou obrazovkou.
Na sirokem balkonu observatore se volne prohanel vitr. Prinasel pres more ze zhave Afriky vune kvetu, vyvolavajici v srdci neklidne touhy. Mvena Mase prepadly pochyby a porad nemohl najit klid, jaky by potreboval v predvecer odpovedneho pokusu. Ren Boz mu z Tibetu oznamil, ze prestavba pristroje Kora Julla skoncila. Ctyri pozorovatele z druzice 57 byli ochotni riskovat zivoty, jen aby podporili pokus, jaky se na planete uz davno neprovadel.
Ale experiment se dal bez povoleni Rady, bez dukladneho predbezneho projednani vsech moznosti, a to dodavalo cele zalezitosti prichut zbabeleho tajnustkarstvi, ktere bylo soucasnym lidem cizi.
Veliky cil, ktery si vytkli, ospravedlnuje snad podobny postup, avsak… bylo by treba, aby duse byla uplne cista! Vznikal tu odveky lidsky konflikt mezi cilem a prostredky k jeho dosazeni. Zkusenost tisice generaci uci, ze se musi presne urcit prechodova hranice, jak se to dela repagularnim poctem pri matematickych problemech. Jak ale ziskat podobny pocet v intuici a moralce…?
Africana znepokojovala historie Beta Lona, ktery byl kdysi po cele Zemi znamym matematikem. Pred dvaatriceti lety objevil, ze nektere priznaky posuvu ve vzajemnem pusobeni mohutnych silovych poli se daji vysvetlit existenci paralelnich rozmeru. Ucinil radu zajimavych pokusu, pri kterych nechal mizet predmety. Akademie Nejvyssich Znalosti nasla v jeho teoriich chybu a vysvetlila pozorovane jevy zasadne jinak. Bet Lon byl hlava s uzasnym mozkem, ktery mu hypertrofoval na ukor moralky a omezovani vlastnich zadosti. Byl to silny, egoisticky clovek, a rozhodl se, ze bude v pokusech pokracovat se stejnym zamerenim. Aby ziskal rozhodujici dukazy, nasel si mlade dobrovolniky, kteri byli ochotni k jakemukoli hrdinstvi, jen aby poslouzili vede. Lide pri pokusech Beta Lona mizeli stejne jako predmety, ale ani jeden se neozval z „onoho sveta“ druheho rozmeru, jak urputny matematik predpokladal. Kdyz tak poslal do „nebyti“ — spravneji receno, kdyz znicil — dvanact lidi, byl postaven pred soud. Jelikoz dokazal, jak pevne byl presvedcen, ze lide putuji zivi v druhem prostoru a ze jednal jen se souhlasem svych obeti, byl odsouzen jen do vyhnanstvi. Prozil deset let na Merkuru, a pak se uchylil do samoty na Ostrove Zapomenuti. Mvenu Masovi se zdalo, ze historie Beta Lona se podoba jeho vlastni. I Bet Lon tajne provedl zakazany pokus, zalozeny na motivech, ktere veda neuznavala. Ta podobnost se Mvenovi prilis nezamlouvala.
Pozitri je pravidelne vysilani pro Okruh, a pak bude mit osm dnu volno — pro pokus.
Mven zaklonil hlavu. Hvezdy mu pripadaly zvlaste zarive a blizke. Mnohe z nich znal podle pradavnych nazvu jako stare pratele. Copak nebyly cloveku odvekymi druhy, kteri ridi jeho cesty, povznaseji myslenky a podnecuji jeho sny?
K severnimu horizontu se kloni slaba Polarka cili Gamma Cefea. V ere Rozdeleneho Sveta byla v Malem Voze, ale okrajova cast Galaxie se slunecni soustavou se otaci smerem k Cefeu. Nahore v Mlecne draze se rozklada Labut, jedno z nejzajimavejsich souhvezdi severniho nebe. Protahla uz k jihu dlouhou siji s prekrasnou podvojnou hvezdou, kterou stari Arabove nazvali Albiero. Ve skutecnosti tam jsou hvezdy tri: podvojna Albiero I, a ohromna modra hvezda Albiero II s velkou planetarni soustavou. Je od nas temer stejne daleko jako v ocase Labute obrovita bila hvezda Deneb se svitivosti ctyr tisic osmi set nasich slunci. Pri minulem vysilani nas verny pritel 61 v Labuti zachytil vystrahu z Albiera II, ktera dosla skoro o ctyri sta let pozdeji, ale byla neobycejne zajimava. Znamenity kosmicky badatel, jehoz jmeno znelo v pozemske reci jako Vlichch oz Ddiz, zahynul v souhvezdi Lyry pri setkani s nejhroznejsim nebezpecim vesmiru, s hvezdou Ooker. Pozemsti vedci ji radili do tridy E na pocest nejvetsiho starovekeho fyzika Einsteina, ktery predpovedel existenci podobnych hvezd, i kdyz se o tom pak vedly dlouhe spory, a byla dokonce stanovena konecna mez pro hmotu hvezdy, znama jako mez Candrasekharova. Ale praveky astrofyzik vychazel ve svych predpokladech jen z elementarni mechaniky pritazlivosti a z obecne termodynamiky, a vubec nevzal v uvahu slozitou elektromagnetickou strukturu hvezdnych obru i veleobru. A prave elektromagneticke sily podminovaly existenci hvezd typu E, ktere svymi rozmery konkurovaly rudym obrum tridy M, avsak lisily se od nich velkou hmotou, ktera byla priblizne stejna jako hmota Slunce. Obrovska pritazliva sila takove hvezdy zastavila vyzarovani a nedovolila svetlu, aby opustilo hvezdu a unikalo do prostoru. Takove nepredstavitelne velke tajemne masy existovaly v prostoru nekonecne dlouho a pohlcovaly ve svem nehybnem oceanu vsechno, co zachytila neodvratna chapadla jejich pritazlivosti. Staroindicka nabozenska mytologie nazyvala obdobi, kdy nejvyssi bozstvo odpocivalo, „Brahmovymi nocemi“, po nichz nasledovaly „dny“ ci obdobi tvoreni. Ve skutecnosti se to podobalo dlouhodobemu hromadeni hmoty ve hvezde, jejiz povrch se po case rozzaril na sto tisic stupnu, trebaze to nemelo zadny vztah k bohu. Konecne nastala ohromna erupce, ktera vrhala do prostoru nove hvezdy s novymi planetami. Tak se kdysi odtrhla Krabi mlhovina, jejiz prumer dnes dosahuje padesati bilionu kilometru. Vybuch mel takovou silu, jako by najednou explodoval kvadrilion nicivych vodikovych bomb z ERS.
Cerne hvezdy E se v prostoru poznaly jen podle pritazlivosti, a jestlize si hvezdolet vytycil kurs v blizkosti takoveho netvora, propadl zkaze. Nebezpecim pro kosmicke rakety byly i neviditelne infracervene hvezdy spektralni tridy T, tmava mracna velkych castic, nebo uplne vychladla telesa tridy TT.
Mven si pomyslil, ze nejvetsi revoluci pro Zemi a vsechny obydlene svety s rozumnymi bytostmi bylo vytvoreni Velikeho Okruhu. Je to predevsim vitezstvi nad casem, nad kratkou dobou lidskeho zivota, ktera nedovoli ani nam, ani ostatnim myslicim bratrim, pronikat do vzdalenych koncin vesmiru. Vysilani zprav do Okruhu je vlastne poselstvi do libovolne budoucnosti, nebot lidska myslenka v takove podobe bude pronikat stale dal do kosmickeho prostoru, dokud nedosahne jeho nejvzdalenejsich oblasti. Pruzkum velmi vzdalenych hvezd se stal realnou moznosti, je to jen otazka casu. Nedavno se k nam dostala zprava z ohromne hvezdy Gammy Tukana, vzdalene dva tisice osm set parseku. Letela vic nez devet tisic let, ale je nam srozumitelna, a desifrovali ji clenove Okruhu, jejichz zpusob mysleni je pribuzny nasemu. Jinak je tomu se zpravami z kulovych hvezdokup, ktere jsou starsi nez nase ploche soustavy, Totez plati o stredu Galaxie, kolem jejiz osy existuje hvezdne mracno s rozsahlou oblasti zivota na milionech planetarnich soustav, ktere neznaji nocni tmu, protoze je osvetluje zareni z galaktickeho centra. Odtud k nam prichazeji nepochopitelne obrazy slozitych struktur, ktere nelze nasimi pojmy vyjadrit. Akademie Nejvyssich Znalosti uz osm let nemuze nic rozlustit: Ale mozna —… Africanovi se zatajil dech nad nenadalou myslenkou — ze z blizkych soustav clenu Okruhu k nam prichazeji zpravy o vnitrnim zivote kazde obydlene planety, zatim co daleke, prastare galakticke svety nam ukazuji
Mven Mas zavolal archiv zapisu automaticke pameti a udal sifru. Na obrazovce pomalu pluly podivne obrazy, ktere prisly na Zem z kulove hvezdokupy Omegy Kentaura. Byla to druha nejblizsi hvezdokupa, vzdalena od nasi slunecni soustavy sest tisic osm set parseku. Svetlo jejich zarivych hvezd letelo dvaadvacet tisic let, nez je spatrilo oko pozemskeho cloveka.
Husta modra mlha se rozkladala v pravidelnych vrstvach s vertikalne polozenymi cernymi valci, ktere se dosti rychle otacely. Obrysy valcu se chvilemi skoro neznatelne smrstovaly a podobaly se nizkym kuzelum se spolecnou zakladnou. V tom okamziku se vrstvy modre mlhy roztrhavaly na ostre ohnive srpy, ktere se zbesilou rychlosti rotovaly kolem os kuzelu; cern se ztracela nekam do vysky, zacaly narustat ohromne, oslnive bile sloupce a za jejich sikmymi plochami vycnivaly zelene brousene spice.
Mven si mnul celo a snazil se zachytit alespon neco, co by davalo nejaky smysl.
Brousene spice na obrazovce se spiralovite ovinuly kolem bilych sloupu, znenadani se rozpadly na zaplavu kovove zaricich kouli a utvorily siroky prstenec, ktery zacal rust do sire i do vyse.
Mven Mas se tise zasmal, vypnul zapis a vratil se ke svym uvaham.
— Pro nedostatek obydlenych svetu, lepe receno pro nedostatecny styk s nimi ve vysokych sirkach Galaxie, nemuzeme se vytrhnout z temneho mracna kolem galaktickeho rovniku. Nemuzeme se povznest nad kosmicky
