prach, v nemz vezi nase Slunce i jeho sousedi. Proto poznavame vesmir obtizneji nez ostatni…
Mven pohledl k horizontu, kde pod Honicimi psy, trochu nize nez je Velky vuz, lezelo souhvezdi Kstice Bereniky „severni“ pol Galaxie. Tim smerem se otvirala cela sire galaktickeho prostoru, stejne jako na protilehlem bodu oblohy v souhvezdi Sochar, blizko zname hvezdy Fomalhaut, lezi „jizni“ pol. V okrajove oblasti, kde je Slunce, ma vetev galakticke spiraly rozpeti asi sest set parseku. Kolmo k rovine jejiho rovniku urazili bychom tri sta az ctyri sta parseku, nez bychom se dostali nad povrch obroviteho hvezdneho disku. Hvezdolet nemuze prekonat takovou vzdalenost, ale pro vysilani Okruhu to neni nic nemozneho. Zatim vsak z hvezd, ktere se ve zminenych oblastech rozkladaji, nezapojila se do Okruhu jeste ani jedina planeta…
Vecne zahady a nezodpovezene otazky by prestaly existovat, kdyby se lidstvu podarilo zvitezit nad casem, prekonat jakykoli prostor v libovolnem casovem intervalu a vstoupit nohou vladce do nekonecnych prostor kosmu. Pak nejen nase Galaxie, ale i ostatni hvezdne ostrovy by pro nas nebyly dal, nez drobne ostruvky Stredozemniho more, ktere ted sploucha dole v nocni tme. V tom je ospravedlneni troufaleho pokusu, ktery zamysli Ren Boz a uskutecni on, Mven Mas, vedouci kosmickych stanic Zeme. Kdyby mohli lepe zduvodnit pokus a ziskat svoleni Rady…
Svetla Spiralni Drahy se zmenila z oranzove na bilou. Byly dve hodiny v noci, doba zesilene dopravy. Mven si vzpomnel, ze zitra je Slavnost Plamennych Cisi, na kterou ho zvala Cara Nandi. Vedouci vnejsich stanic nemohl zapomenout na seznameni na morskem brehu, na divku s bronzove rudou pleti a s dokonale pruznymi pohyby. Byla jako kvitek uprimnosti a silnych vznetu, vzacny v epose, kdy lide prisne ovladali vlastni city.
Mven se vratil do pracovny, zavolal Institut Metagalaxie, kde se pracovalo v noci, a pozadal, aby mu na zitrejsi noc poslali stereofilmy nekolika galaxii. Kdyz slibili, vysel na strechu vnitrni fasady. Zde mel svuj pristroj pro skoky do dalky. Mven miloval tento nepopularni sport a dosahl v nem velkeho mistrovstvi. Pripevnil si popruhy od balonu s heliem, zapojil na okamzik pomocnou vrtuli na lehky akumulator a vznesl se pruzne do vzduchu. Opsal asi sest set metru dlouhy oblouk, pristal na vybezku Domu Vyzivy, a znovu skocil. Peti skoky se dostal do nevelkeho sadu pod svahem vapencove hory, odepjal si pristroj na aluminiove vezi a sklouzl po tyci na zem, k tvrdemu lozi pod mohutnym platanem, kde za selesteni listi usnul.
Slavnost Plamennych pisi dostala svuj nazev podle zname basne historika a basnika Zana Sena; popisuje v ni staroindicky obycej, podle nehoz nejkrasnejsi zeny prinasely odchazejicim hrdinum bojove mece a cise s planouci aromatickou pryskyrici. Mece a cise se uz davno nepouzivaji, ale zustaly symbolem hrdinstvi. Velka pracovni schopnost a houzevnatost, jiz v minulosti vynikali geniove, zavisela na fyzicke zdatnosti a dostatku stimulacnich hormonu. Pece o fyzickou silu za cela tisicileti zpusobila, ze prumerny obyvatel planety se zacal podobat starovekym hrdinum, vecne dychticim po odvaznych cinech, po lasce a poznani.
Slavnost Plamennych Cisi se stala jarnim svatkem zen. Kazdy rok ve ctvrtem mesici od zimniho slunovratu — cili v dubnu podle stareho kalendare — nejpuvabnejsi zeny Zeme predvadely tance, pisne a gymnastiku. Smisenim nejruznejsich ras obyvatelstva vznikly jemne odstiny krasy, ktere tu zarily v nekonecne pestrosti jako brousene drahokamy pro radost prepracovanych vedcu a inzenyru, nadsenych umelcu i docela mladych zaku ze skol tretiho cyklu.
Stejne krasna byla na podzim muzska Slavnost Herkulova, ktera se konala v devatem mesici. Dospeli jinosi prokazovali svou zralost Herkulovymi hrdinskymi ciny. Posledni dobou se o slavnostnich dnech vzily verejne prehlidky vynikajicich cinu a uspechu za cely rok. Slavnost se stala svatkem muzu i zen a rozdelila se na dny Uzitecne Krasy, Vysokeho Umeni, Vedecke Odvahy a Fantazie. I Mven Mas byl kdysi hrdinou prvniho a tretiho dne…
Mven prisel do obrovskeho Slunecniho salu Tyrhenskeho stadionu, prave kdyz vystupovala Veda. Vyhledal devaty sektor ve ctvrtem radiu, kde sedely Evda Nal a Cara Nandi, a stanul ve stinu arkady, zaposlouchavaje se do hlubokeho Vedina hlasu. Zpivala cosi radostneho, a v bilych satech, s vysoko vztycenou svetlovlasou hlavou, zdala se Africanovi ztelesnenim jara. Kazdy divak mel pred sebou ctyri tlacitka. Podle toho, jak hodnotil vykon umelcuv, stiskl jeden z knofliku a ve strope salu se rozsvecela bud zlata, modra, smaragdova nebo ruda svetla, ktera nahrazovala hlucny potlesk drivejsich dob.
Veda dozpivala a byla odmenena pestrou zari zlatych a modrych svetel, mezi nimiz tu a tam problesklo i zelene a cervene, jak se to pri vzruseni stava. Pripojila se k pritelkynim a v te chvili k nim pristoupil Mven Mas.
Rozhlizel se, hledaje pohledem sveho ucitele a predchudce, ale Dara Vetra nebylo videt.
„Kam jste ukryli Dara?“ obratil se zertovne ke vsem trem.
„A kam vy jste dal Rena Boze?“ odvetila Evda Nal a African rychle uhnul pred jejima zpytavyma ocima.
„Veter kope pod Jizni Amerikou a dobyva titan,“ rekla milosrdnejsi Veda Kong a cosi ji zacukalo ve tvari.
Cara Nandi pohybem ochrankyne objala krasnou historicku a pritiskla k jeji lici svou tvar. Obliceje obou zen byly velmi rozdilne, ale prostupovala je stejna neha. Cara mela pod sirokym celem rovne nizke oboci, ktere pripominalo obrysy plachticiho ptaka a harmonovalo s dlouze vykrojenyma ocima. Vedino oboci se klenulo vzhuru.
Ptak machl kridly…, pomyslil si African.
Bohate cerne vlasy padaly Care v lesklych proudech na ramena a zduraznovaly strizlivou barvu Vedinych hladkych, vycesanych vlasu.
Cara pohledla na hodiny v kupoli salu a vstala.
Africana prekvapil jeji odev. Divka mela holou siji a na hladkych ramenou platinovy retizek, sepnuty pod klicnimi kostmi zarivym rudym turmalinem. Temer odhalena pevna nadra se podobala sirokym prevracenym cisim, jez mistrne vyhloubila ruka umelce. Mezi nimi se od spony k pasu tahl uzky pruh tmave fialove latky. Stejne prouzky vedly i stredem kazdeho prsu a upevnovaly se retizkem na holych zadech. Divcinu stihlou postavu obepinal bily pas posety cernymi hvezdami, s platinovou prezkou v podobe mesicniho srpku. Vzadu se k pasu pripinala dlouha bila sukne z tezkeho hedvabi, zdobena rovnez cernymi hvezdami. Tanecnice na sobe nemela zadne skvosty, krome zaricich sponek na malych cernych pantoflickach.
„Brzy prijdu na radu,“ rekla Cara nevzrusene a zamirila k podloubi pruchodu. Ohledla se jeste na Mvena a zmizela, sledovana sepotem otazek a tisici pohledu.
Na scene se objevila nadherne urostla gymnastka. Nebylo ji vic nez osmnact let. Obklopila ji zlatista zare, zaznel hudebni recitativ a divka v jeho doprovodu predvadela zavratnym tempem obraty, premety, salta a vyskoky, a pak v okamzicich, kdy hudba prechazela do zpevne melodie, udrzovala rovnovahu v nejfantastictejsich pozicich. Divaci ji odmenili zaplavou zlatych svetel. Mven si pomyslil, ze pro Caru nebude lehke vystupovat po takovem uspechu. S lehkou obavou si prohlizel nevyraznou masu lidi proti sobe, a vtom zpozoroval ve tretim oddeleni Karta Sana. Malir se s nim pozdravil tak vesele, ze to Africanovi pripadalo nevhodne. Koho by mel znepokojovat osud Carina vystoupeni vic nez malire, jemuz stala modelem pro „Dceru Stredozemniho more?“
Sotva si stacil pomyslit, ze az skonci pokus, pojede se na obraz podivat — svetla nahore zhasla. Pruzracne podium z organickeho skla malinove zazarilo jako roztavena litina. Ze dna sceny se vyrinuly proudy rudych ohnu. Virily, zmitaly se a splyvaly s rytmem melodie v pronikavem zpevu housli a v hlubokem zvuku medenych strun. Ohromen spadem a silou hudby, Mven ani hned nezpozoroval, ze se uprostred plamenne plochy zjevila Cara a zacala tancit takovym tempem, ze divaci zatajili dech.
Mven trnul hruzou, co bude, kdyz se hudba jeste zrychli. Netancovaly jen divciny ruce a nohy, cele jeji telo odpovidalo na ohnivou hudbu stejne zhavym dechem zivota. Pomyslil si, ze byly-li vsechny zeny staroveke Indie jako Cara, pak je basnik pravem prirovnaval k plamennym cisim a nazval podle nich svatek zen.
Carino osmahle telo nabylo v odlescich sceny zariveho medeneho odstinu. Mvenovi divoce zabusilo srdce. Stejnou barvu pleti videl u lidi na pohadkove planete Epsilonu Tukana. Prave tehdy poznal, ze telo muze dosahnout takove uslechtilosti, kdy pohyby i nejjemnejsi zachvevy nadhernych tvaru dovedou vyjadrit nejhlubsi odstiny citu, fantazie, vasne a touhy po stesti…
Mven Mas, zahledeny k nedostupne dalce devadesati parseku, pochopil, ze mezi neprebernym bohatstvim krasy pozemskeho lidstva se mohou vyskytnout kvety stejne uchvatne, jako jeho peclive hyckana vidina ze vzdalene planety. Ale touha po nesplnitelnem snu nemohla zmizet tak rychle. Cara ztelesnovala rudou divku z Epsilonu Tukana, a tim jeste posilila jeho nezvratne rozhodnuti.
Evda Nal i Veda Kong videly Caru tancit poprve a jeji vykon je ohromil, prestoze obe byly vybornymi tanecnicemi. Veda, v ktere se ozvala antropolozka a historicka starovekych ras, dosla k nazoru, ze v daleke minulosti bylo na jihu Gondwany vzdycky vic zen nez muzu, kteri hynuli v bojich s nebezpecnou zveri. Pozdeji, kdyz se v lidnatych jiznich zemich vytvorily despoticke vlady, muzi houfne umirali v neustalych valkach, vyvolavanych bud
