projela: mohla to byt Cara, kdyby… kdyby se vsechno stalo jinak…!
Pozorovaci schopnost vedce mu napovedela, ze divka je neklidna. Casto se ohlizela a bez duvodu zrychlovala krok, jako by se bala neceho vzadu. Mven zmenil smer cesty a zakratko stanul pred divkou v cele sve vysce.
Neznama se zastavila. Postavu ji pevne obepinal pestry satek uvazany krizem, lem cervene sukne ztmavel rosou. Tenke naramky na holych pazich hlasiteji zazvonily, kdyz si odhrnovala s obliceje tmave vlasy, pocuchane vetrem. Zpod kratkych kaderi, rozhozenych nedbale po cele a tvarich, hledely soustredene smutne oci. Divka sla zrejme dlouho, protoze tezce dychala. Na krasnem snedem obliceji staly kapicky potu. Devce ucinilo nekolik nerozhodnych kroku.
„Kdo jste a kam tak spechate?“ zeptal se Mven Mas. „Potrebujete pomoci?“
Divka si ho pozorne prohledla a pak zacala chvatne a preryvave hovorit.
„Jsem Onar z pate osady. Ale pomoci nepotrebuji.“
„Ja vidim neco jineho. Jste unavena a neco vas trapi. Odkud vam hrozi nebezpeci? Proc odmitate mou pomoc?“ Neznama divka zvedla oci, ktere zazarily tak hluboce a ciste jako u zeny Velikeho Sveta.
„Ja vas znam. Jste veliky clovek, odtamtud,“ rekla a rukou ukazala smerem k Africe. „Jste dobry a duverivy.“
„Budte take takova. Pronasleduje vas nekdo?“
„Ano!“ vyhrkla zoufale divka. „Beha za mnou vsude…“
„Kdo je to, ze vam smi nahanet strach a pronasledovat vas?“
Divka se zardela a sklopila oci.
„Jeden muz. Chce, abych byla jeho…“
„Ale vzdyt vy sama si volite a bud mu reknete ano, nebo ne… Copak je mozno nekoho nutit k lasce? At prijde sem, a ja mu reknu…“
„Neni treba. Prisel take z Velikeho Sveta, jenze uz davno, a je take mohutny… Ale ne takovy jako vy… On je strasny!“
Mven se bezstarostne zasmal.
„Kam jdete?“
„Do pate osady. Sla jsem do mestecka a potkala jsem…“
Mven kyvl hlavou a vzal divku za ruku. Nechala poslusne sve prsty v jeho dlani a oba vykrocili postranni stezkou k mestu.
Divka se cestou chvilemi polekane ohlizela a vypravela, ze onen clovek je ji v patach, kam se hne.
Mvena velmi poburovalo, ze se boji hovorit otevrene. Nemohl se smirit s myslenkou, ze na prekrasne Zemi muze nekdo nekoho utiskovat, i kdyz je to pripad uplne vyjimecny.
„Proc vasi lide neco nepodniknou,“ rekl, „a proc o tom nevi Kontrola Cti a Prava? Copak se u vas ve skole neuci historie a nevite, k cemu vedou i sebemensi ohniska nasili?“
„Uci… vime…“ odpovedela Onar, hledic pred sebe.
Kvetouci rovina koncila, cesticka se prudce stacela a mizela za krovim. V zatacce se objevil vysoky zamraceny muz a zastoupil jim cestu. Byl do pasu nahy a telo mel zarostle sedivymi chlupy, pod kterymi mu hraly atleticke svaly. Divka vyskubla krecovite svou ruku z Mvenovy dlane a zaseptala:
„Bojim se o vas. Odejdete…!“
„Stujte!“ zahrimal velitelsky hlas.
V epose Okruhu nikdo tak hrube nemluvil. Mven si instinktivne stoupl pred divku.
Dlouhan pristoupil bliz a snazil se ho odstrcit, ale Mven stal jako skala.
V tom okamziku ho neznamy muz bleskurychle uderil pesti do tvare. Mven zakolisal. Jeste nikdy v zivote nezazil, aby nekdo sveho blizniho tak promyslene a nemilosrdne uhodil, s umyslem zpusobit mu krutou bolest, omracit, urazit cloveka.
Ohluseny Mven Mas mlhave zaslechl, jak Onar bolestne vykrikla. Vrhl se na protivnika, ale upadl pod dvema omracujicimi ranami. Onar klesla na kolena, prikryvajic ho svym telem, ale nepritel se ji vitezoslavne zmocnil. Zkroutil ji lokty dozadu, az hnevem zrudla divka se bolestne prohnula a hlasite zanarikala.
Avsak Mven se uz vzpamatoval. V mladi, pri hrdinskych Herkulovych cinech, mel mnohem vaznejsi potycky s neprateli, kteri se vymykali lidskemu zakonu. Pripomnel si, co se ucil o pestnim boji proti nebezpecnym zviratum.
Mven Mas pomalu vstal, pohledl do nepritelovy tvare zkrivene vztekem a vybiral si misto, kam zasadit zdrcujici uder: nahle se narovnal a zavravoral. Poznal charakteristickou tvar, ktera ho tak dlouho mucive pronasledovala, kdyz uvazoval, ma-li pravo ucinit pokus v Tibetu.
Udivem strnuly muz pustil divku a zahledel se uprene na neznameho cloveka s tmavou kuzi, ktery razem ztratil vsechnu svou dobrosrdecnost.
„Bete Lone, mnoho jsem premyslel o setkani s vami a povazoval jsem vas za druha v nestesti,“ vykrikl Mven Mas, „ale nikdy jsem netusil, ze to bude takhle!“
„Jak takhle?“ zeptal se drze Bet Lon, maje v ocich planouci zast.
African mavl odmitave rukou.
„K cemu prazdna slova? Nevyrkl jste je ve svete, kde jste jednal sice trestuhodne, ale ve jmenu velike myslenky. Zato zde jednate ve jmenu — ceho?“
„Sama sebe, a jen sama sebe!“ procedil pohrdave Bet Lon zatatymi zuby. „Dost dlouho jsem se ohlizel na ostatni, na obecne blaho! Pochopil jsem, ze to vsechno clovek nepotrebuje. Vedeli to i nekteri mudrci ve staroveku.“
„Vy jste nikdy nemyslil na druhe, Bete Lone,“ prerusil ho African. „Ve vsem jste si povoloval a stal se z vas nasilnik, skoro zvire!“
Matematik ucinil pohyb, jako by se chtel na Mvena vrhnout, ale ovladl se.
„Dost uz, prilis mnoho mluvite!“
„Vidim, ze jste prilis mnoho ztratil, a chci…“
„Ale ja nechci! Z cesty…!“
Mven se ani nepohnul. Se sklonenou hlavou stal pevne a hrozive pred Betem Lonem, cite dotek chvejiciho se divcina ramene. A to chveni ho pobourilo mnohem vic nez rany, ktere utrzil.
Matematik hledel bez pohnuti do Africanovych oci, v nichz horel plamen hnevu.
„Jdete!“ vydechl hlasite a ustoupil s pesiny.
Mven vzal Onar znovu za ruku a vedl ji mezi keri; v zadech citil Lonuv nenavistny pohled. V zatacce se Mven zastavil tak znenadani, ze mu Onar vrazila do zad.
„Bete Lone, vratme se spolu do Velkeho Sveta!“
Matematik se jako driv prezirave rozesmal, ale bystry sluch Mvena Mase zachytil pod slupkou silacke prevahy bolestny ton.
„Kdo jste, abyste mi to navrhoval? Vite, ze…“
„Vim. Take ja jsem provedl zakazany pokus a mou vinou zahynuli lide, kteri mi duverovali. Ma cesta ve vedecke praci vedla blizko vasi cesty a jsme… vy, ja i ostatni uz na pokraji vitezstvi! Lide vas potrebuji, ale ne takoveho…“
Matematik pokrocil k Mvenu Masovi, sklopil oci, ale najednou se otocil a pres rameno utrousil hruba odmitava slova. Mven se mlcky pustil po stezce.
K pate osade zbyvalo asi deset kilometru.
Kdyz se African dozvedel, ze divka nikoho nema, poradil ji, aby odesla do primorskych osad na vychodnim pobrezi, kde se uz nesetka s krutym a hrubym clovekem. Zde v tiche horske oblasti s roztrousenymi malymi osadami, stal se z byvaleho skveleho vedce tyran, Aby predesel nasledkum, Mven se rozhodl, ze hned zajde do osady a pozada lidi, aby na Beta Lona dohledli. Rozloucil se s Onar na okraji osady. Divka mu povedela, ze v lesich kolem kupolovite hory se pry nedavno objevili tygri; utekli bud z rezervace, nebo se az dosud udrzeli v neproniknutelnych roklinach a hustych lesich kolem nejvyssi hory na ostrove. Svirala mu pevne pazi a prosila ho, aby byl opatrny a v zadnem pripade nesel pres horu v noci. Mven Mas vykrocil rychle nazpet. Kdyz premyslel o vsem, co se mu prihodilo, videl pred sebou posledni divcin pohled, plny obavy a vdecnosti. Poprve se Mven zamyslil nad skutecnymi hrdiny davne minulosti, nad lidmi, kteri zustali dobri i v zajeti ponizeni, zloby a fyzickeho utrpeni, a kteri vykonali nejobtiznejsi hrdinstvi tim, ze zustali opravdovymi lidmi, i kdyz jejich okoli prispivalo k rozvoji zvireci sebelasky.
Dvoji tvar zivota vzdycky stavela pred lidmi sve protiklady. Ve staroveku, uprostred nebezpeci a ponizeni, sila
