„Velmi jsem trpela pri pocitu neuplne harmonie se zivotem,“ odpovedela divka po kratkem odmlceni. Potrebovala jsem mnohem vic neceho ze staroveku a mnohem mene ze sveho okoli. Snila jsem o epose neroztristenych sil a citu, nahromadenych jiz prvotnim vyberem v dobe Erota, ktery kdysi existoval v antickem Stredomori, a snazila jsem se vzdycky probudit skutecnou silu citu ve svych divacich. Ale dokonale me pochopila asi jen Evda Nal.“
„A Mven Mas,“ dodal African vazne a vypravel, jak se pro neho stala rudnu dcerou Tukana.
Divka pozvedla tvar a v nesmele zari nadchazejiciho usvitu Mven spatril oci tak ohromne a hluboke, ze pocitil lehkou zavrat. Kousek popojel a rozesmal se.
„V romanech o budoucnosti licili nas kdysi nasi predkove jako vetche rachitiky s nadmerne vyvinutou lebkou. Prestoze zahubili a utrapili tisice zvirat, nepriblizili se k pochopeni mozkoveho mechanismu cloveka, protoze se hrnuli s nozem tam, kde bylo zapotrebi nejjemnejsich pristroju v molekularnich a atomarnich meritkach. Dnes vime, ze silna rozumova cinnost vyzaduje mohutne telo, plne zivotni energie, ale takove telo vyvolava zaroven silne emoce.“
„A my jako drive zijeme na retezu rozumu,“ souhlasila Cara.
„Mnoho se uz vykonalo, ale prece jen intelektualni stranka ma znacny predstih, kdezto emocionalni zaostala… O ni je treba pecovat, aby nepotrebovala rozum jako retez, nybrz aby sama obcas drzela rozum na retezu. To pro mne zacalo byt tak dulezite, ze chci o tom napsat knihu.“
„Ovsem!“ zvolala Cara vasnive; trochu zrozpacitela a pokracovala: „Malo znamenitych vedcu se venovalo studiu zakonu krasy a plnosti citu… Nemluvim o psychologii.“
„Rozumim vam!“ odpovidal African, divaje se zalibne na divku, ktera v zaniceni pozvedla jeste vys svou hrdou hlavu, vstric paprskum, jez znovu zbarvily jeji p1et medenym odstinem.
„Zustali jsme pozadu!“ zvolala divka, pritahla uzdu a jeji kun se okamzite vyritil kupredu.
African ji dohonil a oba jeli starou cestou vedle sebe. Kdyz dostihli sve mlade pratele, pridrzeli kone a Cara se obratila k Mvenu Masovi.
„A co ta divka, Onar?“
„Potrebuje zit ve Velkem Svete. Sama jste rikala, ze zustala na ostrove jenom nahodou, kvuli matce, ktera sem prijela a nedavno zemrela. Onar by se dobre pracovalo u Vedy, na vykopavkach jsou zapotrebi citlive a nezne zenske ruce. Existuje jeste tisic praci, kde je jich treba. A novy Bet Lon, ktery se k nam vrati, najde ji znovu a jinak…!“
Cara stahla oboci a zadivala se uprene na Mvena.
„A co vy — neodejdete od svych hvezd?“
„At je rozhodnuti Rady jakekoli, budu se dale zabyvat vesmirem. Ale nejdriv musim napsat o…“
„O hvezdach lidskych srdci?“
„Ovsem, Caro! V cloveku se taji dech z jejich nekonecne rozmanitosti…“ Mven zmlkl, kdyz zpozoroval, ze na nej divka hledi s neznym usmevem. „Nesouhlasite s tim?“
„Souhlasim, samozrejme! Myslila jsem na vas pokus. Uskutecnil jste ho z vasnive netrpelivosti, abyste dal lidem dokonaly svet. V tom jste take umelec, a ne vedec.“
„A co Ren Boz?“
„Pro neho byl pokus jen dalsim krokem na ceste vedeckeho badani.“
„Omlouvate mne, Caro?“
„Naprosto! A jsem presvedcena, ze jeste mnoho jinych lidi, vetsina!“
Mven si prehodil uzdu do leve ruky a pravou vztahl k Care. Vjizdeli do male stanicni osady.
Vlny Indickeho oceanu mirne hucely pod prikrym svahem. V jejich hukotu Mven slysel rytmicky sled basu v symfonii Ziga Zora o zivote, ktery smeruje do vesmiru. A modre f, mocny a zakladni ton pozemske prirody, zpivalo nad morem a nutilo cloveka, aby odpovidal celym srdcem a splynul s prirodou, ktera ho zrodila.
Ocean — pruzracny, zarici, nezanaseny uz odpadky a zbaveny dravych zraloku, jedovatych ryb, mekkysu i nebezpecnych meduz, jako je zivot soucasneho cloveka prost zloby a strachu davnych dob. Ale kdesi v nekonecnych prostorach oceanu existuji jeste tajemna zakouti, kde se uchovaly a klici zarodky skodliveho zivota, a jen bdelosti patracich oddilu vdecime za bezpecnost a cistotu oceanskych vod.
Copak i v ciste mlade dusi nevyroste znenadani zla zavilost, hlupacka sebejistota, zvirecky egoismus? Nepodrobi-li se clovek autorite spolecnosti, ridi-li se vlastni nerozumnou ctizadosti a osobnimi vasnemi, muznost se meni v bezohlednost a tvoriva prace v sobeckou vychytralost, zatim co vernost a sebeobetovani se stavaji bastou tyranie, nelitostneho vykoristovani a ponizovani… Slupka kazne a spolecenske kulturnosti se lehce odere, staci, aby jedna ci dve generace zily spatne. Mven Mas nahledl do tvare teto selmy zde, na ostrove Zapomenuti. Jestli se nezvladne a dostane volnost, rozbuji se nestvurny despotismus, ktery tolik stoleti deptal lidstvo a vnucoval mu svou nestoudnou zvuli.
Nejprekvapivejsi v historii Zeme je vznik neuhasitelne zasti ke krase a vedeni, projevujici se zcela zakonite u nevzdelancu. Neduvera, strach a nenavist pronikaji vsemi rady lidske spolecnosti, pocinajic strachem pred primitivnimi carodeji i vedmami, a koncic vrazdenim myslitelu, kteri predstihli svou dobu v ere Rozdeleneho Sveta. Neco podobneho existovalo i na jinych planetach, ktere mely sice vyspelou civilizaci, ale nedovedly uchranit sve spolecenske zrizeni pred oligarchii, vznikajici znenadani a zakerne v nejrozmanitejsich, podobach… Mven si vzpomnel na zpravy Okruhu o obydlenych svetech, kde se nejvyssich vymozenosti vedy pouzivalo k zastrasovani, muceni a trestani, ke cteni myslenek a promenovani mas v pokorne poloidioty, ochotne vykonat sebezrudnejsi prikazy. Vykrik o pomoc z teto planety pronikl do Okruhu a letel prostorem jeste mnoho stoleti po smrti lidi, kteri jej vyslali, i po smrti jejich krutovladcu.
Nase planeta je uz na takovem vyvojovem stupni, ze podobne hruzy jsou u nas nemyslitelne. A prece je dosud neuspokojivy duchovni rozvoj cloveka, o ktery se vytrvale staraji lide jako je Evda Nal.
„Malir Kart San rikal, ze moudrost je spojeni znalosti a citu. Budme moudri!“ zaznel zezadu Carin hlas.
Cara jako vitr proletela kolem Africana a vrhla se do sumici propasti.
Mven videl, jak se ladne otocila ve vzduchu, rozepjala ruce jako kridla a zmizela ve vlnach. Chlapci z patraciho oddilu, kteri se dole koupali, ustrnuli. Mvena zamrazilo v zadech nadsenim i leknutim. Sam z tak hrozne vysky jeste nikdy neskakal, ale ted si odhodlane stoupl na okraj srazu a zacal se svlekat. Pozdeji si vzpominal, ze v nejasnych zlomcich myslenek mu Cara pripadala jako bohyne pravekych lidi, ktera vsechno muze. Muze-li ona, smi take on!
Z hucicich vln zaznel divcin varovny krik. Ale Mven Mas padal dolu jako kamen a nic neslysel. Let byl blazene dlouhy. Znamenity skokan vnikl presne do vody a ponoril se do velke hloubky. More bylo tak podivuhodne pruzracne, ze mu dno pripadalo nebezpecne blizko. African prohnul telo a vlivem dale pusobici setrvacnosti dostal tak omracujici ranu, ze na okamzik prestalo pro nej vsechno existovat. Vyletel na povrch prudce jako raketa, prevratil se naznak a zakymacel se na vlnach. Kdyz se vzpamatoval, uvidel priplouvajici Caru. Divka se tak vylekala, ze vzdor bronzove osmahlosti poprve zbledla. Oci ji horely vycitkou i nadsenim.
„Proc jste to udelal?“ zaseptala skoro bez dechu.
„Protoze jste to ucinila vy. Pujdu za vami vsude…budovat svuj Epsilon Tukana na nasi Zemi!“
„A vratite se se mnou do Velkeho Sveta?“
„Vratim!“
Mven se otocil, aby plaval dal, a vykrikl prekvapenim. Uchvatna prusvitnost more, ktera s nim pred chvili tak nepekne zazertovala, byla zde, dale od brehu, jeste vetsi. On i Cara se doslova vznaseli v zavratne vysce nade dnem, jez bylo videt do nejmensich podrobnosti skrze neuveritelne cirou vodu, jako by to byl vzduch! Mvena se zmocnila odvaha a triumf, jaky zakouseji lide, kdyz se dostali z dosahu zemske pritazlivosti. Stejne pocity statecnosti a stesti vyvolavaly skoky do rozboureneho oceanu i lety z umelych. druzic do cernych hlubin vesmiru. Mven Mas rychle priplul k Care, a septaje jeji jmeno, cetl horouci odpoved v jejich zaricich a smelych ocich. Ruce i rty mladych lidi se spojily nad kristalovou propasti.
Rada Astronautiky mela odedavna vlastni budovu pro vedecka zasedani, prave tak jako velky mozek planety Rada Ekonomiky. Pocitalo se s tim, ze specialne upravena a vyzdobena mistnost ma zaostrovat pozornost na problemy vesmiru a napomahat lidem, aby se co nejrychleji prenesli od veci pozemskych k zalezitostem mezihvezdnym.
Cara Nandi jeste nikdy nebyla v hlavnim sale Rady. V doprovodu Evdy Nal vstoupila vzrusena do podivneho vejciteho salu s parabolicky vydutym stropem a s eliptickymi radami sedadel. Salem se rozlevalo zarive, ciste
