zvednutim leve ruky projevovali naprosty souhlas s Vetrovym navrhem.
Predseda Rady se obratil k Evde Nal.
„Nereknete nam svuj nazor za Akademii Hore a Radosti z hlediska lidskeho stesti?“
Evda jeste jednou vystoupila na tribunu.
„Lidska psycha neni uzpusobena k dlouhodobym a casto opakovanym impulsum; tim chrani nervovou soustavu pred rychlym opotrebovanim. Nasi vzdaleni predkove malem lidstvo zahubili, nebot nebrali v uvahu, ze clovek ve sve fyziologicke podstate potrebuje casty odpocinek. Nas to polekalo, takze jsme drive az prilis setrili dusevni zivot a nechapali, ze hlavnim prostredkem, jak se rozptylit a odpocinout si z premiry dojmu, je prace. Cim tezsi prace, tim delsi odpocinek, a zase: cim obtiznejsi, tim je radostnejsi, tim vice a uplneji cloveka zaujima.
Muzeme mluvit o stesti jako o nepretrzitem stridani prace a odpocinku, obtizi a uspokojeni. Dlouhy vek rozsiril cloveku hranice vlastniho sveta, zameril jeho usili do vesmiru. Prave stesti, to je boj za nove! V tomto smeru vyprava na Achernar da lidstvu vic bezprostredni radosti nez druhe dve, expedice, jelikoz planety zeleneho slunce daruji novy svet nasim citum, zatim co vyzkumy fyzickych jevu vesmiru vnima zatim jen oblast rozumu. Akademie Hore a Radosti usiluje o rozmnozeni lidskeho stesti, a proto by zrejme pokladala za nejvyhodnejsi vypravu na Achernar; daji-li se vsak uskutecnit vsechny tri, nemuze byt nic lepsiho!“
Vzruseny sal odmenil Evdu zaplavou zelenych svetel. Grom Orm vstal.
„Otazka i rozhodnuti Rady jsou uz jasne, a me vystoupeni je zrejme posledni. Pozadame lidstvo, aby ve ctyrstem devatem roku ery Okruhu omezilo sve potreby. Dar Veter nerekl, ze historikove objevili zlateho kone z doby Rozdeleneho Sveta. Stovky tun cisteho zlata muzeme pouzit k vyrobe anamezonu, abychom v kratke dobe ziskali potrebne zasoby k letu. Poprve, za celou historii lidstva vypravime expedice soucasne na tri hvezdne soustavy, a poprve se pokusime dosahnout svety vzdalene sedmdesat svetelnych roku!“
Predseda ukoncil zasedani a pozadal cleny Rady, aby neodchazeli. Bylo treba bezodkladne sestavit dotazy k Akademii Ekonomiky i k Akademii Stochastiky a Predpovidani Budoucnosti, aby se zjistily a objasnily nejruznejsi okolnosti, ktere mohou nastat pri daleke ceste na Achernar.
Unavena Cara vysla pomalu za Evdou, divic se, ze blede tvare psychiatricky zustavaji svezi jako jindy. Divka touzila byt co nejdriv sama, aby mohla v klidu procitit ospravedlneni Mvena Mase. Dnes byl bajecny den! Je pravda, ze Mvena neovencili jako hrdinu, jak o tom Cara tajne snila. Zbavili ho nadlouho, ne-li navzdy dulezite prace… Ale nechali ho ve spolecnosti! Otvira se jim obema siroka a obtizna cesta vedeckeho badani, prace, lasky!
Evda Nal zavedla divku do nejblizsiho Domu Vyzivy. Cara tak dlouho hledela na jidelni listek, ze se Evda rozhodla vybirat sama; oznamila do automaticke hlasnice cisla jidel a index stolu. Sotva usedly k ovalnemu stolku pro dva, otevrel se uprostred otvor, v nemz byl maly vozik s objednanymi jidly. Evda pristrcila Care pohar s povzbuzujicim napojem Lia, sama s rozkosi vypila sklenici chladne vody a spokojila se s nakypem z kastanu, orechu a bananu se slehackou. Cara snedla jakysi pokrm z treneho masa raptu a rozloucila se. Evda se za ni divala, jak divka s gracii, podivuhodnou i v epose Okruhu, sbihala po schodisti mezi sochami z cerneho kovu a bizarne ohnutymi stojany lamp.
Se zatajenym dechem sledoval Erg Noor manipulace obratnych laborantu. Mnozstvi pristroju upominalo na ridici kabinu hvezdoletu, ale prostorny sal s sirokymi namodralymi okny zahanel okamzite jakoukoli myslenku na vesmirny korab.
Na kovovem stole uprostred mistnosti stala komora ze silnych rufolucitovych desek, jez propoustely infracervene i viditelne paprsky. Spleti trubek a kabelu omotavala hnede smaltovanou nadrz, ktera veznila dve cerne meduzy z planety zelezne hvezdy.
Eon Tal se vypjal jako pri telocviku a s bezvladnou rukou na pasce pohlizel z dalky na pomalu se otacejici bubinek registracniho pristroje. Celo nad sirokym cernym obocim se mu orosilo kapickami potu.
Erg Noor si prejel jazykem suche rty.
„Nic. Za pet let cesty tam zustal jen prach,“ poznamenal chraptive astronaut.
„Je-li tomu tak, je to zle — pro Nizu i pro mne,“ odpovedel biolog. „Bude nutno tapave hledat — a mozna ze mnoho let — aby se zjistil charakter naseho zraneni.“
„Vy si tedy stale myslite, ze organy, jimiz meduzy a krize vrazdi sve obeti, jsou u obou stejne?“
„Nemyslim si to jen ja. Grim Sar a vsichni ostatni dospeli k temuz presvedceni. Ale z pocatku me napadaly nejprekvapivejsi myslenky. Domnival jsem se, ze cerny kriz s planetou vubec nesouvisi.“
„Ja take, vzpominate si, ze jsem vam o tom rikal. Dosel jsem k zaveru, ze netvor patril k diskovemu hvezdoletu a hlidal ho. Ale kdyz se nad tim vazne zamyslim, jaky by to melo smysl, hlidat nedobytnou pevnost zvenku? Pokus o otevreni disku dokazal, ze podobne myslenky jsou nesmyslne.“
„Ja jsem si predstavoval, ze kriz vubec neni zivy. Uvazoval jsem, neni-li to robot, postaveny k ochrane hvezdoletu?“
„Ja zrovna tak! Ale ted, ovsem, jsem podobnou myslenku zavrhl. Cerny kriz je zivy tvor, zplozenec sveta tmy. Takove tvary prebyvaji zrejme dole, v rovinach. Objevil se u» vrat«, kde byl prusmyk mezi skalisky. Lehci a pohyblivejsi meduzy ziji na nahornich planinach, kde jsme pristali, Souvislost mezi cernym krizem a spiralovym diskem vznikla docela nahodne. Nase ochranna zarizeni se jednoduse dotkla vzdaleneho zakouti na rovine, ktere vzdycky zustavalo ponoreno do tmy za obrovskym diskem.“
„A vy predpokladate, ze vrazedne organy meduz i krize jsou stejne?“
„Ano! U zivych tvoru, kteri prebyvaji ve stejnych podminkach, musily vzniknout i stejne organy. Zelezna hvezda je tepelne elektricke slunce. Cela atmosfera planety je silne nasycena elektrinou. Grim Sar ma za to, ze zivocichove sbiraji energii z atmosfery a kondenzuji ji podobne jako nase kulove blesky. Vzpomente si, jak po chapadlech meduzy jiskrily hnede hvezdicky!“
„Kriz mel take ramena, ale nemel…“
„Nikdo si toho jednoduse nevsiml. Ale vsichni se shodujeme v tom, ze poraneni nervovych kmenu s ochrnutim prislusnych vyssich center u Nizy i u mne ma uplne stejny charakter. To je hlavni dukaz i nadeje.“
„Nadeje?“ ozil Erg Noor.
„Samozrejme. Pohledte,“ — biolog ukazal na rovnou caru zapisovaciho pristroje — „citlive elektrody, ponorene do pasti s meduzami, nic neukazuji. Nestvury tam vnikly s plnym nabojem sve energie, ktera nemohla nikam zmizet, kdyz jsme nadrz zavarili. Ochrannou izolaci kosmickych potravinovych nadob stezi co pronikne, to nejsou nase lehke biologicke skafandry. Vzpomente si, ze kriz, ktery skoro usmrtil Nizu, vam neuskodil. Jeho ultrazvuk pronikl do skafandru s univerzalni ochranou, zlomil vasi vuli, ale nicici naboje byly bezmocne. Nizin skafandr prorazily prave tak, jako meduzy probily muj.“
„A tudiz naboj kulovych blesku nebo neceho podobneho, ktery se dostal do nadrze, mel by tam zustat. Ale pristroje nic neukazuji…“
„V tam je nase nadeje, Znamena to, ze meduzy se nerozpadly v prach. Jsou…“
„Uz rozumim. Svinuly se, staly se z nich jakesi kokony.“
„Ano. Podobne prizpusobive schopnosti se casto objevuji u zivych organismu, ktere musi preckavat obdobi neprizniva pro jejich existenci. Dlouhe mrazive noci na cerne planete, straslive uragany pri» vychodech «a» zapadech «slunce, to jsou prave takova obdobi. Ale protoze se pomerne rychle stridaji, jsem presvedcen, ze meduzy se mohou rychle zakuklit a stejne rychle zmenit svuj stav. Usuzuji-li spravne, podari se nam dost rychle privest cerne meduzy k jejich vrazedne cinnosti.“
„Tim, ze obnovime teplotu, atmosferu, osvetleni a ostatni podminky cerne planety?“
„Ano. Vsechno je vypocitano a pripraveno. Brzy prijde Grim Sar. Budeme provivat nadrz smesi neonu, kysliku a dusiku za tlaku tri atmosfer. Ale nejdrive se presvedcime…“
Eon Tal se poradil s dvema asistenty. Jakesi zarizeni se zacalo zvolna priblizovat k hnede nadrzi. Predni rufolucitova deska se odsunula a otevrela pristup k nebezpecne pasti.
Elektrody uvnitr nadrze vystridala mikrozrcadla s valcovymi osvetlovaci. Jeden z asistentu se postavil za televizni ridici pult. Obrazovka ukazala stenu nadrze: vyduty povrch, pokryty zrnitym povlakem a odrazejici matne paprsky osvetlovace. Zrcadlo se nepretrzite otacelo, Eon Tal poznamenal:
„Rentgenem se to neda prosvitit, izolace je prilis silna. Musime uzit slozitejsiho zpusobu.“
Otacive zrcadlo obrazilo dno nadrze a na nem dva bile chomace jako nepravidelne koule s porovitym, vlaknitym povrchem. Podobaly se plodum nedavno vypestovane odrudy chlebovniku o prumeru sedmdesati centimetru,
„Pripojte TVF k vektoru Grima Sara,“ obratil se biolog na pomocnika.
Jakmile se vedec presvedcil, ze spolecne predpoklady byly spravne, pribehl okamzite do laboratore. Mhouril
