„Povoli?“ rekl tise jakoby pro sebe.
„Pokud se neroztavily,“ zabroukl Inzenyr. Rozpjatyma rukama objizdel po obrube dveri a zkousel jejich teplotu. „Keramit zacina meknout pri teplote vyssi nez 3.700 stupnu. Nevsiml sis, kolik mel plast na konci?“
„Na konci ukazovaly vsechny ciferniky, co je napadlo. Kdyz jsme zarazili na brzdicich tryskach, jestli se nemylim, bylo to dva a pul.“
„Dva a pul tisice stupnu, to by jeste uslo!“
„Ano, ale pak.“
Primo nad vodorovne sklonenym zaverem se objevila uhrata tvar Chemika. Svitilnu mel pripnutou na krku, kolebala se, svetlo poskakovalo po kouscich ledu, ktere trcely z kbeliku. Podal jej Koordinatorovi.
„Pockej, ty… Jak to vlastne budeme ochlazovat…“ ptal se Inzenyr ustarane. „Moment.“
Zmizel ve tme. Zase se ozvaly kroky; Doktor prinesl dva kbeliky vody, v niz plaval led. Chemik svitil, Doktor spolecne s Fyzikem zacali polevat dvere vodou. Stekala na podlahu, do chodby; Kybernetik prinesl kbelik jemne rozdrobeneho ledu a sel pro dalsi. Kdyz polevali dvere po desate, zdalo se jim, ze v nich neco slysi — slabounke vrzani. VyrazIli radostny krik. Objevil se Inzenyr. Nesl velky reflektor ze skafandru, upevneny popruhy ve vysi prsou. Od jeho svetla se ihned rozjasnilo. Inzenyr hodil na podlahu naruc plastikovych desek z navigacni kabiny. Zacali peclive dvere obkladat kousky a ulomky ledu, pritiskovali je plastikem, nafukovacimi poduskami, knihami, ktere zatim prinasel Fyzik, konecne, kdyz uz stezi mohli narovnat zada a z ledove hradbicky skoro nic nezbylo, tak rychle tala pri doteku s rozpalenou deskou vychodu, Kybernetik uchopil obema rukama volantovou matici a pokousel se ji otocit.
„Pockej, jeste ne!“ vykrikl dopalene Inzenyr, ale kolo se otocilo kupodivu snadno. Vsichni vyskocili. Otacelo se cim dal rychleji. Inzenyr uchopil v prostredku rukojet trojnasobne zavory, ktera pridrzovala dvere, a trhl, ozval se zvuk, jako kdyz praska tlusta sklenena deska, vstupni dvere je primackly, napred lehce, pak uhodily nejblize stojici, a z tmaveho otvoru se s rachotem vyvalila tmava lavina a po kolena zasypala ty, kdo stali naproti. Chemik a Koordinator, kteri stali nejblize, byli odhozeni stranou. Dvere primackly Chemika k bocni stene, takze se nemohl hnout, ale nijak mu neublizily. Koordinator taktak ze uskocil v poslednim okamziku, div ze neporazil Doktora. Stali bez hnuti, Doktorova baterka, zasypana, zhasla, svitil pouze reflektor na Inzenyrovych prsou.
„Co je to?“ rekl Kybernetik nesvym hlasem. Stal za vsemi, posledni; na okraji plosinky.
„Vzorek planety Eden,“ odpovedel Koordinator. Pomohl Chemikovi vylezt zpod dveri pootevrenych na stranu.
„Ano,“ dodal Inzenyr, „cely vychod je zasypany, museli jsme se poradne zapichnout do zeme!“
„To je prvni pristani pod povrchem planety, pravda?“ zeptal se Doktor. Vtom se vsichni dali do smichu, Kybernetik se tak zakuckal, az mu slzy vhrkly do oci.
Nech toho!“ vykrikl ostre Koordinator. „Nebudeme prece tady stat do rana. Pro nastroje, hosi, musime se vykopat.“
Chemik se sehnul a zvedl tezky upechovany kus hliny z hromady, ktera vyrostla pred vchodem, V ovalnem otvoru trcela hlina, tu a tam mastne se lesknouci, cernave ulomky se kutalely po stenach sutiska az do chodby.
Ustoupili od neho, protoze na plosince uz nebylo ani tolik mista, aby se mohli posadit. Koordinator a Inzenyr seskocili dolu jako posledni.
„Jak hluboko jsme se asi tak zaborili?“ zeptal se Koordinator polohlasne Inzenyra. Sli chodbou vedle sebe. Daleko pred nimi zarila rychle se pohybujici skvrna svetla. Inzenyr dal reflektor Chemikovi.
„Jak hluboko… To zalezi na prilis mnoha cinitelich. Tagerssen se zarazil do zeme na osmdesat metru…“
„Ano, ale co zbylo z neho a z rakety!“
„A ta sonda z Mesice? Stolu museli vysekavat ve skale, aby ji vyhrabali — ve skale!“
„Na Mesici je pemza…“
„Jak muzeme vedet, co je tady?“
„Videls prece, vypada to na slin.“
„Zrovna u vchodu, ale dal?“
S nastroji to bylo velice spatne. Letadlo, jako vsechny rakety pro dalne lety, melo na palube dve serie automatu a na dalku rizenych poloautomatu, i pro povrchove zemni prace, jake jen mohou vyzadovat ruznorode podminky na planetach. Avsak tyto stroje nefungovaly a bez privodu proudu nebylo ani pomysleni, ze by je bylo mozno spustit. A jediny vetsi objekt, ktery meli k dispozici, exkavator pohaneny atomovym mikroreaktorem, take potreboval elektrinu, aby mohl byt uveden do chodu. Ukazalo se, ze je nezbytne nutne vyrobit si docela primitivni nastroje, lopaty a krumpace. Ale i to.narazilo na nesmirne obtize. Po peti hodinach driny se osadka vracela chodbou k tlakove komore a nesla tri zplostele a na konci ohnute motyky, dve ocelove tyce a tahla za sebou velike platy plechu, ktere mely slouzit na zajistovani sten vykopu. Krome veder bylo na vynaseni hliny upraveno nekolik velkych plastikovych beden tim, ze do nich byly navleceny ze dvou stran kratke duralove trubice jako nosidla.
Sestnact hodin uplynulo od katastrofy a vsichni padali unavou. Doktor rozhodl, ze se musi prospat, aspon nekolik hodin. Ale napred si museli upravit nejaka luzka, treba provizorni, protoze koje v loznicich, upevnene trvale k podlaham, staly ted svisle. Rozsroubovani by je stalo prilis mnoho prace, odnesli si tedy do knihovny, ktera nejmene utrpela — skoro polovinu knizek vynesli uz pred tim na chodbu — nafukovaci matrace a vsichni na ne klesli jako podtati.
Brzy se ukazalo, ze krome Chemika a Inzenyra nikdo nemuze usnout. Tak Doktor znovu vstal a odesel se svitilnou hledat prasky pro spani. Trvalo mu to skoro hodinu, protoze si musel cestu do osetrovny prorazit pres jeji predsin zavalenou hromadami na kousky rozbitych pristroju a kalibrovanych nadob. Vsecky povypadavaly z nastennych skrini a zabarikadovaly pristup ke dverim. Konecne — jeho hodinky na zapesti ukazovaly ctyri hodiny palubniho casu — byly tablety pro spani rozdany, svetlo zhasnuto a zakratko neklidny dech naplnil tmavou mistnost.
Probudili se necekane brzo, skoro vsichni, az na Kybernetika, ktery spolkl prilis velkou davku pilulek a byl jako opily. Inzenyr si zase narikal na ostrou bolest v rameni. Doktor tam nasel bolestivy otok. Inzenyr si asi pohmozdil kloub, kdyz zapasil. s pakami vstupnich dveri.
Nalada byla pochmurna. Skoro nikdo nemluvil, dokonce ani Doktor. Ke zbytkum zasob v tlakove komore se nemohli dostat, protoze na dverich skrine se skafandry se tycila obrovska hromada suti, a tak Fyzik a Chemik zasli jeste jednou do kuchynske zasobarny, odkud se vratili s plechovkami konzerv. Bylo devet, kdyz se pustili do kopani tunelu.
Prace pokracovaly hlemyzdim: tempem. V ovalnem otvoru vchodu se clovek nemohl poradne rozmachnout, lide zarazeli motyky do upechovanych vrstev hliny a: ti, co stali vzadu, vynaseli ji do chodby. Po zrale uvaze se rozhodli sypat hlinu do navigacni kabiny, protoze lezela nejblize a nebylo tam nic, co by se v dohledne budoucnosti mohlo ukazat potrebne.
Po ctyrech hodinach prace byla navigacka po kolena zasypana vynasenou hlinou a tunel byl dlouhy sotva dva metry.
Slin byl upechovany, ne, ze by byl tvrdy, ale hroty motyk a tyci v nem vazly a zelezne nasady, ktere kopaci prilis prudce vyvraceli, se ohybaly — nejlepe obstala ocelova motyka v rukou Koordinatora.
Inzenyr se porad ba1, zda se strop z hliny nezacne propadat, a zvlast peclive se staral o vyztuzovani. K veceru, kdyz umazani hlinou zasedli k jidlu, tunel, vedouci od vchodu prikre vzhuru, temer pod sedmdesatistupnovym uhlem, zavrtal se do hliny sotva na pet a pul metru.
Inzenyr se jeste jednou podival do kontrolni sachty, kterou se bylo mozno dostat do nejnizsiho patra, kde, tricet metru od hlavniho vchodu, smerem k zadi, byla v panceri nakladni vrata, ale uvidel pouze cernou hladinu vody — stala vys nez vcera, nejaka nadrz zrejme jeste tekla a jeji obsah sem pomalu prystil. Voda — zjistil to okamzite malym geigerem — byla radioaktivni, uzavrel tedy sachtu hermeticky a vratil se k druhum, nezminuje se ani slovem o svem objevu.
„Pujde-li to dobre, dostaneme se ven zitra, pujde-li to hur — za dva dny,“ prohlasil Kybernetik, kdyz popijel treti poharek kavy z termosky. Vsichni mimoradne mnoho pili.
„Jak to vis? „podivil se Inzenyr.
„Tak to nejak citim.“
„Ma intuici, ktera chybi jeho automatum,“ zasmal se Doktor.
Jak den plynul, byl v cim dal lepsi nalade. Kdyz ho ostatni vystridali na predku vykopu, odbihal do mistnosti rakety, a tak obohatil posadku o dve magnetoelektricke svitilny, strojek na strihani vlasu, o vitaminovou cokoladu a
