porovnavali je s mnoha ostatnimi civilizacemi dalekych svetu Velikeho Okruhu.
Otevrela se blankytne modra okna s vrchnimi opalizujicimi skly. Za nimi se temer neslysne ozyval pleskot vln a selest vanku v listovi, ta vecna hudba prirody, zvouci ke klidnemu rozjimani. Ticho ve tride, zamyslene jasne oci…
Ucitel prave ukoncil prednasku.
Bez hluku spustil zavesy pres velike obrazovky, stiskl knoflik a stereopromitacka televideofonu se zasunula pod katedru. Pak se posadil a se zalibenim pozoroval soustredene tvare pred sebou. Vedel, ze chvilku mlceni vystridaji zahy otazky, tim zvidavejsi, cim hloubeji zapusobil na mlade lidi nastineny obraz historie. Ucitel cekal na jejich dotazy, snazil se uhodnout, co asi zaky dnes nejvice zaujalo a cemu z jeho prednasky treba neporozumeli… Snad psychologii lidstva z konce epochy Rozdeleneho Sveta…?
Nebo hroznym davovym psychozam, ktere vedly ke zniceni kultury a vyvrazdeni nejlepsich lidi?
Ucitelovy myslenky se pretrhly, kdyz u dvou ruznych stolku vstali soucasne hoch a divka. Pohledli na sebe udivenyma ocima a vzapeti zvedl chlapec ruku dlani vzhuru, jak bylo pri otazkach zvykem.
„Znamena to,“ zacal mladik, „ze veskera historicka zkusenost potvrzuje nevyhnutelne vitezstvi vyssich forem nad nizsimi, a to jak ve vyvoji prirody, tak i v jejich zvratech?“
„Spravne, Larku, ovsem s vyjimkou ojedinelych pripadu, kdy zvlastni shodou okolnosti vyboci vyvoj z obvyklych hranic dialektickeho procesu,“ odpovedel ucitel.
„Jako treba na Zirde, kde na mrtvych rozvalinach rostou jenom cerne maky?“ zeptala se Puna a vypjala do vysky svou nevysokou postavicku.
„Nebo jine planety objevene mnohem pozdeji,“ dodal ucitel. „Maji mohutnou vrstvu blankytne atmosfery, pruzracna more i ciste reky, tepla slunce, proste vsechno, co je nutne k zivotu. A prece tam vanou vetry nad mrtvymi pisky.
Sum vetru, poryvy boure, nebo hukot morskeho priboje jsou jedine zvuky narusujici ticho obrovske prazdnoty.
Myslici zivot zde nesmyslne vyhubil sam sebe i vsechno zive, jakmile jenom poodkryl silu atomove a kosmicke energie.“
„My jsme ty planety prece znovu osidlili?“
„Ano, ale jaky to ma vyznam pro ty, jejichz stopy se pred miliony let promenily v prach a nezachovaly nic, z ceho bychom mohli pochopit, jak a proc znicili sebe i vsechen zivot vlastni planety!“
Mezi stolky proklouzla Ajoda, ticha divka, jejiz malomluvnost v sobe tajila zaroven silne vnitrni emoce. Cela trida se shodovala v nazoru, ze Ajoda je podobna pravekym divkam Jizni Asie, ktere nosily ve vlasech nebo za pasem jako britva ostre kinzaly a dovedly jich neohrozene uzivat k uhajeni sve cti.
„Prave jsem cetla o mrtvych civilizacich nasi Galaxie,“ pronesla altovym hlasem, „ktere nebyly vyhubeny, ani se samy neznicily, ale jsou proste mrtve. Vyzkum podobnych planet muze nekdy prinest lidstvu neocenitelnou zkusenost v boji za osvobozeni z pout prirody, ktery casto trval miliony let. Jindy ale je pruzkum zaniklych civilizaci stejne nebezpecny jako demontaz starovekych skladist s nicivymi zbranemi, vyskytujicich se jeste tu a tam na nasi planete. Chtela bych takovemu badani venovat cely svuj zivot,“ dodala divka tise.
„Myslim, ze se uchylujeme od otazky, kterou polozil Lark,“ rekl ucitel.
„Puna se zeptala nepresne,“ zvedl se podsadity cernovlasy Kimi a obhledl sve spoluzaky, z nichz se mnozi horlive hlasili o slovo a samou netrpelivosti div neposkakovali.
„Mame to snad chapat tak, ze ve vyvoji spolecnosti mohou existovat jen dve moznosti? Bud prechod k vyssimu komunistickemu zrizeni, nebo vseobecny zanik?
Cozpak se nevyskytuji planety, jejichz obyvatele by meli odlisny spolecensky system, a prece dosahli vysokeho stupne civilizace a nezanikli pritom na nasledky predcasneho poznani? Plati-li vyvojovy zakon obecne, musi mit nutne vyjimky. Kolik jich je?“
Ucitel asi minutu premyslel se zrakem uprenym na poloprusvitny zeleny panel katedry, kde se pri prednaskach roznecovaly nejruznejsi informace a ciselne udaje.
Podivuhodna historie planety Tormans byla senzaci uchovanou v pameti starsi generace. Jeho mladi zaci ji samozrejme take znali, protoze o epopeji hvezdoletu Temny Plamen bylo vytvoreno mnoho knih, filmu i pisni. Trinact hrdinu velkolepe udalosti je zvecneno v sousosi z jiskriveho narudleho kamene na male nahorni plosine Revat, v miste, odkud se hvezdolet vydal na svou pout.
Trida mlcky cekala. Zaci vyssich rocniku meli dostatecny trenink v trpelivosti a sebeovladani. Obe vlastnosti byly pro kazdeho mladeho cloveka nutnym predpokladem, aby mohl zacit uspesne plnit Herkulovy ciny.
„Meli jste na mysli planetu Tormans?“ zacal konecne ucitel.
„Zname prece jenom ji!“ odpovedeli zaci sborem. „A kolik bylo dalsich, podobnych?“
„To vam nemohu rici bez podrobnych informaci,“ usmal se ucitel skoro bezmocne. „Jsem historikem Zeme, a civilizace ostatnich planet znam jen povsechne. Nemusim vam prece pripominat, ze k odhaleni sloziteho historickeho procesu cizich svetu je treba velmi hluboko proniknout do podstaty jejich ekonomiky a socialni psychologie. Jinak bychom se nelisili od svych predku, kteri jednali casto prekotne a bez zrale uvahy. Vypravel jsem vam o planetach, ktere zanikly vlastni nerozumnosti. Ale existovaly svety, jejichz obyvatele se vzajemne nezabijeli, a prece tam rozumny zivot skoncil, jak se rikalo ve staroveku, ?prirozenou? cestou. Myslici vetev zivota na nich vymrela, jako nutne zanikaji jednotlive druhy zvirat, a stejne i clovek, jestlize podceni poznatky biologickych jevu v jejich historickem vyvoji. Veliky Okruh pak osidli vymrele planety novymi obyvateli, kteri jsou nejlepe uzpusobeni pro zivot v podminkach noveho sveta. Nestane se to vsak drive, dokud okruhem nezazni signal smrti, oznamujici, ze ne zminene planete nezije uz ani jediny clen puvodni civilizace.“
„Vzdyt nezname poradne ani historii Tormansu,“ podotkla ostychava Kunti. „Vsichni jsme o ni samozrejme cetli, ale jiste ji pochopime mnohem lepe ted, kdyz jsme prostudovali dejiny Zeme.“
„Tim spise, ze planeta je osidlena potomky Pozemstanu a vsechny procesy jejiho spolecenskeho vyvoje jsou analogicke s nasimi,“ souhlasil ucitel. „To je dobry napad. Pozadam Dum Historie, aby nam pujcili v uplnem zneni zaznam pametoveho stroje o expedici na Tormans. Na promitani se musime pripravit. Dohodnete se s rozmistovaci centralou, aby vas uvolnili z ostatnich prednasek. A nekdo z vas, kdo horuje pro kosmofyziku, treba Kimi, pripravi si na zitrek referat o prvnich paprskovych hvezdoletech, abyste pochopili zarizeni i praci posadky na Temnem Plameni. Potom zajedeme na plosinu Revat, k pomniku zbudovanemu na pocest expedice. Teprve pak ze zaznamu plne pochopite, co se tehdy udalo.“
Dva dny nato se zaci posledniho rocniku skoly SP SC- 401 vesele usazovali pod pruzracnou kopuli obroviteho vagonu Spiralni drahy. Sotva vlak nabral rychlost, objevil se v hlavnim koridoru Kimi a ohlasil, ze je pripraven prednest svuj referat. Ozvaly se energicke protesty. Zaci dokazovali, ze se nemohou soustredit, protoze vyhled po obou stranach je nesmirne zajimavy. Ucitel nakonec vsechny usmiril radou, aby si poslechli referat v puli cesty, az bude vlak protinat ctyri sta kilometru siroky ovocnarsky pas, coz predstavuje dve hodiny jizdy.
Jakmile se objevily nedozirne, geometricky pravidelne rady ovocnych stromu v mistech byvale poustni stepi Dekana, instaloval Kimi v koridoru malou promitacku a doprovazel svuj vyklad barevnymi snimky. Hovoril o tom, ze teprve objev spiralove podoby vesmiru pomohl lidem rozresit problem mezihvezdnych letu na nekonecne vzdalenosti.
O bipolarnim usporadani sveta vedeli matematikove uz v epose Rozdeleneho Sveta, ale fyzikove te doby zkomplikovali celou vec naivnimi predstavami o antihmote.
„Jen si to predstavte!“ zvolal Kimi. „Oni se domnivali, ze zmena povrchoveho naboje castice prevrati normalni hmotu naseho sveta v antihmotu a ze pri jejich vzajemnem stretnuti musi nutne dojit k dokonale anihilaci! Divali se na cern nocniho nebe, a nedovedli ji vysvetlit, nedovedli ani pochopit, ze skutecny antisvet je prave tady vedle, cerny, neproniknutelny, nezachytitelny pristroji zamerenymi na jevy naseho jasneho sveta…“
„Neplas se, Kimi,“ prerusil mladika ucitel, „delas chybu, kdyz tak spatne posuzujes predky. Prave v obdobi Rozdeleneho Sveta se veda stala vedouci silou spolecnosti. A take tehdy se sirily podobne nespravedlive soudy o vedeckych predchudcich. Ale jejich ‚omyly’ zavisely prece na vedecke urovni doby, v niz zili. Jen si zkuste na okamzik predstavit, ze objevovali stovky elementarnich castic mikrosveta a nevedeli ani, ze to vsechno jsou jen ruzne aspekty pohybu v ruznych rovinach anizotropni struktury prostorocasu.“
„Opravdu?“ Kimi se zardel az po usi.
Ucitel prikyvl a rozpacity chlapec pokracoval v referatu, ale uz s mnohem mensim zapalem:
„Antisvet, cerny svet, oznacili vedci v kodovem jazyce jako Tamas, podle oceanu interni energie ve staroindicke filosofii. Je ve vsech smerech protichudny nasemu svetu, a proto nasimi smysly absolutne nezachytitelny. Specialnimi pristroji, ktere v porovnani s obvyklymi pozemskymi jsou jakoby obracene naruby,
