vecnem rytmu, jehoz zmena muze znamenat jedno jedine — poruchu, zavadu, zastavu. Zvlastni, nicemu nepodobny, nevidany svet! Patrne byl dosti slozity a ridil se mnoha zakony, ale jeden, ten nejzakladnejsi zakon, uz Maxim odhalil: Delej vsechno, co delaji ostatni, a delej to tak, jak to delaji oni. Poprve v zivote si pral byt jako ostatni. Spolecne s ostatnimi se vevalil i do dunive prazdnych verejnych prostor pod spinavymi strechami, spolecne s nimi tyto prostory opoustel, spolecne s ostatnimi sjizdel pod zem, mackal se do preplnenych elektrickych vlaku, za nepredstavitelneho lomozu a rinkotu se nekam ritil, pak se proudem spechajicich nechal unaset zpatky na povrch, do neznamych ulic, ktere vypadaly naprosto stejne jako ty predesle…
Nakonec na mesto klesl vecer, rozsvecela se mdla, slaba poulicni svetla zavesena vysoko nad zemi, takze temer nic neosvetlovala, na hlavnich tridach uz prakticky nebylo k hnuti a na ustupu pred tim mravenistem se Maxim ocitl v jakesi poloprazdne a polosetmele bocni ulici. Tady pochopil, ze uz toho dneska bylo dost, a zustal stat.
Spatril tri rozsvicene zlatave koule, blikavy modry napis, svinuty ze sklenenych trubek naplnenych luminiscencnim plynem a dvere, za nimiz bylo videt polosklepni mistnost. Uz si stacil zjistit, ze takovymi tremi zlatavymi koulemi se zpravidla oznacuji podniky, kde dostanete najist. Sebehl po vydrolenych schodech a uvidel salek s nizkym stropem, zhruba deset prazdnych stolku, podlahu posypanou silnou vrstvou dosud cistych pilin a sklenenou chladici vitrinu, zastavenou nasvicenymi lahvemi s duhove zbarvenymi napoji. V kavarne skoro nikdo nebyl. Za chromovanym pultem vedle vitriny se majestatne pohybovala starsi tvarohovite kypra zena v bile bluze s vyhrnutymi rukavy a opodal u kulateho stolku nedbale sedel pomensi, ale dobre staveny muz s bledou hranatou tvari a silnymi cernymi kniry.
Maxim vstoupil, vybral si stolek a posadil se. Kypra matrona za pultem pohledla nekam k Maximovi a cosi ochraptele a silne zavolala. Knirac se na nej prazdnyma ocima zadival taky, odvratil se, chopil se vysoke sklenice s pruzracnou kapalinou, ktera stala na stole pred nim, prilozil ji k ustum a zase postavil na misto. Nekde bouchly dvere a do lokalu vesla mladicka mila divenka v bile krajkove zasterce, nasla Maxima ocima, pristoupila k nemu, oprela se konecky prstu o stolek a zadivala se kamsi nad jeho hlavu. Mela cistou hebkou kuzi, lehke chmyri na hornim rtu a hezke sede oci. Maxim se ukazovakem galantne dotkl spicky nosu a pronesl:
»Maxim.«
Divka se na nej nechapave zadivala, jako by si ho teprve ted vsimla. Byla tak mila, ze se Maxim mimodek zazubil od ucha k uchu, ona se taky usmala, ukazala si na nos a rekla:
»Rada.«
»Dobre,« zaradoval se Maxim. »Vecere.«
Prikyvla a na neco se zeptala. Maxim pro kazdy pripad taky prikyvl. Usmal se a zadival se za ni — byla utla, lehounka a on si potesene uvedomil, ze i v tomto svete ziji hezci lide.
Kypra zenstina za pultem pronesla dlouhou bruclavou sentenci a ukryla se ve sve chromovane pevnosti. Maxim zjistil, ze vousac se na nej diva. Nevlidne, nepratelsky. Po blizsim zkoumani se ukazalo, ze muz je hotove ztelesneni ponure zakabonenosti. Maxim si zatim nedokazal vysvetlit, cim to je, ale ten muz v nem probouzel same neprijemne asociace — s vlkem nebo mozna s opici. Atsi. Nebude si ho vsimat.
Rada se vynorila znovu a postavila pred Maxima talir s kourici porci kase z masa a zeleniny a nadobu ze silneho skla, obsahujici svetlou napenenou tekutinu.
»Dobre,« pochvalil ji Maxim a poplacal po vedlejsi zidli na znameni, aby si prisedla.
Moc si pral, aby si k nemu Rada sedla hned, dokud bude jist, a neco mu vypravela a on by poslouchal a taky chtel, aby pocitila, jak se mu libi a jak se po jejim boku citi prijemne.
Ale Rada se jen pousmala a zavrtela hlavou. Neco prohodila — Maxim porozumel jen slovu sedet — a vratila se k pultu. Skoda, pomyslel si Maxim. Chopil se dvouzube vidlicky a pustil se do jidla, pokouseje se ze triceti slov, ktera znal, sestavit vetu, ktera by divce tlumocila jeho prizen, sympatie a potrebu sblizeni.
Rada stala oprena o pult s rukama zkrizenyma na prsou a pokukovala po nem. Pokazde, kdyz se jejich pohledy setkaly, se na sebe usmali a Maxim se divil, proc je Radin usmev vzdy o neco bledsi a nejistejsi. Tesilo ho divat se na ni, prestoze se do toho prijemneho pocitu postupne misil rostouci neklid. Poteseni zakousel i z jidla, ktere bylo necekane chutne a zrejme dosti vyzivne. Zaroven uz vsak postrehl podmraceny, tisnivy pohled knirateho muze a neomylne zachycoval nevoli kypre matrony za pultem… Opatrne usrkl z tezke sklenice — bylo to pivo, chladne, cerstve, ale po pravde receno presprilis silne. Alespon pro znalce.
Vousac neco rekl a Rada pristoupila k jeho stolku. Zapredli spolu tlumenou a nevrazivou debatu, ale vtom Maxima napadla velka moucha a on byl nucen se s ni utkat. Byla masivni, modra a drza: Zdalo se, ze na nej naletava ze vsech stran najednou, bzucela a temne pistela, jako by se chystala vyznat Maximovi lasku, nechtela uz nikdy odletnout a naopak zustat tady, s Maximem a jeho talirem, chodit po nich, olizovat je — a byla uporna a recna. Vsechno skoncilo tim, ze Maxim udelal nejaky nespravny pohyb a ona se zritila do piva. Stitive prestavil sklenici na vedlejsi stolek a dojidal ragu. Mezitim k nemu znovu pristoupila Rada a tentokrat uz bez usmevu se na neco zeptala.
»Ano,« rekl Maxim pro jistotu. »Rada je hezka.«
Pohledla na nej s uprimnym ulekem, odesla k pultu a vratila se s malou sklenkou tmavohnede tekutiny na tacku.
»Chutna,« rekl Maxim a laskave a ustarane se na devce zadival. »Co spatne? Rado, sednete mluvit. Musime mluvit. Nesmim odejit.«
Tento peclive pripraveny proslov na ni udelal necekane spatny dojem. Maxim mel dokonce pocit, ze se co nevidet rozplace. Roztrasly se ji rty, neco zaseptala a vybehla ze salu. Neco delam spatne, pomyslel si zkormoucene Maxim, ale naprosto nechapal, co konkretne.
Uvedomoval si jedno: Ani muz s knirem, ani kypra dama si nepreji, aby s nim Rada »sedet« a »mluvit«. Ale protoze to rozhodne nebyli ani zastupci vedeni restaurace a uz Vubec ne nejaci strazci zakona a protoze Maxim zrejme zadne zakony neporusil, nazoru tech dvou rozhnevanych lidi nebylo treba venovat prazadnou pozornost.
Knirac sice tise, ale s krajne podrazdenou intonaci cosi procedil skrz zuby, naraz dopil svou sklenici, vydoloval zpod stolu silnou lakovanou spacirku, vstal a pomalu se priblizil k Maximovi. Posadil se proti nemu, polozil hul napric pred sebe, a aniz se na Maxima jedinkrat podival, zacal zcela nepochybne promlouvat prave k nemu — drtil mezi zuby tezka, pomala slova, prokladana castym massaraks, jeho rec pripadala Maximovi stejne cerna a nalestena jako jeho zlovestna hul, v te promluve byla temna hrozba, vyzva, nevole a to vsechno se zvlastne rozpoustelo ve lhostejne intonaci, lhostejne tvari a prazdnote bledych skelnych oci.
»Nerozumim,« rekl Maxim pohnevane.
A knirac k nemu pomalu otocil bilou tvar, podival se jakoby skrz nej, zvolna, sekane polozil nejakou otazku a najednou ze spacirky obratne vytrhl dlouhy leskly nuz s uzkou cepeli. Maxim nejdriv nevedel, co si v takove situaci pocit. Protoze ani netusil, co rict a jak reagovat, zvedl ze stolu vidlicku a zatocil s ni v prstech. Tohle gesto melo na vousace ohromujici vliv. Mekce odskocil, ani nestacil vstat, prevratil zidli a naprahl nuz pred sebe, jeho kniry se najezily a obnazily dlouhe zlute zuby. Kypra zena za pultem pronikave zavrestela. Maxim prekvapene vyskocil. Vousac se najednou ocitl v jeho tesne blizkosti, ale vtom odnekud vybehla Rada, postavila se mezi ne a zacala nahlas a jasne kricet — nejdriv na knirateho, pak se obratila a svuj dil dostal i Maxim. Ten nerozumel vubec nicemu, kdezto vousaty se jedovate zastiril, popadl svou spacirku, ukryl do ni nuz a klidne zamiril k vychodu. Ve dverich se obratil, mrstil do lokalu par pridusenych slov a zmizel.
Bleda Rada s chvejicimi se rty zvedla povalenou zidli, utrela ubrouskem rozlitou hnedou kapalinu ze stolu, sebrala spinave nadobi, odnesla ho, a kdyz se vratila, neco Maximovi rekla. Ten se zmohl jen na »ano«, ale tentokrat to nepomohlo. Rada podrazdenym hlasem Jeste jednou opakovala totez, ale Maxim vycitil, ze neni ani tak rozzlobena, jako spis vylekana. »Ne,« rekl Maxim tentokrat a zena za pultem se priserne rozervala, zatrasla odulymi tvaremi, a tak Maximovi nezbyvalo, nez se priznat: »Nerozumim.«
Zena za neustaleho povyku vybehla ze sveho ukrytu, prihrnula se k Maximovi, postavila se pred nej s rukama v bok, chvili jeste kvilela, ale pak ho popadla pod krkem a zacala mu neurvale prohledavat kapsy. Zkoprnely Maxim se vubec nebranil, jen porad opakoval: »To se nesmi!« a vycitave se dival po Rade. Matrona ho strcila do prsou, a jako by dospela k nejakemu straslivemu rozhodnuti, vrhla se zpatky ke svemu pultu a popadla telefonni sluchatko.
»Fank!« vykrikl Maxim. »Fank spatne. Jit! Spatne!«
Pak vsechno napeti zcela neocekavane opadlo. Rada kypre zene neco rekla, ta zavesila, jeste chvilku bublala, a nakonec se uklidnila. Rada posadila Maxima zpatky na jeho misto, postavila pred nej novou sklenici piva a k jeho nepopsatelne radosti a uleve si k nemu konecne prisedla. Jistou dobu slo vsechno vytecne. Rada pokladala
