»Sprrravne rozhodnuti!« zavrcel pan rytmistr. »Jste chlapik, legionari! Papir, inkoust, proverky… Vsechno proveri boj! Az se posadime do aut a vyrazime do rajonu atomovejch pasti, hned se uvidi, kdo k nam patri a kdo ne.«
»Tak jest,« pritakal bez zvlastniho nadseni Gaj. Dobre staremu valecnikovi rozumel, ale nemene dobre vedel, ze hrdina primorskych incidentu se tak trochu myli. Boj je samozrejme boj, ale ideova cistota je ideova cistota. Ostatne to se Maka netyka. Prave Mak je naprosto cisty.
»Massaraks!« zaklel pan rytmistr. »Department zdravi ho doporucil a dalsi uz je nase vec.« Po tehle zahadne vete si Gaje nakvasene zmeril pohledem a dodal: »Legionar ma kamaradovi plne duverovat, protoze kdyz mu neduveruje, znamena to, ze to neni kamarad, a je ho treba hnat svinskym krokem. Prekvapils me, kaprale. Ale nic, plav ke svy sekci. Casu uz moc nemame. A v akci se tomu tvymu kandidatovi podivam na zoubek sam.«
Gaj srazil podpatky a odesel. Za dvermi si dopral skoupy usmev. Stary valecnik nakonec nevydrzel a odpovednost vzal na sebe. Ted uz muze Maka s cistym svedomim pokladat za sveho pritele. Maka Sima. Jeho prave prijmeni se ani neda vyslovit. Bud si jej vymyslel v horeckach, nebo skutecne pochazi z nektereho horalskeho kmene… Jak ze se to jmenoval ten jejich nekdejsi vladar? Zaremcicakbesmusaraji… Gaj vysel na cvicak a porozhledl se po sve sekci. Neunavny Pandi chlapce prohanel nejvyssim oknem makety dvoupatroveho domu. Chlapci byli celi propoceni a to bylo spatne, protoze do zacatku operace zbyvala sotva pulhodinka.
»Kon-cit!« zavolal Gaj uz zdalky.
»Koncit!« zarval Pandi. »V rad nastoupit!«
Sekce si rychle nastoupila a Pandi zavelel: »Pozor!« predpisovym krokem napochodoval pred Gaje a podal hlaseni: »Pane kaprale, sekce pri zamestnani na makete dobyvaneho mesta.«
»Zaradte se,« broukl Gaj a pokusil se uz tonem vyjadrit svou nelibost, co tak bajecne umel kapral Serembes. Presel podel vzorne vyrovnane jednotky s rukama za zady a zkoumave pohlizel do znamych tvari.
Sede, modre a zelene oci vyjadrovaly odhodlani splnit kazdy rozkaz, a byly proto mirne vytrestene, sledovaly kazdy jeho pohyb. Citil, jak jsou mu blizci a drazi, tech dvanact chlapcu jako buku — sest radnych vojinu Legie na pravem kridle a sest kandidatu na levem — vsichni ve slusivych cernych kombinezach s nalestenymi knofliky, vsichni v blyskavych nizkych holinkach, vsichni v baretech cacky narazenych nad prave oko… Ne, vsichni ne. Uprostred tvaru, na pravem kridle kandidatu se jako vez tyci kandidat Mak Sim, nadherne staveny chlapec, Gajuv oblibenec, i kdyz je to pro velitele smutne, mit oblibence, ale… hm… A ze ty svoje zvlastni hnede oci predpisove nevyvaluje? No nic, casem se to taky nauci. Ovsem… hm…
Gaj pristoupil k Maximovi a zapnul mu horni knoflik. Pak se postavil na spicky a srovnal mu baret. Ted je to, zda se, v poradku… Jen tu hubu ma pri nastupech od ucha k uchu… Ale to nic, to se odnauci. Je to zatim jen kandidat, navic nejmladsi v sekci…
Aby zachoval alespon nejake zdani spravedlnosti, Gaj poopravil take pracky Makova souseda, prestoze to nebylo zapotrebi. Pak udelal tri kroky vzad a zavelel »pohov!«. Sekce reagovala jako jeden muz: legionari lehce ukrocili a dali ruce za zada.
»Chlapci,« rekl Gaj, »dnes spolecne s celou nasi rotou vyrazime na pravidelnou operaci, jejimz hlavnim smyslem je zneskodnovani agentury potencialniho nepritele. Operace probehne podle schematu cislo tricet tri. Pani radni vojini si sve povinnosti, vyplyvajici z tohoto schematu, jiste pamatuji, zatimco panum kandidatum, kteri si zapominaji zapnout knoflik u limce, je jeste zopakuju. Sekce dostane jeden vchod. Na pocatku operace se rozdeli na ctyri skupiny — tri trojky a vnejsi zaloha. Trojky slozene vzdy ze dvou radnych vojinu a jednoho kandidata bez zbytecneho ramusu procesou byt za bytem. Pri vstupu do bytu kazda trojka postupuje takto: kandidat strezi vchod ze schodiste, druhy radny vojin bez zbytecnych prutahu obsadi pripadny zadni vychod a velitel skupiny provadi prohlidku mistnosti. Vnejsi zaloha, jiz veli velitel sekce, v tomto pripade tedy ja, zustava dole u vchodu do domu a jejim ukolem je poskytnout pomoc trojce, ktera ji bude potrebovat. Slozeni trojek i zalohy je vam znamo… Pozor!« zavelel a poodstoupil o dalsi krok. »Do trojek — nastoupit!«
Probehl rychly mnohonohy presun. Sekce se rozdelila do trojek. Nikdo si nepopletl sve misto, nikdo o druheho nezavadil samopalem, nikdo neuklouzl a neztratil baret, jak se to casto stavalo pri predeslych zamestnanich. Na pravem kridle zalohy cnel Mak a zase se zesiroka usmival. To bylo samozrejme spatne, protoze takhle to byt nesmi. A za vsechno nepochybne mohl ten jeho pitomoucky usmev…
»Nebylo to nejhorsi,« zabrucel Gaj presne jako kapral Serembes a blahosklonne si zmeril Pandiho — vyborne, chlapce, dobres ty kluky vycepoval. »A ted pozor!« zvolal. »Sekce, v rad nastoupit!«
Znovu ten rychly mnohonohy presun, okouzlujici svou presnosti a prisnou harmonii — a sekce pred nim znovu stala ve vyrovnanem radu. Vyborne, dokonce bajecne! Cloveka az zamrazi kolem zaludku. Gaj znovu zalozil ruce za zada a prosel se podel jednotky.
»Legionari!« zahajil slavnostne. »Jsme opora a jedina nadeje Ohnostrujcu. Jedine na nas se mohou ve sve velke veci bez zavahani spolehnout.« (Byla to pravda, ta nejopravdovejsi pravda, poznamenana zvlastnim kouzlem a zvlastni odevzdanosti.) »Bojova legie je pesti dejin. Jejim poslanim je smest vsechny prekazky na nasi hrde pouti. Mec Bojove legie se zakalil v zaru bitev, zhne v nasich dlanich a zchladit ho mohou jedine proudy nepratelske krve. Nepritel je lstivy. Je zbabely, ale vytrvaly. Ohnostrujci nam ulozili zlomit jeho uskocnou palicatost a vytrhnout i s korenem vsechno, co nas srazi zpatky k chaosu a rozkladne anarchii. Takova je nase povinnost a my povazujeme za stesti ji plnit. Musime prinaset obeti, rusime klid nasich matek, bratri a deti, pripravujeme o zaslouzeny odpocinek poctiveho pracujiciho, poctiveho urednika, poctiveho trhovce a prumyslnika. Oni vsak vedi, proc musime vpadat do jejich domovu, a vitaji nas jako sve nejlepsi pratele, jako sve ochrance. Myslete na to a nenechte se v uslechtilem zapalu plneni svych povinnosti unest. Pritel je pritel, kdezto nepritel je nepritel… Ma nekdo nejake otazky?«
»Ne!« stekla sekce dvanacti hrdly. »Pozorrr! Tricet minut na odpocinek a kontrolu vystroje! Rrrozchod!«
Sekce se rozptylila a legionari ve skupinkach po dvou po trech zamirili ke kasarnum. Gaj nespechave vykrocil za nimi s pocitem prijemne vypleneneho nitra. Maxim na nej cekal opodal a uz zdalky se usmival. »Pojd si zahrat na slova,« navrhl mu. Gaj v duchu zaupel. Mel by ho zprazit, poradne zprazit! Co muze byt neprirozenejsi nez kandidat, uplny zelenac, ktery pul hodiny pred operaci otravuje kaprala takovymi familiernostmi! »Ted na to neni cas,« poznamenal co nejkomisneji.
»Ty jsi nervozni?« zeptal se Mak soucitne. Gaj se zastavil a uprel oci k nebi. Co s nim, proboha, co s nim? Ono je zkratka naprosto nemozne sekyrovat takoveho dobrosrdecneho, naivniho obra, navic zachrance vlastni sestry a navic — nac to tajit — cloveka ve vsech ohledech, s vyjimkou poradove pripravy, mnohem lepsiho nez Gaj sam… Rozhledl se kolem a prosebne rekl:
»Poslys, Maku, ty me dostavas do strasne trapne situace. Kdyz jsme v kasarnach, jsem tvuj velitel, ja ti davam prikazy a ty je plnis. Uz stokrat jsem ti rekl…« »Ale ja prece jsem ochoten se podrobit. Tak mi neco rozkaz!« namitl Mak. »Ja vim, co je to disciplina. Rozkazuj.«
»Uz se stalo. Venuj se kontrole vystroje.« »To ne, Gaji, nezlob se, ale tys vydal jiny rozkaz. Prikazal jsi nam, abychom si odpocinuli a prohledli vystroj. Vystroj uz jsem si zkontroloval a ted odpocivam. Tak si chvili zahrajem, ne? Vymyslel jsem vyborne slovo…«
»Maku, pochop: podrizeny smi sveho velitele oslovit za prve jen predepsanym zpusobem a za druhe vyhradne ve sluzebnich zalezitostech.«
»Ano, to si pamatuju, paragraf devet… Ale to plati ve sluzbe… Kdezto ted mame oba volno…« »Jak jsi prisel na to, ze ja mam volno?« zeptal se Gaj. Stali za maketou u plotu z ostnateho dratu a tady je nastesti nikdo nevidi: nikdo nevidi, jak se ten vezak opira o plot a neustale ma tendenci chytat sveho kaprala za knoflik. »Ja odpocivam jedine doma, ale ani tam bych zadnemu podrizenemu nedovolil… Poslys, pust konecne ten muj knoflik a svuj si zapni…«
Mak se zasmal a rekl:
»Ve sluzbe tak, a doma onak? K cemu je to dobre?«
»Vis co, uz o tom nebudeme mluvit. Nebavi me opakovat ti porad jedno a totez… A jeste neco: kdy uz se konecne prestanes pri nastupu zubit?«
»O tom se v radech nic nepise,« odpovedel okamzite Maxim. »A pokud jde o opakovani jednoho a tehoz, neco ti reknu. Nezlob se Gaji, ja vim ze nejsi zadny mluvitel… hovornik…«
»Kdo?!«
»Nejsi clovek, ktery by umel pekne mluvit.«
»Myslis recnik?«
»Recnik… To je ono, nejsi recnik. Ale to nevadi. Dneska jsi k nam promluvil. Ta slova byla spravna, dobra. Ale kdyz jsi mi o ukolech Legie a situaci v zemi vykladal doma, bylo to mnohem zajimavejsi. A bylo to opravdu z
