mu mnohem mene uspokojiva a o to bizarnejsi, nez se puvodne domnival.
Jeste drepel nad slabikarem, a Gaj uz nalehal s otazkou, kde se tu Maxim vzal. Obrazky nepomahaly: Gaj je vnimal s jakymsi potutelnym usmevem a dal opakoval stale stejnou otazku: »Odkud jsi?« Nakonec Maxim podrazdene pichl nad hlavu a rekl: »Z nebe!« K jeho velkemu udivu to Gaj povazoval za zcela prirozene a zacal na nej chrlit nejaka tajemne znejici slova, ktera Maxim drive povazoval za nazvy obeznic mistni planetarni soustavy. Gaj vsak polozil na stul mapu sveta na zpusob pozemskeho Mercatorova valcoveho zobrazeni a razem bylo jasne, ze nejde o zadne planety, ale o znepratelene staty. Maxim pokrcil rameny, pouzil vsech vyrazu nevole, jichz byl zatim mocen, sklonil se nad mapu, aby si ji prostudoval, a tim tento rozhovor na cas uzavrel.
Asi o dva dny pozdeji vecer se Maxim s Radou divali na televizi. Bezelo tam opravdu zvlastni vysilani, neco jako film bez zacatku a konce, bez pevne fabule, zato se spoustou jednajicich postav — dosti udesnych postav — jednajicich dosti divoce, alespon z hlediska normalniho humanoida. Rada to sledovala se zajmem, kazdou chvilku vypiskla, chytala Maxima za rukav, asi dvakrat si kratce zaslzela, zatimco Maxima to pomerne brzy prestalo bavit, a tak si za doprovodu unyle vyhruzne hudby zdriml, jenze vtom se na obrazovce mihlo cosi znameho. Nevericne si promnul oci. Na obrazovce se objevila Pandora: dzunglemi se vlece ponury tachorg, drti stromy, a vida, tady je Peter s vabnickou v ruce, couva s vaznou, soustredenou tvari, ted klopytl o koren a padl zady primo do baziny. Maxim s obrovskym udivem poznal vlastni mentogram, a pak jeste jeden, a jeste — to vse bez jakehokoli komentare, stale jen taz hudba, a Pandora zmizela, aby uvolnila misto slepemu muzi, ktery lezl po strope jakoby potazenem uprasenou pavucinou. »Co je to?« zeptal se Maxim a ukazal na obrazovku. »Prenos,« rekla netrpelive Rada. »A zajimavy. Divej se.« Smyslu se nedobral a v jeho mozku se zrodila vize desitek navstevniku z vesmiru, kteri poctive vzpominaji na sve svety. Sve myslenky se vsak rychle vzdal, tohle bylo prilis strasne a jednotvarne — puste dusne mistnustky, nekonecne chodby zavalene nabytkem, ktery z niceho nic porustal obrovitymi trny; spiralova schodiste, ktera se zavrtavala do neproniknutelne cernoty uzkych studni; zamrizovane sklepy, v nichz se tupe a bezucelne prevalovala nejaka tela, mezi nimiz se tu a tam daly zahlednout chorobne strnule tvare jako na obrazech Hieronyma Bosche — podobalo se to spis silenym fantasmagoriim nez realnym svetum. Ve srovnani s temito plody chore mysli z Maximovych mentogramu jasne vyzaroval programovy realismus, ktery diky jeho mladistvemu temperamentu prerustal v romanticky naturalismus. Takove porady televize vysilala skoro kazdy den, jmenovalo se to Carovne putovani, ale Maxim nikdy nedokazal do dusledku pochopit, v cem ma spocivat jejich divacke kouzlo. Kdyz se na to zeptal, Gaj s Radou nechapave krcili rameny a rikali: »No to je prenos. Aby to bylo zajimave. Carovne putovani. Takova pohadka. Jen se divej, divej se. Nekdy je to k smichu, jindy se bojis…« A v Maximove nitru vyklicily ty nejvaznejsi pochybnosti, zda smyslem prace profesora Hrocha byl skutecne kontakt a zda pri jeho vyzkumech slo opravdu o vyzkum.
Tento intuitivni zaver se zprostredkovane potvrdil o deset dni pozdeji, kdyz Gaj uspesne absolvoval konkurs na dalkove studium uchazecu o nejnizsi dustojnickou hodnost a zacal biflovat matematiku a mechaniku. Schemata a vzorce ze zakladniho kursu balistiky Maxima dokonale zmatly. Ted uz Gajovi nedal pokoj. Gaj nejdriv nicemu nerozumel, ale pak se shovivave usklibl a vysvetlil mu kosmografii sveho sveta. Teprve ted se Maxim dovedel, ze obydleny ostrov vubec neni koule, ze to neni zadny geoid a uz v zadnem pripade planeta.
Obydleny ostrov je Svet, jediny svet ve vesmiru. Pod nohama domorodcu se nachazi pevny povrch Sfery Sveta. Nad jejich hlavami se vznasi obrovska, ale v zasade zmeritelna plynova koule doposud neznameho slozeni a s prozatim ne zcela jasnymi fyzikalnimi vlastnostmi. Teorie pravi, ze hustota plynu smerem k jadru koule rychle stoupa a tam pak dochazi k jistym tajemnym procesum, vyvolavajicim pravidelne zmeny jasnosti tohoto takzvaneho Svetoveho Svetla, jimiz se vysvetluje stridani dne a noci. Krome kratkodobych kazdodennich zmen stavu Svetoveho Svetla pusobi i zmeny dlouhodobe, ktere vyvolavaji sezonni vykyvy teplot a stridani rocnich obdobi. Pritazlivost pusobi ze stredu Sfery Sveta kolmo na jeji povrch. Obydleny ostrov se tedy naleza na vnitrnim povrchu obrovske bubliny v nekonecne pevne substanci, ktera zaplnuje zbytek vesmiru.
Maxim, dokonale zpitomely tak necekanym rozuzlenim, se uzuz chtel pustit do sporu, ale velice rychle se ukazalo, ze on i Gaj mluvi kazdy jinou reci, ze pochopit se navzajem je pro ne mnohem slozitejsi, nez kdyz ma presvedceny kopernikovec porozumet presvedcenemu vyznavaci uceni Ptolemaiova. Zakopany pes pritom byl vyhradne v pozoruhodnych vlastnostech atmosfery teto planety. Za prve tu byla nezvykle silna refrakce, ktera napadne zvedala obzor a od veku domorodcum vnukala predstavu, ze jejich zeme neni plocha a v zadnem pripade vypoukla, ale vyduta. »Postavte se na morsky, breh,« doporucovaly skolni ucebnice, »a sledujte pohyb lodi vyplouvajici z pristavu. Nejdriv se bude zdat, ze jede po rovine, ale cim bude dal, tim bude stoupat vys, dokud nezmizi v atmosferickem oparu, halicim zbytek sveta.« Za druhe byla atmosfera velice husta a dnem i noci fosforeskovala, takze hvezdnou oblohu tu nikdy nikdo nevidel, a dny, kdy se dalo zahlednout mistni slunce, se zaznamenavaly do kronik a tyto zaznamy poslouzily jako baze pro nescetne pokusy o vytvoreni univerzalni teorie Svetoveho Svetla.
Maxim pochopil, ze se ocitl v obri pasti, ze skutecny kontakt bude mozny jedine za predpokladu, ze se mu podari bez prehaneni obratit naruby tradicni predstavy, ktere se formovaly po tisicileti. Soude podle snad nejrozsirenejsi kletby massaraks, coz presne prelozeno znamena svet naruby, uz se o to zrejme nekdo pokousel, a Gaj mimoto vykladal neco o ciste abstraktni vedecke hypoteze, ktera Svet interpretovala jinak. Tato hypoteza vznikla kdysi ve stredoveku, sveho casu ji pronasledovalo i oficialni nabozenstvi, mela sve mucedniky, diky pracim genialnich badatelu minuleho stoleti se ji dostalo i vznosneho matematickeho vyjadreni, ale nakonec zustala onim abstraktem, prestoze i ona, jako ostatne vetsina abstraktnich teorii, dosla sveho praktickeho uplatneni — stalo se tak docela nedavno, kdyz byly vynalezeny superdalekonosne delostrelecke granaty.
Kdyz si Maxim promyslel a porovnal vsechno, co se zatim dozvedel, pochopil, ze tu po celou tu dobu musel vypadat jako silenec, a tudiz neni divu, ze se jeho mentogramy staly soucasti, schizoidniho Carovneho putovani. Za druhe si ujasnil, ze pokud se nechce znovu vratit k Hrochovi, musi prozatim o svem skutecnem puvodu pomlcet. To vsechno znamenalo, ze obydleny ostrov mu na pomoc neprispecha, ze spolehat muze jedine sam na sebe, ze stavbu nuloveho vysilace je treba odlozit na neurcito a on sam ze tu uvizl nadlouho, ne-li — massaraks! — navzdy. Beznadejnost situace ho malem ochromila, ale zatal zuby a prinutil se uvazovat ciste logicky. Maminka si prozije krusne chvile. Bude ji nevyslovne zle a uz jen tahle myslenka mu bere vsechnu chut do jakekoli logiky. Cert ho vem, tenhle zabedneny, uzavreny svet…! Ale mam dve vychodiska: bud teskne touzit po nemoznem a bezmocne si okusovat nehty, nebo se vzchopit a zit. Skutecne zit, tak, jak jsem vzdy chtel — mit rad pratele, dosahovat svych cilu, rvat se, vitezit, prohravat, dostavat pres hubu a zase to vracet, proste cokoli, jen ne zoufale lomit rukama… Prestal s vyklady o vystavbe vesmiru a zacal se Gaje vyptavat na dejiny a socialni zalezitosti sveho obydleneho ostrova.
Dejiny nevypadaly prave nejvabneji. Gaj mu z nich mohl poskytnout jen hodne utrzkovite informace a solidni knihy doma nemel. V mestske knihovne solidni tituly take k mani nebyly. Dalo se vsak pochopit, ze zeme, ktera se Maxima ujala, byla driv mnohem vetsi a vlastnila velke mnozstvi zamorskych kolonii, kvuli kterym nakonec vypukla znicujici valka s dnes uz zapomenutymi sousednimi staty. Tato valka zachvatila cely svet, zahynuly v ni miliony a miliony obyvatel, do zakladu byly zniceny tisice mest, desitky velkych i mensich statu zmizely z povrchu zemskeho a ve svete i v zemi samotne zavladl chaos. Prisly dny kruteho hladu a epidemii. Pokusy o lidova povstani hrstka vykoristovatelu potirala jadernymi udery. Stat i cely svet smerovaly k zahube. Situaci vsak zachranili Ohnostrujci. Soude podle vsech znamek to byla skupina mladych anonymnich dustojniku generalniho stabu, kteri jednoho krasneho dne s pouhymi dvema divizemi, velice nespokojenymi tim, ze je posilaji na atomova jatka, zorganizovali puc a zmocnili se vlady. Od te doby se situace do znacne miry stabilizovala a valka utichla jaksi sama sebou, prestoze mir nikdo s nikym neuzavrel.
Maxim chapal, ze politicke zrizeni tohoto statu ma k dokonalosti hodne daleko. Nesporne vsak bylo, ze popularita Ohnostrujcu je mimoradna, a to ve vsech vrstvach spolecnosti. Ekonomicka podstata teto popularity zustavala pro Maxima zahadou, ale zrejme slo o to, ze vojenska oligarchie dokazala zkrotit chuti prumyslniku, cimz si ziskala dobrou povest mezi delnictvem, a to si navic sama podmanila, co se zase nepochybne zamlouvalo prumyslnikum. Ale to byly jen dohady. Napriklad Gajovi takova interpretace problemu pripadala prapodivna: pojem trida neznal a rozpory mezi spolecenskymi vrstvami si nedokazal predstavit…
Zahranicnepoliticka situace, v niz se zeme ocitla, zustavala i nadale velmi napjata. Na sever od ni lezely dva dalsi velke staty — Honti a Pandea — byvale provincie ci kolonie. O techto zemich nikdo nic nevedel, ale bylo znamo, ze obe maji ty nejagresivnejsi zamery, neustale vysilaji zaskodniky a spiony, organizuji pohranicni incidenty a pripravuji valku. Smysl teto valky nebyl Gajovi jasny, ale takovymi problemy si proste hlavu nezamestnaval. Na severu byl nepritel, on bojoval s jeho zakernou agenturou na zivot a na smrt a to mu uplne stacilo.
Za pohranicnimi lesy na jihu lezela poust, vznikla v dusledku stovek a tisicu jadernych vybuchu na uzemi nekolika zemi, ktere se na vojenskych operacich podilely nejaktivneji. O tom, co se deje na techto milionech
