»Ano.«
»Jste zubni lekar?«
»Byl jsem.«
»Co mate spolecneho s doktorem Gobbim?«
»Koupil jsem jeho praxi.«
»Tak proc nepraktikujete?«
»Prodal jsem zarizeni.«
»Proc?«
»Pomery se stale zhorsuji,« odpovedel Ketsef.
»Jake jsou vase vztahy s Ordi Taderovou?«
»Je to moje zena.«
»Mate deti?«
»Meli jsme — syna.«
»Kde je?«
»Nevim.«
»Co jste delal za valky?«
»Bojoval.«
»Proc jste se zacal zabyvat protistatni cinnosti?«
»Protoze v dejinach tohoto sveta jeste neexistoval odpornejsi stat,« rekl Ketsef. »Protoze jsem miloval svou zenu a sve dite. Protoze jste zabili me pratele a rozlozili muj narod. Protoze jsem vas vzdycky nenavidel. Staci?«
»Staci,« ujistil ho klidne brigadyr. »Dokonce vic nez staci. Radsi nam reknete, kolik vam plati Hontove. Nebo vas snad honoruje Pandea?«
Muz v bilem plasti se zasmal. Byl to desivy smich, tak by se nejspis smal umrlec.
»Skoncete tu komedii, brigadyre,« rekl. »Nac vam to je?«
»Jste vudce skupiny?«
»Ano, byl jsem.«
»Koho z clenu organizace muzete jmenovat?«
»Nikoho.«
»Jste si tim jist?« zeptal se najednou civil.
»Ano.«
»Podivejte se, Ketsefe,« pronesl vemlouvave muz v civilu. »Dostal jste se do krajne svizelne situace. Vime o vasi skupine vsechno. Dokonce vime ledacos o jejich stycich. Musite pochopit, ze takove informace jsme ziskali od jiste osoby z vasi organizace a ted zalezi jen na nas, jak se ta osoba bude jmenovat — zda Ketsef nebo nejak jinak…«
Ketsef mlcky sklonil hlavu.
»Hej, vy!« zakrakal rytmistr Cacu. »Vy jste prece bejvalej frontak a dustojnik k tomu. Copak nechapete, co vam nabizime? Zadnej zivot, massaraks! Oficirskou cest!«
Ketsef se znovu zasmal, zakuckal se, ale nerekl nic. Maxim pocitil, ze tenhle clovek se niceho neboji. Ani smrti, ani hanby. Uz vsechno prozil. Uz se povazuje i za mrtveho, i za zhanobeneho… Brigadyr pokrcil rameny, zvedl se a prohlasil, ze Gel Ketsef, padesatilety, zenaty, povolanim zubni lekar, se na zaklade zakona o verejnem zdravi odsuzuje k likvidaci. Rozsudek bude vykonan do osmactyriceti hodin a muze byt zmenen za predpokladu, ze odsouzeny poskytne pozadovane informace.
Kdyz Ketsefa odvedli, brigadyr se nespokojene otocil k civilovi: »Ja ti nerozumim. Podle meho nazoru mluvil dosti ochotne. Typicky mluvka, jak ostatne rikate vy sami. Nerozumim ti…« Civil se zasmal: »Prave proto velis brigade, kamarade, kdezto ja… Ja zase tam u nas.« »Na tom nesejde,« prohlasil urazene brigadyr. »Je to sef skupiny, nota bene se sklonem k filozofovani…, proste tomu nerozumim.« »Kamarade,« oslovil ho pratelsky civil, »uz jsi nekdy videl filozofujiciho neboztika?« »Paneboze, to jsou mi prece nesmysly!« »Ale stejne!« »A tys ho snad videl?« zeptal se brigadyr. »Prave ted pred chvilkou,« opacil durazne civil. »A upozornuju te, ze to neni poprve… Ja jsem zivy, on je mrtvy — tak o cem si spolu budem vykladat? Takhle nejak se to pise ve Verbliebenovi, pokud se nemylim…« Rytmistr Cacu se najednou zvedl, pristoupil az tesne k Maximovi a zdola vzhuru mu zasycel rovnou do tvare: »Jak to stojime, kandidate? Kam cucime? Pozorr! Koukam pred sebe! A ne, kde co lita!« Nekolik vterin hlasite oddechoval a prohlizel si Maxima — zritelnice se mu pomatene zuzovaly a zase rozsirovaly, ale pak se vratil zpet na sve misto a zapalil si.
»Tak,« rekl adjutant. »Zbyli nam Ordi Taderova, Memo Gramenu a jeste dva, kteri odmitaji sdelit jmeno.«
»Temi bychom meli zacit,« navrhl civil.
»Cislo sedmdesat tri trinact,« zvolal adjutant.
Cislo sedmdesat tri trinact veslo a posadilo se na stolicku. Ten muz — suchy, slachovity clovek s chorobne kyprymi, prokousanymi a napuchlymi rty — byl take v poutech, prestoze misto jedne ruky mel protezu.
»Vase jmeno?« zeptal se brigadyr.
»A ktere?« otazal se vesele jednoruky.
Maxim se az zachvel — byl presvedcen, ze invalida bude mlcet.
»To jich mate tolik? V takovem pripade uvedte prave.«
»Moje skutecne jmeno je sedmdesat tri trinact.«
»Mnno… Co jste delal v Ketsefove byte?«
»Lezel v bezvedomi. Jak racte vedet, umim to vyborne. Nemam to treba predvest?«
»Nenamahejte se,« prerusil ho muz v civilu. Pukal vzteky. »Tohle umeni se vam bude jeste moc hodit.«
Jednoruky se najednou rozchechtal. Smal se hlasite a jasne jako mladik a Maxim s hruzou pochopil, ze se smeje naprosto uprimne. Lide za stolem poslouchali ten smich mlcky, jako zkameneli…
»Massaraks!« vybuchl konecne jednoruky a otrel si oci ramenem. »To je mi veru hrozba…! Ackoli, vy jste jeste mladik… Vasi praci je treba vykonavat pokud mozno prkenne a zdeuredne — proste za penize. To dela na vysetrovaneho ten spravny dojem. Je priserne, kdyz vas nemuci nepritel, ale ourada. Podivejte se treba na mou levou ruku. Tu mi natrikrat upilovali odbornici Jeho cisarskeho Velicenstva, ale kazdy tento akt provazela rozsahla uredni korespondence… Kati konali svou tezkou a nevdecnou praci a nadavali na zebracke platy. A me z toho jimala hruza. Jen obrovskou silou vule jsem se prinutil neco nevyzvanit. Kdezto ted…? Ja prece vidim, jak me nenavidite. Vy me a ja zase vas. To je vynikajici: Jenze vy me nenavidite ani ne dvacet let, kdezto ja vas uz pres tricet. Vy jste se tenkrat jeste pohodlne prochazel pod stolem a trapil jste kocky, mladiku…«
»Aha,« poznamenal zasvecene civil. »Pan je stara vrana. No vidite, a ja si myslel, ze vy vsichni to uz davno mate za sebou.«
»V to nedoufejte,« zakroutil hlavou jednoruky. »Clovek by se ve svete, kde zije, mel trochu orientovat… Takhle se s vami vlastne neni o cem bavit…«
»To by podle meho nazoru stacilo,« otocil se brigadyr k civilovi.
Ten rychle neco nacmaral na casopis a podal vzkaz brigadyrovi. Brigadyr se velice podivil, zabubnoval si prsty po brade a pochybovacne si civila zmeril. Ten se jen usmal. Brigadyr tedy pokrcil rameny, zamyslel se a otocil se k rytmistrovi.
»Svedku Cacu, jak se obvineny choval pri zadrzeni?«
»Valel se po podlaze,« odpovedel zakaboneny rytmistr.
»Takze odpor nekladl… Mno…« Brigadyr se jeste na okamzik zadumal, vstal a vyrkl rozsudek: »Obzalovany sedmdesat tri trinact se odsuzuje k trestu smrti. Likvidace se odklada na neurcito a obzalovany bude az do vykonu rozsudku poslan do vyhnanstvi na prevychovu.«
Ve tvari rytmistra Caca se rozhostilo nechapave opovrzeni, protoze kdyz jednorukeho odvadeli, zase se tise smal a pokyvoval hlavou, jako by si rikal: No to jsou mi veci!
Pak privedli cislo sedmdesat tri ctrnact. Byl to ten muz, ktery kricel a svijel se na podlaze. Lomcoval jim strach, ale choval se vyzyvave. Rovnou od dveri vykrikl, ze na otazky odpovidat nebude a shovivavost neocekava. Skutecne mlcel a nezareagoval ani na jedinou otazku, dokonce ani na civiluv dotaz, zda si nahodou nechce postezovat na spatne zachazeni. Skoncilo to tim, ze brigadyr znovu uprel pohled na civila, a ucinil tazavy pohyb hlavou. Civil prikyvl a rekl: »Ano, tohohle si vezmu.« Vypadal velice spokojene.
Pak brigadyr prohrabal zbyle papiry a poznamenal:
