vymirame…«
Doktor se odmlcel, chopil se hrnku a naraz ho dopil do dna… Potom s nervnim tikem v tvari zacal zurive rozdmychavat svou dymku.
»A jak jsme si driv zili,« podotkl zarmoucene Lesnik. »Mizerove zatraceny…«
»Jemu to nema cenu vykladat,« vmisil se do debaty Memo. »On prece nevi, co to je. Ten nema ani poneti, co to je — cekat den co den na dalsi relaci.«
»No dobre,« mavl ramenac. »Kdyz nema poneti, nebudeme o tom mluvit. Sojka je pro. Kdo jeste je pro a kdo proti?«
Lesnik uz oteviral usta, ale Ordi ho predesla:
»Chtela bych vysvetlit, proc mluvim pro nej. Za prve mu verim. To uz jsem koneckoncu rikala a mozna to neni tak dulezite, protoze se to tyka jen me. Ten clovek ale ma schopnosti, ktere by mohly byt k uzitku nam vsem. Umi hojit nejen vlastni, ale i cizi rany… A mnohem lepe nez vy, Doktore, nezlobte se…«
»Jakypak ja jsem doktor,« pokrcil rameny Doktor. »Prosim vas, pouhy soudni znalec…«
»Ale to jeste neni vsechno,« pokracovala Ordi. »Umi taky zbavovat bolesti.«
»Jak to?« zeptal se Lesnik.
»Nevim, jak to dela. Masiruje spanky, neco septa a bolest pomine. U matky me to chytlo dvakrat a vzdycky mi pomohl. Poprve jeste moc ne, ovsem v kazdem pripade jsem neztratila vedomi jako jindy. A podruhe se bolesti nedostavily vubec…«
Vsechno se zmenilo jako mavnutim kouzelneho proutku. Jeste pred okamzikem to byli soudci, jeste pred chvili meli pocit, ze rozhoduji o jeho zivote a smrti, ale ted soudci zmizeli a zustali jen zmuceni, prokleti lide, jimz nahle svitla nadeje. Divali se na nej, jako by ocekavali, ze je okamzite, neprodlene zbavi mucive mury, ktera je pronasledovala minutu za minutou, neustale, kazdy den a kazdou noc uz cela leta… No vida, rekl si Maxim, tady me prinejmensim nebudou potrebovat k tomu, abych zabijel, ale abych lecil… Ta myslenka ho ovsem nijak nepotesila. Veze! vykriklo vedomi. Takova zvrhlost! Kdo asi na tohle prisel? Musel to byt sadista…
»Vy neco takoveho skutecne dokazete?« zeptal se Doktor.
»Co?«
»Zbavovat bolesti…«
»Zbavovat bolesti? Ano, to umim.«
»A jak?«
»Tezko bych vam to vysvetloval, mne by nestacila slovni zasoba a vam by se nedostavalo vedomosti… Ale jednu vec nechapu: copak vy nemate zadne utisujici prostredky proti bolestem?«
»Proti tomuhle zadne prostredky nepomohou… Jedine letalni davka.«
»Poslyste,« rekl Maxim. »Ja jsem samozrejme ochoten zbavovat vas bolesti a budu se snazit… Ale to prece neni vychodisko! Je treba patrat po nejakem masovem prostredku… Mate mezi sebou chemiky?«
»Vsechno mame,« rekl ramenaty, »ale timhle ukolem se nikdo nezabyva. Kdyby ho nekdo resil, nemusel by stejnymi bolestmi jako my trpet napriklad statni prokurator. Spolehnete se, ze ten by si takovy preparat rozhodne sehnal. Ted se proste pred kazdou pravidelnou relaci namol opije a lehne si do vany s horkou vodou.«
»Statni prokurator je degenerat?« zeptal se Maxim znepokojene.
»Rika se to,« odtusil ramenaty suse. »Ale to jsme odbocili. Sojko, chces jeste neco dodat? Kdo ted?«
»Pockat, Generale,« ozval se Lesnik. »Co ma tohle znamenat? Von je jako nas dobrodinec, ci co? A ty bys dokazal zbavit bolesti i me? Takovej clovek je neocenitelnej, toho snad ani nepustim ze sklepa. Ja mivam takovy bolesti, ze se to proste neda vydrzet… Nevymyslel bys treba i prasky? Ze vymyslis prasky, co tomu rikas? Nene, panove a soudruzi, takovyho cloveka si musime setrit…«
»Takze jsi pro,« shrnul to General.
»Takze jsem pro, a to tak zasadne, ze pokud by se ho nekdo treba jen dotknul…«
»Jasne. A vy, Doktore?«
»Ja bych byl pro i beztak,« zavrcel Doktor, zadumane bafajici dymku. »Mam stejny dojem jako Sojka; zatim to jeste neni nas clovek, ale bude nas, jinak to dopadnout nemuze. Jim se na kazdy pad nemuze hodit do kramu. Je prilis inteligentni.«
»Dobre,« prikyvl General. »Co vy, Kopyto?«
»Ja jsem pro,« rekl Memo. »Je to pro nas uzitecny clovek.«
»Tak vyborne,« pronesl General. »Ja jsem taky pro. Mam z toho velkou radost, Maku. Jste sympaticky chlapec, a bylo by mi lito, kdybychom vas museli zabit…« Pohledl na hodinky. »Navrhuji, abychom se najedli. Za chvili zacne relace a Mak nam predvede svoje umeni. Nalejte mu pivo, Lesniku, a neste na stul ten vas vychvalovany syr… Kopyto, bezte a vystridejte Zelenace, od rana nejedl.«
Kapitola desata
Posledni poradu pred operaci General svolal do zamku Dvouhlavy kun. Byly to rozvaliny predmestskeho muzea, zniceneho za valky a dnes zarostleho brectanem a travou — misto opustene a divoke, kam obyvatele mesta nejezdili, protoze nedaleko byla malaricka bazina, ktera mela mezi mistnimi lidmi spatnou povest jako utulek banditu a zlodeju. Maxim sem prisel pesky spolecne s Ordi. Zelenac prijel na motorce a privezl Lesnika. General a Memo Kopyto uz na ne cekali ve stare kanalizacni roure, vedouci primo do baziny. General kouril a zachmureny Memo kourem cigarety vztekle zahanel komary.
»Mas?« zeptal se Lesnika.
»Samozrejme,« odpovedel Lesnik a vytahl tubu repelentu.
Vsichni se potreli a General zahajil poradu.
Memo rozprostrel plan a znovu zopakoval prubeh cele operace. Tohle vsechno uz znali nazpamet. V jednu hodinu v noci se skupina priplizi ze ctyr stran k plotu z ostnateho dratu a polozi casovane naloze. Lesnik a Memo pujdou kazdy sam — jeden ze severu, druhy ze zapadu. General s Ordi od vychodu. Maxim a Zelenac z jihu. Exploze by mely prijit vsechny naraz, presne v jednu hodinu v noci. General, Lesnik, Zelenac a Memo se vrhnou do vzniklych pruchodu a jejich ukolem bude dostat se az k bunkru a zasypat ho granaty. Jakmile palba z bunkru ustane nebo aspon zeslabne, vyrazi Maxim s Ordi s magnetickymi minami a upevni je na zaklady veze. Pak uvedou do cinnosti rozbusky, posbiraji ranene — ale jen ranene! — a ustoupi lesem k vychodu, k vesnici, kde bude u milniku stat Klucina s motorkou. Tezce ranene nalozi na motorku, lehce raneni a zdravi pujdou pesky. Sraz je v Lesnikove dome. Tam se bude cekat nejdele dve hodiny a pak se lide odsunou jako obvykle. Jsou nejake otazky? Nejsou. Tak to je vsechno.
General odhodil nedopalek, sahl do zanadri a vytahl odtud lahvicku zlutych pilulek.
»Pozor,« rekl. »Z rozhodnuti stabu se plan operace ponekud meni. Zacatek akce prenasime na dvacet dve nula nula…«
»Massaraks!« zaklel Memo. »Co je zas tohle za novoty?«
»Neprerusujte me!« okrikl ho General. »Presne v deset vecer zacina relace. Nekolik vterin pred jejim zahajenim si kazdy z nas vezme dve takovehle pilulky. Dal pujde vsechno podle puvodniho planu s jedinou vyjimkou: Sojka vyrazi jako granatnik ve dvojici se mnou. Vsechny miny ponese Mak a vez vyhodi do vzduchu on sam.«
»Co to ma znamenat?« zeptal se znicene Lesnik a prohlizel si schema. »Tomu teda absolutne nerozumim. Deset vecer, to je preci zacatek relace! A to se na me zlobte nebo ne, svalim se a budu lezet jako livanec… Zlobte se nebo ne, ale to me na nohy nedostanete ani kladkostrojem…«
»Okamzik,« prerusil ho General. »Jeste jednou opakuji: deset vterin pred desatou kazdy z nas spolkne tenhle prostredek proti bolestem. A tak se v deset hodin…«
»Ja uz tyhle pilulky znam,« rekl Lesnik. »Dve minutky ulevy — a pak te to vezme tuplem. To zname, uz jsem to zkousel…«
»Jenze tyhle jsou nove,« vysvetloval trpelive General. »Pusobi az pet minut. Dobehnout k bunkru a hodit granaty stihnem a zbytek zaridi Mak.«
Nastalo ticho. Premysleli. Pomalu chapajici Lesnik se praskave prohraboval ve vlasech a zatal zuby do spodniho rtu. Bylo primo videt, jak zvolna mu podstata napadu dochazi; pak prudce zamrkal, nechal svou hrivu na pokoji, obhledl vsechny zjasnenyma ocima, ozil a placl se do kolen. Kouzelny strejda, dobrak do morku kosti
