zelenych skvrn prechazely oci. A pred nimi uz se zvedala ocelove leskla hraz more. Rozmlatime se na maderu, pomyslel si Gaj se srdcem v kalhotach. Cert aby vzal prince-vevodu i s tim jeho zatracenym bombarderem, massaraks, to je mi pekny ulomek stare rise — nebyt jeho, sli jsme si klidanko pesky a meli jsme po starostech, kdezto takhle shorime, pokud neshorime, tak se roztriskame, a kdyz se ani neroztriskame, utopime se v mori… Copak Maxim, ten se urcite zase vzkrisi, ale ja to mam jiste… Nechci!
»Nemel sebou,« okrikl ho Maxim. »A pevne se drz. Uz to bude…«
Les pod nimi najednou skoncil. Gaj pred sebou spatril rozvlnenou kovove sedou vodni plan, ktera mu nezadrzitelne spechala naproti, a zavrel oci… Rana. Prasteni. Nestvurny sykot. A zase rana. A dalsi. Vsechno je v haji, je po vsem, konec… Gaj kvili hruzou. Jakasi obrovska sila se ho chape a snazi se ho pres odpor popruhu se vsim vsudy z kresla vyrvat, ale pak ho to zklamane odhazuje zpatky, vsecko kolem duni a borti se, neco se skvirive pali a do kabiny tryska vlazna voda. A vsechno uticha. Ke Gajovym usim doleha jen tiche splouchani a zurceni. Neco tise syci a jemne popraskava, podlaha se zacina pomalu kolebat. Pokud se Gaj nemyli, uz by mohl oci otevrit a podivat se, jak to vypada na onom svete…
Kdyz je otevrel, spatril nejdriv Maxima, ktery se nad nim sklanel a rozepinal mu remeny.
»Umis plavat?«
Aha, to znamena, ze jsem nazivu.
»Umim.«
»Tak jdem.«
Gaj opatrne vstal a ocekaval, ze v potlucenem, jako zprerazenem tele se okamzite ozvou nejake bolesti, ale ukazalo se, ze je naprosto v poradku. Bombarder se sotva znatelne pohupoval na mirnych vlnkach. Leve kridlo schazelo, prave se jeste plandalo na utrzcich jakychsi perforovanych zeber. Breh bylo videt primo proti pridi, asi je to pri pristavacim manevru uplne otocilo.
Maxim zvedl samopal, prehodil si ho na zada a otevrel dvirka. Do kabiny okamzite vtrhla voda, ostre zacpel benzin a podlaha se jim pod nohama zacala zvolna naklanet.
»Vpred!« zavelel Maxim a Gaj, ktery se protahl kolem nej, poslusne zblunkl do vln.
Prudce zajel pod hladinu, ale hned zase vyplaval, vyprskl vodu z ust a zamiril ke brehu. Byl docela blizko, ten pevny breh, po kterem se da chodit a na ktery se da padat bez nebezpeci, ze pri tom prijdete o zivot. Maxim nehlucne rozrezavajici vodu plaval vedle nej. Massaraks, ten chlap i plave jako ryba, jako by se ve vode narodil… Gaj odfukoval a pracoval rukama i nohama ze vsech sil. Plavat v kombineze bylo namahave, a tak se zaradoval, kdyz konecne zavadil nohou o piscite dno. Ke brehu zbyvalo jeste peknych par desitek metru, ale on se postavil a zvolna pred sebou hrnul spinavou vodu, posetou mastnymi skvrnami. Maxim plaval dal, snadno Gaje predhonil a na povlovnou piscitou plaz vysel prvni. Kdyz se k nemu uondany Gaj konecne dopotacel, stal uz dosiroka rozkrocen a hledel k nebi. Gaj se take podival na oblohu. Rozpoustely se na nem spousty cernych kanek.
»Meli jsme stesti,« utrousil Maxim. »Startovalo jich dobrych deset.«
»Ceho?« zeptal se Gaj, ktery si vytrepaval vodu z ucha.
»Raket… Uplne jsem na ne zapomnel… Tolik let tu cekaly, az poletime, a vidis, dockaly se… Ze me to nenapadlo?«
Gaj si nespokojene uvedomil, ze jeho to mohlo napadnout taky, ale jak je videt, nenapadlo. Prece mohl pred dvema hodinami rict: Jak tam chces letet, Maku, kdyz les je plny podzemnich sachet s raketami? Ne, princi-vevodo, dekujeme mockrat, ale lip byste udelal, kdybyste si s tim svym bombarderem letel sam… Ohledl se na more. Horsky orel uz se temer cely potopil, z vody zalostne trcel jen jeho hranaty polamany ocas.
»Takze pokud tomu dobre rozumim, do Ostrovni rise se nedostanem,« zauvazoval nahlas Gaj. »Co budeme delat?«
»Ze vseho nejdrive spolykame prasky,« odpovedel Maxim. »Vytahni krabicku.«
»A proc?« zeptal se Gaj. Tablety prince-vevody mu byly silne proti mysli.
»Voda je hodne znecistena,« vysvetlil Maxim, »pali me cele telo. Nejlepsi bude, kdyz si kazdy dame alespon pet tablet naraz.«
Gaj chvatne vyjmul jednu tubicku, nasypal si na dlan deset zlutych kulicek a rozdelili si je napul.
»A ted jdeme,« pobidl Gaje Maxim. »Nezapomen si tu samopal.«
Gaj zbran zvedl, odplivl jedovatou horkost, ktera se mu nahromadila v ustech, a zapadaje do sypkeho pisku se podel cary priboje pustil v Maximovych slepejich. Bylo horko a kombineza rychle proschla, jen v holinkach mu jeste cvachtalo. Maxim sel rychle a jiste, jako by presne vedel, kam je treba jit, trebaze kolem nebylo videt nic krome more vlevo, piscite plaze pred nimi a vpravo a take vysokych dun asi kilometr od pobrezi, za nimiz cas od casu vyhledly strapate vrcholky lesnich stromu.
Usli uz dobre tri kilometry a Gaj jeste porad uvazoval, kam vlastne jdou a kde to asi jsou… Rekl si, ze ptat se nebude, chtel na to prijit sam, ale i kdyz si pomerne dobre vybavil mapu, pochopil jen tolik, ze nekde pred nimi musi byt delta Modreho Hada a ze jdou neznamo kam a neznamo proc… Horecne premitani ho brzy prestalo bavit. Pridrzel si zbran, poklusem docupital k Maximovi a bez obalu se ho zeptal, jake ted maji plany.
Maxim mu ochotne odpovedel, ze momentalne zadne urcite plany nemaji a nezbyva nez se spolehnout na nahodu. Nezbyva nez doufat, ze se k pobrezi priblizi nejaka bila ponorka a oni se k ni dostanou driv nez legionari. Ale protoze cekat na takovou nahodu uprostred vyschlych piscin je poteseni dost problematicke, je treba pokusit se dojit az do Lazni, ktere musi byt par kilometru odtud. Mesto bude samozrejme davno znicene, ale prameny se s nejvetsi pravdepodobnosti uchovaly a vubec se tam rozhodne najde strecha nad hlavou. Prenocujeme ve meste a pak se uvidi. Neni vylouceno, ze na pobrezi budeme muset vydrzet peknych par desitek dni.
Gaj opatrne poznamenal, ze tenhle plan mu pripada dost pochybeny, Maxim s nim ochotne souhlasil a s nadeji v hlase se zeptal, zda Gaj nahodou nema v zasobe nejaky jiny, moudrejsi projekt. Gaj mu sdelil, ze zadny jiny plan ho bohuzel nenapada, ale ze by meli mit na pameti moznou pritomnost cetnickych tankovych hlidek, ktere se, pokud je mu znamo, dostavaji po pobrezi hodne daleko na jih. Maxim se zachmuril a rekl, ze to je spatne, ze je treba mit oci a usi vsude a nenechat se zaskocit, a potom se chvili Gaje se zivym zajmem vyptaval na taktiku techto hlidek. Kdyz se dovedel, ze tanky sleduji spis more nez breh a ze nejlepe se jejich pozornosti da uniknout tak, ze si clovek proste lehne do pisku, uklidnil se a zapiskal si nejaky neznamy pochod.
Za zvuku tohoto pochodu odrazovali jeste asi dva kilometry a Gaj celou tu dobu premyslel, jak by se meli zachovat, kdyby je hlidka prece jen vycenichala, a kdyz to vymyslel, sveril se se svym napadem Maximovi:
»Kdyby nas objevili, nalzeme jim, ze me unesli degenerati a ze tys to videl, vyrazil jsi za nimi a osvobodil me. Pak jsme dlouho bloudili po lesich, az jsme dneska vysli na tohle pobrezi…«
»A co z toho budeme mit?« zeptal se bez zvlastniho nadseni Maxim.
»Prinejmensim to,« rozzlobil se Gaj, »ze nas nepicnou hned na miste.«
»Tak to ne,« ohradil se tvrde Maxim. »Po mne uz nikdo strilet nebude, a po tobe taky ne…«
»A kdyz pojedou na tanku?«
»Tak co?« opacil pohrdave Maxim. »To je toho — tank…«
Gaj se na chvilku odmlcel a pak zamyslene poznamenal:
»Ale reknu ti, ze zmocnit se tanku by vubec nebylo spatne.«
Gaj videl, jak se Mak pro jeho napad nadchl.
»To je vyborny napad, Gaji. A takhle to taky provedeme. Sebereme jim tank. Jakmile se objevi, vystrel do vzduchu, ja dam ruce za zada a ty me povedes primo k nim. Tam uz to bude moje starost. Koukej se drzet stranou, abys mi nahodou neprisel pod ruku, a hlavne uz nestrilej…!«
Gaj pookral a navrhl, ze by mohli vylezt nahoru na duny, kde je bude videt uz zdalky. A tak to taky udelali. Vysplhali se na duny.
A okamzite uvideli bilou ponorku.
Za dunami se otviral pohled na nevelkou melkou zatoku a ponorka uprostred ni vyrustala z hladiny asi sto metru od brehu. Ponorce se to moc nepodobalo a uz vubec se o tom nedalo rict, ze je to bile. Gaj si zpocatku myslel, ze je to snad mrtvola nejakeho gigantickeho dvouhrbeho tvora nebo skala bizarnich tvaru, ktera tu kdoviproc cni z morskeho pisku. Maxim vsak okamzite pochopil, co to je. Dokonce uz se domyslel, ze je opustena, ze tu stoji nejmene nekolik let a ze uvizla v piscitem dnu.
Mel pravdu. Kdyz se dostali az k zalivu a sesli k vode, Gaj si vsiml, ze dlouhy trup a obe palubni nastavby jsou pokryty obrovskymi rezavymi skvrnami, protoze bila barva uz se na mnoha mistech sloupala, plosina s palubnimi kanony je silne naklonena a hlavne miri do vody. V trupu zely cerne diry s ocazenymi rozervanymi kraji. Uvnitr samozrejme nic ziveho zustat nemohlo.
